Zachráněni z ‚ničemné generace‘

„Nevěřící a převrácená generace, jak dlouho musím zůstat s vámi a snášet vás?“ (LUKÁŠ 9:41)

1. a) Čeho je tato neblahá doba předzvěstí? b) Co říká Písmo o těch, kdo přežijí?

ŽIJEME v neblahé době. Zemětřesení, záplavy, hladomory, nemoci, zločinnost, pumové útoky, ukrutné války — to vše a řada jiných hrůz postihuje lidstvo ve dvacátém století. V blízké budoucnosti však přijde to největší neštěstí. Jaké? „Velké soužení, jaké nenastalo od počátku světa až dosud, ano jaké již nikdy nenastane.“ (Matouš 24:21) Mnozí z nás se však mohou těšit na radostnou budoucnost! Proč? Protože Boží vlastní slovo popisuje „velký zástup, který žádný člověk nemohl sečíst, ze všech národů a kmenů a lidí a jazyků . . . ‚To jsou ti, kteří vycházejí z velkého soužení . . . Nebudou již hladovět ani žíznit . . . A Bůh setře každou slzu z jejich očí.‘ “ (Zjevení 7:1, 9, 14–17)

2. Jaké bylo první prorocké splnění úvodních veršů 24. kapitoly Matouše, 13. kapitoly Marka a 21. kapitoly Lukáše?

² Inspirovaná zpráva v evangeliu Matouše 24:3–22, Marka 13:3–20 a Lukáše 21:7–24 uvádí Ježíšův prorocký popis „závěru systému věcí“.a Toto proroctví se poprvé splnilo na zkaženém židovském systému věcí v prvním století našeho letopočtu a vyvrcholilo nebývalým „velkým soužením“, které postihlo Židy. Celá náboženská i politická soustava židovského systému věcí i její středisko v Jeruzalémě byly rozvráceny; již nikdy to nemělo být obnoveno.

3. Proč je naléhavě nutné, abychom dnes jednali podle Ježíšova proroctví?

³ Uvažujme nyní o okolnostech, jež souvisely s prvním splněním Ježíšova proroctví. Pomůže nám to lépe porozumět dnešnímu paralelnímu splnění. Poznáme z něj, jak je naléhavé, abychom nyní podnikli praktické kroky, které nám umožní přežít to největší ze všech soužení, jež nyní hrozí celému lidstvu. (Římanům 10:9–13; 15:4; 1. Korinťanům 10:11; 15:58)

„Konec“ — Kdy?

4., 5. a) Proč se bohabojní Židé v prvním století našeho letopočtu zajímali o proroctví z Daniela 9:24–27? b) Jak se toto proroctví splnilo?

⁴ Asi roku 539 př. n. l. dostal Boží prorok Daniel vidění o událostech, které se měly stát během závěrečného „týdne“ ‚sedmdesáti týdnů‘ let. (Daniel 9:24–27) Tyto „týdny“ začaly v roce 455 př. n. l., kdy perský král Artaxerxes přikázal znovuvybudování města Jeruzaléma. Závěrečný „týden“ začal v roce 29 n. l., kdy se objevil Mesiáš, Ježíš Kristus — začal při jeho křtu a pomazání.b Bohabojní Židé, kteří žili v prvním století našeho letopočtu, si byli dobře vědomi tohoto časového údaje v Danielově proroctví. Například o zástupech, které si roku 29 n. l. přišly vyslechnout kázání Jana Křtitele, je u Lukáše 3:15 řečeno: „Lidé byli v očekávání a všichni uvažovali v srdci o Janovi: ‚Je to snad Kristus?‘ “

⁵ Sedmdesátý „týden“ měl představovat sedmileté období, kdy měla být Židům prokazována zvláštní přízeň. Tento „týden“ začal v roce 29 n. l. a spadal do něj Ježíšův křest, služba, obětní smrt „v polovině týdne“ — čili v roce 33 n. l. — a druhá ‚polovina týdne‘ končící roku 36 n. l. Během tohoto „týdne“ byla příležitost stát se Ježíšovými pomazanými svědky nabídnuta výlučně bohabojným Židům a židovským proselytům. Potom, v roce 70 n. l. — což bylo datum, které nebylo předem známo —, římské legie vedené Titem zničily odpadlý židovský systém věcí. (Daniel 9:26, 27)

6. a) Jak ničivé bylo „soužení“, které začalo v roce 66 n. l.? b) Kdo je přežil a co pro to nezbytně musel udělat?

