Nevzdávejme se a dělejme, co je znamenité
„Nevzdávejme se tedy, abychom dělali to, co je znamenité, neboť v patřičném období budeme sklízet, jestliže neochabneme.“ — GALAŤANŮM 6:9.
1. Jaké pověření dal Ježíš svým následovníkům?
JAK znamenitou činnost konají křesťané jako součást svého uctívání! Je vtělena v jasném příkazu: „Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů, křtěte je . . . a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A pohleďte, já jsem s vámi po všechny dny až do závěru systému věcí.“ (Matouš 28:19, 20) Pověření konat světaširé učitelské dílo dal svým učedníkům sám Ježíš Kristus.
2. a) Proč můžeme říci, že činit učedníky bylo důležité a znamenité dílo? b) K čemu slouží činění učedníků?
2 Toto pověření činit učedníky bylo jedním z posledních výroků, které pronesl Ježíš ke svým prvním učedníkům, než vystoupil do nebe; nebylo to tedy velmi důležité pověření? Ano, vždyť jeho plnění bude zachraňovat životy. (1. Timoteovi 4:16) A tím je také toto dílo znamenité. Zajišťuje zdravé biblické vzdělání těm, kteří věnují pozornost poselství o království, a kazatelské dílo varuje všechny, kteří nereagují. (Lukáš 10:10, 11) Podle tohoto díla se tedy poznají praví křesťané, stejně jako podle toho, že se řídí vším ostatním, co učil Ježíš. — Jan 8:31.
3. a) Jak reagovali Ježíšovi učedníci na jeho osobní příklad a příkaz? b) Jaký postoj budoval Ježíš ve svých učednících?
3 Jako velký Učitel dal Ježíš svým následovníkům skvělý příklad. Veřejně vyučoval a činil učedníky tím, že „kázal dobré poselství o království“. (Matouš 9:35) Noví následovníci ho napodobovali tím, že sami činili učedníky, protože pravý učedník je ten, „kdo přijímá učení jiného a pomáhá je šířit“. Zpočátku se jejich činění učedníků omezovalo na Židy a proselyty. Plnili však navzdory nepříznivé reakci v tom území Ježíšův příkaz: „Choďte stále“ „bez přestání“? Ano, chodili „ke ztraceným ovcím izraelského domu“, dokud se roku 36. n. l. nestali věřícími první pohané. (Matouš 10:5, 6; Skutky apoštolů 5:42) Říkalo se, že učedníci ‚naplnili Jeruzalém svým učením‘. (Skutky apoštolů 5:28) Nevzdávali se své znamenité práce. Naopak, věrně ji vykonávali.
„Pole je svět“
4. S jakým postojem konali Ježíšovi následovníci své rozšířené pověření?
4 Ježíš naznačil, že pole zahrne „lidi všech národů“. (Matouš 28:19) V podobenství o zasévání semene království kdysi řekl: „Pole je svět.“ (Matouš 13:38) Křesťané tedy všude budou jeho „svědky“ království. Opět budou ‚stále chodit‘, tentokrát „až do nejvzdálenější části země“. (Skutky apoštolů 1:8) Apoštol Pavel „se důkladně zabýval slovem“ a můžeme si být jisti, že jiní křesťané také. — Skutky apoštolů 18:5.
5. Jak ukázal Ježíš, že očekává, že se jeho učedníci budou důkladně zabývat svědeckým dílem až do konce nynějšího systému?
5 Ježíš očekával, že se křesťané budou důkladně zabývat svědeckou činností až do konce přítomného systému věcí. To vyplývá z jeho předpovědi ohledně křesťanské služby a území, které bude propracováno. Ježíš řekl: „Toto dobré poselství o království bude kázáno po celé obydlené zemi na svědectví všem národům; a potom přijde konec.“ — Matouš 24:14.
