GALILEA
[kraj; okruh [z kořene, jenž znamená „valit; odvalit“]], Galilejec.
První zmínka v Bibli popisuje Galileu jako oblast v hornatém kraji Naftaliho, kde leželo útočištné město Kedeš. (Joz 20:7) Už v Izajášově době, ne-li ještě dříve, patřilo ke Galileji území Zebulona. Je možné, že v Galileji žilo mnoho Neizraelitů; odtud pochází výraz ‚Galilea národů‘. (Iz 9:1) Někteří učenci se domnívají, že ve 20 galilejských městech, která král Šalomoun nabídl tyrskému králi Chiramovi, žili pravděpodobně pohané. (1Kr 9:10–13; viz heslo KABUL č. 2.) Za vlády izraelského krále Pekacha (v 8. století př. n. l.) dobyl Galileu asyrský král Tiglat-pileser III. (2Kr 15:29)
Hranice. (MAPA, sv. 2, s. 738) V průběhu let se územní hranice Galileje měnily. Patrně největší délka, které dosáhly, byla asi 100×50 km. Tehdy obklopovaly území starověkých kmenů Ašer, Isachar, Naftali a Zebulon. Avšak v době pozemské služby Ježíše Krista, kdy Galilea spadala pod pravomoc Heroda Antipy (Lk 3:1), byla délka hranic Galileje pouze asi 40 km od V na Z a asi 60 km od S na J.
Na J od Galileje leželo Samaří. Jižní hranice Galileje se táhly od úpatí hory Karmel podél nížiny Jezreel (Esdrelon) směrem na Skythopolis (Bet-šean) a potom k Jordánu. Josephus uvádí, že vých. hranici tvořila řeka Jordán, Galilejské moře a jezero Chula (dnes z větší části vysušené), ale v některých oblastech tato hranice možná nebyla tak přesná. Na S ohraničovalo Galileu území Tyru, které sahalo až ke starověkému městu Kedeš (Kedasa, Kydassa). (Válka židovská, III, 35–40; II, 459; IV, 104, 105) Na Z leželo území města Ptolemais (Akko) a hora Karmel.
Tato nejsevernější římská provincie Palestiny ležící na Z od Jordánu byla rozdělena na dvě části: Horní a Dolní Galileu. Hranice mezi nimi se táhla od Tiberiady na záp. břehu Galilejského moře k místu v blízkosti Ptolemaidy. (Válka židovská, III, 35)
Zeměpisné rysy. V prvním století n. l., než vypukla válka s Římem, byla Galilea hustě osídlena a zažívala značný blahobyt. U Galilejského moře vzkvétalo rybářství. K dalším řemeslům patřilo tkalcovství, kamenictví, loďařství a hrnčířství. Židovský historik Josephus tvrdil, že v Galileji bylo 204 měst a vesnic a v nejmenší z nich žilo přes 15 000 obyvatel. Někteří znalci považují tyto údaje za nadsazené; pokud však nadsazené nejsou, znamenalo by to, že Galilea měla asi 3 miliony obyvatel. (Život, 235 [45]; Válka židovská, III, 43)
Galilea byla obdařena mnoha prameny a měla úrodnou půdu. Je tedy zřejmé, že většina Galilejců byla zemědělci. Dnes se na tomto území pěstuje mnoho různých druhů zeleniny a také pšenice, ječmen, fíky, proso, indigovník, olivy, rýže, cukrová třtina, pomeranče, hrušky a meruňky. Ve starověku byla Galilea hustě zalesněna. Ještě dnes se zde vyskytují rozmanité druhy stromů, například cedr, cypřiš, jedle, dub, oleandr, palma, borovice, sykomora a ořešák.
V klimatických podmínkách a zeměpisných rysech Galileje jsou značné rozdíly. Ve vysočinách je chladno, na pobřeží moře je mírné podnebí a v údolí Jordánu je horko. Nejníže položené místo Dolní Galileje se nachází nedaleko Galilejského moře a leží asi 210 m pod hladinou Středozemního moře. Nejvýše položeným místem je hora Tabor s nadmořskou výškou 562 m. (VYOBRAZENÍ, sv. 1, s. 334) Kopce a hory Horní Galileje však dosahují výšky od 460 m do 1 208 m.
