Ježíšův příchod, nebo Ježíšova přítomnost?
„Co bude znamením tvé přítomnosti a závěru systému věcí?“ (MATOUŠ 24:3)
1. Jaký význam měly v Ježíšově službě otázky?
JEŽÍŠOVO obratné používání otázek podněcovalo jeho posluchače k přemýšlení, a dokonce i k tomu, aby o věcech uvažovali z nového pohledu. (Marek 12:35–37; Lukáš 6:9; 9:20; 20:3, 4) Můžeme být vděčni za to, že Ježíš na otázky také odpovídal. Jeho odpovědi nám osvětlují pravdy, které bychom možná jinak neznali nebo kterým bychom nerozuměli. (Marek 7:17–23; 9:11–13; 10:10–12; 12:18–27)
2. Jaké otázce bychom měli nyní věnovat pozornost?
2 U Matouše 24:3 nacházíme jednu z nejdůležitějších otázek, na jakou kdy Ježíš odpověděl. Blížil se konec jeho pozemského života a Ježíš právě vyslovil varování, že jeruzalémský chrám bude zničen, čímž skončí židovský systém věcí. Matoušova zpráva dodává: „Zatímco seděl na Olivové hoře, učedníci k němu soukromě přistoupili a řekli: ‚Pověz nám: Kdy to bude a co bude znamením tvé přítomnosti [„příchodu“ tvého, Kralická bible] a závěru systému věcí?‘ “ (Matouš 24:3)
3., 4. Jak se různé Bible liší v překladu jednoho důležitého slova u Matouše 24:3?
3 Miliony čtenářů Bible si kladou otázku: ‚Proč se na to učedníci ptali a co z Ježíšovy odpovědi vyplývá pro můj život?‘ Ve své odpovědi Ježíš mluvil o tom, že když se objevuje listí, znamená to, že „je blízko“ léto. (Matouš 24:32, 33) Mnohé církve proto učí, že se apoštolové ptali na znamení Ježíšova „příchodu“ neboli na znamení, které bude důkazem, že jeho návrat je již velmi blízko. Tyto církve věří, že onen „příchod“ bude okamžikem, kdy si Ježíš vezme křesťany do nebe, a pak způsobí konec světa. Myslíš si, že takové porozumění je správné?
4 Některé biblické překlady, včetně Překladu nového světa Svatých písem, zde nepoužily slovo „příchod“, ale „přítomnost“. Je možné, že to, na co se učedníci ptali, a to, co jim Ježíš odpověděl, bylo něco jiného, než co učí církve? Na co se učedníci skutečně ptali? A jakou odpověď jim Ježíš dal?
Na co se ptali?
5., 6. Co měli zřejmě apoštolové na mysli, když položili otázku zaznamenanou u Matouše 24:3?
5 Vzhledem k tomu, co Ježíš řekl o chrámu, měli učedníci pravděpodobně na mysli židovské uspořádání věcí, když se Ježíše zeptali na ‚znamení jeho přítomnosti [či „příchodu“] a závěru systému věcí [doslova „věku“]‘. (Srovnej „svět“ v 1. Korinťanům 10:11 a Galaťanům 1:4, KB.)
6 V té době apoštolové rozuměli Ježíšovu učení jen v omezené míře. Původně si mysleli, „že se Boží království projeví okamžitě“. (Lukáš 19:11; Matouš 16:21–23; Marek 10:35–40) A dokonce i po rozhovoru na Olivové hoře — nicméně ještě předtím, než byli pomazáni svatým duchem — se zeptali, zda Ježíš obnoví Izraeli Království ještě v té době. (Skutky 1:6)
7. Proč se apoštolové ptali Ježíše na jeho budoucí úlohu?
7 Věděli však, že odejde, protože nedávno řekl: „Světlo bude ještě chvilku mezi vámi. Choďte, dokud máte světlo.“ (Jan 12:35; Lukáš 19:12–27) Mohli si tedy říkat: ‚Ježíš odejde, ale jak rozpoznáme jeho návrat?‘ Když se objevil jako Mesiáš, většina lidí ho nepoznala. I rok po tom ještě přetrvávaly otázky, zda Ježíš splní vše, co má splnit Mesiáš. (Matouš 11:2, 3) Apoštolové tedy měli důvod ptát se na budoucnost. Avšak žádali znamení toho, že Ježíš přijde brzy, nebo se ptali na něco jiného?
