Biblická kniha číslo 40 — Matouš

Pisatel: Matouš

Místo psaní: Palestina

Psaní dokončeno: asi 41 n. l.

Doba v ní zahrnutá: 2 př. n. l. – 33 n. l.

1. a) Jakému slibu pro lidstvo zůstal Jehova od Edenu věrný? b) Jak byla tato naděje mezi Židy pevně utvrzena?

JEHOVA od doby vzpoury v Edenu zůstal věrný utěšujícímu slibu, který dal lidstvu, že prostřednictvím Semene své „ženy“ opatří osvobození pro všechny, kteří milují spravedlnost. Zamýšlel vyvést toto Semeno neboli Mesiáše z izraelského národa. Během staletí nechal inspirovanými hebrejskými pisateli zaznamenávat mnoho proroctví, jež ukazovala, že Semeno bude Panovníkem v Božím království a že bude jednat k posvěcení Jehovova jména. Tak je navždy očistí od pohany, jež na ně byla nakupena. Tito proroci podrobně informovali o tomto muži, který Jehovu ospravedlní a přivodí osvobození od strachu, útlaku, hříchu a smrti. Dokončením Hebrejských písem byla mezi Židy pevně utvrzena naděje v Mesiáše.

2. Jaké příznivé okolnosti pro rozšíření dobré zprávy byly při příchodu Mesiáše?

² Mezitím se světová scéna měnila. Bůh manévroval národy, aby připravil příchod Mesiáše, a okolnosti byly ideální pro rozšíření zprávy o této události široko daleko. Pátá světová velmoc, Řecko, poskytla obecnou řeč, univerzální prostředek dorozumívání mezi národy. Řím, šestá světová velmoc, stmelil podrobené národy do jedné světové říše a vybudoval silnice, aby zpřístupnil všechny části říše. Mnoho Židů bylo rozptýleno po celé říši, a tak se i jiní dozvěděli, že Židé očekávají příchod Mesiáše. A nyní, víc než 4 000 let po edenském slibu, se Mesiáš objevil. Dlouho očekávané slíbené Semeno přišlo. Začaly se rozvíjet do té doby nejzávažnější události v dějinách lidstva — Mesiáš začal věrně konat vůli svého Otce zde na zemi.

3. a) Jaké opatření učinil Jehova, aby byly zaznamenány podrobnosti Ježíšova života? b) Čím se evangelia odlišují a proč jsou všechna čtyři potřebná?

³ Nastal opět čas k psaní inspirovaných spisů, aby byly tyto závažné události zaznamenány. Jehovův duch inspiroval čtyři věrné muže, aby napsali na sobě nezávislé zprávy, a tak opatřili čtyřnásobné svědectví, že Ježíš je Mesiáš, slíbené Semeno a Král, a aby podali podrobnosti o jeho životě, službě, smrti a vzkříšení. Tyto zprávy se nazývají evangelia. Slovo „evangelium“ znamená „dobrá zpráva“. Tato čtyři evangelia jsou sice souběžná a často popisují tytéž události, ale žádné rozhodně není pouhým opisem druhého. První tři evangelia jsou často nazývána „synoptická“, to znamená ze „stejného pohledu“, protože podobně přistupují k líčení Ježíšova života na zemi. Ale každý ze čtyř pisatelů, Matouš, Marek, Lukáš a Jan, vypráví svůj vlastní příběh o Kristu. Každý má svůj vlastní zvláštní námět a cíl, projevuje svou vlastní osobnost a má na mysli své konkrétní čtenáře. Čím více zkoumáme jejich spisy, tím více si uvědomujeme jejich odlišné rysy a poznáváme, že tyto čtyři inspirované knihy Bible tvoří nezávislé, navzájem se doplňující a souladné záznamy o životě Ježíše Krista.

4. Co je známo o pisateli prvního evangelia?

⁴ První, kdo zapsal dobrou zprávu o Kristu, byl Matouš. Jeho jméno je zkrácený tvar hebrejského „Matitja“, to znamená „dar Jehovy“. Byl jedním z dvanácti apoštolů, které si Ježíš vyvolil. Matouš měl k Pánovi úzký, důvěrný vztah, když s ním cestoval po Palestině a kázal a vyučoval o Božím království. Matouš byl výběrčím daní, než se stal Ježíšovým učedníkem. To bylo zaměstnání, které si Židé velmi ošklivili, protože jim trvale připomínalo, že nemají svobodu, ale jsou pod nadvládou císařského Říma. Matouš byl jinak známý jako Levi a byl synem Alfeovým. Ochotně reagoval na Ježíšovo pozvání, aby ho následoval. — Mat. 9:9; Mar. 2:14; Luk. 5:27–32.