⁶ Tak bylo odstraněno židovské kněžstvo, které poskvrnilo jeruzalémský chrám a naplánovalo úkladnou vraždu Božího vlastního Syna. Zničeny byly i národní a kmenové záznamy. Od té doby se už žádný Žid nemohl právem ucházet o kněžské nebo královské dědictví. Pomazaní duchovní Židé však byli odděleni jako královské kněžstvo, aby „široko daleko oznamovali znamenitosti“ Jehovy Boha. (1. Petra 2:9) Když římská vojska v roce 66 n. l. poprvé oblehla Jeruzalém, a dokonce podkopala areál chrámu, křesťané v nich rozpoznali „ohavnost, která působí zpustošení, jak bylo řečeno prostřednictvím proroka Daniela, která stojí na svatém místě“. Křesťané v Jeruzalémě a v Judeji poslechli Ježíšův prorocký příkaz, a uprchli se skrýt do hor. (Matouš 24:15, 16; Lukáš 21:20, 21)

7., 8. Jaké „znamení“ křesťané viděli, ale o čem věděli?

⁷ Tito věrní židovští křesťané viděli splnění Danielova proroctví a byli očitými svědky tragických válek, hladomorů, zemětřesení, morů a bezzákonnosti, které Ježíš předpověděl jako součást ‚znamení závěru systému věcí‘. (Matouš 24:3) Řekl jim však Ježíš, kdy konkrétně Jehova vykoná svůj rozsudek nad oním zkaženým systémem věcí? Ne. To, co prorokoval o vyvrcholení své přítomnosti v královské moci, se jistě vztahovalo i na „velké soužení“ v prvním století: „O tom dni a hodině neví nikdo, ani nebeští andělé ani Syn, ale pouze Otec.“ (Matouš 24:36)

⁸ Židé mohli z Danielova proroctví vypočítat, kdy se Ježíš objeví jako Mesiáš. (Daniel 9:25) Nebylo jim však poskytnuto datum „velkého soužení“, jímž byl nakonec zpustošen odpadlý židovský systém věcí. Teprve po zničení Jeruzaléma a jeho chrámu si uvědomili, že tím datem byl rok 70 n. l. Byli si však vědomi Ježíšových prorockých slov: „Tato generace rozhodně nepomine, dokud se to všechno nestane.“ (Matouš 24:34) Je zřejmé, že zde je slovo „generace“ použito v jiném smyslu než u Kazatele 1:4, kde se říká, že po sobě následující generace během určité doby odcházejí a přicházejí.

Co znamená pojem „tato generace“

9. Jak je ve slovnících definováno řecké slovo genea?

⁹ Jak čtyři apoštolové, kteří s Ježíšem seděli na Olivové hoře a slyšeli jeho proroctví o ‚závěru systému věcí‘, rozuměli pojmu „tato generace“? V evangeliích je slovo „generace“ přeloženo z řeckého slova genea, které je v současných slovnících definováno takto: „Dosl[ova] potomci společného předka.“ (Walter Bauer, Greek-English Lexicon of the New Testament) „To, co bylo zplozeno, rodina; . . . po sobě následující příslušníci rodokmenu . . . nebo národnosti; . . . nebo všichni lidé žijící ve stejné době, Mat. 24:34; Mar. 13:30; Luk. 1:48; 21:32; Fil. 2:15, a zvláště příslušníci židovské národnosti žijící ve stejném období.“ (W. E. Vine, Expository Dictionary of New Testament Words) „To, co bylo zplozeno, lidé stejného kmene, rodina; . . . všichni lidé žijící ve stejné době: Mat. xxiv. 34; Mar. xiii. 30; Luk. i. 48 . . . zvl[áště] příslušníci židovské národnosti žijící ve stejném období.“ (J. H. Thayer, Greek-English Lexicon of the New Testament)

10. a) Jakou shodnou definici uvádějí dva zdroje citátu z Matouše 24:34? b) Jak tuto definici podporuje jeden teologický slovník a některé překlady Bible?

