Syn člověka nemluví jen o ovcích a o kozlech, ale připojuje také třetí skupinu, jejíž totožnost je klíčem k tomu, abychom poznali také totožnost ovcí a kozlů. Ježíš tuto třetí skupinu nazývá svými duchovními bratry. (Matouš 25:40, 45) Musí to být praví ctitelé Boha, protože Ježíš řekl: „Každý . . . , kdo činí vůli mého Otce, . . . ten je můj bratr a sestra a matka.“ (Matouš 12:50; Jan 20:17) Kromě toho také Pavel psal o křesťanech, kteří jsou součástí ‚Abrahamova semene‘ a Božími syny. Nazval tyto křesťany Ježíšovými ‚bratry‘ a ‚účastníky nebeského povolání‘. (Hebrejcům 2:9–3:1; Galaťanům 3:26, 29)

6. Kdo jsou „nejmenší“ z Ježíšových bratrů?

⁶ Proč se ale Ježíš zmínil o ‚nejmenším‘ z jeho bratrů? Připomíná nám to výrok, který apoštolové od Ježíše už slyšeli. Když mluvil o tom, jaký je rozdíl mezi Janem Křtitelem — který zemřel dříve než Ježíš, a měl proto pozemskou naději — a mezi lidmi, kteří mají získat nebeský život, řekl: „Nebyl vzbuzen nikdo větší než Jan Křtitel; ale kdo je menší v nebeském království, je větší než on.“ (Matouš 11:11) Někteří z těch, kdo šli do nebe, mohli mít ve sboru význačné postavení, například jako apoštolové, jiní měli méně význačné postavení, ale všichni jsou Ježíšovými duchovními bratry. (Lukáš 16:10; 1. Korinťanům 15:9; Efezanům 3:8; Hebrejcům 8:11) A tak i když někteří z nich byli na zemi zdánlivě nevýznamní, byli Ježíšovými bratry, a mělo se s nimi zacházet odpovídajícím způsobem.

Kdo jsou ovce a kdo kozlové?

7., 8. Co Ježíš řekl o ovcích, a jaký závěr o nich proto můžeme udělat?

⁷ O souzení ovcí čteme: „[Ježíš] řekne těm po své pravici: ‚Pojďte vy, kterým požehnal můj Otec, dědičně se ujměte království, připraveného pro vás od založení světa. Dostal jsem totiž hlad, a dali jste mi něco najíst; dostal jsem žízeň, a dali jste mi něco napít. Byl jsem cizí, a přijali jste mě pohostinně; nahý, a oblékli jste mě. Onemocněl jsem, a starali jste se o mne. Byl jsem ve vězení, a přišli jste ke mně.‘ Tehdy mu spravedliví odpovědí slovy: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a nakrmili jsme tě, nebo žíznivého, a dali jsme ti něco napít? Kdy jsme tě viděli jako cizího, a přijali jsme tě pohostinně, nebo nahého, a oblékli jsme tě? Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a šli jsme k tobě?‘ A král jim odpoví a řekne: ‚Vpravdě vám říkám: Do té míry, jak jste to činili jednomu z nejmenších z těchto mých bratrů, činili jste to mně.‘ “ (Matouš 25:34–40)

⁸ Ovce, které jsou posouzeny jako hodné toho, aby jim byla prokázána čest a projevena přízeň tím, že mohou být po Ježíšově pravici, očividně představují určitou třídu lidí. (Efezanům 1:20; Hebrejcům 1:3) Co dělali a kdy? Ježíš říká, že mu laskavě, uctivě a štědře dávali jídlo, pití a oblečení a že mu pomáhali, když byl nemocný nebo ve vězení. Když ovce řeknou, že to Ježíšovi osobně nedělaly, Ježíš poukáže na to, že podporovaly jeho duchovní bratry, ostatek pomazaných křesťanů, a v tom smyslu to dělaly jemu.

9. Proč se toto podobenství nevztahuje na dobu Milénia?

⁹ Toto podobenství se nevztahuje na dobu Milénia, protože tehdy pomazaní nebudou lidmi, kteří trpí hladem, žízní, nemocemi a vězněním. Mnozí z nich však takové věci zakoušejí v závěru tohoto systému věcí. Satan od doby, kdy byl svržen k zemi, soustřeďuje svůj vztek především na ostatek, vystavuje ho posměchu i mučení a zabíjí jeho členy. (Zjevení 12:17)

10., 11. a) Proč je nerozumné domnívat se, že mezi ovce je zahrnut každý, kdo prokáže Ježíšovým bratrům laskavost? b) Koho vhodně představují ovce?

¹⁰ Říká zde Ježíš, že každý, kdo prokáže nějakou drobnou laskavost některému z Ježíšových bratrů — například tím, že mu nabídne kus chleba nebo sklenici vody — se stane členem třídy ovcí? Takové laskavé skutky mohou jistě být projevem přirozené lidské dobrotivosti, ale k tomu, aby mohl někdo patřit k ovcím, o nichž mluví Ježíš v tomto podobenství, je zapotřebí více. Ježíš jistě neměl na mysli například ateisty nebo duchovní, kteří některému z jeho bratrů náhodou prokázali nějakou laskavost. Naopak, Ježíš dvakrát nazval ovce ‚spravedlivými‘. (Matouš 25:37, 46) Musí to tedy být lidé, kteří určitou dobu pomáhali Kristovým bratrům — činně je podporovali — a projevovali víru do té míry, že obdrželi spravedlivé postavení před Bohem.

