Máte „Kristovu mysl“?

„Kéž dá Bůh, který poskytuje vytrvalost a útěchu, abyste . . . měli stejný myšlenkový postoj, jako měl Kristus Ježíš.“ (ŘÍMANŮM 15:5)

1. Jak je Ježíš vyobrazen na mnoha obrazech křesťanstva a proč to není pravdivé vykreslení Ježíše?

„NIKDO ho nikdy neviděl smát se.“ Takto je Ježíš vylíčen ve spise, v němž se nepravdivě tvrdí, že byl napsán starověkým římským úředníkem. Tento spis, který je ve své současné podobě znám asi od 11. století, údajně ovlivnil řadu umělců.a Na mnoha obrazech je totiž Ježíš vykreslen jako zachmuřený člověk, který se smál jen málokdy, pokud vůbec někdy. Ale takový portrét Ježíše, kterého evangelia popisují jako vřelého, láskyplného muže hlubokých citů, se jen sotva zakládá na pravdě.

2. Jak můžeme pěstovat „stejný myšlenkový postoj, jako měl Kristus Ježíš“, a na co tak budeme připraveni?

² Máme-li tedy poznat skutečného Ježíše, musíme svou mysl a své srdce naplnit přesným pochopením toho, jaký Ježíš opravdu byl, když žil zde na zemi. Uvažujme tedy o některých zprávách v evangeliích, které nám umožňují hlouběji nahlédnout do ‚Kristovy mysli‘ — tedy do jeho pocitů, vnímání, myšlenek a uvažování. (1. Korinťanům 2:16) Zamysleme se přitom nad tím, jak můžeme pěstovat „stejný myšlenkový postoj, jako měl Kristus Ježíš“. (Římanům 15:5) Tak budeme lépe připraveni řídit se ve svém životě a v jednání s druhými lidmi vzorem, který nám Ježíš dal. (Jan 13:15)

Byl přístupný

3, 4. (a) Za jakých okolností došlo k události popsané u Marka 10:13–16? (b) Jak Ježíš reagoval, když se jeho učedníci snažili zabránit malým dětem, aby k němu přicházely?

³ Ježíš měl přitažlivou osobnost. Při mnoha příležitostech k němu bez obav přicházeli lidé nejrůznějšího věku a z nejrůznějšího prostředí. Uvažujme o události, která je popsána u Marka 10:13–16. Došlo k ní ke konci Ježíšovy služby, když Ježíš naposledy mířil do Jeruzaléma, kde ho čekala bolestivá smrt. (Marek 10:32–34)

⁴ Představte si tu situaci. Lidé začínají k Ježíšovi přinášet děti, mezi nimiž jsou i kojenci, a chtějí, aby jim požehnal.b Učedníci se však snaží zabránit tomu, aby děti k Ježíšovi přicházely. Mají možná pocit, že v těchto kritických týdnech Ježíš jistě nechce být dětmi obtěžován. Učedníci se však mýlí. Když si Ježíš uvědomí, co dělají, nemá z toho radost. Volá k sobě děti a říká: „Ať ke mně malé děti přicházejí; nepokoušejte se je zastavit.“ (Marek 10:14) Pak udělá něco, co svědčí o skutečně citlivém a láskyplném přístupu. Zpráva říká: „Bral děti do náruče a začal jim žehnat.“ (Marek 10:16) Když je Ježíš bere s láskou do své náruče, děti se jistě cítí dobře.

5. Co se ze zprávy u Marka 10:13–16 dozvídáme o Ježíšově osobnosti?

⁵ Z této krátké zprávy se toho o Ježíšově osobnosti dozvídáme mnoho. Všimněme si, že Ježíš byl přístupný člověk. V nebi sice měl vysoké postavení, ale nedokonalé lidi ani nezastrašoval, ani nesnižoval. (Jan 17:5) Cožpak není významné to, že i malé děti se s ním cítily dobře? Ty by jistě nepřitahoval člověk, který by byl chladný a bez radosti a který by se nikdy ani neusmál. K Ježíšovi přicházeli lidé každého věku, protože cítili, že je vřelý a starostlivý, a protože si byli jisti, že je neodmítne.

