Milujme Boha, který miluje nás
„Budeš milovat Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou myslí.“ (MATOUŠ 22:37)
1, 2. Co možná bylo podnětem k otázce týkající se největšího přikázání?
TA OTÁZKA vyvolávala mezi farizey v Ježíšově době prudké spory. Mojžíšský Zákon obsahoval více než šest set zákonů, ale který z nich byl nejdůležitější? Byl to některý ze zákonů, jež se týkaly obětí? Vždyť oběti se přinášely nejen kvůli tomu, aby se dosáhlo odpuštění, ale také jako projev díkůvzdání Bohu. Nebo snad tím nejdůležitějším zákonem byl zákon o obřízce? I ten byl důležitý, protože obřízka byla znamením smlouvy, kterou Jehova uzavřel s Abrahamem. (1. Mojžíšova 17:9–13)
2 Naproti tomu konzervativci zřejmě vycházeli z toho, že důležitý je každý Boží zákon — i kdyby se některý z nich zdál méně významný — a že by nebylo správné vyzdvihovat jedno přikázání nad ostatní. Zmíněnou kontroverzní otázku se farizeové rozhodli položit Ježíšovi. Doufali, že pronese nějaký výrok, kvůli němuž ztratí důvěru lidí. Jeden z farizeů k Ježíšovi přistoupil a zeptal se: „Které je největší přikázání v Zákoně?“ (Matouš 22:34–36)
3. Co je podle Ježíšových slov tím největším přikázáním?
3 Ježíšova odpověď je dnes pro nás nesmírně důležitá. Shrnul v ní totiž všechno, co vždy bylo a navždy zůstane podstatou pravého uctívání. Citoval přitom z 5. Mojžíšovy 6:5 a řekl: „‚Budeš milovat Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou myslí.‘ To je největší a první přikázání.“ Farizeus se sice ptal jen na jedno přikázání, ale Ježíš uvedl ještě další. Citoval ze 3. Mojžíšovy 19:18 a řekl: „To druhé, jemu podobné, je: ‚Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.‘“ Potom Ježíš ukázal, že tyto dva zákony charakterizují celé čisté uctívání. Nechtěl se nechat přimět k tomu, aby ostatní zákony seřadil podle důležitosti, a proto na závěr řekl: „Na těchto dvou přikázáních závisí celý Zákon a Proroci.“ (Matouš 22:37–40) V tomto článku se budeme zabývat přikázáním, které je z těchto dvou větší. Proč máme milovat Boha? Jak dáváme lásku k Bohu najevo? A jak ji můžeme prohlubovat? Odpovědi na tyto otázky nutně potřebujeme znát. Pokud se totiž chceme Jehovovi líbit, musíme ho milovat celým svým srdcem, duší a myslí.
Proč je láska tak důležitá
4, 5. (a) Proč Ježíšova slova onoho farizea nepřekvapila? (b) Co má v Božích očích větší cenu než oběti a dary?
4 Zdá se, že farizea, který položil tuto otázku, Ježíšova odpověď ani nepohoršila, ani nepřekvapila. Věděl, že láska k Bohu neodmyslitelně patří k pravému uctívání, ačkoli ji mnozí lidé neprojevovali. V synagogách bylo zvykem nahlas odříkávat Šema neboli vyznání víry, k němuž patří i slova z 5. Mojžíšovy 6:4–9, která citoval Ježíš. Podle paralelní zprávy u Marka onen farizeus potom Ježíšovi řekl: „Učiteli, řekl jsi dobře podle pravdy: ‚Je Jeden, a není žádný jiný než On‘; a tak milovat ho celým svým srdcem a celým svým porozuměním a celou svou silou a milovat svého bližního jako sám sebe je daleko cennější než všechny celé zápalné obětní dary a oběti.“ (Marek 12:32, 33)
5 Zákon sice zápalné obětní dary a oběti vyžadoval, ale Bohu ve skutečnosti záleží na tom, zda je srdce jeho služebníků naplněno láskou. Vrabec, který je Bohu obětován z lásky a oddanosti, má pro něj větší cenu než tisíce beranů, které by někdo obětoval z nesprávné pohnutky. (Micheáš 6:6–8) Vzpomeňme si na zprávu o tom, jak v jeruzalémském chrámu Ježíš pozoroval chudou vdovu. Za ty dvě malé mince, které vhodila do pokladnice, by se takový vrabec nedal koupit ani jeden. Ale dar, kterým vdova Jehovovi vyjádřila svou hlubokou lásku, měl pro něj větší cenu než velké dary, jež ze svého přebytku dávali bohatí lidé. (Marek 12:41–44) Je opravdu povzbuzující vědět, že Jehova nejvíce oceňuje to, co můžeme dát najevo všichni, ať žijeme v jakýchkoli podmínkách — totiž naši lásku k němu.
