Kapitola 8
Úsilí o vítězství
SMYRNA
1. a) Který sbor dostává dále poselství od oslaveného Ježíše? b) Co připomíná Ježíš křesťanům v onom sboru, když sám sebe nazývá ‚První a Poslední‘?
ZE STAROVĚKÉHO Efezu jsou dnes sutiny. Ale místo, jemuž bylo určeno Ježíšovo druhé poselství, je stále ještě rušným městem. Asi 60 kilometrů severně od rozvalin Efezu je turecké město Izmir, kde jsou i dnes čtyři horlivé sbory svědků Jehovových. Zde byla v prvním století Smyrna. Nyní si povšimni dalších Ježíšových slov: „A andělovi sboru ve Smyrně piš: To říká ten ‚První a ten Poslední‘, který zemřel a opět ožil.“ (Zjevení 2:8) Tímto výrokem, který Ježíš pronesl křesťanům ve Smyrně, jim připomíná, že z těch, kdo zachovali ryzost, je prvním a posledním, koho Jehova přímo vzkřísil k nesmrtelnému duchovnímu životu. Ježíš sám vzkřísí všechny ostatní pomazané křesťany. Je proto opravdu způsobilý dát radu svým bratrům, kteří doufají, že se s ním budou podílet na nesmrtelném nebeském životě.
2. Proč jsou pro křesťany ve Smyrně útěchou slova od toho, „který zemřel a opět ožil“?
2 Ježíš byl příkladem vytrvalosti v pronásledování pro spravedlnost a dostal náležitou odměnu. Byl věrným až do smrti a pak byl vzkříšen, což je základem naděje pro všechny křesťany. (Skutky 17:31) Ježíš „zemřel a opět ožil“, a to dokazuje, že nic z toho, co někdo vytrpí pro pravdu, není marné. Ježíšovo vzkříšení je zdrojem opravdového povzbuzení pro všechny křesťany, zejména když mají trpět pro svou víru. Jsi v takové situaci? Pak tě mohou povzbudit i další Ježíšova slova sboru ve Smyrně:
3. a) Jaké povzbuzení dal Ježíš křesťanům ve Smyrně? b) Proč Ježíš řekl, že jsou křesťané ve Smyrně „bohatí“, ačkoli byli chudí?
3 „Znám tvé soužení a chudobu — ale jsi bohatý — a rouhání těch, kteří říkají, že oni jsou Židé, a přece nejsou, ale jsou synagógou Satanovou.“ (Zjevení 2:9) Ježíš svým bratrům ve Smyrně nic nevytýká, pouze je vřele chválí. Pro svou víru vytrpěli mnoho soužení. Po hmotné stránce jsou chudí, pravděpodobně v důsledku své věrnosti. (Hebrejcům 10:34) Hlavně se však zajímají o duchovní věci a ukládají si poklady v nebi, jak to radil Ježíš. (Matouš 6:19, 20) Proto je hlavní pastýř považuje za „bohaté“. — Srovnej Jakuba 2:5.
4. Kdo krutě pronásledoval křesťany ve Smyrně a jak se Ježíš díval na takové odpůrce?
4 Ježíš zejména zdůrazňuje, že křesťané ve Smyrně snášeli velký odpor ze strany tělesných Židů. Mnozí z tohoto náboženství v raných dobách rozhodně odporovali rozšiřování křesťanství. (Skutky 13:44, 45; 14:19) Nyní, pouze několik desetiletí po pádu Jeruzaléma, projevují tito Židé ve Smyrně téhož satanského ducha. Nemůžeme se divit, že je Ježíš považuje za ‚synagógu Satanovu‘.a
5. Jaké zkoušky čekaly křesťany ve Smyrně?
5 Křesťané ve Smyrně, kteří museli čelit takové nenávisti, dostávají od Ježíše útěchu: „Neboj se toho, co máš vytrpět. Pohleď, Ďábel bude stále uvrhovat některé z vás do vězení, abyste byli plně vyzkoušeni a abyste měli soužení deset dnů. Prokaž se jako věrný až do smrti a chci ti dát korunu života.“ (Zjevení 2:10) Ježíš zde třikrát užívá řeckého množného čísla pro zájmeno „vy“, a tak ukazuje, že se tato slova týkají celého sboru. Ježíš nemůže slíbit, že zkoušky křesťanů ve Smyrně zakrátko skončí. Někteří z nich budou stále pronásledováni a uváděni do vězení. Budou mít soužení „deset dnů“. Číslo deset symbolizuje pozemskou úplnost neboli celistvost. I ti, kteří jsou duchovně bohatí a zachovávají ryzost, budou procházet důkladnými zkouškami, pokud jsou v těle.
6. a) Proč se neměli křesťané ve Smyrně bát? b) Jak Ježíš uzavřel své poselství křesťanům ve Smyrně?