5. Jak je Matouš potvrzen jako pisatel prvního evangelia?

⁵ Evangelium, které je připisováno Matoušovi, ho sice nejmenuje jako pisatele, ale většina svědectví raných církevních historiků ho za pisatele označuje. Pisatel žádné starověké knihy není snad tak jasně a jednoznačně potvrzen jako pisatel knihy Matoušovy. Od dob raného historika Papia z Hierapole (počátek 2. století n. l.) je tu řada raných svědků, kteří potvrzují, že toto evangelium napsal Matouš a že je věrohodnou částí Božího slova. McClintockova a Strongova Cyclopedia uvádí: „Úseky z Matouše cituje Justin Mučedník, též autor dopisu Diognetovi (viz v Ottově díle Justin Mučedník, sv. ii, angl.), dále Hegesippos, Irenaeus, Tatianos, Athenagoras, Theofilos, Klemens, Tertullianus a Origenes. Považujeme za prokázané, že kniha, kterou máme, nepodlehla nějaké nepředvídané změně. To není patrné jen z látky samotné, ale i ze způsobu citování, ze samozřejmého odvolávání se na ni jako na ustálenou autoritu a z nedostatku jakýchkoli náznaků pochybnosti.“a Skutečnost, že Matouš byl apoštolem a že proto na něm spočíval Boží duch, nás ujišťuje, že to, co napsal, je věrný záznam.

6, 7. a) Kdy a v kterém jazyku bylo nejprve napsáno Matoušovo evangelium? b) Co ukazuje, že bylo napsáno v první řadě s ohledem na Židy? c) Jak často používá Překlad nového světa jména Jehova v tomto evangeliu a proč?

⁶ Matouš napsal svou zprávu v Palestině. Přesný rok není známý, ale subskripce na konci některých rukopisů (všechny jsou pozdější než z 10. století n. l.) říkají, že to bylo v roce 41 n. l. Existují doklady, které naznačují, že Matouš napsal evangelium původně v lidové hebrejštině své doby a později je přeložil do řečtiny. Jeroným říká ve svém díle De viris inlustribus (O vynikajících mužích), kapitola III.: „Matouš, který je také Levi a jenž se stal z publikána apoštolem, první ze všech sepsal Kristovo evangelium v Judeji v hebrejském jazyce a [hebrejských] písmenech k prospěchu těch z obřízky, kteří uvěřili.“b Jeroným připojuje, že hebrejský text tohoto evangelia se zachoval do jeho doby (4. a 5. století n. l.) v knihovně, kterou shromáždil Pamfilos v Cesareji.

⁷ Na počátku 3. století cituje Eusebios Origenův výrok ohledně evangelií, že „nejprve bylo napsáno. . . Matoušem,. . . jenž je vydal pro ty z judaismu, kteří uvěřili, a složil je jako takové v hebrejském jazyce“.c Bylo tedy napsáno v první řadě s ohledem na Židy. To naznačuje jednak rodokmen, který ukazuje Ježíšův zákonný původ počínající Abrahamem, jednak četné odkazy na Hebrejská písma, která poukazují na budoucího Mesiáše. Je rozumné se domnívat, že Matouš použil božského jména Jehova ve formě tetragrammatu, když citoval z částí Hebrejských písem. Matoušova kniha v Překladu nového světa obsahuje proto 18krát jméno „Jehova“, jako to dělá i hebrejské podání Matouše původně pořízené F. Delitzschem v 19. století. Matouš měl jistě stejný postoj k božskému jménu jako Ježíš a převládající židovská pověra by mu nebránila používat toto jméno. — Mat. 6:9; Jan 17:6, 26.

