„Světlo přišlo do světa“
„A to je základ pro soud, že světlo přišlo do světa, ale lidé si zamilovali tmu spíše než světlo.“ — JAN 3:19.
1. Proč by se měl každý zajímat o Boží soud?
VĚTŠINA lidí si dnes nedělá starosti s Božím soudem. Někteří považují za zaručené to, že Bůh je posoudí příznivě, když budou pravidelně chodit do kostela a nebudou škodit svým bližním. V očích mnoha lidí učení křesťanstva o pekelném ohni a očistci zbavilo důvěryhodnosti celou myšlenku božského soudu. Ale rozšířená lhostejnost a lži křesťanstva nemohou změnit skutečnost, že každý člověk bude jednou souzen Bohem. (Římanům 14:12; 2. Timoteovi 4:1; Zjevení 20:13) Ale na tomto soudu bude velmi záležet. Ti, kdo budou posouzeni příznivě, obdrží Boží dar věčného života, kdežto ti, kdo budou posouzeni nepříznivě, obdrží plnou odplatu za hřích: smrt. — Římanům 6:23.
2. Co je základem pro Boží soud?
2 Praví křesťané se proto o Boží soud zajímají a opravdu se snaží líbit se Bohu. Jak to mohou dělat? Ježíš dává klíč v Janovi 3:19. Říká: „A to je základ pro soud, že světlo přišlo do světa, ale lidé si zamilovali tmu spíše než světlo, neboť jejich skutky byly ničemné.“ Ano, Boží soud bude založen na tom, zda milujeme spíše světlo než tmu.
„Bůh je světlo“
3. Co je tma a co je světlo?
3 V duchovním smyslu souvisí tma s nevědomostí a beznadějí, které panují v Satanově říši — ačkoli Satan často předstírá, že je „anděl světla“. (2. Korinťanům 4:4; 11:14; Efezanům 6:12) Světlo má naproti tomu souvislost s porozuměním a osvícením, které pocházejí od Jehovy Boha. Pavel mluvil o světle, když napsal: „Je to totiž Bůh, jenž řekl: ‚Ať ze tmy zazáří světlo‘, a zazářil na naše srdce, aby je osvítil slavným poznáním Boha skrze Kristův obličej.“ (2. Korinťanům 4:6) Duchovní světlo je tak úzce ztotožněno s Jehovou Bohem, že apoštol Jan napsal: „Bůh je světlo.“ — 1. Jana 1:5; Zjevení 22:5.
4. a) Jak dal Jehova k dispozici světlo? b) Jakým způsobem můžeme dávat najevo lásku ke světlu?
4 Jehova dal světlo k dispozici pomocí svého slova, které je dnes volně přístupné v psané podobě jako Svatá bible. (Žalm 119:105; 2. Petra 1:19) Žalmista tedy skutečně vyjadřoval svou lásku ke světlu, když napsal: „Jak já miluji tvůj zákon! Po celý den se jím zabývám. Má duše dodržuje tvé připomínky a nadmíru je miluji.“ (Žalm 119:97, 167) Miluješ světlo tak, jak je zjevně miloval žalmista? Čteš Boží slovo pravidelně, rozjímáš o něm a snažíš se usilovně uplatňovat to, co říká? (Žalm 1:1–3) Pokud ano, usiluješ o to, abys dosáhl příznivého posouzení od Jehovy.
„Jsem světlo světa“
5. Na koho se soustřeďuje božské světlo?
5 Životodárné světlo od Jehovy se soustřeďuje na osobu Ježíše Krista. V úvodu Janova evangelia čteme: „Jeho [Ježíšovým] prostřednictvím byl život, a život byl světlem lidí. A světlo září ve tmě, ale tma je nepřemohla.“ (Jan 1:4, 5) Ano, Ježíš má vskutku tak těsné spojení se světlem, že je nazýván „pravé světlo, které svítí lidem všeho druhu“. (Jan 1:9) Ježíš sám řekl: „Pokud jsem na světě, jsem světlo světa.“ — Jan 9:5.
6. Co musí člověk dělat, aby dosáhl příznivého rozsudku, který vede k věčnému životu?
6 Proto ti, kteří milují světlo, milují Ježíše a mají v něho víru. Bez Ježíše Krista není možné získat příznivý rozsudek. Ano, jedině když k němu budeme vzhlížet jako k Božímu ustanovenému prostředku záchrany, můžeme dosáhnout příznivého posouzení. Ježíš řekl: „Kdo projevuje víru v Syna, má věčný život; kdo neposlouchá Syna, neuvidí život, ale zůstává na něm Boží zloba.“ (Jan 3:36) Co to však znamená projevovat víru v Ježíše?