6. Jak mohou starší pracovat na tom, aby byli přístupnější?

⁶ Když uvažujeme o této zprávě, můžeme se sami sebe ptát: ‚Mám Kristovu mysl? Jsem přístupný?‘ Boží ovce potřebují v těchto kritických časech přístupné pastýře, muže, kteří jsou jako „úkryt před větrem“. (Izajáš 32:1, 2; 2. Timoteovi 3:1) Starší, jestliže se upřímně, srdečně zajímáte o své bratry a jste ochotni vydávat se v jejich prospěch, pak bratři váš zájem vycítí. Uvidí jej ve výrazu vaší tváře, uslyší jej v tónu vašeho hlasu a všimnou si ho z vašeho laskavého vystupování. Opravdová vřelost a skutečný zájem mohou navodit důvěrnou atmosféru, ve které bude pro druhé, mimo jiné i pro děti, snazší se k vám přiblížit. Jedna křesťanka vysvětluje, proč se dokázala svěřit jistému staršímu: „Mluvil se mnou laskavě a soucitně. Jinak bych ze sebe asi nevypravila ani slovo. Vzbudil ve mně pocit bezpečí.“

Ohleduplný k druhým lidem

7. (a) Jak Ježíš ukázal, že je ohleduplný? (b) Proč možná Ježíš jistému slepému muži vrátil zrak postupně?

⁷ Ježíš byl ohleduplný. Dokázal vnímat pocity druhých. Už jen pouhý pohled na nemocné lidi ho dojímal tak hluboce, že cítil touhu osvobodit je od jejich utrpení. (Matouš 14:14) Bral také ohled na omezení a potřeby druhých. (Jan 16:12) Jednou k němu lidé přivedli slepého muže a snažně Ježíše prosili, aby ho uzdravil. Ježíš tomuto muži vrátil zrak, ale udělal to postupně. Muž nejprve viděl lidi pouze nezřetelně — spatřil ‚něco, co se zdálo jako stromy, ale chodily‘. Ježíš potom jeho zrak obnovil zcela. Proč tohoto muže uzdravoval postupně? Důvodem bylo možná to, že člověku, který tak dlouho žil ve tmě, chtěl umožnit, aby se pohledu na mnohotvárný svět zalitý sluncem přizpůsobil. (Marek 8:22–26)

8, 9. (a) Co se stalo krátce po příchodu Ježíše a jeho učedníků do oblasti Dekapole? (b) Popište, jak Ježíš uzdravil hluchého muže.

⁸ Uvažujme také o tom, co se stalo po Pasachu roku 32 n. l. Ježíš a jeho učedníci vstoupili do oblasti Dekapole, která ležela východně od Galilejského moře. Tam je brzy našly velké zástupy lidí, kteří k Ježíšovi přinášeli mnoho nemocných a tělesně postižených. On je všechny uzdravoval. (Matouš 15:29, 30) Je zajímavé, že Ježíš si vybral jednoho muže, kterému věnoval zvláštní pozornost. Evangelista Marek, jediný, který tuto událost popsal, uvádí, co se stalo. (Marek 7:31–35)

⁹ Zmíněný muž byl hluchý a měl vadu řeči. Ježíš možná vycítil, že tento muž je značně nervózní nebo že je na rozpacích. Udělal tedy něco poněkud neobvyklého. Vzal muže stranou od zástupu a odvedl ho na soukromé místo. Potom mu pomocí určitých znaků sdělil, co se chystá udělat. „Vložil své prsty muži do uší, a když plivl, dotkl se jeho jazyka.“ (Marek 7:33) Ježíš pak pohlédl do nebe a hluboce si povzdechl. Jako by těmito jasnými kroky hluchému muži říkal: ‚To, co se pro tebe chystám udělat, udělám díky síle od Boha.‘ Ježíš nakonec řekl: „Otevři se.“ (Marek 7:34) V tom muž začal slyšet a mohl normálně mluvit.

10, 11. Jak můžeme být ohleduplní k citům ostatních členů sboru? a rodiny?

¹⁰ Ježíš byl k druhým opravdu velmi ohleduplný. Dokázal vnímat jejich pocity a tento citlivý přístup ho zase podněcoval jednat tak, aby druhým neublížil. V tomto ohledu bychom Kristovu mysl měli pěstovat a projevovat i my, křesťané. Bible nás vybízí: „Všichni smýšlejte stejně, projevujte soucítění, mějte bratrskou náklonnost, buďte něžně soucitní, pokorní v mysli.“ (1. Petra 3:8) To od nás samozřejmě vyžaduje mluvit a jednat způsobem, který bere v úvahu pocity druhých.

¹¹ Ve sboru můžeme ohled k pocitům druhých projevovat tím, že jsme uctiví a jednáme s nimi tak, jak bychom chtěli, aby oni jednali s námi. (Matouš 7:12) K tomu patří i to, že dáváme pozor, co říkáme a také jak to říkáme. (Kolosanům 4:6) Nezapomínejme, že ‚neuvážená slova mohou bodat jako meč‘. (Přísloví 12:18) A co v rodině? Manžel a manželka, kteří se opravdu milují, jsou vnímaví k pocitům druhého. (Efezanům 5:33) Nemluví drsně, vyhýbají se bezcitné kritice a kousavému sarkasmu, což jsou všechno projevy, které mohou zranit city. A takové rány není snadné zacelit. Také děti mají city, a láskyplní rodiče na ně proto berou ohled. Je-li zapotřebí dítě ukáznit, láskyplní rodiče to dělají způsobem, který respektuje důstojnost dítěte a nepřivádí ho zbytečně do rozpaků.c (Kolosanům 3:21) Jestliže jsme tedy k druhým ohleduplní, dáváme najevo, že máme Kristovu mysl.