8. Jak se zrcadlí v obsahu evangelia skutečnost, že byl Matouš výběrčím daní?

⁸ Matouš byl výběrčím daní, a bylo proto přirozené, že byl přesný ve svých zmínkách o penězích, cenách a hodnotách. (Mat. 17:27; 26:15; 27:3) Velmi si vážil toho, že mu Bůh ve svém milosrdenství dovolil, aby se stal služebníkem dobré zprávy a důvěrným Ježíšovým druhem, ačkoli byl opovrhovaným výběrčím daní. Shledáváme proto, že Matouš jako jediný z pisatelů evangelií uvádí, jak Ježíš opětovně trval na tom, že k obětem je ještě třeba milosrdenství. (9:9–13; 12:7; 18:21–35) Matouše velmi povzbudila Jehovova nezasloužená laskavost a vhodně zaznamenává některá z nejútěšnějších slov, jež vyslovil Ježíš: „Pojďte ke mně všichni, kteří se lopotíte a jste obtíženi, a chci vás občerstvit. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem mírné povahy a ponížený v srdci, a naleznete občerstvení pro své duše. Vždyť mé jho je příjemné a můj náklad je lehký.“ (11:28–30) Jak osvěžující byla tato něžná slova pro bývalého výběrčího daní, pro něhož měli jeho krajané nepochybně jen urážky!

9. Jaký námět a způsob předložení charakterizuje Matouše?

⁹ Matouš zvlášť zdůrazňoval, že námětem Ježíšova vyučování bylo „nebeské království“. (4:17) Pro něho byl Ježíš Kazatel a Král. Používal výrazu „království“ tak často (víc než 50krát), že jeho evangelium je možné nazvat evangeliem o Království. Matouš se zajímal více o logické předložení Ježíšových veřejných rozmluv a kázání než o přísné chronologické pořadí. V prvních 18 kapitolách vedlo Matouše zdůraznění námětu o Království k tomu, že opustil chronologické uspořádání. Ale posledních 10 kapitol (19 až 28) sleduje převážně chronologické pořadí a rovněž nadále zdůrazňuje Království.

10. Kolik z obsahu je možné najít pouze u Matouše a jaké období zahrnuje toto evangelium?

¹⁰ Čtyřicet dvě procenta zprávy Matoušova evangelia nelze najít v žádném z ostatních tří evangelií.d Do toho patří nejméně deset podobenství neboli znázornění: Plevel na poli (13:24–30), schovaný poklad (13:44), perla vysoké hodnoty (13:45, 46), vlečná síť (13:47–50), nemilosrdný otrok (18:23–35), dělníci a denár (20:1–16), otec a dvě děti (21:28–32), svatba králova syna (22:1–14), deset panen (25:1–13) a talenty (25:14–30). Kniha jako celek podává zprávu od Ježíšova narození v roce 2 př. n. l. až do jeho setkání s učedníky před jeho výstupem do nebe v roce 33 n. l.

OBSAH MATOUŠE

11. a) Jak evangelium logicky začíná a o kterých raných událostech nejprve vypráví? b) Ke kterým prorockým splněním obrací Matouš naši pozornost?

¹¹ Představení Ježíše a zpráva o „nebeském království“ (1:1–4:25). Matouš začíná logicky Ježíšovým rodokmenem a tak dokazuje Ježíšovo zákonné právo jako Abrahamova a Davidova dědice. To ihned upoutá pozornost židovského čtenáře. Pak čteme zprávu o Ježíšově zázračném početí, o jeho narození v Betlémě, o návštěvě astrologů, o Herodově zlobném pobití všech chlapců mladších dvou let v Betlémě, o Josefově a Mariině útěku s děťátkem do Egypta a jejich pozdějším návratu do Nazaretu. Matouš důsledně obrací pozornost k splnění proroctví, aby potvrdil Ježíše jako předpověděného Mesiáše. — Mat. 1:23 — Iz. 7:14; Mat. 2:1–6 — Mich. 5:2; Mat. 2:13–18 — Oz. 11:1 a Jer. 31:15; Mat. 2:23 — Iz. 11:1, poznámka pod čarou v Rbi8.

12. Co se děje při Ježíšově křtu a ihned potom?

¹² Matoušova zpráva nyní přeskakuje období téměř 30 let. Jan Křtitel káže v judské pustině: „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo nebeské království.“ (3:2) Křtí kajícné Židy v řece Jordánu a varuje farizey a saducey před přicházející zlobou. Ježíš přichází z Galileje a je pokřtěn. Ihned na něj sestupuje Boží duch a hlas z nebe říká: „To je můj Syn, milovaný, jehož jsem schválil.“ (3:17) Ježíš je potom veden do pustiny, kde ho po 40 dnech půstu pokouší Satan Ďábel. Třikrát odráží Satana citáty z Božího slova a nakonec říká: „Odejdi, Satane! Je totiž napsáno: ‚Jehovu, svého Boha, budeš uctívat a jemu samotnému budeš prokazovat posvátnou službu.‘“ — 4:10.