8. Jakým jazykem pravděpodobně mluvili apoštolové s Ježíšem?
8 Představ si, že jsi ptákem a nasloucháš rozhovoru, který probíhá na Olivové hoře. (Srovnej Kazatele 10:20.) Slyšel bys Ježíše a jeho apoštoly mluvit hebrejsky. (Marek 14:70; Jan 5:2; 19:17, 20; Skutky 21:40) Pravděpodobně však také uměli řecky.
Co Matouš napsal v řečtině
9. Co je podkladem pro většinu novodobých překladů Matouše?
9 Z pramenů pocházejících z druhého století našeho letopočtu plyne, že Matouš napsal své evangelium původně hebrejsky. Podle všeho je později napsal také řecky. Dochovalo se mnoho řeckých rukopisů, které posloužily jako podklad pro překlad jeho evangelia do současných jazyků. Co tedy napsal Matouš v řečtině o tom rozhovoru na Olivové hoře? Co napsal o „příchodu“ nebo o „přítomnosti“, na kterou se učedníci ptali a o které se Ježíš vyjádřil?
10. a) Jaké řecké slovo pro „přijít“ Matouš často používal a co toto slovo může znamenat? b) Jaké jiné řecké slovo nás zajímá?
10 V prvních třiadvaceti kapitolách Matoušova evangelia se více než osmdesátkrát vyskytuje běžné řecké slovo erchomai, které znamenalo „přijít“. Často je jím vyjádřena myšlenka, že někdo k někomu přistupuje nebo se k někomu blíží, jako například u Jana 1:47: „Ježíš viděl Natanaela, jak k němu přichází.“ V závislosti na tom, jak je použito, může slovo erchomai znamenat ‚přijít‘, ‚jít‘, ‚dostat se‘, ‚dospět‘ nebo ‚vydat se‘. (Matouš 2:8, 11; 8:28; Jan 4:25, 27, 45; 20:4, 8; Skutky 8:40; 13:51) U Matouše 24:3, 27, 37, 39 je však použito jiné slovo, totiž podstatné jméno, které se nikde jinde v evangeliích nevyskytuje: parousia. Proč Bůh, který sepsání Bible inspiroval, podnítil Matouše k tomu, aby v těchto verších zvolil právě toto řecké slovo, když sepisoval své evangelium v řečtině? Co znamená a proč bychom si měli přát to vědět?
11. a) Co znamená slovo parousia? b) Jak příklady z Josephových spisů podporují naše porozumění slovu parousia? (Viz poznámku pod čarou.)
11 Slovo parousia znamená „přítomnost“. Vineův slovník novozákonních slov říká: „PAROUSIA, . . . dosl[ova] přítomnost, para, s, a ousia, jsoucí (od eimi, býti), znamená jak příchod, tak následnou přítomnost. Například v jednom dopise psaném na papyru jistá žena píše o tom, že je její parousia na určitém místě nezbytná, aby se mohla věnovat svým majetkovým záležitostem.“ (Expository Dictionary of New Testament Words) Jiné slovníky vysvětlují, že slovo parousia poukazuje na ‚návštěvu panovníka‘. Jedná se tedy nikoli o pouhý okamžik příchodu, ale o přítomnost, která počínaje příchodem trvá. Je zajímavé, že právě tak použil slovo parousia židovský dějepisec Josephus, současník apoštolů.a
12. Jak nám samotná Bible pomáhá potvrdit význam slova parousia?
12 Význam slova „přítomnost“ je ze starověké literatury zcela zjevný, ale křesťany zajímá zvláště to, jak je slovo parousia použito v Božím slově. Odpověď je stejná — ve významu přítomnost. Vidíme to z příkladů v Pavlových dopisech. Filipanům Pavel například napsal: „Jako jste byli vždy poslušní nejen za mé přítomnosti, ale nyní ještě mnohem pohotověji za mé nepřítomnosti, pracujte stále na své vlastní záchraně.“ Také mluvil o tom, že s nimi bude přebývat, aby mohli jásat, že u nich bude „opět přítomen [parousia]“. (Filipanům 1:25, 26; 2:12) Jiné překlady říkají: „skrze mou vám zase přítomnost“ (Kralická bible); „mou přítomností zase u vás“ (Nový zákon v překladu M. Pavlíka); „až budu opět s vámi“ (Jeruzalémská bible, New English Bible) a „až mě opět budete mít mezi sebou“ (Twentieth Century New Testament). Ve 2. Korinťanům 10:10, 11 Pavel uvedl do protikladu svou „osobní přítomnost“ s „nepřítomností“. Na těchto příkladech je zjevné, že nemluvil o svém příchodu; použil slovo parousia ve významu přítomnost.b (Srovnej 1. Korinťanům 16:17.) Jak tedy máme rozumět zmínkám o Ježíšově parousia? Jedná se o jeho „příchod“ nebo o přítomnost, která má určité trvání?