6. Jak dlouho se bude kázat království a jak by to mělo ovlivnit náš postoj k tomuto dílu?
6 Když dal Ježíš příkaz věnovat se kázání království a činění učedníků po celém světě, věděl, že taková znamenitá práce jednou vyvrcholí, stejně jako se to stalo i na židovském poli. Splní však svůj účel. „Potom,“ jak řekl, „přijde konec.“ Proto svědkové Jehovovi až do konce s důvěrou a radostně pokračují ve svěřené práci. To jim pomáhá pokračovat v díle za našich dnů, dokud nebude ukončeno.
Jak to dělat
7. Jakým námětem se vyznačovala služba Ježíšova a služba jeho učedníků?
7 Ježíš učil své první učedníky konat veřejnou službu. Horlivě reagovali na jeho pokyn: „Jděte.“ Když je školil pro svědecké dílo, řekl: „Když půjdete, kažte a říkejte: ‚Nebeské království se přiblížilo.‘ “ (Matouš 10:7) To dalo jejich poselství stejný námět o království, jakým se vyznačovala i jeho služba. Pro lidi s poctivým srdcem to bude dobrá zpráva. Přestal snad Ježíš kázat, jakmile se dali do práce jeho učedníci? Rozhodně ne, vždyť „když Ježíš přestal dávat pokyny svým dvanácti učedníkům, vydal se odtud, aby vyučoval a kázal v jejich městech“. — Matouš 11:1.
8. a) Kde a jak měli přistupovat k lidem zvěstovatelé království? b) Proč je vhodné přinášet dobré poselství lidem do domu? c) Jaké výhody s sebou nese řádný pozdrav majiteli bytu?
8 Kde a jak měli přistupovat k lidem tito zvěstovatelé království? Ježíš jim řekl: „Když budete vstupovat do domu, pozdravte členy domácnosti.“ (Matouš 10:12) Přijít za někým s dobrým poselstvím do domu, to je vůči majiteli bytu výrazem úcty a umožňuje mu to zabývat se poselstvím o království na vlastní, domácí půdě. Obvyklý a běžný pozdrav je nejen zdvořilým a ohleduplným začátkem rozhovoru, ale přátelský a dobromyslný pozdrav může také přispět k tomu, že změní nezvaného hosta ve vítaného. (Srovnej Matouše 28:9; Lukáše 1:28.) Tón hlasu a odpověď osoby ve dveřích ti mnoho řekne o jejím postoji. Je třeba si toho všimnout, než budeš pokračovat, protože díky takovému poznání snáze přizpůsobíš svá slova potřebám majitele bytu. — Srovnej Skutky 22:1, 2; 23:6.
9. Co ukazuje, že všichni nevyslechnou poselství o království s oceněním? Jak se mělo reagovat na ty, kteří o ně neprojeví zájem?
9 Ježíš svým učedníkům nezastíral, že všichni lidé na daném území nebudou reagovat příznivě. Řekl: „Ať vejdete do kteréhokoli města nebo vesnice, pátrejte, kdo si to v něm zaslouží.“ Kdyby měli poselství o království přijmout všichni, nebyl by důvod použít výrazu „pátrejte“. Jak mají reagovat na ty, které poselství nezajímá? „Kdekoli vás někdo nepřijme ani nevyslechne vaše slova, setřeste prach ze svých nohou, až budete vycházet z toho domu nebo z toho města.“ Odejdou v klidu a důsledky ponechají Jehovovu soudu. — Matouš 10:11, 14.
Dnešní situace
10. Co bylo řečeno o kazatelském díle svědků Jehovových?
10 Svědkové Jehovovi se věrně řídí křesťanským pověřením a procházejí zemi s poselstvím o království. Proto poznamenal holandský novinář A. P. Wisse: „Liší se od jiných lidí. Tento rozdíl zčásti vyplývá z jejich horlivé evangelizace. Nepohlížejí na pravé křesťanství jako na náboženství s katedrálami a s farníky, z nichž každý má své pevné místo a jehož náboženství od něho nechce o moc víc, než aby naslouchal. S Pavlovou výmluvností hovoří ke každému, kdo chce naslouchat.“ Takové horlivosti pro službu Jehova Bůh jistě žehná.