13. Jaké elektrizující tažení se nyní rozvíjí v Galileji?

¹³ „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo nebeské království.“ Pomazaný Ježíš nyní hlásá toto elektrizující poselství v Galileji. Povolává čtyři muže od jejich sítí, aby ho následovali a stali se „rybáři lidí“, a cestuje s nimi ‚celou Galileou a vyučuje v jejich synagógách a káže dobrou zprávu o království a léčí kdejakou chorobu a kdejaký neduh mezi lidmi‘. — 4:17, 19, 23.

14. O jakých prohlášeních za šťastné mluví Ježíš ve svém Kázání na hoře a co říká o spravedlnosti?

¹⁴ Kázání na hoře (5:1–7:29). Začínají ho následovat zástupy, a proto Ježíš vychází na horu, sedne si a začíná vyučovat své učedníky. Zahajuje tento vzrušující proslov devíti ‚prohlášeními o štěstí‘: Šťastní jsou ti, kteří si uvědomují svou duchovní potřebu, ti, kteří truchlí, mírní, ti, kteří hladovějí a žízní po spravedlnosti, milosrdní, čistí v srdci, pokojní, ti, kteří jsou pronásledováni kvůli spravedlnosti a ti, které lidé haní a lživě proti nim mluví. „Radujte se a poskakujte radostí, protože vaše odměna v nebesích je veliká.“ Nazývá své učedníky „solí země“ a „světlem světa“ a vysvětluje spravedlnost, tak odlišnou od formalismu znalců Zákona a farizeů, která je potřebná k vstupu do nebeského království. „Budete tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“ — 5:12–14, 48.

15. Co říká Ježíš o modlitbě a o Království?

¹⁵ Ježíš varuje před pokryteckými dary a modlitbami. Vyučuje své učedníky, aby se modlili o posvěcení Otcova jména, o příchod jeho království a o své denní živobytí. V celém kázání staví Ježíš do popředí Království. Napomíná ty, kteří ho následují, aby si nedělali starosti nebo nepracovali jen pro hmotné bohatství, vždyť Otec zná jejich skutečné potřeby. Říká: „Neustále tedy hledejte nejprve království a jeho spravedlnost, a to všechno ostatní vám bude přidáno.“ — 6:33.

16. a) Jaké rady dává Ježíš o vztazích k druhým a co říká o těch, kteří poslouchají Boží vůli, a o těch, kteří to nečiní? b) Jaký účinek má jeho kázání?

¹⁶ Pán dává radu o vztazích k druhým a říká: „Všechno tedy, co chcete, aby vám lidé činili, budete také podobně činit jim.“ Ti, kteří činí vůli jeho Otce, budou těmi nemnohými, kteří nalézají cestu k životu. Činitelé bezzákonnosti budou poznáni podle svého ovoce a budou zavrženi. Toho, kdo poslouchá jeho výroky, Ježíš připodobňuje k „rozvážnému muži, který vystavěl svůj dům na skále“. Jaký účinek měl tento proslov na poslouchající zástupy? „Žasly nad jeho způsobem vyučování“, protože vyučoval „jako osoba, která má autoritu, a ne jako jejich znalci Zákona“. — 7:12, 24–29.

17. Jak Ježíš ukazuje, že má autoritu jako Mesiáš a jaký láskyplný zájem projevuje?

¹⁷ Rozšíření kázání o Království (8:1–11:30). Ježíš provádí mnoho zázraků, uzdravuje malomocné, ochrnuté a posedlé démony. Dokonce ukazuje, že má autoritu nad větrem a vlnami tím, že uklidní bouři. Vzkřísí také děvčátko z mrtvých. Jaký soucit má Ježíš se zástupy, když vidí, jak jsou sedření a zmítáni sem a tam „jako ovce bez pastýře“! Jak říká svým učedníkům, „žeň je veliká, ale dělníků je málo. Proste proto Pána žně, aby vyslal dělníky na svou žeň.“ — 9:36–38.

18. a) Jaké poučení a napomenutí dává Ježíš svým apoštolům? b) Proč je běda „této generaci“?