¹⁰ Vine i Thayer tedy uvádějí Matouše 24:34, když definují tu „generaci“ (he genea haute) jako „všechny lidi žijící ve stejné době“. Dílo Theological Dictionary of the New Testament (1964) tuto definici podporuje: „Když Ježíš používá slovo ‚generace‘, vyjadřuje svůj celkový záměr: orientuje se na všechny lidi a uvědomuje si jejich jednotu co do hříchu.“ Opravdu, když byl Ježíš na zemi, byla „jednota co do hříchu“ v židovském národě zjevná, podobně jako dnes, kdy je „jednota co do hříchu“ příznačná pro současný celosvětový systém věcí.c

11. a) Kterou autoritou bychom se měli především nechat vést, když chceme zjistit, jak uplatnit výraz he genea haute? b) Jak tato autorita používala zmíněný pojem?

¹¹ Když křesťané zkoumají tuto záležitost, řídí se samozřejmě především tím, jak řecký výraz he genea haute neboli „tato generace“ používal inspirovaný pisatel evangelia, když zaznamenával Ježíšova slova. Tento výraz byl používán výlučně v záporném významu. Židovské náboženské vůdce tedy Ježíš nazval ‚hady, potomstvem zmijí‘, a potom řekl, že ‚na té generaci‘ bude vykonán soud gehenny. (Matouš 23:33, 36) Byl však tento rozsudek omezen pouze na pokrytecké duchovenstvo? Ne. Ježíšovi učedníci v několika případech slyšeli, jak Ježíš uplatnil pojem „tato generace“ všeobecně a v daleko širším smyslu. V jakém?

‚Tato ničemná generace‘

12. Jak Ježíš před svými učedníky uvedl do souvislosti „zástupy“ s „touto generací“?

¹² V roce 31 n. l., během Ježíšovy rozsáhlé služby v Galileji a krátce po svátku Pasach, Ježíšovi učedníci slyšeli, jak „zástupům“ říká: „S kým srovnám tuto generaci? Je jako malé děti sedící na tržištích, které volají na své spoluhráče a říkají: ‚Hráli jsme vám na flétnu, ale netančili jste; bědovali jsme, ale nebili jste se v zármutku.‘ Právě tak přišel Jan [Křtitel], nejedl ani nepil, a přece lidé říkají: ‚Má démona‘; Syn člověka [Ježíš] opravdu přišel, jedl a pil, a přesto lidé říkají: ‚Pohleďte, člověk nenasytný a propadlý pití vína, přítel výběrčích daní a hříšníků.‘ “ Těm bezzásadovým „zástupům“ nebylo nic po chuti! (Matouš 11:7, 16–19)

13. Které lidi Ježíš v přítomnosti svých učedníků odsoudil a označil jako „ničemnou generaci“?

¹³ Později v roce 31 n. l., když se Ježíš a jeho apoštolové vydali na druhou kazatelskou cestu po Galileji, žádali „někteří znalci Zákona a farizeové“ od Ježíše znamení. Ježíš jim a také „zástupům“, které byly přítomny, řekl: „Ničemná a cizoložná generace stále hledá znamení, ale nebude jí dáno žádné znamení kromě znamení proroka Jonáše. Vždyť právě jako byl Jonáš v břiše obrovské ryby tři dny a tři noci, tak bude Syn člověka v srdci země tři dny a tři noci . . . Tak to bude i s touto ničemnou generací.“ (Matouš 12:38–46) Je očividné, že ‚tato ničemná generace‘ zahrnovala jak náboženské vůdce, tak „zástupy“, které nepochopily znamení, jež se vyplnilo při Ježíšově smrti a vzkříšení.d