13., 14. a) Proč musíme dospět k závěru, že parousia je něco, co trvá určitou dobu? b) Co je nutné říci o délce Ježíšovy parousia?
13 Duchem pomazaní křesťané v Pavlově době se o Ježíšovu parousia zajímali. Pavel je však varoval, aby se nenechali „otřást ve svém smýšlení“. Nejdříve se totiž musí objevit „člověk bezzákonnosti“. Ukázalo se, že tímto ‚člověkem bezzákonnosti‘ je duchovenstvo křesťanstva. Pavel napsal, že „přítomnost toho bezzákonného je podle Satanova působení s každým mocným skutkem a lživými znameními“. (2. Tesaloničanům 2:2, 3, 9) Je zřejmé, že parousia neboli přítomnost ‚člověka bezzákonnosti‘ neznamenala jen okamžitý příchod; měla se projevovat po určitou dobu, během níž měla být činěna lživá znamení. Proč je právě tato skutečnost významná?
14 Zamysli se nad veršem, který tomuto verši bezprostředně předchází: „Potom bude vskutku zjeven ten bezzákonný, kterého Pán Ježíš odstraní duchem svých úst a přivede vniveč zjevením své přítomnosti.“ Právě tak, jako měla přítomnost „člověka bezzákonnosti“ trvat určitou dobu, měla i Ježíšova přítomnost trvat určitou dobu a vyvrcholit zničením toho bezzákonného ‚syna zničení‘. (2. Tesaloničanům 2:8)
Možné významy v hebrejštině
15., 16. a) Jaké konkrétní slovo bylo použito v mnoha překladech Matouše do hebrejštiny? b) Jak je slovo bohʼ použito v Písmu?
15 Jak jsme již uvedli, Matouš podle všeho napsal své evangelium nejdříve hebrejsky. Jaké hebrejské slovo tedy použil u Matouše 24:3, 27, 37, 39? Překlady Matoušova evangelia do novodobé hebrejštiny používají jak v otázce apoštolů, tak v Ježíšově odpovědi tvar slovesa bohʼ. Text by tedy mohl znít: „Co bude znamením tvé [bohʼ] a závěru systému věcí?“ a „jako byly Noemovy dny, taková bude [bohʼ] Syna člověka“. Ale co znamená bohʼ?
16 Hebrejské sloveso bohʼ má sice mnoho významů, ale v podstatě znamená „přijít“. Jeden slovník uvádí: ‚Bohʼ se v Hebrejských písmech vyskytuje na 2532 místech, je tedy jedním z nejpoužívanějších sloves a stojí na prvním místě mezi slovesy vyjadřujícími pohyb.‘ (Theological Dictionary of the Old Testament) (1. Mojžíšova 7:1, 13; 2. Mojžíšova 12:25; 28:35; 2. Samuelova 19:30; 2. Královská 10:21; Žalm 65:2; Izajáš 1:23; Ezekiel 11:16; Daniel 9:13; Amos 8:11) Kdyby Ježíš a apoštolové použili slovo s tak širokým spektrem významů, mohl by být jeho význam sporný. Ale použili skutečně toto slovo?
17. a) Proč nemusí novodobé překlady Matouše vyjadřovat vždy to, co Ježíš a apoštolové skutečně řekli? b) Kde jinde můžeme nají odpověď na otázku, jaké slovo Ježíš a apoštolové použili, a proč ještě nás tento pramen zajímá? (Viz poznámku pod čarou.)
17 Nezapomeňme, že Bible v novodobé hebrejštině jsou překlady, které nemusí vyjadřovat přesně to, co Matouš napsal v hebrejštině. Je docela možné, že Ježíš použil jiné slovo než bohʼ, slovo, které významem odpovídá slovu parousia. Vidíme to z knihy profesora George Howarda, vydané v roce 1995 a nazvané Hebrew Gospel of Matthew (Hebrejské Matoušovo evangelium). Tato kniha, kterou ve čtrnáctém století napsal židovský lékař Šem-Tob ben Isaac Ibn Šaprut, se zaměřila na polemické pojednání namířené proti křesťanství. Tato polemika obsahovala hebrejský text Matoušova evangelia. Existují doklady o tom, že tento velmi starý text Matoušova evangelia nebyl v Šem-Tobově době přeložen z latiny nebo řečtiny, ale byl původně napsán hebrejsky.c Může nám tedy přesněji sdělit, co bylo řečeno na Olivové hoře.