11, 12. a) Jaké výsledky mělo kazatelské dílo v nedávných letech? b) K čemu dochází v územích, v nichž můžeme kázat, když nás početně přibývá? c) Jaké otázky vyvstávají?
11 Nyní horlivě pracuje přes tři milióny zvěstovatelů království ve 210 zemích. Vidíme znamenitý přírůstek nových učedníků — za uplynulých sedm let bylo jich pokřtěno 1 246 204. Jehovovo požehnání pilnému úsilí je zjevné. (Izajáš 60:8–10, 22) Vždyť v nejméně čtyřiceti zemích a na ostrovech je jeden svědek na 300 nebo méně obyvatel, čili asi jeden na sto domácností. A v některých územích takových zemí jako Kanada nebo Guadeloupe je poměr jeden svědek na 45 až 50 lidí na území sboru — čili zvěstovatel může navštívit jen asi 15 domácností, nebo ještě méně. Mnohá z těchto území jsou propracována každý měsíc. I v zemích s vyšším poměrem jsou některé městské oblasti velmi často svědecky propracovávány. V korejském Soulu jsou některá území ve městě propracována každých pět dní! Jak náš počet roste a stále více svědků se ujímá průkopnické a pomocné průkopnické služby, budeme navštěvovat své sousedy stále častěji. Přináší to problémy?
12 Je nutné přiznat, že v některých územích mají problémy jak svědkové Jehovovi, tak ti, které navštěvujeme. K problémům můžeme přidat rostoucí nezájem mezi lidmi v mnoha zemích. Co tedy? Vzdáme se snad pomalu konání svého znamenitého díla, jak náš počet roste? Docházíme snad k závěru, že naše dílo je téměř vykonáno a že jsme již ‚vypátrali‘ všechny, kteří reagují a stávají se učedníky? Začíná tě osobně unavovat a snad i skličovat, že navštěvuješ stále stejné nereagující lidi? Co dělat, abychom si udrželi svou vynikající úroveň činnosti?
Zachovávat správný postoj
13, 14. a) Jak bychom měli pohlížet na vznikající situaci, že se území často propracovává? b) Proč nás neodradí „nevnímaví“ lidé? c) Jak se můžeme řídit apoštolským příkladem, když stojíme před těmi, jimž jsou naše návštěvy nemilé?
13 Řešení vyplyne hlavně z našeho postoje v roli svědků pro Jehovu. Předně vždy se dívejme na všechno z té lepší stránky. Častější propracovávání území způsobené vysokým poměrem zvěstovatelů k obyvatelstvu muselo nutně na mnoha místech nastat. Vždyť naše dílo spěje k vrcholu. Cožpak jsme se o to nemodlili? (2. Tesaloničanům 3:1) To, co dnes vidíme, by nás mělo rozradostňovat a přesvědčovat, že jsme v konečné fázi díla činění učedníků! Království se skutečně káže, jak Ježíš předpověděl. A i tam, kde lidé ‚nenaslouchají naším slovům‘, jsou prostřednictvím našeho kázání o království varováni. Pamatuj, že kromě činění učedníků zvěstujeme dobré poselství „na svědectví“! — Matouš 10:14; 24:14.
14 Dá se také očekávat, že rostoucí počet lidí bude s blížícím se koncem odmítat poselství o království. Předpovědi jsou jasné a zkušenosti Ježíše i Pavla nás ujišťují, že budou existovat ti, kteří budou „bez odezvy“ a jejichž srdce bude „nevnímavé“. Musíme tedy nyní dávat pozor, abychom my nenechali své pověření bez odezvy. K těm, kteří jsou nevnímaví, máme chodit „znovu a znovu“. (Izajáš 6:9–11; Matouš 13:14, 15; Přísloví 10:21) Pravda, vyžaduje to odvahu, často chodit k lidem, kterým jsou naše návštěvy nemilé. Avšak žádná situace v nějakém obvodu by nám nikdy neměla říkat: ‚Přestaňte mluvit.‘ Měli bychom se spíše jako apoštolové modlit o smělost, abychom ‚stále mluvili‘ — přes nelibost nebo nepřátelství —, dokud nebude dílo vykonáno. — Skutky apoštolů 4:18–20, 24–31.
