Žij šťastně a uspořádaně

USPOŘÁDANOST nám umožňuje, abychom dobře plnili úkoly. Účinnost nám pomáhá, abychom čas a prostředky využívali tím nejlepším způsobem. (Galaťanům 6:16; Filipanům 3:16; 1. Timoteovi 3:2) Ovšem život není jenom uspořádanost a účinnost. Inspirovaný žalmista napsal: „Šťastný je lid, jehož Bohem je Jehova!“ (Žalm 144:15) Být šťastný a přitom jednat ve všem uspořádaně není snadné.

Uspořádaný a šťastný život

Největším vzorem dobře uspořádané, organizované činnosti je Jehova Bůh. Veškeré jeho stvoření, od jednotlivých buněk po složité živé tvory, od nepatrných atomů po ohromné galaxie, vše vykazuje řád a přesnost. Jeho všeobecně platné zákony nám umožňují, abychom si s důvěrou plánovali život. Víme, že každé ráno vyjde slunce a že zimu vystřídá léto. — 1. Mojžíšova 8:22; Izajáš 40:26.

Jehova není však pouze Bohem pořádku. Je také ‚šťastný Bůh‘. (1. Timoteovi 1:11; 1. Korinťanům 14:33) Jeho štěstí je vidět na tom, co stvořil. Hravá koťátka, krásné západy slunce, chutná jídla, podnětná hudba, zajímavá práce a celá řada dalších věcí — z toho všeho je patrné, že si Bůh přál, abychom se ze života těšili. Jeho zákony nejsou nepříjemnými omezeními, ale chrání nás v zájmu našeho vlastního štěstí.

Ježíš Kristus se řídí vzorem svého Otce. Je „šťastný a jediný Vladař“ a jedná stejně jako jeho Otec. (1. Timoteovi 6:15; Jan 5:19) Když se svým Otcem pracoval na stvořitelském díle, byl víc než jen ‚mistr v díle‘. Radoval se z toho, co dělal. ‚Neustále se před [Jehovou] radoval, radoval se z úrodné půdy jeho země a věci, které měl rád, byly u lidských synů.‘ — Přísloví 8:30, 31.

Ve všem, co děláme, si přejeme projevovat také takovou laskavost, radostnost a náklonnost k lidem. Někdy se však stává, že ve snaze o účinnost zapomínáme, že ‚řádně chodit [Božím] duchem‘ znamená také nést ovoce Božího ducha. (Galaťanům 5:22–25) Bude tedy vhodné, když si položíme otázku: ‚Jak můžeme žít šťastně a přitom uspořádaně jednak v naší vlastní činnosti, jednak když řídíme práci jiných lidí?‘

Nebuď k sobě krutý

Uvažuj o dobré radě zaznamenané v Příslovích 11:17. Inspirovaný pisatel nám nejdříve říká, že „muž s milující laskavostí jedná se svou vlastní duší blahodárně“. Potom uvádí protiklad: „Ale krutá osoba přivádí na svůj vlastní organismus veřejné odsouzení.“ V podání překladu dr. J. Hegera tento verš zní: „Milosrdný muž si dělá dobře; bolest si dělá muž ukrutný.“

Jak by se mohlo stát, že bychom byli bezděčně krutí sami k sobě? Například tak, že bychom jednali sice s dobrým úmyslem, ale naprosto neuspořádaně. K čemu by to vedlo? Jeden odborník říká: „Drobný výpadek paměti, dokument špatně zařazený do kartotéky, nedostatečně pochopený pokyn, nepřesně poznamenaný telefonický vzkaz — to jsou drobná selhání, červíci, kteří rozežírají tkaninu účinnosti a hatí ty nejlepší záměry.“ — Teach Yourself Personal Efficiency (Naučte se být účinní).

To je v souladu s tím, co řekl inspirovaný pisatel: „Také ten, kdo se v práci projevuje jako nedbalý — je bratrem toho, kdo působí zkázu.“ (Přísloví 18:9) Ano, lidé, kteří jednají neuspořádaně, neúčinně, mohou sobě i druhým způsobit neštěstí a zkázu. Ostatní se jim proto často vyhýbají. Svou nedbalostí na sebe přivádějí veřejné odsouzení.

Živý pes, nebo mrtvý lev?

Krutí však k sobě můžeme být i tím, že si stanovíme příliš vysoká měřítka. Již citovaný autor knihy o účinnosti říká, že můžeme usilovat o „míru dokonalosti, které není možné plně dosáhnout“. Říká, že v důsledku toho „nás nakonec potká žal a rozčarování“. Puntičkář může jednat velmi uspořádaně, organizovaně a účinně, ale nikdy nebude opravdu šťastný. Dříve či později ho čeká jedině bolest.