7. Věříme-li v Ježíše, v koho také musíme věřit?
7 Za prvé Ježíš sám řekl: „Kdo věří ve mne, nevěří jen ve mne, ale také v toho, kdo mě poslal; a ten, kdo mě vidí, vidí také toho, kdo mě poslal. Přišel jsem do světa jako světlo, aby žádný, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě.“ (Jan 12:44–46) Ti, kdo milují Ježíše a projevují v něho víru, musí mít také hlubokou lásku k Ježíšovu Bohu a Otci, Jehovovi, a musí v něho věřit. (Matouš 22:37; Jan 20:17) Kdokoli používá při svém uctívání Ježíšovo jméno, ale nevzdává větší čest Jehovovi, neprojevuje opravdovou lásku k světlu. — Žalm 22:27; 22:28, KB; Římanům 14:7, 8; Filipanům 2:10, 11.
Boží „hlavní zprostředkovatel“
8. Jak se božské světlo soustřeďovalo na Ježíše ještě před jeho lidským narozením?
8 Projevovat víru v Ježíše znamená také plně přijmout jeho úlohu v Jehovových předsevzetích. Důležitost této úlohy byla osvětlena, když anděl řekl Janovi: „Vydávání svědectví o Ježíšovi je to, co inspiruje k prorokování.“ (Zjevení 19:10; Skutky 10:43; 2. Korinťanům 1:20) Od samého prvního proroctví, jež bylo vysloveno v Edenu, mají všechna božsky inspirovaná proroctví konečnou spojitost s Ježíšem a jeho místem v uskutečňování Božích předsevzetí. Podobně řekl Pavel galatským křesťanům, že smlouva Zákona byla „vychovatelem vedoucím ke Kristu“. (Galaťanům 3:24) Ta dávná smlouva Zákona byla vytvořena tak, aby připravila národ na příchod Ježíše jako Mesiáše. A tak se světlo od Jehovy soustřeďovalo na Ježíše ještě předtím, než se narodil jako člověk.
9. Co patřilo k lásce ke světlu od roku 33 n. l.?
9 V roce 29 n. l. se Ježíš dostavil ke křtu a byl pomazán svatým duchem, a tak se stal zaslíbeným Mesiášem. V roce 33 n. l. zemřel jako dokonalý člověk, byl vzkříšen, vystoupil do nebe a tam předložil hodnotu svého života za naše hříchy. (Hebrejcům 9:11–14, 24) Tato řada událostí znamenala obrat v Božím jednání s lidmi. Ježíš Kristus byl nyní „Hlavním zprostředkovatelem života“, ‚Hlavním zprostředkovatelem záchrany‘, „Hlavním zprostředkovatelem a Zdokonalovatelem naší víry“. (Skutky 3:15; Hebrejcům 2:10; 12:2; Římanům 3:23, 24) Od roku 33 n. l. uznávali a přijímali ti, kdo milovali světlo, že mimo Ježíše „v žádném jiném není záchrana, neboť pod nebem není žádné jiné jméno, jež bylo dáno mezi lidmi, jímž máme být zachráněni“. — Skutky 4:12.
10. Proč je důležité naslouchat Ježíšovým slovům a poslouchat je?
10 Projevovat víru v Ježíše znamená také přijímat ho jako „Slovo“ a „Podivuhodného rádce“. (Jan 1:1; Izajáš 9:6) To, co Ježíš říká, vždy zrcadlí božskou pravdu. (Jan 8:28; Zjevení 1:1, 2) Naslouchat mu je otázkou života a smrti. Ježíš řekl Židům své doby: „Kdo slyší mé slovo a věří tomu, kdo mě poslal, má věčný život a nepřijde na soud, ale přešel ze smrti do života.“ (Jan 5:24) Ti, kteří v prvním století n. l. jednali podle Ježíšových slov, byli vyproštěni ze tmy Satanova světa a tak říkajíc ožili. Byli prohlášeni za spravedlivé s vyhlídkou na to, že budou spoludědici s Kristem v jeho nebeském království. (Efezanům 1:1; 2:1, 4–7) Dnes otvírá poslušnost Ježíšových slov mnoha lidem cestu k tomu, aby byli prohlášeni za spravedlivé s vyhlídkou na to, že přežijí Armagedon a dosáhnou dokonalého života v novém světě. — Zjevení 21:1–4; srovnej Jakuba 2:21, 25.