15. Jak nás povzbuzuje text Galaťanům 6:9 a jak by měl ovlivnit náš pohled na navštěvování bližních s dobrým poselstvím?
15 V základu jsou ve všech našich obvodech jen dva druhy lidí – ti, které to v dané chvíli zajímá, a ti, které ne. Proto je třeba stále ‚pátrat po těch, kteří si to zaslouží‘. To patří mezi mnohé vynikající skutky, jež máme konat jako křesťané, abychom projevovali svou lásku a věrnou oddanost Jehovovi. „Nevzdávejme se tedy, abychom dělali to, co je znamenité, neboť v patřičném období budeme sklízet, jestliže neochabneme.“ (Galaťanům 6:9) Jsme nyní tak blízko konce tohoto systému, že není čas vzdávat se nebo ochabovat v navštěvování našich bližních s dobrým poselstvím o království. Jehova ještě neřekl, že je dílo dokončeno.
Proč je třeba ‚stále mluvit‘
16. a) Jaké okolnosti například mohou změnit reakci lidí v obvodu? b) Jaké místní příklady změněné reakce můžeš uvést?
16 Uchovat si dobrý postoj nám pomůže i to, když si vzpomeneme, že horlivým kázáním království se projevuje věrná oddanost Jehovovi. Obvody se kromě toho různě mění. Lidé se stěhují nebo se mohou změnit jejich poměry. Když jsme je minule navštívili, neměli snad zájem, ale ztráta zaměstnání, smrt někoho milovaného, významná změna v zápase supervelmocí, vážná nemoc — takové a jiné okolnosti mohou znamenat, že příště, až je navštívíme, zareagují. Jiní s námi třeba budou chtít mluvit, protože se dozvědí, že nějaký přítel nebo někdo milovaný se stal svědkem Jehovovým, a budou chtít vědět, čemu věříme a co mohlo vést k takové změně.
17. Jak nyní někteří reagují na poselství království? Uveď místní příklady.
17 Pamatuj také, že ti, kteří nedávno dospěli, mají teď rodinu, berou život vážně a kladou si otázky, na které může odpovědět jen Boží slovo. Jedna mladá matka například pozvala dovnitř dva svědky a řekla: ‚Jako malá jsem nechápala, proč matka svědky posílala pryč a říkala jim, že ji to nezajímá, když jste nechtěli nic jiného než mluvit o Bibli. Rozhodla jsem se, že až vyrostu, vdám se a budu mít vlastní domácnost, pozvu svědky Jehovovy dál a nechám si vysvětlit Bibli.‘
18. Jak působí měnící se náboženská scéna na lidi, jimž kážeme a které vyučujeme?
18 Všiml sis, že někteří lidé, kteří s námi celé roky nechtěli mluvit a mysleli si, že jsou „spaseni“, nám nyní kladou upřímné otázky? Proč? V jejich náboženském smýšlení došlo ke změně. Říkají, že naprosto ztratili iluze a byli ohromeni odhaleními nemorálního chování, politické činnosti a plýtvání církevními fondy ze strany některých předních televizních evangelistů, jimž kdysi důvěřovali. Takové případy se asi budou množit, zatímco se poměry ve Velkém Babylóně budou stále zhoršovat, než dojde k jeho zničení. — Zjevení 18:1–8.
19, 20. Co ukazuje, že bychom neměli ztrácet odvahu, když znovu a znovu chodíme k lidem, kteří odmítají poselství?