¹⁸ Ježíš vybírá a pověřuje dvanáct apoštolů. Dává jim určité pokyny, jak mají konat své dílo, a zdůrazňuje ústřední nauku jejich učení: „Když půjdete, kažte a říkejte: ‚Nebeské království se přiblížilo.‘“ Dává jim moudré a láskyplné napomenutí: „Zdarma jste dostali, zdarma dávejte.“ „Buďte. . . obezřetní jako hadi, a přece nevinní jako holubice.“ Budou nenáviděni a pronásledováni, dokonce blízkými příbuznými, ale Ježíš jim připomíná: „Kdo nalézá svou duši, ztratí ji, a kdo ztrácí svou duši kvůli mně, nalezne ji.“ (10:7, 8, 16, 39) Vydávají se na cestu, aby vyučovali a kázali v přidělených městech. Ježíš označuje Jana Křtitele jako posla vyslaného před ním, jako slíbeného „Elijáše“, ale „tato generace“ nepřijímá ani Jana ani jeho, Syna člověka. (11:14, 16) Běda tedy této generaci a městům, která nečinila pokání, když viděla jeho mocné skutky! Ale ti, kteří se stanou jeho učedníky, naleznou občerstvení pro své duše.

19. Jak Ježíš otevřeně odsuzuje farizey, když zpochybňují jeho chování v sabatu?

¹⁹ Farizeové usvědčeni a otevřeně odsouzeni (12:1–50). Farizeové se snaží vytknout Ježíšovi chybu, když jde o spornou otázku sabatu, ale on vyvrací jejich obvinění a pouští se do sžíravého odsouzení jejich pokrytectví. Říká jim: „Potomstvo zmijí, jak můžete mluvit dobré věci, když jste ničemní? Vždyť z hojnosti srdce mluví ústa.“ (12:34) Nebude jim dáno žádné znamení kromě znamení proroka Jonáše: Syn člověka bude tři dny a noci v srdci země.

20. a) Proč mluví Ježíš v podobenstvích? b) Jaká podobenství o Království nyní uvádí?

²⁰ Sedm podobenství o Království (13:1–58). Proč Ježíš mluví v podobenstvích? Vysvětluje svým učedníkům: „Vám je dáno porozumět posvátným tajemstvím nebeského království, ale těm lidem to není dáno.“ Prohlašuje své učedníky za šťastné, protože vidí a slyší. Jaké osvěžující poučení jim nyní dává! Když vysvětlí podobenství o rozsévači, uvádí podobenství o plevelu na poli, o hořčičném zrnu, kvasu, schovaném pokladu, perle vysoké hodnoty a vlečné síti — a všechna vykreslují něco ve spojitosti s „nebeským královstvím“. Lidé však o něj klopýtají a Ježíš jim říká: „Prorok není v necti kromě ve svém domovském území a ve svém vlastním domě.“ — 13:11, 57.

21. a) Jaké zázraky Ježíš provádí a co je z nich patrné o jeho totožnosti? b) Jaké vidění je dáno o Synu člověka přicházejícím ve svém Království?

²¹ Další služba a zázraky „ K r i s t a “ (14:1–17:27). Na Ježíše hluboce zapůsobí zpráva o stětí Jana Křtitele na příkaz bezcharakterního Heroda Antipy. Zázračně nasytí zástup 5 000 a více lidí, kráčí po moři, odráží další kritiku farizeů, kteří, jak říká, ‚přestupují Boží přikázání kvůli svému ústnímu podání‘, uzdravuje lidi posedlé démony, „chromé, zmrzačené, slepé, němé a mnohé jinak postižené“, a opět nasytí víc než 4 000 osob sedmi chleby a několika málo rybami. (15:3, 30) Petr odpovídá na Ježíšovu otázku a určí jeho totožnost slovy: „Ty jsi Kristus, Syn živého Boha.“ Ježíš Petra chválí a prohlašuje: „Na této skále chci vystavět svůj sbor.“ (16:16, 18) Ježíš nyní začíná mluvit o své blízké smrti a o svém vzkříšení třetího dne. Ale také slibuje, že někteří z jeho učedníků „vůbec neokusí smrt, dokud nejprve neuvidí Syna člověka přicházet v jeho království“. (16:28) O šest dní později bere Ježíš Petra, Jakuba a Jana na vysokou horu, aby ho viděli proměněného v slávě. Spatří ve vidění Mojžíše a Elijáše, jak s ním rozmlouvají, a slyší hlas z nebe říkat: „To je můj Syn, milovaný, jehož jsem schválil; naslouchejte mu.“ Když sestupují z hory, Ježíš jim říká, že slíbený „Elijáš“ již přišel, a oni postřehnou, že mluví o Janu Křtiteli. — 17:5, 12.