Máme-li sklon k puntičkářství, je užitečné pamatovat na to, že „živý pes je na tom lépe než mrtvý lev“. (Kazatel 9:4) Nerealistická snaha o dosažení dokonalosti nás sice nemusí doslova ubít, ale můžeme si způsobit vážnou újmu tím, že se vysílíme. Jeden odborník říká, že k tomu patří „vyčerpanost tělesná, citová a duševní, vyčerpanost, pokud jde o rozumové schopnosti, i vyčerpanost z mezilidských vztahů“. (Job Stress and Burnout, Pracovní stres a vysílení.) Vysilujeme-li se snahou o dosažení cílů nedosažitelných, rozhodně jsme k sobě krutí a nevyhnutelně se okrádáme o štěstí.

Jednej se sebou blahodárně

Pamatuj: „Muž s milující laskavostí jedná se svou vlastní duší blahodárně.“ (Přísloví 11:17) Blahodárně jednáme se sebou tehdy, když si klademe realistické a rozumné cíle a když pamatujeme na to, že šťastný Bůh Jehova zná naše omezení. (Žalm 103:8–14) Když uznáme tato omezení i my a když se v rámci našich schopností ‚vynasnažíme‘ dobře plnit své závazky, můžeme být šťastní. — Hebrejcům 4:11; 2. Timoteovi 2:15; 2. Petra 1:10.

Jistě, vždy je tu nebezpečí, že se přehoupneme do druhého extrému a staneme se sami k sobě příliš laskavými. Nezapomeň, jakou odpověď dal Ježíš apoštolu Petrovi, když mu navrhoval: „Buď k sobě laskavý, Pane“, přičemž bylo naopak zapotřebí rozhodných činů. Petrovo uvažování bylo natolik nebezpečné, že Ježíš řekl: „Kliď se za mne, Satane! Jsi mi kamenem úrazu, protože nemyslíš myšlením Božím, ale lidským.“ (Matouš 16:22, 23) Máme-li jednat se svou vlastní duší blahodárně, nesmíme být nedbalí a nesmíme být sami k sobě příliš povolní. I to by nás mohlo okrást o štěstí. Potřebujeme rozumnost, nikoli fanatismus. — Filipanům 4:5.

Jednej blahodárně s druhými

Zákoníci a farizeové za dnů Ježíše si pravděpodobně mysleli, že jednají velmi účinně a uspořádaně, organizovaně. A Dictionary of the Bible (Biblický slovník) o jejich způsobu uctívání říká: „Každé biblické přikázání bylo zahaleno sítí malicherných pravidel. Nepřipouštěla se žádná tolerance pro případ změny okolností; od každého Žida se neúprosně vyžadovala poslušnost každé jednotlivé podrobnosti Zákona. . . Právnických detailů přibývalo, až se z náboženství stala živnost a z života nesnesitelné břemeno. Člověk byl snížen do postavení mravního automatu. Hlas svědomí byl umlčen; živá moc Božího slova byla neutralizována a udušena spoustou neustálých pravidel.“

Nelze se tedy divit, že Ježíš Kristus je za to odsuzoval. „Svazují těžký náklad,“ řekl, „a dávají jej na ramena lidí, ale sami nejsou ochotni jím ani prstem pohnout.“ (Matouš 23:4) Láskyplní starší se vyhýbají tomu, že by na stádo vkládali náklad v podobě velkého množství malicherných pravidel a předpisů. Když následují laskavý a občerstvující příklad Krista Ježíše, jednají se stádem blahodárně. — Matouš 11:28–30; Filipanům 2:1–5.

I když přibývá organizačních odpovědností, starostliví starší nikdy nezapomenou, že jednají s lidmi — a to s lidmi, které Bůh miluje. (1. Petra 5:2, 3, 7; 1. Jana 4:8–10) Nikdy nebudou natolik zaneprázdněni organizačními záležitostmi, že by zapomněli na svou prvořadou úlohu pastýřů, strážců a opatrovníků stáda. — Přísloví 3:3; 19:22; 21:21; Izajáš 32:1, 2; Jeremjáš 23:3, 4.

Zájem o lidi by mohla vytlačit například přílišná zaujatost časovými rozvrhy a různým počítáním. Zamysleme se třeba nad řidičem autobusu, který si myslí, že jeho hlavním úkolem je stůj co stůj dodržet jízdní řád. Je zcela zaměřen na to, aby se dostal přesně ve vymezeném čase z jednoho konce trasy na druhý. Z jeho hlediska ho však, žel, zdržují cestující. Jsou pomalí, neuspořádaní a na zastávku vždycky přijdou, když se autobus užuž rozjíždí. Místo aby řidič pamatoval, že celým smyslem jeho práce je sloužit potřebám cestujících, pohlíží na cestující jako na překážku účinné práce, a proto je nebere v úvahu.