14. Jakými slovy Ježíš před svými učedníky odsoudil saducey a farizey?

¹⁴ Po svátku Pasach roku 32 n. l. Ježíš se svými učedníky přišel do galilejského kraje Magadan a tehdy saduceové a farizeové opět žádali o znamení. Ježíš jim znovu řekl: „Ničemná a cizoložná generace stále hledá znamení, ale nebude jí dáno žádné znamení kromě znamení Jonášova. S tím odešel a nechal je vzadu.“ (Matouš 16:1–4) Ze všech lidí, které Ježíš odsoudil jako ‚ničemnou generaci‘, si největší pokárání zasloužili tito náboženští pokrytci, protože byli vůdci nevěrných „zástupů“.

15. Jak se Ježíš a jeho učedníci před proměněním na hoře a bezprostředně po něm ocitli tváří v tvář „této generaci“?

¹⁵ Ke konci své služby v Galileji si Ježíš zavolal zástupy i své učedníky a řekl jim: „Kdokoli se . . . stydí za mne a má slova v této cizoložné a hříšné generaci, za toho se také bude stydět Syn člověka.“ (Marek 8:34, 38) Onu ‚cizoložnou a hříšnou generaci‘ tedy očividně tvořili tehdy žijící nekající Židé. O několik dní později, po svém proměnění na hoře, přišel Ježíš s učedníky k „zástupům“ a jeden muž ho požádal, aby uzdravil jeho syna. Ježíš řekl: „Nevěřící a převrácená generace, jak dlouho ještě musím být s vámi? Jak dlouho vás musím snášet?“ (Matouš 17:14–17; Lukáš 9:37–41)

16. a) Jak Ježíš v Judeji opětovně odsoudil „zástupy“? b) Jak „tato generace“ spáchala ten nejničemnější ze všech zločinů?

¹⁶ Ježíš zástupy znovu odsoudil po svátku chýší v roce 32 n. l. — bylo to pravděpodobně v Judeji —, „když se zástupy shlukovaly“ kolem něho. Řekl: „Tato generace je ničemná generace; vyhlíží po znamení. Ale nebude jí dáno žádné znamení kromě znamení Jonášova.“ (Lukáš 11:29) Nakonec když náboženští vůdci přivedli Ježíše na soud, Pilát navrhl, že Ježíše propustí. Zpráva o tom uvádí: „Přední kněží a starší muži přemluvili zástupy, aby žádaly o Barabáše, ale Ježíše aby daly zahubit . . . Pilát jim řekl: ‚Co tedy mám udělat s Ježíšem, takzvaným Kristem?‘ Všichni řekli: ‚Ať je přibit na kůl!‘ Řekl: ‚Nuže, co udělal špatného?‘ Křičeli přesto tím více: ‚Ať je přibit na kůl!‘ “ Ta „ničemná generace“ se dožadovala Ježíšovy krve! (Matouš 27:20–25)

17. Jak někteří z „této pokřivené generace“ reagovali o Letnicích na Petrovo kázání?

¹⁷ Tak se ta „nevěřící a převrácená generace“ z popudu svých náboženských vůdců podílela rozhodujícím způsobem na usmrcení Pána Ježíše Krista. O padesát dnů později, o Letnicích roku 33 n. l., dostali učedníci svatého ducha a začali mluvit různými jazyky. Jakmile lidé uslyšeli hluk, „sešlo se to množství“ a apoštol Petr je oslovil: „Judejští muži a všichni obyvatelé Jeruzaléma.“ Potom řekl: „Tohoto muže [Ježíše] . . . jste rukou bezzákonných lidí připevnili na kůl a odstranili.“ Jak reagovali někteří z těch, kdo Petrovi naslouchali? „Bodlo je u srdce.“ Petr je potom vyzval k pokání. „Důkladně vydával svědectví a stále je vybízel a říkal: ‚Zachraňte se z této pokřivené generace.‘ “ Nato asi tři tisíce lidí ‚přijaly jeho slovo srdcem, byli pokřtěni‘. (Skutky 2:6, 14, 23, 37, 40, 41)