22. Co Ježíš radí o odpouštění?

²² Ježíš radí svým učedníkům (18:1–35). V Kafarnaum mluví Ježíš k učedníkům o pokoře, o velké radosti z nalezení zbloudilé ovce a o urovnání přestupků mezi bratry. Petr se ptá: ‚Kolikrát mám odpustit svému bratrovi?‘ a Ježíš odpovídá: „Říkám ti, ne až sedmkrát, ale až sedmasedmdesátkrát.“ Aby tomu dodal síly, Ježíš uvádí podobenství o otrokovi, jemuž jeho pán odpustil dluh 60 miliónů denárů. Tento otrok dal později uvěznit spoluotroka pro dluh pouhých 100 denárů, a proto byl nemilosrdný otrok rovněž předán žalářníkům.e Ježíš zdůrazňuje: „Stejně bude můj nebeský Otec jednat i s vámi, jestliže nebudete ze srdce odpouštět každý svému bratrovi.“ — 18:21, 22, 35.

23. Co Ježíš vysvětluje o rozvodu a o cestě k životu?

²³ Závěrečné dny Ježíšovy služby (19:1–22:46). Tempo událostí se zrychluje a napětí vrcholí, protože znalce Zákona a farizey stále více popuzuje Ježíšova služba. Přicházejí, aby ho přistihli při nesprávném vyjádření ve věci rozvodu, ale marně; Ježíš vysvětluje, že jediným biblickým důvodem pro rozvod je smilstvo. Bohatý mladý muž přijde k Ježíšovi a ptá se ho na cestu k věčnému životu, ale odchází zarmoucen, když shledá, že by musel všechno prodat a být Ježíšovým následovníkem. Ježíš uvádí podobenství o dělnících a denáru a pak opět mluví o své smrti a vzkříšení. Říká: „Syn člověka nepřišel, aby mu bylo slouženo, ale aby sloužil a dal svou duši jako výkupné výměnou za mnohé.“ — 20:28.

24. Jaká střetnutí má Ježíš s náboženskými odpůrci, když vstupuje do posledního týdne svého lidského života, a jak odpovídá na jejich otázky?

²⁴ Ježíš nyní vstupuje do posledního týdne svého lidského života. Triumfálně vjíždí do Jeruzaléma jako ‚Král sedící na oslátku‘. (21:4, 5) Očistí chrám od směnárníků a jiných ziskuchtivých lidí a zášť jeho nepřátel stoupá, když jim říká: „Výběrčí daní a nevěstky vás předcházejí do Božího království.“ (21:31) Jeho bodavá podobenství o vinici a svatební hostině tnou do živého. Obratně odpovídá na otázku farizeů ohledně daní a říká jim, aby spláceli „césarovy věci césarovi, ale Boží věci Bohu“. (22:21) Podobně odráží i záludnou otázku saduceů a potvrzuje naději na vzkříšení. Opět k němu přicházejí farizeové s otázkou ohledně Zákona a Ježíš jim říká, že největší přikázání je cele milovat Jehovu, a druhé je milovat svého bližního jako sebe sama. Ježíš se jich pak ptá: ‚Jak může být Kristus Davidovým synem i jeho Pánem?‘ Nikdo nedovede odpovědět, a pak se ho již nikdo neodvažuje ptát. — 22:45, 46.

25. Jak Ježíš mocně odsuzuje znalce Zákona a farizey?

²⁵ ‚Běda vám, pokrytci‘ (23:1–24:2). Ježíš mluví k zástupům v chrámu a otevřeně pronáší další sžírající odsouzení znalců Zákona a farizeů. Nejenže se učinili sami nezpůsobilými pro vstup do Království, ale používají všech svých lstí, aby zabránili vstoupit jiným. Stejně jako obílené hroby, tak se jeví i oni navenek krásní, ale uvnitř jsou plní zkaženosti a rozkladu. Ježíš končí tímto rozsudkem nad Jeruzalémem: „Váš dům je vám zanechán.“ (23:38) Když opouští chrám, prorokuje jeho zničení.