6. Co Pavel napsal o důležitosti lásky?
6 Skutečnost, že láska má v pravém uctívání důležitou úlohu, zdůraznil také apoštol Pavel. Napsal o tom: „Jestliže mluvím lidskými a andělskými jazyky, ale nemám lásku, stal jsem se zvučícím kusem mosazi nebo řinčícím činelem. A jestliže mám dar prorokování a jsem seznámen se všemi posvátnými tajemstvími a vším poznáním a jestliže mám všechnu víru, abych přesazoval hory, ale nemám lásku, nejsem nic. A jestliže dávám všechen svůj majetek, abych nakrmil jiné, a jestliže vydávám své tělo, abych se chlubil, ale nemám lásku, vůbec mi to neprospívá.“ (1. Korinťanům 13:1–3) Je vidět, že pokud se má naše uctívání Bohu líbit, musí vycházet z lásky. Jakým způsobem však můžeme dávat najevo, že Jehovu milujeme?
Jak lásku k Jehovovi dáváme najevo
7, 8. Jak můžeme Jehovovi dávat svou lásku najevo?
7 Mnozí lidé se domnívají, že láska je cit, který se dá těžko ovládat; říká se, že „srdci neporučíš“. Skutečná láska však není jen pocit. Jejím charakteristickým projevem je určité jednání, ne pouhé city. Bible označuje lásku jako „vše převyšující cestu“ a jako něco, oč máme ‚usilovat‘. (1. Korinťanům 12:31; 14:1) Křesťané jsou vybízeni, aby nemilovali „slovem ani jazykem, ale skutkem a pravdou“. (1. Jana 3:18)
8 Z lásky k Bohu chceme dělat to, co se mu líbí, a slovy i skutky hájit jeho svrchovanost. Láska nás podněcuje, abychom nemilovali svět ani jeho bezbožné jednání. (1. Jana 2:15, 16) Lidé, kteří milují Boha, nenávidí špatnost. (Žalm 97:10) Milovat Boha znamená milovat také svého bližního, a o tom bude pojednávat následující článek. Láska k Bohu se navíc musí projevovat poslušností. Bible říká: „Láska k Bohu . . . znamená, že zachováváme jeho přikázání.“ (1. Jana 5:3)
9. Jak dal Ježíš najevo svou lásku k Bohu?
9 Co znamená milovat Boha, to dokonale ukázal Ježíš. Z lásky opustil svůj nebeský domov a žil na zemi jako člověk. Z lásky oslavoval svého Otce tím, co dělal a čemu učil. Z lásky ‚se stal poslušným až do smrti‘. (Filipanům 2:8) Díky Ježíšově poslušnosti — jež byla projevem jeho lásky — se před věrnými lidmi otevřela možnost získat před Bohem spravedlivé postavení. Pavel napsal: „Prostřednictvím neposlušnosti jednoho člověka [Adama] byli mnozí učiněni hříšníky, podobně také prostřednictvím poslušnosti jednoho [Krista Ježíše] budou mnozí učiněni spravedlivými.“ (Římanům 5:19)
10. Proč s láskou k Bohu souvisí poslušnost?
10 Podobně jako Ježíš, i my projevujeme svou lásku k Bohu tím, že ho posloucháme. „To znamená lásku: abychom nadále chodili podle jeho přikázání,“ napsal Ježíšův milovaný apoštol Jan. (2. Jana 6) Lidé, kteří Jehovu opravdu milují, touží po jeho vedení. Uznávají, že nemohou úspěšně řídit své kroky, a proto důvěřují v Boží moudrost a podvolují se jeho láskyplnému vedení. (Jeremjáš 10:23) Podobají se ušlechtile smýšlejícím lidem ve starověké Beroi, kteří přijali Boží poselství s „dychtivostí mysli“ a upřímně si přáli činit Boží vůli. (Skutky 17:11) Pečlivě zkoumali Písmo, aby plněji pochopili Boží vůli a tak mohli projevovat lásku dalšími poslušnými skutky.