Byl ochoten důvěřovat druhým lidem

12. Jaký vyrovnaný a realistický náhled na své učedníky měl Ježíš?

¹² Ježíš na své učedníky pohlížel vyrovnaně a realisticky. Dobře věděl, že nejsou dokonalí. Ostatně dokázal číst v lidském srdci. (Jan 2:24, 25) Přesto na svých učednících neviděl pouze jejich nedostatky, ale viděl na nich i jejich dobré vlastnosti. Také si uvědomoval, jaký potenciál tito muži, které Jehova přitáhl, v sobě mají. (Jan 6:44) Ježíšův pozitivní náhled na učedníky byl zřejmý z toho, jak s nimi Ježíš jednal a jak se k nim choval. Za prvé, byl ochoten jim důvěřovat.

13. Jak Ježíš prokázal, že svým učedníkům důvěřuje?

¹³ Jak Ježíš svou důvěru projevoval? Než opustil zemi, svěřil svým pomazaným učedníkům velkou odpovědnost. Dal jim za úkol starat se o celosvětové zájmy jeho Království. (Matouš 25:14, 15; Lukáš 12:42–44.) Svou důvěru jim nepatrnými, nepřímými způsoby dával najevo i během své služby. Když zázračně zvětšil množství jídla, aby nasytil zástupy, pověřil své učedníky, aby potraviny rozdělili oni. (Matouš 14:15–21; 15:32–37)

14. Jak byste shrnuli zprávu zapsanou u Marka 4:35–41?

¹⁴ Zamysleme se také nad zprávou zapsanou u Marka 4:35–41. Píše se tam o situaci, kdy Ježíš a jeho učedníci nasedli do člunu a plavili se na východ přes Galilejské moře. Krátce potom, co odrazili od břehu, se Ježíš uložil na zádi člunu a usnul. Záhy však „vypukla velká prudká větrná bouře“. Takové bouře nebyly na Galilejském moři nijak neobvyklé. To totiž leží velmi nízko (asi 200 metrů pod hladinou moře), a proto je zdejší vzduch mnohem teplejší než vzduch v okolí, což vede ke vzniku atmosférických poruch. Kromě toho vane údolím Jordánu silný vítr od hory Hermon, která se rozkládá na severu. Bezvětří se může náhle změnit v prudkou bouři. Považme: Ježíš jistě věděl, že zde jsou bouře běžné, protože v Galileji vyrostl. Přesto v klidu spal a důvěřoval ve schopnosti svých učedníků, z nichž někteří byli rybáři. (Matouš 4:18, 19)

15. Jak můžeme napodobit Ježíšovu ochotu důvěřovat svým učedníkům?

¹⁵ Můžeme Ježíšovu ochotu důvěřovat svým učedníkům napodobovat my? Pro některé křesťany je obtížné svěřit druhým nějaké povinnosti. Vždycky totiž musí být takříkajíc u kormidla. Možná si myslí: ‚Když chci, aby se něco udělalo dobře, pak to musím udělat sám!‘ Ale když budeme muset všechno dělat sami, pak je nebezpečí, že se vyčerpáme a že o svůj čas možná zbytečně připravíme svou rodinu. Kromě toho, pokud nebudeme odpovídajícími úkoly a povinnostmi pověřovat druhé, připravíme je o možnost získat potřebné zkušenosti a vyškolit se. Bylo by tedy moudré naučit se druhým důvěřovat a různé věci jim svěřovat. Měli bychom se sami sebe otevřeně ptát: ‚Mám v tomto ohledu Kristovu mysl? Ochotně svěřuji druhým různé úkoly a důvěřuji, že udělají, co bude v jejich silách?‘

Dával najevo, že svým učedníkům věří

16, 17. Jaké ujištění dal Ježíš svým apoštolům poslední noc svého pozemského života, i když věděl, že ho apoštolové opustí?

¹⁶ To, že o svých učednících smýšlí pozitivně, projevoval Ježíš ještě jiným významným způsobem. Dával najevo, že jim věří. To bylo jasně patrné z utěšujících slov, která ke svým apoštolům pronesl poslední noc svého pozemského života. Povšimněme si, co se stalo.