26. Jaké prorocké znamení dává Ježíš o své přítomnosti v královské slávě?

²⁶ Ježíš sděluje ‚znamení své přítomnosti‘ (24:3–25:46). Na Olivové hoře se ho učedníci ptají na ‚znamení jeho přítomnosti a závěru systému věcí‘. Ježíš v odpovědi poukazuje na dobu válek, „národa proti národu a království proti království“, na nedostatek potravy, na zemětřesení, vzrůst bezzákonnosti, celosvětové kázání ‚této dobré zprávy o království‘, ustanovení ‚věrného a rozvážného otroka‘ a na mnoho dalších rysů složeného znamení, jež má označovat ‚příchod Syna člověka v jeho slávě, aby se posadil na svůj slavný trůn‘. (24:3, 7, 14, 45–47; 25:31) Ježíš uzavírá toto důležité proroctví podobenstvími o deseti pannách a o talentech, která poukazují na radostnou odměnu pro bdělé a věrné, a podobenstvím o ovcích a kozlech, které ukazuje, že lidé podobní kozlům odejdou „do věčného odříznutí, ale spravedliví do věčného života“. — 25:46.

27. Jaké události vyznačují Ježíšův poslední den na zemi?

²⁷ Události Ježíšova posledního dne (26:1–27:66). Po slavnosti pasach ustanovuje Ježíš se svými věrnými apoštoly něco nového. Zve je, aby jedli nekvašený chléb a pili víno jako symboly jeho těla a jeho krve. Pak odcházejí do Getsemane, kde se Ježíš modlí. Tam přichází Jidáš s ozbrojeným zástupem a zradí Ježíše pokryteckým polibkem. Ježíš je odveden k veleknězi, a přední kněží a celý Sanhedrin hledají proti němu falešné svědky. Jak Ježíš prorokoval, Petr ho zapírá, když je podroben zkoušce. Jidáš cítí výčitky svědomí, zahodí své zradou získané peníze v chrámu, odejde a oběsí se. Ráno Ježíše předvedou před římského místodržitele Piláta, který ho vydá k přibití na kůl pod nátlakem lůzy, podnícené kněžími, která volá: „Jeho krev ať přijde na nás a na naše děti.“ Místodržitelovi vojáci si tropí žerty z jeho kralování a pak ho odvádějí na Golgotu, kde je přibit na kůl mezi dva lupiče, s tímto nápisem nad hlavou: „To je Ježíš, Král Židů.“ (27:25, 37) Po hodinách muk Ježíš asi ve tři hodiny odpoledne umírá a pak je položen do nové pamětní hrobky, jež patří Josefovi z Arimatie. Byl to nejrušnější den v celých dějinách!

28. Jakou nejlepší zvěstí korunuje Matouš svou zprávu a jakým pověřením končí?

²⁸ Ježíšovo vzkříšení a závěrečné pokyny (28:1–20). Matoušova zpráva nyní vrcholí tou nejlepší zvěstí. Mrtvý Ježíš je vzkříšen — opět žije! Brzy ráno první den v týdnu přichází k hrobce Marie Magdaléna a „druhá Marie“ a slyší andělovo oznámení této radostné skutečnosti. (28:1) Sám Ježíš se jim objevuje, aby to potvrdil. Nepřátelé se dokonce snaží popírat skutečnost jeho vzkříšení. Podplatí vojáky, kteří byli na stráži u hrobky, aby řekli: „Jeho učedníci přišli v noci a ukradli ho, když jsme spali.“ Později má Ježíš v Galileji jinou schůzku se svými učedníky. Jaký pokyn jim dá na rozloučenou? „Jděte. . . čiňte učedníky z lidí všech národů, křtěte je ve jménu Otce a Syna a svatého ducha.“ Dostanou vedení v tomto kazatelském díle? Poslední Ježíšův výrok, který Matouš zaznamenává, dává toto ujištění: „Pohleďte, já jsem s vámi po všechny dny až do závěru systému věcí.“ — 28:13, 19, 20.

PROČ JE PROSPĚŠNÁ

29. a) Proč je Matouš mostem mezi Hebrejskými a Řeckými písmy? b) Jaká přednost, které se těšil Ježíš, je dnes stále ještě křesťanům otevřena?

²⁹ Matoušova kniha, první ze čtyř evangelií, je skutečně znamenitým mostem mezi Hebrejskými písmy a Křesťanskými řeckými písmy. Jasně určuje totožnost Mesiáše a Krále slíbeného Božího království, oznamuje, co se požaduje od těch, kteří se chtějí stát jeho následovníky, a stanoví dílo, které je před nimi zde na zemi. Nejprve Jan Křtitel, potom Ježíš a nakonec jeho učedníci kázali: „Nebeské království se přiblížilo.“ Ježíšův příkaz nadto sahá až do závěru systému věcí: „A tato dobrá zpráva o království se bude kázat po celé obydlené zemi na svědectví všem národům; a potom přijde konec.“ Byla to, a ještě stále je, opravdu velkolepá a podivuhodná přednost podílet se na tomto díle Království a ‚činit učedníky z lidí všech národů‘ a pracovat podle Pánova vzoru. — 3:2; 4:17; 10:7; 24:14; 28:19.

