Zachování života v čase hladomoru
1. Jak moudře jednal Josef během let hojnosti a co z toho vyplynulo?
IHNED po jmenování správcem nad potravinami procestoval Josef egyptskou zemi. Než začaly roky hojnosti, měl všechno zorganizováno. Země nyní rodila plnými hrstmi. Josef sbíral potraviny z polí okolo každého města a ukládal je ve městě. „Hromadil obilí v opravdu velkém množství, jako mořský písek, až je nakonec přestali počítat, protože ho bylo bezpočtu.“ — 1. Mojž. 41:46–49.
2. Za jakou osobní oběť mohli lidé získat obživu?
2 Sedm let hojnosti skončilo a hladomor začal, jak jej Jehova předpověděl — nejen v Egyptě, ale „po celém povrchu země“. Když vyhladovělý lid v Egyptě začal volat o chléb k faraónovi, farao jim řekl: „Jděte k Josefovi. Cokoli vám řekne, musíte udělat.“ Josef Egypťanům prodával obilí, dokud jim nedošly peníze. Pak přijímal místo placení jejich hospodářská zvířata. Nakonec přišli lidé k Josefovi a řekli: „Kup nás a naši zemi za chléb a staneme se spolu se svou zemí faraónovými otroky.“ A tak Josef koupil celou zem Egypťanů pro faraóna. — 1. Mojž. 41:53–57; 47:13–20.
OPATŘENÍ PRO DUCHOVNÍ VÝŽIVU
3. Jakou službu předpověděl Ježíš pro opatřování pokrmu v pravý čas?
3 Stejně jako zrní rozdělované Josefem znamenalo život pro Egypťany, je pravý duchovní pokrm nezbytný pro udržování života křesťanů, kteří se stali Jehovovými otroky tím, že se mu oddali prostřednictvím většího Josefa, Ježíše Krista. Během své pozemské služby předpověděl Ježíš, že jeho pomazaní následovníci ponesou odpovědnost za rozdělování těchto zásob. Zeptal se: „Kdo je ve skutečnosti věrný a rozvážný otrok, kterého jeho pán ustanovil nad svou čeledí, aby jim dával pokrm v pravý čas? Šťastný je ten otrok, jestliže ho jeho pán najde při svém příchodu, že to tak dělá.“ — Mat. 24:45, 46.
4. Jak dnes odpovídá opatření, které činí třída „otroka“, tomu, co bylo organizováno za Josefových dnů?
4 Věrný ostatek této třídy „rozvážného otroka“ dnes činí všechno, co je biblicky možné, aby se postaral o to, aby Jehovovi oddaní svědkové i zájemci ze světa dostávali životodárný duchovní pokrm. Cítí, že je mu svěřena posvátná povinnost, a koná ji jako svatou službu Jehovovi. Navíc zorganizoval „otrok“ sbory a opatřuje jim biblickou literaturu v takovém množství, že mají hojnost „semen“ království, aby je veřejně rozsévaly na svých přidělených polích. To odpovídá Josefovým dnům, kdy shromáždil lid do měst a opatřil jim zrní nejen pro obživu, ale i k setbě s vyhlídkou na pozdější žeň. — 1. Mojž. 47:21–25; Mar. 4:14, 20; Mat. 28:19, 20.
5. a) Jakou zvláštní pozornost věnuje „otrok“ potřebám domácnosti v čase krize? b) Jak lze srovnat „nadbytek“ duchovních opatření v roce 1986 se zásobami v Josefově době?
5 I když je veřejné kazatelské dílo zakázáno a svědkové Jehovovi jsou pronásledováni, pokládá ‚věrný otrok‘ opatřování duchovního pokrmu za posvátný svěřený úkol. (Sk. 5:29, 41, 42; 14:19–22) Když dojde k neštěstí — bouři, záplavě nebo zemětřesení, „otrok“ se stará, aby byly opatřeny tělesné i duchovní potřeby Boží domácnosti. I do koncentračních táborů pravidelně docházelo tištěné slovo. Ani národní hranice nemohou zastavit příliv duchovního pokrmu těm, kteří jej potřebují. Udržovat přísun vyžaduje odvahu, víru v Jehovu a často značnou vynalézavost. Na celém světě vytvořil „otrok“ jen za rok 1986 „nadbytek“, představující 43 958 303 Biblí a vázaných knih a také 550 216 455 časopisů — vpravdě „velmi velké množství, jako mořského písku“.
OPLATIT, POTRESTAT, NEBO SE SMILOVAT?
6, 7. a) Jak způsobil hladomor, že deset nevlastních bratrů padlo před Josefem na tvář? b) Jak byl nyní Josef ve zkoušce?