Totožnost „této generace“

18. Na koho Ježíš důsledně uplatňoval pojem „tato generace“?

¹⁸ Co tedy je „ta generace“, o níž se Ježíš tak často zmiňoval v přítomnosti svých učedníků? Jak učedníci chápali jeho slova „Tato generace rozhodně nepomine, dokud se to všechno nestane“? Ježíš se jistě neodchýlil od toho, jak obvykle používal pojem „tato generace“. Důsledně jej uplatňoval na tehdy žijící lidi a na jejich ‚slepé vůdce‘, kteří společně tvořili židovský národ. (Matouš 15:14) „Tato generace“ zažila všechna neštěstí, která Ježíš předpověděl, a potom zanikla v nebývalém „velkém soužení“, jež postihlo Jeruzalém. (Matouš 24:21, 34)

19. Kdy a jak došlo k zániku „nebe a země“ židovského systému věcí?

¹⁹ V prvním století Jehova soudil židovský národ. Kajícní lidé, kteří začali projevovat víru v Jehovovo milosrdné opatření prostřednictvím Krista, byli před tím „velkým soužením“ zachráněni. Vše se stalo přesně podle Ježíšových slov a potom zanikly „nebe a země“ židovského systému věcí — zanikl celý národ se svými náboženskými vůdci a ničemnou společností lidí. Jehova vykonal rozsudek! (Matouš 24:35; srovnej 2. Petra 3:7.)

20. Jaká aktuální výstraha se naléhavě týká všech křesťanů?

²⁰ Ti Židé, kteří věnovali pozornost Ježíšovým prorockým slovům, si uvědomili, že jejich záchrana nezáleží na propočtech o trvání jedné „generace“ ani jiných vymezených ‚časů nebo období‘, ale na tom, zda zůstanou od tehdejší zlé generace odděleni a zda budou horlivě plnit Boží vůli. Závěrečná slova Ježíšova proroctví se sice vztahují na hlavní splnění tohoto proroctví, k němuž dojde v dnešní době, ale židovští křesťané v prvním století také museli dbát výstražných slov: „Zůstaňte tedy bdělí a v každé době úpěnlivě proste, aby se vám podařilo uniknout všem těmto věcem, jimž je určeno, aby nastaly, a obstát před Synem člověka.“ (Lukáš 21:32–36: Skutky 1:6–8)

21. Jaký náhlý vývoj událostí můžeme očekávat v blízké budoucnosti?

²¹ Dnes je blízko „Jehovův velký den . . . a velice spěchá“. (Sefanjáš 1:14–18; Izajáš 13:9, 13) V ‚den a hodinu‘, které Jehova předem stanovil, se náhle uvolní Boží rozlícení vůči náboženským, politickým a obchodním složkám světa i vůči vzpurným lidem této současné ‚ničemné a cizoložné generace‘. (Matouš 12:39; 24:36; Zjevení 7:1–3, 9, 14) Jak můžeš přežít „velké soužení“? Následující článek na tuto otázku odpovídá a popisuje nádhernou naději do budoucnosti.

[Poznámky pod čarou]

Jak bys odpověděl?

◻ Jaké poučení pro nás plyne ze splnění Daniela 9:24–27?

◻ Jak současné slovníky definují biblický výraz „tato generace“?

◻ V jakém smyslu Ježíš důsledně uplatňoval pojem „generace“?

◻ Jak se v prvním století splnila slova Matouše 24:34, 35?

[Obrázek na straně 12]

Ježíš přirovnal „tuto generaci“ k zástupům neukázněných dětí

[Obrázek na straně 15]

Pouze Jehova znal předem den a hodinu, kdy bude na ničemném židovském systému věcí vykonán rozsudek