30. Která zvláštní část tohoto evangelia získala uznání pro svou praktickou hodnotu?

³⁰ Matoušovo evangelium je opravdu „dobrou zprávou“. Jeho inspirované poselství bylo „dobrou zprávou“ pro ty, kteří na ni dbali v 1. století našeho letopočtu, a Jehova Bůh se postaral, že se zachovalo jako „dobrá zpráva“ až dodnes. I nekřesťané byli nuceni uznat moc tohoto evangelia, jako například hinduistický vůdce Mohandas (Mahátma) Gándhí, který řekl: „Rozhodně zhluboka pijte z pramenů, které jsou vám dány v Kázání na hoře. . . Myšlenky z Kázání byly totiž určeny pro každého z nás.“f

31. Kdo projevil skutečné ocenění pro rady u Matouše a proč je užitečné opět a opět studovat toto evangelium?

³¹ Avšak celý svět, včetně té části, která tvrdí, že je křesťanská, má stále své problémy. Pouze malá menšina pravých křesťanů oceňuje, studuje a uplatňuje Kázání na hoře a všechny ostatní zdravé rady dobré zprávy podle Matouše. Je užitečné opět a opět studovat Ježíšova znamenitá nabádání o tom, jak nalézt pravé štěstí, o mravnosti a manželství, o síle lásky, přijatelné modlitbě, o duchovních hodnotách v protikladu ke hmotným, o tom, jak hledat nejprve Království, o úctě k svatým věcem a o bdělosti a poslušnosti. Matoušova 10. kapitola podává Ježíšovy služební pokyny pro ty, kteří se ujmou kázání dobré zprávy o „nebeském království“. Mnoho Ježíšových podobenství přináší životně důležitá poučení pro všechny, kteří ‚mají uši k slyšení‘. Navíc Ježíšova proroctví, jako jeho podrobná předpověď ‚znamení jeho přítomnosti‘, budují pevnou naději a důvěru do budoucnosti. — 5:1–7:29; 10:5–42; 13:1–58; 18:1–20:16; 21:28–22:40; 24:3–25:46.

32. a) Znázorni, jak splněná proroctví dokazují Ježíšovo mesiášství. b) Jakou pevnou záruku nám dnes dávají tato splnění?

³² Matoušovo evangelium oplývá splněnými proroctvími. Účelem mnoha jeho citátů z inspirovaných Hebrejských písem bylo ukázat tato splnění. Poskytují nepopiratelné svědectví o tom, že Ježíš je Mesiáš. Bylo by totiž úplně nemožné nainscenovat všechny tyto podrobnosti předem. Srovnej například Matouše 13:14, 15 s Izajášem 6:9, 10, Matouše 21:42 s Žalmem 118:22, 23 a Matouše 26:31, 56 se Zecharjášem 13:7. Tato splnění nám rovněž poskytují pevnou záruku, že se v patřičném čase splní všechny prorocké předpovědi samotného Ježíše, jak je Matouš zaznamenal, až se uskuteční Jehovova slavná předsevzetí ohledně „nebeského království“.

33. Z jakého poznání a naděje se mohou nyní radovat ti, kteří milují spravedlnost?

³³ Jak přesný byl Bůh v předpovědích o životě Krále Království, a to až do nepatrných podrobností! Jak přesný byl inspirovaný Matouš, když věrně zaznamenával splnění těchto proroctví! Když ti, kteří milují spravedlnost, uvažují o všech prorockých splněních a slibech zaznamenaných v Matoušově knize, mohou se nesmírně radovat z poznání a z naděje na „nebeské království“, které je Jehovovým nástrojem k posvěcení jeho jména. Toto Království v čele s Ježíšem Kristem přinese nevýslovná požehnání života a štěstí mírným a duchovně hladovějícím lidem „při znovustvoření, až se Syn člověka posadí na svůj slavný trůn“. (Mat. 19:28) To vše obsahuje povzbudivá dobrá zpráva „podle Matouše“.

[Poznámky pod čarou]