6 Nakonec přišel hlad i na zemi Kanaán. Jákob poslal Josefovy nevlastní bratry do Egypta nakoupit zrní. Neposlal však Benjamina, Josefova jediného vlastního bratra, ze strachu, že „by se mu mohla přihodit smrtelná nehoda“. Protože prodej vykonával Josef, přišli jeho bratři k němu a padli před ním na tvář. Nepoznali svého bratra, ale Josef je poznal. — 1. Mojž. 42:1–7.
7 Josef si nyní vzpomněl na své někdejší sny o nich. Ale co má dělat? Měl by jim oplatit? Měl by v čase jejich velké nouze odpustit, jak s ním zacházeli? Co bolestný zármutek jeho otce? Mělo by se na něj zapomenout? Jak smýšlejí nyní jeho bratři o velké křivdě, které se dopustili? I Josef byl v této věci ve zkoušce. Bude jednat v souladu s postojem, který později projeví větší Josef, Ježíš Kristus, jak je to popsáno v 1. Petra 2:22, 23? „Nedopustil se žádného hříchu ani nebyl nalezen klam v jeho ústech. Když mu spílali, neodpovídal spíláním. Když trpěl, nevyhrožoval, ale dále se svěřoval tomu, který soudí spravedlivě.“
8. Čím se dá Josef vést a co tím znázorní, pokud jde o Ježíše a jeho učedníky?
8 Protože Josef viděl ve vývoji událostí Jehovovu ruku, bude dbát, aby se držel Božích zákonů a zásad. Právě tak Ježíš vždy dychtil ‚činit vůli svého Otce‘, když udílel věčný život ‚každému, kdo v něj projevuje víru‘. (Jan 6:37–40) Jako „vyslanci zastupující Krista“ plní také jeho pomazaní učedníci svůj posvátný úkol tím, že říkají „lidem všechny výroky o tomto životě“. — 2. Kor. 5:20; Sk. 5:20.
9, 10. a) Jak nyní jednal Josef a proč? b) Jak projevil Josef soucit srovnatelný s tím, jaký soucit projeví Ježíš?
9 Josef se nedal svým bratrům ihned poznat. Místo toho k nim skrze tlumočníka promluvil drsně a řekl: „Jste zvědové!“ Protože se zmínili o mladším bratrovi, žádá Josef, aby prokázali svou pravdomluvnost tím, že ho přivedou do Egypta. Josef zaslechl, jak si kajícně říkají, že tento zvrat událostí musí být oplátkou za to, že prodali Josefa do otroctví. Josef se odvrátil a plakal. Přesto nechal Simeona svázat jako rukojmího, dokud se nevrátí bratři s Benjaminem. — 1. Mojž. 42:9–24.
10 Josef neoplácel křivdu, které se na něm dopustili. Chtěl rozpoznat, zda je jejich pokání opravdové, z hloubi srdce, aby jim tak mohlo být projeveno milosrdenství. (Mal. 3:7; Jak. 4:8) Se soucitným postojem srovnatelným s tím, jaký bude projevovat Ježíš, jim Josef nejen naplnil pytle obilím, ale také jim do každého pytle vrátil jejich peníze. Navíc jim dal zásoby na cestu. — 1. Mojž. 42:25–35; srovnej Matouše 11:28–30.
11. a) K čemu byl časem nucen Jákob a proč nakonec souhlasil? b) Jak nás Římanům 8:32 a 1. Jana 4:10 podobně ujišťují o Boží lásce?
11 Po čase dojedli potravu, kterou si přivezli z Egypta. Jákob žádal devět synů, aby se vrátili a koupili další. Předtím řekl o Benjaminovi: „Můj syn s vámi nepůjde, protože jeho bratr je mrtev a on zůstal sám. Jestliže by se mu přihodila smrtelná nehoda na cestě, kterou půjdete, pak jistě přivedete mé šediny se zármutkem do šeolu.“ Ale po mnohém přesvědčování, a když se Juda nabídl, že bude za Benjamina osobně odpovědný, svolil Jákob zdráhavě, aby vzali chlapce s sebou. — 1. Mojž. 42:36–43:14.
12, 13. a) Jakou zkouškou odhalil Josef postoj srdce svých bratrů? b) Jak poskytl výsledek této zkoušky Josefovi základ, aby projevil milosrdenství?
12 Když Josef viděl, že Benjamin přišel s bratry, pozval je do svého domu a uspořádal hostinu. Benjaminovi dával pětkrát víc než všem ostatním. Pak naposled vyzkoušel své bratry. Opět jim vrátil do každého pytle jejich peníze, ale do Benjaminova pytle dal svůj vlastní, osobní stříbrný pohár. Po jejich odchodu poslal Josef správce svého domu, aby je obvinil z krádeže a prohledal jejich pytle. Když se pohár našel v Benjaminově pytli, roztrhli bratři své svrchní oděvy. Byli odvedeni zpátky před Josefa. Juda pronesl vášnivou prosbu o smilování a nabídl se za otroka místo Benjamina, aby mohl být chlapec vrácen otci. — 1. Mojž. 43:15–44:34.