6 Křesťané ve Smyrně se však nemusejí bát a nemají činit žádné kompromisy. Jestliže zůstanou věrní až do konce, je pro ně jako odměna připravena „koruna života“, v jejich případě nesmrtelný život v nebesích. (1. Korinťanům 9:25; 2. Timoteovi 4:6–8) Apoštol Pavel považoval tuto vzácnou cenu za hodnou jakékoli oběti, i oběti pozemského života. (Filipanům 3:8) Věrní ve Smyrně zřejmě pociťovali totéž. Ježíš proto uzavírá své poselství slovy: „Kdo má ucho, ať slyší, co duch říká sborům: Kdo zvítězí, tomu rozhodně neuškodí druhá smrt.“ (Zjevení 2:11) Ti, kteří zvítězí, jsou ujištěni, že obdrží nesmrtelný nebeský život, kterého se nemůže dotknout smrt. — 1. Korinťanům 15:53, 54.
„Soužení deset dnů“
7, 8. Jak byl křesťanský sbor v roce 1918 ‚plně vyzkoušen‘ podobně jako sbor ve Smyrně?
7 Podobně jako křesťané ve Smyrně jsou dnes členové Janovy třídy i jejich druhové stále ‚plně zkoušeni‘. Jejich věrnost ve zkouškách je znamením, že jsou Božím vlastním lidem. (Marek 13:9, 10) Krátce poté, kdy začal Pánův den, přinesla Ježíšova slova adresovaná křesťanům ve Smyrně skutečnou útěchu malé mezinárodní skupině Jehovova lidu. (Zjevení 1:10) Ti již od roku 1879 objevovali v Božím slově duchovní bohatství, o které se štědře dělili s druhými. Ale během první světové války se setkali s prudkou nenávistí a odporem, částečně proto, že nepodlehli válečné horečce, a částečně proto, že nebojácně odhalovali omyly křesťanstva. Pronásledování, které je postihlo na podnět některých vůdců křesťanstva, vyvrcholilo v roce 1918 a bylo možné je srovnat s tím, co vytrpěli křesťané ve Smyrně od tamější židovské obce.
8 Vlna pronásledování ve Spojených státech amerických vyvrcholila, když byl 22. června 1918 uvězněn nový prezident Společnosti Strážná věž, Joseph F. Rutherford, a sedm jeho druhů. Většinou byli odsouzeni ke 20 letům vězení. O devět měsíců později byli na záruku propuštěni. 14. května 1919 zrušil odvolací soud s konečnou platností nepravdivé obžaloby, které proti nim byly vzneseny. Bylo prokázáno 130 omylů při vyšetřování. Římskokatolický soudce Manton, rytíř řádu Sv. Jiřího Velikého, který v roce 1918 odmítl těmto křesťanům propuštění na záruku, byl později, v roce 1939, sám odsouzen ke dvěma letům vězení a byla mu uložena pokuta 10 000 dolarů za šest případů, v nichž vyžadoval a přijímal úplatky.
9. Jak zacházel Hitler v nacistickém Německu se svědky Jehovovými a jak na to reagovalo duchovenstvo?
9 Během nacistického panství v Německu zakázal Hitler úplně kazatelské dílo svědků Jehovových. Po celá léta byly tisíce svědků zadržovány v krutých podmínkách koncentračních táborů a věznic, kde mnozí zemřeli. Asi 200 mladých mužů, kteří odmítli bojovat v Hitlerově armádě, bylo popraveno. Duchovenstvo takový postup podporovalo, jak to dokazují slova jednoho katolického kněze, uveřejněná v listu The German Way 29. května 1938. Mimo jiné řekl: „Nyní existuje jedna země na světě, kde jsou takzvaní. . . badatelé Bible [svědkové Jehovovi] zakázáni. Je to Německo!. . . Když přišel k moci Adolf Hitler a římskokatolický episkopát opakoval svou žádost, Hitler řekl: ‚Tito takzvaní Vážní badatelé Bible [svědkové Jehovovi] jen působí těžkosti;. . . považuji je za podvodníky; nestrpím, aby byli němečtí katolíci takovým způsobem špiněni tím americkým soudcem Rutherfordem; rozpouštím [svědky Jehovovy] v Německu.‘“ Onen kněz k tomu dodal: „Bravo!“
10. a) Jakému pronásledování čelí svědkové Jehovovi v průběhu Pánova dne? b) K čemu to často vedlo, když křesťané bojovali u soudů za náboženskou svobodu?
10 Pánův den pokračoval, a had a jeho semeno nikdy nepřestali bojovat proti pomazaným křesťanům a jejich druhům. Mnozí z nich byli uvězněni a zlomyslně pronásledováni. (Zjevení 12:17) Tito nepřátelé dále ‚výnosem vytvářejí těžkosti‘, ale Jehovův lid neochvějně tvrdí: „Musíme poslouchat Boha jako panovníka spíše než lidi.“ (Žalm 94:20; Skutky 5:29) V roce 1954 bylo v časopise Strážná věž oznámeno: „V průběhu uplynulých čtyřiceti let více než sedmdesát zemí někdy vydalo omezující výnosy a pronásledovalo svědky Jehovovy.“ Kde bylo možné bojovat za náboženskou svobodu před soudy, tito křesťané to činili a v celé řadě zemí dosahovali význačných vítězství. Jen u Nejvyššího soudu Spojených států amerických získali svědkové Jehovovi 50 příznivých rozhodnutí.