‚Hlava nade vším‘
11. Jakou velkou autoritu dostal Ježíš v roce 33 n. l.?
11 Po svém vzkříšení zjevil Ježíš svým následovníkům jinou stránku světla. Řekl: „Byla mi dána všechna autorita v nebi a na zemi.“ (Matouš 28:18) Tak byl Ježíš vyvýšen do zcela vynikajícího postavení v Jehovově univerzální organizaci. Pavel uvádí další podrobnosti, když říká: „[Bůh] vzbudil [Ježíše] z mrtvých a posadil ho po své pravici v nebeských místech, vysoko nad každou vládu a autoritu a moc a panství a každé jméno, které se jmenuje, nejen v tomto systému věcí, ale také v budoucím. Všechno také podřídil pod jeho nohy a učinil ho nade vším hlavou sboru, který je jeho tělem.“ (Efezanům 1:20–23; Filipanům 2:9–11) Od roku 33 n. l. zahrnuje láska k světlu také to, že uznáváme Ježíšovo vyvýšené postavení!
12. Co od samého začátku rádi přijímali pomazaní křesťané a jak to dávali prakticky najevo?
12 Nakonec bude muset uznat Ježíšovu autoritu celé lidstvo. (Matouš 24:30; Zjevení 1:7) Ovšem ti, kteří milují světlo, ji rádi uznávali od samého začátku. Pomazaní členové křesťanského sboru přijímají Ježíše jako „hlavu těla, sboru“. (Kolosanům 1:18; Efezanům 5:23) Když se stávají částí toho těla, jsou ‚osvobozeni z autority tmy a přeneseni do království Syna Boží lásky‘. (Kolosanům 1:13) Od té doby se opravdově řídí Ježíšovým vedením v každém ohledu svého života a v naší době naučili „jiné ovce“, aby jednaly stejně. (Jan 10:16) Uznávat Ježíše jako hlavu je klíčovým požadavkem k tomu, abychom obdrželi příznivý rozsudek.
13. Kdy začal Ježíš uplatňovat autoritu Království a co následovalo zde na zemi?
13 Při svém výstupu do nebe roku 33 n. l. neuplatnil Ježíš svou autoritu ihned v nejplnějším rozsahu. Přestože byl hlavou křesťanského sboru, čekal na patřičný čas, kdy uplatní plnou autoritu nad lidstvem všeobecně. (Žalm 110:1; Skutky 2:33–35) Ten čas přišel roku 1914, kdy byl Ježíš dosazen na trůn jako Král Božího království a začaly „poslední dny“ tohoto systému věcí. (2. Timoteovi 3:1) Od roku 1919 pokračovalo shromažďování zbylých pomazaných k svému dokončení. Zejména od roku 1935 Ježíš rozděluje lidstvo na „ovce“, které zdědí „království, připravené pro [ně] od založení světa“ a na „kozly“, kteří „odejdou do věčného odříznutí“. — Matouš 25:31–34, 41, 46.
14. Jak dal velký zástup najevo lásku ke světlu a co mu to přinese?
14 Naštěstí se v těchto posledních dnech ukázalo, že ovcí je mnoho. Na světové scéně se objevil velký zástup „ovcí“, který čítá milióny lidí a je „ze všech národů a kmenů a lidí a jazyků“. Tito lidé podobní ovcím milují světlo stejně jako jejich druhové, pomazaní. „Vyprali svá roucha a vybílili je v Beránkově krvi“ a volají silným hlasem: „Za záchranu vděčíme svému Bohu, který sedí na trůnu, a Beránkovi.“ Díky tomu obdrží velký zástup jako skupina příznivý rozsudek. Jeho členové „vycházejí z velkého soužení“, přežívají zničení těch, kteří milují tmu, v Armagedonu. — Zjevení 7:9, 10, 14.
„Děti světla“
15. Jak ukazují naše činy, že se podřizujeme Králi, Ježíši Kristu?
15 Jak se však v životě podřizují ti, kdo milují světlo, ať pomazaní nebo jiné ovce, Ježíšovi jako tomu, jehož Bůh dosadil na trůn jako Krále a výkonného Soudce? Jeden způsob je ten, že se snaží být takovými lidmi, jaké Ježíš schvaluje. Když byl Ježíš na zemi, projevoval ocenění pro takové vlastnosti jako upřímnost, nadšení pro pravdu a nerozdělenost srdce, a sám byl příkladem těchto vlastností. (Marek 12:28–34, 41–44; Lukáš 10:17, 21) Jestliže toužíme po příznivém rozsudku, musíme takové vlastnosti pěstovat.