13 Nyní byl Josef přesvědčen, že se srdce bratrů změnilo, a nedokázal již ovládnout své pohnutí. Poslal všechny ostatní pryč a prohlásil: „Jsem váš bratr Josef, kterého jste prodali do Egypta. Ale ať vás to teď nebolí a nehněvejte se na sebe, že jste mě sem prodali, protože Bůh mě poslal před vámi pro zachování života. . . , aby pro vás na zemi umístil ostatek a zachoval vás naživu velkým únikem.“ Potom řekl bratrům: „Jděte rychle k mému otci a řekněte mu:. . .‚Sejdi ke mně. Nemeškej. A budeš bydlet v zemi Gošenu a. . . opatřím ti tam potravu, protože je ještě pět let hladomoru, abys nezchudl ty a tvůj dům a všechno, co máš.‘ “ — 1. Mojž. 45:4–15.
14. Jakou radostnou zprávu dostal Jákob?
14 Když slyšel farao zprávu o Josefových bratrech, řekl Josefovi, aby vzal vozy z egyptské země a přivezl svého otce a celou svou rodinu do Egypta, protože dostanou tu nejlepší část země. Když Jákob uslyšel, co se stalo, ožil na duchu a zvolal: „To stačí! Můj syn Josef je ještě naživu! Ach, půjdu a uvidím ho, než zemřu!“ — 1. Mojž. 45:16–28.
HOJNOST DUCHOVNÍHO POKRMU
15. U koho nyní hledáme duchovní obživu a jak si můžeme být jisti hojností?
15 Co to vše dnes znamená pro nás? Se stálým vědomím svých duchovních potřeb hledíme k tomu, který je daleko větší než laskavý farao z Josefovy doby. Je to svrchovaný Pán Jehova, který nám opatřuje obživu a vedení přes tyto temné dny světa hladovějícího po biblické pravdě. Vynakládáme námahu pro zájmy jeho království a přinášíme své symbolické desátky do jeho zásobárny. Jak štědře nám otevřel „nebeská stavidla“ a vylévá požehnání, „až již nebude víc potřeba“! — Mal. 3:10.
16. a) Kde jedině můžeme dnes najít životodárný „pokrm“? b) Jak se rozmáhá zasévání „zrní“ pro hladovějící lidstvo?
16 Po Jehovově pravici je jeho správce nad potravinami, nyní král dosazený na trůn, oslavený Ježíš. (Sk. 2:34–36) Jako se lidé museli prodat za otroky, aby zůstali naživu, tak dnes všichni, kdo chtějí žít, musí přijít k Ježíšovi a stát se jeho následovníky oddanými Bohu. (Luk. 9:23, 24) Jako poslal Jákob své syny pro potravu za Josefem, tak Jehova vede kajícné lidi ke svému milovanému Synu Ježíši Kristu. (Jan 6:44, 48–51) Ježíš shromažďuje své následovníky do sborů jako do měst — ve světě je jich dnes již více než 52 000 —, kde jsou štědře živeni duchovním pokrmem a dostávají přebytek „zrní“ jako „semeno“ k zasévání v poli. (1. Mojž. 47:23, 24; Mat. 13:4–9, 18–23) Tito svědkové Jehovy jsou ochotní pracovníci. Stále více se jich dobrovolně hlásí do průkopnické služby plným časem. V minulém roce se jich na této přednosti podílel za jeden měsíc vrcholný počet 595 896. To je v průměru více než 11 průkopníků v každém sboru.
17. Jaká jiná prorocká zpráva se podobá sjednocení deseti nevlastních bratrů s Josefem?
17 Stojí za povšimnutí, že všech deset Josefových nevlastních bratrů, kteří nyní činili pokání za někdejší postoj a jednání, s ním bylo sjednoceno v Egyptě, který spolu se Sodomou představuje svět, v němž byl Ježíš přibit na kůl. (Zjev. 11:8) To nám připomíná text Zecharjáše 8:20–23, který vrcholí popisem „deseti mužů“, kteří říkají: „Chceme jít s vámi“, totiž s Jehovovým pomazaným lidem, jehož ostatek dosud slouží zde na zemi.
18. Čemu novodobému se podobá zvláštní přízeň prokazovaná Benjaminovi?