11. Co znamená milovat Boha svým celým srdcem, myslí, duší a silou?
11 Ježíš poukázal na to, že láska k Bohu se týká našeho celého srdce, mysli, duše a síly. (Marek 12:30) Taková láska vychází ze srdce, ovlivňuje naše pocity, přání a nejvnitřnější myšlenky, a my si vroucně přejeme líbit se Jehovovi. Milujeme jej také svou myslí. Naše oddanost není slepá; Jehovu jsme poznali — známe jeho vlastnosti, měřítka a záměry. Svou duší, tedy celou svou bytostí a svým životem, mu sloužíme a chválíme ho. A používáme k tomu i svou sílu.
Proč bychom měli Jehovu milovat?
12. Proč Bůh vyžaduje, abychom ho milovali?
12 Jedním důvodem je to, že od nás vyžaduje, abychom zrcadlili jeho vlastnosti. Bůh je zdrojem lásky i jejím vrcholným příkladem. „Bůh je láska,“ napsal inspirovaný apoštol Jan. (1. Jana 4:8) Lidé byli stvořeni k Božímu obrazu; byli jsme vytvořeni k tomu, abychom milovali. Skutečností je, že na lásce je založena Jehovova svrchovanost. Jehova si přeje, aby jeho poddanými byli lidé, kteří ho milují a touží po jeho spravedlivém způsobu vlády. Láska je tedy skutečně nepostradatelná pro pokoj a soulad v celém stvoření.
13. (a) Proč bylo Izraelitům řečeno, aby ‚milovali Jehovu, svého Boha‘? (b) Proč od nás Jehova právem očekává, že ho budeme milovat?
13 Jehovu milujeme také proto, že si vážíme všeho, co pro nás udělal. Vzpomeňme si, že Ježíš řekl Židům: „Budeš milovat Jehovu, svého Boha.“ Neočekávalo se od nich, že budou milovat nějakou božskou bytost, která by byla vzdálená a neznámá. Měli milovat Osobu, která jim už předtím zjevila svou lásku. Jehova byl jejich Bůh. Byl to On, kdo je z Egypta přivedl do Zaslíbené země, kdo je chránil, podporoval a miloval, a kdo je láskyplně ukázňoval. A dnes je Jehova naším Bohem, který dal svého Syna jako výkupné, abychom měli věčný život. Jehova od nás skutečně právem očekává, že jej za to budeme milovat! Naše láska je tedy odezvou na lásku Boha; ten nás vybízí, abychom jej milovali, protože on miluje nás. Bůh „nejprve miloval nás“, a my proto jeho lásku opětujeme. (1. Jana 4:19)
14. V čem se Jehovova láska podobá lásce milujícího rodiče?
14 Jehova miluje lidstvo, podobně jako láskyplný rodič miluje své děti. Rodiče jsou sice nedokonalí, ale pokud mají své děti rádi, s láskou se po celá léta usilovně snaží o ně pečovat a při tom po hmotné stránce i v jiných směrech přinášejí velké oběti. Rodiče své děti poučují, povzbuzují, podporují a ukázňují, protože chtějí, aby byly šťastné a dobře se jim dařilo. Co očekávají na oplátku? Přejí si, aby je děti milovaly a aby si braly k srdci to, co jim k jejich užitku vštěpovali. Jistě tedy je logické, že i náš dokonalý nebeský Otec od nás očekává projevy lásky a vděčnosti za všechno, co pro nás dělá.
Svou lásku k Bohu prohlubujme
15. Co je prvním krokem k tomu, abychom prohloubili svou lásku k Bohu?
15 Boha jsme neviděli ani jsme neslyšeli jeho hlas. (Jan 1:18) A přece nás zve, abychom s ním navázali láskyplný vztah. (Jakub 4:8) Jak to můžeme udělat? Jestliže chceme někoho milovat, je nutné, abychom ho nejdříve poznali. Je těžké mít hlubokou náklonnost k někomu, koho neznáme. Jehova nechal napsat své Slovo, Bibli, abychom se o něm mohli dozvědět. Proto nás prostřednictvím své organizace povzbuzuje, abychom Bibli pravidelně četli. Právě Bible nás učí o Bohu, o jeho vlastnostech, osobnosti a o tom, jak po celá tisíciletí jednal s lidmi. Když o takových záznamech rozjímáme, budeme si Boha stále více vážit a naše láska k němu poroste. (Římanům 15:4)