¹¹ Během staletí se ze spravedlivého postavení před Bohem těšili mnozí lidé, například Abraham. (Jakub 2:21–23) Noe, Abraham i jiní věrní lidé patří k „jiným ovcím“, které zdědí život v ráji pod vládou Božího Království. V nedávné době se miliony dalších lidí chopily pravého uctívání jako jiné ovce a staly se „jedním stádem“ s pomazanými. (Jan 10:16; Zjevení 7:9) Lidé s pozemskou nadějí uznávají Ježíšovy bratry jako vyslance Království, a proto jim po hmotné i duchovní stránce pomáhají. Na to, co jiné ovce dělají pro jeho bratry na zemi, se Ježíš dívá tak, jako by to dělaly jemu. Lidé, kteří takto jednají a kteří budou žít, až Ježíš přijde soudit národy, budou označeni jako ovce.

12. Proč by se mohly ovce ptát, jak Ježíšovi prokazovaly laskavost?

¹² Jestliže jiné ovce nyní káží dobrou zprávu s pomazanými a pomáhají jim, proč by se měly ptát: „Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a nakrmili jsme tě, nebo žíznivého, a dali jsme ti něco napít?“ (Matouš 25:37) Důvodů by mohla být celá řada. Jde však o podobenství. Jeho prostřednictvím Ježíš ukazuje, že má o své duchovní bratry hluboký zájem — cítí s nimi, trpí s nimi. Ježíš již dříve řekl: „Kdo přijímá vás, přijímá také mne, a kdo přijímá mne, přijímá také toho, který mě vyslal.“ (Matouš 10:40) V tomto podobenství Ježíš vyjadřuje tu zásadu, že vše (dobré i zlé), co se stane jeho bratrům, se projeví v samotném nebi; bude to, jako by se to stalo jemu v nebi. Ježíš zde také zdůrazňuje Jehovovo měřítko pro posuzování lidí — jasně ukazuje, že Boží soud, ať příznivý, nebo nepříznivý, je platný a spravedlivý. Kozlové se nemohou vymlouvat a říkat: ‚Kdybychom tě jen byli viděli na vlastní oči.‘

A král jim odpoví a řekne: ‚Vpravdě vám říkám: Do té míry, jak jste to činili jednomu z nejmenších z těchto mých bratrů, činili jste to mně.‘ “ (Matouš 25:34–40)

⁸ Ovce, které jsou posouzeny jako hodné toho, aby jim byla prokázána čest a projevena přízeň tím, že mohou být po Ježíšově pravici, očividně představují určitou třídu lidí. (Efezanům 1:20; Hebrejcům 1:3) Co dělali a kdy? Ježíš říká, že mu laskavě, uctivě a štědře dávali jídlo, pití a oblečení a že mu pomáhali, když byl nemocný nebo ve vězení. Když ovce řeknou, že to Ježíšovi osobně nedělaly, Ježíš poukáže na to, že podporovaly jeho duchovní bratry, ostatek pomazaných křesťanů, a v tom smyslu to dělaly jemu.

9. Proč se toto podobenství nevztahuje na dobu Milénia?

⁹ Toto podobenství se nevztahuje na dobu Milénia, protože tehdy pomazaní nebudou lidmi, kteří trpí hladem, žízní, nemocemi a vězněním. Mnozí z nich však takové věci zakoušejí v závěru tohoto systému věcí. Satan od doby, kdy byl svržen k zemi, soustřeďuje svůj vztek především na ostatek, vystavuje ho posměchu i mučení a zabíjí jeho členy. (Zjevení 12:17)

10., 11. a) Proč je nerozumné domnívat se, že mezi ovce je zahrnut každý, kdo prokáže Ježíšovým bratrům laskavost? b) Koho vhodně představují ovce?

¹⁰ Říká zde Ježíš, že každý, kdo prokáže nějakou drobnou laskavost některému z Ježíšových bratrů — například tím, že mu nabídne kus chleba nebo sklenici vody — se stane členem třídy ovcí? Takové laskavé skutky mohou jistě být projevem přirozené lidské dobrotivosti, ale k tomu, aby mohl někdo patřit k ovcím, o nichž mluví Ježíš v tomto podobenství, je zapotřebí více. Ježíš jistě neměl na mysli například ateisty nebo duchovní, kteří některému z jeho bratrů náhodou prokázali nějakou laskavost. Naopak, Ježíš dvakrát nazval ovce ‚spravedlivými‘. (Matouš 25:37, 46) Musí to tedy být lidé, kteří určitou dobu pomáhali Kristovým bratrům — činně je podporovali — a projevovali víru do té míry, že obdrželi spravedlivé postavení před Bohem.

¹¹ Během staletí se ze spravedlivého postavení před Bohem těšili mnozí lidé, například Abraham. (Jakub 2:21–23) Noe, Abraham i jiní věrní lidé patří k „jiným ovcím“, které zdědí život v ráji pod vládou Božího Království. V nedávné době se miliony dalších lidí chopily pravého uctívání jako jiné ovce a staly se „jedním stádem“ s pomazanými. (Jan 10:16; Zjevení 7:9) Lidé s pozemskou nadějí uznávají Ježíšovy bratry jako vyslance Království, a proto jim po hmotné i duchovní stránce pomáhají. Na to, co jiné ovce dělají pro jeho bratry na zemi, se Ježíš dívá tak, jako by to dělaly jemu. Lidé, kteří takto jednají a kteří budou žít, až Ježíš přijde soudit národy, budou označeni jako ovce.