Kapitola 126

„Jistě to byl Boží Syn“

JEŽÍŠ ještě nevisí na kůlu dlouho, když v poledne nastává tajuplná tříhodinová tma. Příčinou není zatmění slunce, protože k tomu dochází jen v době nového měsíce, zatímco v období pasach je úplněk. Zatmění slunce kromě toho trvá jen několik minut. Tato tma je tedy božského původu. Ti, kteří se vysmívají Ježíšovi, jsou pravděpodobně zaraženi a přestávají se svými posměšky.

Jestliže k tomuto tajemnému jevu dochází předtím, než jeden zločinec pokárá svého společníka a prosí Ježíše, aby si na něho vzpomněl, pak je to možná jedna z příčin jeho pokání. Snad právě za této tmy přicházejí do blízkosti mučednického kůlu čtyři ženy, totiž Ježíšova matka a její sestra Salome, Marie Magdaléna a Marie, matka Jakuba Menšího. Jan, Ježíšův milovaný apoštol, je tam s nimi.

Srdce Ježíšovy matky je opravdu ‚probodeno‘, když pozoruje syna, kterého kojila a opatrovala, jak tam visí v agónii. Ježíš však nemyslí na vlastní bolest, ale na blaho své matky. S velkým úsilím pokyne hlavou směrem k Janovi a říká matce: „Ženo, podívej se, tvůj syn!“ Pak pokyne směrem k Marii a říká Janovi: „Podívej se, tvá matka!“

Ježíš tím svěřuje svou matku, která je už zřejmě vdovou, do péče svého zvlášť milovaného apoštola. Dělá to proto, že Mariini ostatní synové v něj ještě neprojevili víru. Tak dává znamenitý příklad, když činí opatření nejen ohledně tělesných potřeb své matky, ale i vzhledem k jejím potřebám duchovním.

Asi ve tři hodiny odpoledne Ježíš říká: „Mám žízeň.“ Cítí, že mu jeho Otec jakoby odňal ochranu, aby mohla být až do krajnosti vyzkoušena jeho ryzost. Proto hlasitě volá: „Můj Bože, můj Bože, proč jsi mě opustil?“ Ti, kteří stojí kolem a slyší to, vykřiknou: „Podívejte se, volá Elijáše.“ Jeden z nich hned běží, vezme houbu nasáklou kyselým vínem, dá ji na konec yzopové lodyhy a dává mu napít. Jiní však říkají: „Nechte ho být! Ať vidíme, zda ho Elijáš přijde sundat.“

Když Ježíš přijme kyselé víno, zvolá: „Je dovršeno!“ Ano, dovršil všechno, co měl vykonat, když ho Otec poslal na zemi. Nakonec říká: „Otče, do tvých rukou svěřuji svého ducha.“ Tak Ježíš svěřuje Bohu svou životní sílu v důvěře, že mu ji Bůh opět vrátí. Pak sklání hlavu a umírá.

Ve chvíli, kdy Ježíš naposled vydechne, dojde k velkému zemětřesení, při němž pukají skály. Chvění je tak silné, že se otevírají pamětní hrobky za Jeruzalémem a jsou z nich vyvrženy mrtvoly. Kolemjdoucí, kteří vidí mrtvá těla, jež byla odkryta, přicházejí do města a vyprávějí o tom.

Navíc se ve chvíli, kdy Ježíš umírá, trhá vedví odshora dolů velká opona, která v Božím chrámu odděluje Svatou od Nejsvětější. Tato nádherně zdobená opona zřejmě sahá do výše asi 18 metrů a je velmi těžká. Ohromující zázrak je nejen projevem Božího hněvu proti těm, kteří zabili jeho Syna, ale značí také, že Ježíšovou smrtí se nyní otevřel vstup do Nejsvětější, do samotného nebe.

Když tedy lidé cítí zemětřesení a vidí, jaké věci se dějí, dostávají velký strach. Důstojník, který dohlíží na popravu, vzdává slávu Bohu. Prohlašuje: „Jistě to byl Boží Syn.“ Pravděpodobně byl při tom, když se při Ježíšově výslechu před Pilátem mluvilo o tom, že Ježíš je Boží Syn. A nyní je tento muž přesvědčen, že Ježíš Boží Syn je, ano, že to je opravdu největší člověk, který kdy žil.

Také jiní jsou přemoženi těmito zázračnými událostmi a vydávají se na cestu domů, přičemž se na důkaz svého hlubokého zármutku a studu bijí v prsa. Zdálky pozorují tuto podívanou mnohé Ježíšovy učednice, které jsou těmito závažnými událostmi hluboce pohnuty. Je zde také apoštol Jan. Matouš 27:45–56; Marek 15:33–41; Lukáš 23:44–49; 2:34, 35; Jan 19:25–30.

▪ Proč nemůže být příčinou tříhodinové tmy zatmění slunce?

▪ Jaký znamenitý příklad dává Ježíš krátce před smrtí těm, kteří mají rodiče pokročilého věku?

▪ Které čtyři poslední výroky pronáší Ježíš před svou smrtí?

▪ Co je způsobeno zemětřesením a jaký význam má roztržení chrámové opony?

▪ Jak zapůsobí tyto zázraky na důstojníka, který dohlíží na popravu?