16. Jak to, že díky uvažování o službě Ježíše Krista vzrůstá naše láska k Bohu?
16 Jedním ze základních kroků k tomu, aby rostla naše láska k Jehovovi, je rozjímat o životě a službě Ježíše. Vždyť Ježíš zrcadlil osobnost svého Otce tak dokonale, že mohl říci: „Kdo viděl mne, viděl také Otce.“ (Jan 14:9) Nepůsobí snad na vás hlubokým dojmem soucit, který Ježíš projevil, když vzkřísil jediného syna jisté vdovy? (Lukáš 7:11–15) Necítíte se snad k němu přitahováni, když si uvědomíte, že tento Boží Syn a největší člověk, jaký kdy žil, svým učedníkům pokorně umyl nohy? (Jan 13:3–5) Nepůsobí na vás podnětně skutečnost, že ačkoli byl Ježíš významnější a moudřejší než kdokoli jiný, přesto byl přístupný a vstřícný ke všem, včetně dětí? (Marek 10:13, 14) Když o těchto věcech s oceněním rozjímáme, stáváme se podobnými křesťanům, jimž Petr napsal: „Ačkoli jste [Ježíše] nikdy neviděli, milujete ho.“ (1. Petra 1:8) Jestliže stále více milujeme Ježíše, roste tím i naše láska k Jehovovi.
17, 18. O kterých Jehovových láskyplných opatřeních můžeme rozjímat, abychom prohloubili svou lásku k němu?
17 Naše láska k Bohu poroste také tehdy, jestliže budeme uvažovat o množství darů, které nám dává, abychom měli radost ze života. Jsou to jeho krásná stvořitelská díla, nekonečná rozmanitost chutných věcí k jídlu, vřelá přátelství a bezpočet dalších příjemných věcí, které nám dělají radost a uspokojují nás. (Skutky 14:17) Čím více se o našem Bohu dozvídáme, tím více máme důvodů oceňovat jeho bezmeznou dobrotu a štědrost. Každý z nás se může zamyslet nad tím, co Jehova vykonal pro něj osobně. Nezaslouží si snad naši lásku?
18 K mnoha Božím darům patří i to, že se k němu můžeme kdykoli obracet v modlitbě a můžeme si být jisti, že ‚Ten, který slyší modlitbu‘, nám opravdu naslouchá. (Žalm 65:2) Jehova zmocnil svého milovaného Syna k tomu, aby vládl i soudil. Ale nikoho, ani svého Syna, nepověřil vyslýcháním modliteb. Našim modlitbám naslouchá osobně. A to, že nám Jehova projevuje takový láskyplný osobní zájem, nás k němu přitahuje.
19. Které Jehovovy sliby nás k němu přitahují?
19 K Jehovovi nás přitahuje také rozjímání o tom, co lidem poskytne v budoucnosti. Slíbil, že skoncuje s nemocemi, zármutkem a smrtí. (Zjevení 21:3, 4) Až bude lidstvo přivedeno k dokonalosti, nikdo již nebude trpět depresí ani sklíčeností a nikoho už nepostihne žádná tragická událost. Hlad, chudoba a války budou věcí minulosti. (Žalm 46:9; 72:16) Země bude přeměněna v ráj. (Lukáš 23:43) Tato požehnání dá Jehova lidem ne proto, že by musel, ale proto, že nás miluje.
20. V čem podle Mojžíšových slov spočívá hodnota lásky k Jehovovi?
20 K tomu, abychom našeho Boha milovali a aby naše láska k němu rostla, tedy máme přesvědčivé důvody. Budete svou lásku k Jehovovi i nadále prohlubovat a dovolíte mu, aby řídil vaše cesty? To záleží na vás. Mojžíš věděl, jak užitečné je udržovat si a prohlubovat svou lásku k Jehovovi. Izraelitům kdysi řekl: „Vyvolíš si život, abys zůstal naživu ty a tvé potomstvo, tím, že budeš milovat Jehovu, svého Boha, tím, že budeš naslouchat jeho hlasu, a tím, že se ho přidržíš; je totiž tvým životem a délkou tvých dnů.“ (5. Mojžíšova 30:19, 20)
Vzpomínáte si?
• Proč je nezbytné milovat Jehovu?
• Jak můžeme svou lásku k Bohu dávat najevo?
• Jaké máme důvody k tomu, abychom Jehovu milovali?
• Jak můžeme svou lásku k Bohu prohlubovat?
[Obrázek na straně 20]
Jehova nejvíce oceňuje to, co můžeme dát najevo všichni — totiž naši lásku k němu
[Obrázky na straně 23]
„Kdo viděl mne, viděl také Otce.“ (Jan 14:9)