11. Které Ježíšovo proroctví o znamení jeho přítomnosti se splňuje na svědcích Jehovových během Pánova dne?
11 Žádná jiná skupina neposlouchá tak svědomitě Ježíšův příkaz, aby se splácely césarovy věci césarovi. (Lukáš 20:25; Římanům 13:1, 7) A přece členové žádné jiné skupiny nebyli vězněni v tolika zemích pod takovým množstvím různých vlád v Severní i Jižní Americe, v Evropě, v Africe i v Asii; a to se děje až dodnes. Ježíšovo velké proroctví o znamení jeho přítomnosti obsahovalo tato slova: „Pak vás vydají do soužení a budou vás zabíjet a budete předmětem nenávisti všech národů kvůli mému jménu.“ (Matouš 24:3, 9) To se rozhodně splňuje v Pánově dnu na křesťanských svědcích Jehovových.
12. Jak vyzbrojovala Janova třída Boží lid proti pronásledování?
12 Aby byl Boží lid posílen proti soužení, připomínala mu Janova třída neustále obsah Ježíšových slov určených křesťanům ve Smyrně. Například, když začalo nacistické pronásledování, vyšly ve Strážné věži v roce 1933 a 1934 články jako „Nebojte se!“, v němž byla rozebírána slova u Matouše 10:26–33, „Ohnivá pec“, založený na Danielovi 3:17, 18, a „Ústa lva“, se základním textem z Daniela 6:22. V osmdesátých letech, kdy byla poprvé vydána tato kniha, zažili svědkové Jehovovi kruté pronásledování ve více než 40 zemích. Strážná věž posilovala v té době Boží lid například články „Šťastní i přes těžkosti“ a „Křesťané čelí vytrvale těžkostem“.b
13. Proč se křesťanští svědkové Jehovovi nebojí pronásledování, jako se nebáli křesťané ve Smyrně?
13 Křesťanští svědkové Jehovovi opravdu trpí tělesné pronásledování a jiné zkoušky po dobu symbolických deseti dnů. Nebojí se, jako se nebáli tehdejší křesťané ve Smyrně, a nemusí se bát ani nikdo z nás, i když se těžkosti zde na zemi zvětšují. Jsme připraveni vydržet utrpení a s radostí snést i „drancování svého majetku“. (Hebrejcům 10:32–34) Budeme-li studovat Boží slovo a přijmeme-li je za své, budeme vyzbrojeni, abychom mohli obstát pevní ve víře. Buď ujištěn, že tě Jehova může a chce chránit ve tvé ryzosti. „Na něj uvrhnete všechnu svou úzkost, protože o vás pečuje.“ — 1. Petra 5:6–11.
[Poznámky pod čarou]
a Asi 60 let po smrti Janově byl ve Smyrně upálen 86letý Polykarpos, protože nechtěl odvolat svou víru v Ježíše. V díle Mučednictví Polykarpovo, o němž se tvrdí, že vzniklo současně s touto událostí, je řečeno, že když se sbíralo dříví na hranici, „pomáhali při tom Židé mimořádně horlivě, jak mají ve zvyku“ — i když se poprava konala „ve velkém sabatním dnu“.
b Viz Strážnou věž z 1. listopadu 1933, angl.; 1. a 15. října a 1. a 15. prosince 1934, angl. (č. 4, 1934 a 1 a 3, 1935, české vydání); 1. května 1983, angl. (č. 20, 1983, čes.)
[Rámeček a obrázek na straně 39]
Již mnoho let poskytují historikové svědectví o ryzosti německých svědků Jehovových v období nacistického režimu. Kniha Matky ve vlasti (angl.) od historičky Claudie Koonzové, vydané v roce 1986, říká: „Převážná většina všech Němců, kteří nepřijímali nacismus, našla nějaký způsob existence v režimu, kterým pohrdali. . . Na druhém konci statistického a ideologického spektra bylo 20 000 svědků Jehovových, kteří prakticky do jednoho jednoznačně odmítli projevovat jakoukoli formu poslušnosti nacistickému státu. . . Nejsoudržnější skupina těch, kteří odporovali, byla udržována náboženstvím. Svědkové Jehovovi již od počátku nespolupracovali s žádnou složkou nacistického státu. I potom, kdy gestapo v roce 1933 zničilo jejich národní ústředí a v roce 1935 sektu zakázalo, odmítali dokonce i říkat ‚Heil Hitler‘. Asi polovina svědků Jehovových (většinou muži) byla poslána do koncentračních táborů, tisíc jich bylo popraveno a dalších tisíc jich v letech 1933 až 1945 zemřelo. . . Katolíci i protestanté slyšeli, jak je jejich duchovenstvo nabádá, aby spolupracovali s Hitlerem. Jestliže odmítali, činili to proti příkazům jak církve, tak i státu.“