16. Proč je životně důležité odložit skutky, které patří tmě?
16 To je tím pravdivější, čím více tma Satanova světa houstne, jak se blíží konec. (Zjevení 16:10) Proto jsou velmi přiléhavá slova, která napsal Pavel Římanům: „Noc je velmi pokročilá; den se přiblížil. Svlékněme tedy skutky, které patří tmě, a oblékněme zbraně světla. Choďme slušně jako za dne, ne v hýření a pitkách, ne v nedovolených stycích a v nevázaném chování, ne v rozepři a žárlivosti.“ (Římanům 13:12, 13) Zatímco věčný život je dar od Boha, opravdovost naší víry a naší lásky k světlu se zračí v našich činech. (Jakub 2:26) Soud, který bude nad námi vynesen, tedy bude ve velké míře záviset na tom, nakolik pěstujeme znamenité skutky a vyhýbáme se ničemným skutkům.
17. Co znamená ‚obléci Pána Ježíše Krista‘?
17 Když napsal apoštol Pavel svou radu v Římanům 13:12, 13, končí slovy: „Oblékněte Pána Ježíše Krista a neplánujte předem pro žádosti těla.“ (Římanům 13:14) Co znamená ‚obléknout Pána Ježíše Krista‘? Znamená to, že by křesťané měli Ježíše věrně následovat, jakoby se oblékat jeho příkladem a jeho povahovým založením, měli by se snažit být Kristu podobní. „K tomu [jste byli] povoláni,“ řekl Petr, „protože i Kristus trpěl za vás a zanechal vám vzor, abyste věrně následovali jeho šlépěje.“ — 1. Petra 2:21.
18. Jaké radikální změny snad budou potřebné, jestliže si přejeme dosáhnout příznivého rozsudku?
18 Často to znamenalo radikální změny v životě křesťana. „Kdysi jste totiž byli tmou,“ řekl Pavel, „ale nyní jste světlem ve spojitosti s Pánem. Choďte dále jako děti světla, neboť ovoce světla se skládá z každého druhu dobroty, spravedlnosti a pravdy.“ (Efezanům 5:8, 9) Žádný, kdo koná skutky tmy, nemiluje světlo a neobdrží příznivý rozsudek, pokud se nezmění.
„Jste světlo světa“
19. Jakými různými způsoby může křesťan zrcadlit světlo?
19 Láska ke světlu konečně znamená i to, abychom světlo zrcadlili tak, že je jiní uvidí a budou k němu přitahováni. „Jste světlo světa,“ řekl Ježíš a dodal: „Ať září vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše znamenitá díla a vzdali slávu vašemu Otci, který je v nebesích.“ (Matouš 5:14, 16) Křesťanova znamenitá díla znamenají mimo jiné to, že projevuje každý druh dobroty, spravedlnosti a pravdy, protože takové znamenité chování je mocným svědectvím pro pravdu. (Galaťanům 6:10; 1. Petra 3:1) Zejména k nim patří to, že hovoří s jinými o pravdě. Dnes to znamená podílet se na celosvětovém kázání „této dobré zprávy o království po celé obydlené zemi na svědectví všem národům“. Znamená to také trpělivě konat dodatečné návštěvy u zájemců, studovat s nimi Bibli a pomáhat jim, aby i oni konali skutky, které patří ke světlu. — Matouš 24:14; 28:19, 20.
20. a) Jak jasně svítí světlo dnes? b) Z jakých bohatých požehnání se těší ti, kteří kladně reagují na světlo?
20 V našich dnech je díky horlivé kazatelské činnosti věrných křesťanů slyšet dobrou zprávu ve více než dvou stech zemích a světlo svítí jako nikdy předtím. Ježíš řekl: „Jsem světlo světa. Kdo mě následuje, rozhodně nebude chodit ve tmě, ale bude vlastnit světlo života.“ (Jan 8:12) Jaká radost je podílet se na splňování tohoto slibu! Náš život je nyní mnohem bohatší, když již neskomíráme ve tmě Satanova světa. A naše vyhlídky jsou opravdu podivuhodné, když se těšíme na to, že budeme příznivě posouzeni Jehovovým ustanoveným Soudcem. (2. Timoteovi 4:8) Byla by to tragédie, kdybychom nejprve přišli ke světlu a potom se nechali odvléci zpátky do tmy a obdrželi nepříznivý rozsudek! V následujícím článku budeme rozebírat to, jak můžeme zůstat pevní ve víře.
Umíš vysvětlit?
◻ Co je základem pro Boží soud?
◻ Jakou ústřední úlohu má Ježíš vzhledem k Božím předsevzetím?
◻ Jak dokazujeme, že se podřizujeme Ježíšovi jako tomu, koho Jehova dosadil na trůn jako Krále?
◻ Jak se můžeme prokázat jako „děti světla“?
◻ Jak ve tmě tohoto světa svítí světlo jako nikdy předtím?
[Obrázek na straně 10]
Nakonec bude muset uznat Ježíšovu autoritu celé lidstvo
[Obrázek na straně 12]
Lásku ke světlu projevujeme, když je zrcadlíme pro druhé