¹⁷ Pro Ježíše to byla noc plná událostí. Svým apoštolům umyl nohy, čímž jim dal názornou lekci v pokoře. Potom zavedl večeři, která se měla stát slavností na památku jeho smrti. Pak se apoštolové znovu dostali do sporu, když vášnivě diskutovali o tom, kdo z nich se zdá být největší. Ježíš byl trpělivý, a proto je nezahrnul výčitkami, ale domluvil jim. Upozornil je na to, co je čeká: „Všichni tuto noc klopýtnete ve spojitosti se mnou, neboť je napsáno: ‚Udeřím pastýře a ovce stáda budou rozptýleny.‘ “ (Matouš 26:31; Zecharjáš 13:7) Věděl, že jeho nejbližší druhové ho opustí ve chvíli, kdy je bude potřebovat. Přesto je neodsoudil. Naopak jim řekl: „Ale až budu vzbuzen, předejdu vás do Galileje.“ (Matouš 26:32) Ano, ujistil je, že i když ho oni opustí, on je neopustí. Až toto strašné soužení skončí, znovu se s nimi setká.

18. Jaké důležité pověření dal Ježíš svým učedníkům v Galileji a jak ho apoštolové plnili?

¹⁸ Ježíš své slovo dodržel. V Galileji se vzkříšený Ježíš později zjevil jedenácti věrným apoštolům, kteří tam byli shromážděni zjevně s mnoha dalšími lidmi. (Matouš 28:16, 17; 1. Korinťanům 15:6) Ježíš jim tam dal důležité pověření: „Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů, křtěte je ve jménu Otce a Syna a svatého ducha a vyučujte je, aby zachovávali všechno, co jsem vám přikázal.“ (Matouš 28:19, 20) Kniha Skutky obsahuje jasné doklady toho, že apoštolové toto pověření plnili. Věrně stáli v čele díla kázání dobré zprávy, jež se konalo v prvním století. (Skutky 2:41, 42; 4:33; 5:27–32)

19. Co se z činů, které Ježíš vykonal po svém vzkříšení, dozvídáme o Kristově mysli?

¹⁹ Co se z tohoto podnětného pojednání dozvídáme o Kristově mysli? Ježíš zažil své učedníky ve velmi nepříznivých situacích, a přesto je „miloval . . . až do konce“. (Jan 13:1) I když měli různé nedostatky, dával jim najevo, že jim věří. Povšimněme si, že Ježíš svou důvěru projevil na správném místě. Skutečnost, že jim důvěřoval, je totiž nepochybně posilovala, aby byli ve svém srdci odhodláni vykonat dílo, které jim přikázal.

20, 21. Jak můžeme dát najevo, že o svých spoluvěřících smýšlíme pozitivně?

²⁰ Jak v tomto ohledu můžeme Kristovu mysl projevovat my? Nebuďme skeptičtí, pokud jde o naše spoluvěřící. Jestliže si o nich myslíme to nejhorší, pak to pravděpodobně bude patrné i z našich slov a z našeho jednání. (Lukáš 6:45) Ale Bible nám říká, že láska „všemu věří“. (1. Korinťanům 13:7) Láska je pozitivní, nikoli negativní. Buduje, nikoli boří. Na lásku a povzbuzení lidé reagují spíše než na zastrašování. Tím, že druhým projevujeme důvěru, je můžeme budovat a povzbuzovat. (1. Tesaloničanům 5:11) Smýšlíme-li o svých bratrech pozitivně, stejně jako Kristus, budeme s nimi jednat způsobem, který je povzbudí a podnítí v nich ty nejlepší vlastnosti.

²¹ Pěstovat a projevovat Kristovu mysl je něco hlubšího než jen napodobovat něco z toho, co Ježíš dělal. Jak už bylo uvedeno v předchozím článku, pokud chceme opravdu jednat jako Ježíš, musíme se nejprve naučit pohlížet na věci stejně jako on. Evangelia nám umožňují pochopit další stránku jeho osobnosti, totiž to, jak smýšlel a co cítil, pokud šlo o práci, jež mu byla svěřena. O tom bude pojednávat následující článek.

[Poznámky pod čarou]

Umíte to vysvětlit?

• Jak Ježíš reagoval, když se jeho učedníci snažili zabránit tomu, aby k němu přicházely děti?

• Jak Ježíš prokazoval, že je ohleduplný?

• Jak můžeme napodobit Ježíšovu ochotu důvěřovat svým učedníkům?

• Jak můžeme napodobit to, jak Ježíš svým apoštolům věřil?

[Obrázek na straně 16]

Děti se s Ježíšem cítily dobře

[Obrázek na straně 17]

Ježíš jednal s druhými soucitně

[Obrázek na straně 18]

Přístupní starší jsou požehnáním