19 V žádném případě bychom neměli ztrácet odvahu, když většina lidí nepřijímá. Když od nich odejdeme, zůstáváme pravděpodobně ještě v jejich mysli. Jedna majitelka bytu v Kanadě, kterou navštívili dva svědkové, dala zcela jasně najevo nezájem. Později začala přemýšlet o tom, co jí řekli, a chtěla je najít, aby jí odpověděli na otázky, které jí vyvstaly v mysli. Nasedla do auta a hledala je po ulicích v sousedství, ale nemohla je najít. Vzdala se? Ne. Zastavila se u přítelkyně a zeptala se, jestli tam byli. Nebyli tam, ale přítelkyně řekla, že mají u ní v zaměstnání svědka a že zařídí, aby se s ním zájemkyně setkala. To vedlo k řadě návštěv v domě zájemkyně. Zvala na ně přátele, sousedy, příbuzné a spolupracovníky. Někdy tam bylo až patnáct lidí a bylo rozšířeno asi 430 knih a Biblí a také 2 015 časopisů.
20 Mnozí naše návštěvy oceňují. V dopise odbočce Společnosti Strážná věž napsala jedna žena: „Děkuji vám, že jste vštípili do srdcí svých souvěrců velkou oddanost. Děkuji vám, že přicházíte . . . a dělíte se s jinými o Pánovu lásku. Ten prostý čin znamená pro ostatní velmi mnoho . . . Přestože někteří jsou snad krutí, někteří lhostejní a jiní přijímají . . . opravdu je velmi dobře, že někdo přichází a připomíná nám duchovní věci. Shledávám, že je to dobrá věc, mluvit mezi sebou o Pánovi.“ V jiném dopise nás jeden majitel bytu žádal, ‚abychom se lidí nevzdávali, ať s námi zacházejí jakkoliv‘. „Nevzdávejme se tedy, abychom dělali to, co je znamenité, neboť v patřičném období budeme sklízet, jestliže neochabneme.“ (Galaťanům 6:9) Toto dílo má Jehovovo požehnání a schválení, a když se na něm podílíme, dokazujeme tím svou lásku k Bohu a k svému bližnímu. (Matouš 22:37–39) Doveďme tedy to dílo až do konce. — Srovnej Filipanům 1:6.
21. a) Co je pravděpodobně jistým zdrojem potíží, když opětovně vycházíme do často propracovaného obvodu? b) O čem budeme hovořit v následujícím článku?
21 Musíme přijmout jako skutečnost, že časté propracovávání obvodu nám neztěžují vždy jen lidé. Někdy je to v nás samotných. Vycházíme snad do služby s negativními myšlenkami a máme snad pocit, že všechny lidi známe a víme, jaké budou jejich reakce? To může ovlivnit náš postoj a pravděpodobně i tón hlasu a výraz obličeje. Používáme snad stále stejné metody a slova, která jsme používali už roky? Nyní, když se obvod mění, nemusí to, co bylo kdysi úspěšné, působit na lidi, ‚kteří si to zaslouží‘. Možná, že potřebujeme svěží přístup a nový pohled na své dílo. Dále se podíváme, co můžeme dělat, abychom se ‚nevzdali, ale sklízeli v patřičném období‘.
Umíš vysvětlit?
◻ Proč bychom se neměli ‚vzdávat‘ a dál chodit ke svým bližním s dobrým poselstvím?
◻ Kdo nám řekl, abychom činili učedníky tak, jak to činíme, a jaké jsou základní rysy té metody?
◻ Jaká situace vznikla na mnoha územích a co nám pomůže, abychom si uchovali správný postoj?
◻ Proč bychom měli ‚stále mluvit‘ dobré poselství „bez přestání“?
[Rámeček na straně 26]
‚NEVZDÁME SE‘ KÁZÁNÍ KRÁLOVSTVÍ, JESTLIŽE SI PAMATUJEME:
◻ Kdo nám dal pověření a pokyny, jak dílo konat
◻ Že to, co se již po celém světě vykonalo, má Jehovovo požehnání
◻ Že si máme zachovat správný postoj bez ohledu na „nevnímavé“
◻ Modlit se jako apoštolové, abychom ‚stále mluvili‘