Obyvatelé Galileje. Židé z Galileje se od Židů v Judeji obecně lišili. Podle tvrzení starověkých rabínů si Galilejci cenili dobré pověsti, zatímco Judejci kladli větší důraz na peníze. Galilejci obvykle nebyli tak tvrdošíjnými zastánci tradic jako Judejci. V Talmudu (Megila 75a) jsou Galilejci ve skutečnosti obviňováni z toho, že tradice opomíjejí. S ohledem na to je možné si povšimnout, že to byli právě farizeové a zákoníci z Jeruzaléma, a ne z Galileje, kdo udělali spornou otázku z toho, že si Ježíšovi učedníci nemyli ruce tak, jak předepisovala tradice. (Mr 7:1, 5)
Sanhedrin a chrám se nacházely v Jeruzalémě, a proto tam jistě byla větší koncentrace učitelů Zákona. Jedno židovské přísloví tedy říká: „Na severu [v Galileji] hledej bohatství, na jihu [v Judeji] hledej moudrost.“ To však neznamená, že Galilejci byli naprosto nevzdělaní. V galilejských městech a vesnicích byli učitelé Zákona a také synagógy. Ty byly vlastně středisky vzdělávání. (Lk 5:17) Avšak přední kněží a farizeové v Jeruzalémě si nepochybně mysleli, že jsou něco víc než obyčejní Galilejci, a považovali je za neznalé Zákona. Například když Nikodém obhajoval Ježíše Krista, farizeové ostře odpověděli: „Nejsi snad také z Galileje? Pátrej a uvidíš, že z Galileje nemá být vzbuzen žádný prorok.“ (Jan 7:45–52) Přehlíželi tak splnění Izajášova proroctví o Mesiášově kazatelské činnosti. (Iz 9:1, 2; Mt 4:13–17)
Způsob, jak se v Galileji mluvilo, byl odlišný, a někteří znalci se domnívají, že příčinou toho byl cizí vliv. To, že Galilejce bylo možné rozeznat podle jejich mluvy (Mt 26:73), není nijak pozoruhodné, a to zejména proto, že Galileu oddělovalo od Judeje samařské území. I dnes je v mnoha částech zeměkoule možné lidi snadno rozeznat podle krajového nářečí. Rozdíly ve výslovnosti existovaly staletí předtím také mezi izraelskými kmeny. Výrazným příkladem je to, že za Jeftových dnů nebyli Efrajimovci schopni správně vyslovit heslo „šibbolet“. (Sd 12:5, 6)
Ježíšovo kazatelské dílo v Galileji. V Galileji se odehrálo mnoho významných událostí Ježíšova pozemského života. V souvislosti s jeho činností se mluví zvláště o Betsaidě, Káně, Kafarnaum, Chorazinu, Nainu a Nazaretu a také o krajích Magadan. (Mt 11:20–23; 15:39; Lk 4:16; 7:11; Jan 2:11; viz heslo BETSAIDA.) Většinu svého pozemského života strávil Ježíš v galilejském městě Nazaret. (Mt 2:21–23; Lk 2:51, 52) Při svatební hostině v Káně vykonal svůj první zázrak — proměnil vodu v kvalitní víno. (Jan 2:1–11) Když byl zatčen Jan Křtitel, Ježíš se z Judeje odebral do Galileje a začal ohlašovat: „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo nebeské království.“ (Mt 4:12–17) Na svých cestách celou Galilejí Ježíš vyučoval v různých synagógách. Za čas se dostal do svého domovského města Nazaret a v Sabatu zde předčítal z Izajášovy 61. kapitoly, kde se píše o jeho pověření. Na přítomné v synagóze to nejdříve zapůsobilo kladně, ale když je Ježíš přirovnal k Izraelitům za dnů proroků Elijáše a Eliši, rozhněvali se a chtěli ho zabít. (Lk 4:14–30)
Ježíš potom odešel do „galilejského města“ Kafarnaum, které učinil svým domovem. Je zřejmé, že poblíž Kafarnaum vyzval Ondřeje, Petra, Jakuba a Jana, aby se stali rybáři lidí. (Lk 4:31; Mt 4:13–22) V doprovodu těchto čtyř učedníků zahájil Ježíš významnou kazatelskou cestu po Galileji. Během své činnosti, k níž patřilo vyučování a provádění mocných skutků, vyzval Ježíš Matouše z daňové kanceláře v Kafarnaum, aby se stal jeho následovníkem. (Mt 4:23–25; 9:1–9) Později si na jedné hoře nedaleko Kafarnaum vybral 12 apoštolů. Všichni, možná až na Jidáše Iškariotského, byli Galilejci. Nedaleko Kafarnaum Ježíš také přednesl Kázání na hoře. (Lk 6:12–49; 7:1) U galilejského města Nain vzkřísil jediného syna jisté vdovy. (Lk 7:11–17) Při pozdější kazatelské cestě Ježíš znovu navštívil Nazaret, ale byl opět odmítnut. (Mt 13:54–58) Přibližně v době Pasachu v roce 32 n. l., během patrně posledního Ježíšova intenzívního působení na území Galileje, se v Kafarnaum stalo, že mnoho učedníků, kteří klopýtli o Ježíšova slova o tom, že by se měli ‚živit jeho tělem a pít jeho krev‘, Božího Syna opustilo. (Jan 6:22–71)
Synoptická evangelia sice mluví převážně o Ježíšově kazatelském díle v Galileji, ale Boží Syn nepřehlížel Judeu, jak někteří znalci usuzují. Je pozoruhodné, že zájem Galilejců o Ježíše byl vyvolán tím, že viděli, co vykonal v Jeruzalémě. (Jan 4:45) Ale proto, že Galilejci reagovali ochotněji než Judejci, je možná více prostoru věnováno popisu Ježíšovy činnosti v Galileji. To je potvrzeno skutečností, že prvními učedníky, kteří přijali Božího svatého ducha, byli Galilejci, celkem asi 120 učedníků. (Sk 1:15; 2:1–7) Je velmi pravděpodobné, že na Galilejce neměli židovští náboženští vůdci takový vliv jako na Judejce. (Srovnej Lk 11:52; Jan 7:47–52; 12:42, 43.) Někteří znalci se domnívají, že zástup, který se dožadoval Ježíšovy smrti, tvořili převážně Judejci (Mt 27:20–23), ale ti, kdo předtím oslavovali Ježíše jako krále, byli možná zejména Galilejci. (Mt 21:6–11) To, že v období Pasachu bylo v Jeruzalémě přítomno mnoho Galilejců a dalších lidí, kteří nebyli Judejci, možná také přispělo k tomu, že se jeruzalémští vůdci báli zmocnit se Ježíše za bílého dne, ‚aby nevznikla vřava‘. (Mt 26:3–5)