18. Jaké zajímavé hebrejské slovo použil Šem-Tob a co toto slovo znamená?
18 Šem-Tobovo Matoušovo evangelium ve 24. kapitole, verších 3, 27 a 39, nepoužívá sloveso bohʼ. Místo toho používá příbuzné podstatné jméno biʼah. Toto podstatné jméno se v Hebrejských písmech objevuje pouze u Ezekiela 8:5 ve smyslu „vstupní cesta“ či „vchod“. Slovo biʼah zde nevyjadřuje činnost ve smyslu příchodu, ale spíše vchod do budovy; když je člověk ve vchodu či na prahu, je již v domě. I nebiblické náboženské spisy nalezené mezi svitky od Mrtvého moře často používají slovo biʼah v souvislosti s příchodem nebo počátkem kněžských úřadů. (Viz 1. Paralipomenon 24:3–19; Lukáše 1:5, 8, 23.) A hebrejský překlad starověké syrské (neboli aramejské) Pešity vydaný v roce 1986 používá u Matouše 24:3, 27, 37, 39 výraz biʼah. Existují tedy doklady o tom, že ve starověku mohlo mít podstatné jméno biʼah význam, který se poněkud liší od významu slovesa bohʼ používaného v Bibli. Proč je tato skutečnost zajímavá?
19. K jakému závěru můžeme dospět, pokud Ježíš a jeho apoštolové skutečně použili slovo biʼah?
19 Apoštolové ve své otázce i Ježíš ve své odpovědi mohli totiž použít právě ono podstatné jméno biʼah. I kdyby se apoštolové ptali jen na Ježíšův budoucí příchod, mohl Kristus použít slovo biʼah a vyjádřit jím více, než co měli na mysli. Ježíš mohl poukazovat na to, že přijde, aby se ujal nového úřadu; jeho příchod měl být počátkem jeho nové role. To by se shodovalo s významem slova parousia, které později použil Matouš. Je pochopitelné, že použití slova biʼah jednoznačně podporuje to, co svědkové Jehovovi již dlouhou dobu učí — že totiž složené „znamení“, které Ježíš popsal, mělo být odrazem toho, že je přítomen.
Očekáváme vyvrcholení jeho přítomnosti
20., 21. Jaké poučení můžeme získat z Ježíšova výroku o Noemových dnech?
20 Studium Ježíšovy přítomnosti by mělo bezprostředně ovlivnit náš život i naše vyhlídky do budoucnosti. Ježíš své následovníky vybízel k bdělosti. Poskytl znamení, podle kterého mohla být jeho přítomnost rozpoznána — přestože většina lidí si jí neměla povšimnout: „Právě jako byly Noemovy dny, taková bude přítomnost Syna člověka. Jako totiž byli v těch dnech před potopou, kdy jedli a pili, muži se ženili a ženy se vdávaly, až do dne, kdy Noe vstoupil do archy, a nepovšimli si, dokud nepřišla potopa a všechny je nesmetla, taková bude přítomnost Syna člověka.“ (Matouš 24:37–39)
21 Za dnů Noema si většina lidí té generace prostě žila dál svým všedním životem. Ježíš předpověděl, že za ‚přítomnosti Syna člověka‘ to bude stejné. Noemovi současníci se možná domnívali, že k ničemu nedojde. Ale my víme, jak se mýlili. Ty dny, které trvaly určitou dobu, vyvrcholily, když ‚přišla potopa a všechny je smetla‘. Lukáš uvádí podobnou zprávu, kdy Ježíš přirovnal ‚dny Syna člověka‘ k ‚Noemovým dnům‘. Ježíš varoval: „Stejně to bude v ten den, kdy se má zjevit Syn člověka.“ (Lukáš 17:26–30)
22. Proč by nás mělo Ježíšovo proroctví z 24. kapitoly Matouše velmi zajímat?
22 To vše má pro nás zvláštní význam, protože žijeme v době, v níž rozeznáváme události, které Ježíš předpověděl — války, zemětřesení, mory, nedostatek potravy a pronásledování jeho učedníků. (Matouš 24:7–9; Lukáš 21:10–12) Tyto věci jsou zjevné od historického konfliktu příznačně nazvaného první světovou válkou, ačkoli většina lidí tyto události považuje za obyčejné kapitoly dějin. Praví křesťané si však uvědomují význam těchto závažných událostí právě tak, jako bdělý člověk rozpozná blížící se léto podle fíkovníku vyrážejícího listy. Ježíš radil: „Také až uvidíte, že se to děje, vězte, že Boží království je blízko.“ (Lukáš 21:31)