Péče o každého jednotlivce

V bezcitné snaze o účinnost se často přehlédnou potřeby jednotlivců. Slabší osoby, které jednají neúčinně, mohou být považovány za přítěž. Když k něčemu takovému dojde, mohly by z toho vyplynout hrozné následky. Obyvatelé starověkého městského státu Sparta například slabé a churavé děti nechali zemřít. Nebyli by z nich silní a účinní vojáci, kteří by chránili silný a účinný stát. „Když se narodilo dítě,“ říká filozof Bertrand Russell, „přinesl ho otec před starší muže své rodiny, aby si ho prohlédli: pokud bylo zdravé, vrátili ho otci na výchovu; pokud ne, bylo vhozeno do hluboké jámy s vodou.“ — History of Western Philosophy (Dějiny západní filozofie).

Takový bezohledný stát se vyznačoval přísností a strohostí, nikoli štěstím. (Srovnej Kazatele 8:9.) Představitelé Sparty si nepochybně říkali, že docílená účinnost za to stojí, avšak jejich jednání postrádalo veškerý soucit a laskavost. Přístup těchto lidí nebyl přístupem Božím. (Žalm 41:1; Přísloví 14:21) Dozorci v křesťanském sboru naproti tomu pamatují, že v Božích očích jsou drahocenné všechny Boží ovce, a proto s každou z nich jednají blahodárně. Nestarají se jen o devadesát devět zdravých ovcí, ale také o tu jednu, která je slabá nebo citově rozrušená. — Matouš 18:12–14; Skutky 20:28; 1. Tesaloničanům 5:14, 15; 1. Petra 5:7.

Zůstaň nablízku stádu

Starší zůstávají nablízku stádu, o něž mají pečovat. Moderní výzkumy v oblasti podnikatelských metod však mohou naznačovat, že má-li být vedoucí nebo nadřízený maximálně účinný, měl by si od těch, které řídí, udržovat odstup. Jeden výzkumník popisuje, s jak různými výsledky se setkal jistý důstojník vojenského letectva, když byl ke svým podřízeným vstřícný, nebo když si naopak udržoval odstup: „Když měl se [svými] důstojníky velmi blízké vztahy, zdálo se, že mají pocit bezpečí, a nedělali si příliš veliké starosti s účinností svých jednotek. Jakmile začal vystupovat s větší odměřeností a dával najevo své postavení, začali si velitelé jemu podřízení dělat starosti, zda se něco nepokazilo. . . , a na základě takových obav začali věnovat větší pozornost své práci. Výsledkem bylo znatelné zlepšení v účinnosti základny.“ — Understanding Organizations (Jak porozumět organizování).

Křesťanský sbor však není vojenská organizace. Křesťanští starší, kteří dohlížejí na dílo ve sboru, se přizpůsobují vzoru Ježíše Krista. On měl ke svým učedníkům vždy blízko. (Matouš 12:49, 50; Jan 13:34, 35) Nikdy nezneužíval jejich úzkostných pocitů, aby dosáhl větší účinnosti. Vytvořil si se svými následovníky pevný svazek vzájemného spolehnutí a důvěry. Jeho učedníci se vyznačovali něžnou náklonností, která je těsně spojovala. (1. Tesaloničanům 2:7, 8) Když mají k sobě lidé tak blízko, potom takové šťastné stádo, plně podněcované láskou k Bohu, bude bez použití nátlaku reagovat na vedení příznivě a projeví největší možnou snahu v ochotné službě Bohu. — Srovnej 2. Mojžíšovu 35:21.

Mnoho textů Písma vyzdvihuje takové křesťanské vlastnosti, jako je štěstí a láska ke společenství bratrů. (Matouš 5:3–12; 1. Korinťanům 13:1–13) Na účinnost klade důraz jen poměrně málo textů. Je rozhodně potřebné, aby činnost byla dobře uspořádaná, organizovaná. Boží lid byl vždy organizovaný. Avšak pomysli, jak často popisují kupříkladu pisatelé žalmů Boží služebníky jako šťastné lidi. Žalm 119, který se v mnohém vyjadřuje k Božím zákonům, připomínkám a nařízením, začíná slovy: „Šťastní jsou bezúhonní na své cestě, ti, kteří chodí v Jehovově zákoně. Šťastní jsou ti, kteří zachovávají jeho připomínky; celým srdcem po něm stále pátrají.“ (Žalm 119:1, 2) Dokážeš se vyrovnat s náročným úkolem žít uspořádaně a přitom šťastně?

[Obrázek na straně 28]

Armilární sféra — raný přístroj, který znázorňoval velké nebeské kruhy

[Obrázek na straně 31]

Jehova, jakožto milující Pastýř, není jen Bohem pořádku, ale je také Bohem štěstí

[Podpisek]

Garo Nalbandian