18 Co však Josefův jediný vlastní bratr, Benjamin, jehož narození stálo život milovanou manželku Ráchel? Benjaminovi prokazoval Josef zvláštní přízeň, neboť bezesporu cítil důvěrnější vztah k tomuto synovi své vlastní matky. To pravděpodobně vysvětluje, proč Benjamin dostal pětinásobnou porci, když bylo všech dvanáct bratrů poprvé opět spolu na hostině v Josefově domě. Nezobrazuje Benjamin dobře dnešní ostatek pomazaných svědků, ze kterých byla většina žijících shromážděna k Pánovi od roku 1919? Tato „Benjaminova“ třída skutečně obdržela zvláštní „porci“ od Jehovy, jak ‚jeho duch svědčí s jejich duchem‘. (Řím. 8:16) I oni byli vyzkoušeni ve své ryzosti, zatímco jim sloužily Pánovy ‚ovce‘. — Mat. 25:34–40.
19. Jakou obdobu lze pozorovat mezi stěhováním Izraelovy domácnosti do Gošenu a dnešním shromažďováním Božího lidu?
19 Když farao zařídil přestěhování Jákoba a jeho domácnosti do Egypta, bylo všech mužských „duší“, které se tam usadily, sedmdesát, násobek sedmi a deseti. (1. Mojž. 46:26, 27) Tato dvě čísla jsou významně používána v celých Písmech, „7“ často znamená duchovní úplnost a „10“ pozemskou. (Zjev. 1:4, 12, 16; 2:10; 17:12) To je obdobou dnešní situace, kdy můžeme očekávat, že Jehova shromáždí do své „země“, duchovního ráje, ze kterého se nyní radujeme, každého ze své rodiny svědků až do posledního. (Srovnej Efezanům 1:10.) „Jehova zná ty, kteří mu patří“, a již teď je usídluje „v té nejlepší části země“, jako byl ve faraonově říši Gošen. — 1. Mojž. 47:5, 6; 2. Tim. 2:19.
20. Proč se máme radovat navzdory dnešnímu duchovnímu hladomoru?
20 Za Josefových dnů následovaly roky hladomoru po rocích hojnosti. Dnes probíhají současně. V protikladu k duchovnímu hladomoru v zemi mimo Jehovovu přízeň je na Jehovově místě uctívání hojnost duchovního pokrmu. (Iz. 25:6–9; Zjev. 7:16, 17) Ano, třebaže v křesťanstvu je hlad po slyšení Jehovových slov, jak předpověděl Amos, Jehovovo slovo vychází z nebeského Jeruzaléma. A z toho máme velkou radost. — Amos 8:11; Iz. 2:2, 3; 65:17, 18.
21. a) Z jaké velké přednosti se dnes těšíme? b) Zač bychom měli být vděční a jak můžeme vyjádřit své díky?
21 Dnes máme pod vedením většího Josefa, Ježíše Krista, velkou přednost, že jsme shromažďováni do sborů jako do měst. Tam můžeme hodovat na hojnosti duchovního pokrmu a také zasévat semena pravdy a šířit dobrou zprávu, že lze získat duchovní pokrm. Děláme to pro všechny, kteří přijmou podmínky a opatření, jež láskyplně připravil svrchovaný panovník Jehova. Jak vděční můžeme být svému Bohu za dar jeho Syna, většího Josefa, který slouží jako moudrý správce nad duchovním pokrmem! Právě on byl Jehovou pověřen, aby sloužil jako zachránce života v tomto čase duchovního hladomoru. Kéž každý z nás pilně prokazuje svatou službu podle jeho příkladu a pod jeho vedením.
Vidíš obdobu?
◆ Jak připomínal Josef Ježíše jako správce nad potravinami?
◆ Co lze v dramatu o Josefovi srovnat s tím, že se krokem oddanosti stáváme Božími otroky?
◆ Jakou vlastnost projevili Josef i Ježíš, aby nám dnes byla příkladem?
◆ Jaké důkladné opatření pro rozdělování potravy existuje dnes stejně jako za Josefa?
◆ K čemu by nás měla podnítit úvaha o tomto dramatu?
[Obrázky na straně 16 a 17]
Ve světě postiženém duchovním hladomorem opatřuje větší Josef hojnost pro všechny, kteří k němu přicházejí ve víře
Jako deset nevlastních bratrů projevilo poddanost vůči Josefovi, tak nyní velký zástup uznává Krista
Jako 70 duší Jakobovy domácnosti, tak přichází plný počet Jehovových „ovcí“ do dobré „země“ duchovního ráje, z něhož se nyní těšíme
[Obrázek na straně 19]
Novodobé třídě Benjamina se dostalo Kristovy zvláštní přízně. Dostávají hojnost „pokrmu v pravý čas“