23. Pro koho mají Ježíšova slova ve 24. kapitole Matouše zvláštní význam a proč?
23 Na Olivové hoře adresoval Ježíš velkou část své odpovědi svým následovníkům. Oni se s ním měli účastnit díla, které zachraňuje lidské životy — díla kázání dobré zprávy po celé zemi, než přijde konec. Měli být těmi, kdo rozpoznají „ohavnost, která působí zpustošení“ a která „stojí na svatém místě“. Měli na to reagovat tím, že před velkým soužením ‚uprchnou‘. A měli být i těmi, koho se budou nejvíce týkat další Ježíšova slova: „Kdyby nebyly ty dny zkráceny, nebylo by zachráněno žádné tělo; ale kvůli vyvoleným budou ty dny zkráceny.“ (Matouš 24:9, 14–22) Tato slova vedou k zamyšlení, ale co konkrétně znamenají? A proč je možné říci, že jsou pro nás nyní důvodem k větší radosti, důvěře a horlivosti? V následující studii, která se zabývá slovy Matouše 24:22, najdeme na tyto otázky odpověď.
[Poznámky pod čarou]
a Příklady převzaté z Josephových spisů: Blesky a hromy u hory Sinaj „oznámily Boží přítomnost [parousia]“. Zázračným úkazem ve svatostánku „se projevila Boží přítomnost [parousia]“. Bůh ukázal Elišovu služebníkovi válečné vozy stojící všude kolem a tím mu „zjevil svou moc a přítomnost [parousia]“. Josephus také uvedl, že když se římský úředník Petronius pokusil uchlácholit Židy, ‚Bůh ukázal Petroniovi svou přítomnost [parousia]‘ tím, že seslal déšť. Josephus tedy nepoužil slovo parousia ve významu pouhého přijití nebo momentálního příchodu. Parousia znamenalo pokračující, dokonce neviditelnou přítomnost. (2. Mojžíšova 20:18–21; 25:22; 3. Mojžíšova 16:2; 2. Královská 6:15–17) (Srovnej Židovské starožitnosti, knihu 3, kapitolu 5, odstavec 2 [80]; kapitolu 8, odstavec 5 [202]; knihu 9, kapitolu 4, odstavec 3 [55]; knihu 18, kapitolu 8, odstavec 6 [284], angl.)
b E. W. Bullinger v díle A Critical Lexicon and Concordance to the English and Greek New Testament poukazuje na to, že parousia znamená ‚býti nebo státi se přítomným, odtud pak přítomnost, příchod; přijití, které zahrnuje představu trvalého přebývání, jež pokračuje po onom příchodu‘.
c Jedním z těchto dokladů je to, že Šem-Tobův text devatenáctkrát obsahuje zkrácený nebo plně vypsaný hebrejský výraz „Jméno“. Profesor Howard píše: „Je pozoruhodné, že se v křesťanském dokumentu citovaném židovským polemikem vyskytuje Boží jméno. Kdyby šlo o hebrejský překlad řeckého nebo latinského křesťanského dokumentu, očekávali bychom, že se tam bude vyskytovat adonai [Pán], a nikoli symbolické vyjádření nevyslovitelného Božího jména JHVH . . . Jestliže [Šem-Tob] toto nevyslovitelné jméno sám do textu doplnil, neexistuje pro to žádné vysvětlení. Vše silně nasvědčuje tomu, že Šem-Tob získal Matoušovo evangelium s Božím jménem přímo v textu a že je tam pravděpodobně zachoval, než aby riskoval, že bude vinen jeho odstraněním.“ Překlad nového světa Svatých písem (New World Translation of the Holy Scriptures—With References) používá Šem-Tobovo Matoušovo evangelium (J2) jako podklad pro používání Božího jména v Křesťanských řeckých písmech.
Jak bys odpověděl?
◻ Proč je důležité, abychom viděli rozdíl v tom, jak různé Bible překládají Matouše 24:3?
◻ Co znamená slovo parousia a proč nás to zajímá?
◻ Jaká podobnost možná existuje mezi řeckým a hebrejským slovem použitým u Matouše 24:3?
◻ Jaké časové hledisko potřebujeme znát, máme-li chápat význam 24. kapitoly Matouše?
[Obrázek na straně 10]
Olivová hora, z níž je výhled na Jeruzalém