U Matouše 28:19 je zmínka o „jménu. . . svatého ducha“. Ale slovo „jméno“ vždycky neznamená osobní jméno — ani v řečtině ani v češtině. Když řekneme „ve jménu zákona“, nemluvíme o žádné osobě. Myslíme to, co zákon zastupuje, jeho autoritu. Robertsonova kniha Slovní obrazy v Novém zákoně (angl.) říká: „Způsob, jak je zde použito jméno (onoma), označuje v Septuagintě a na papyrech běžně moc nebo autoritu.“ Křest ‚ve jménu svatého ducha‘ tedy uznává autoritu ducha: že je z Boha a působí z božské vůle.

V Evangeliích se doklad Trojice výslovně nalézá jen v křestní formuli Mat. 28:19.“

A Matouš 28:19 zní: „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého.“

Říkají ty verše, že Bůh, Kristus a svatý duch tvoří trojjediné Božstvo, že ti tři jsou si rovni podstatou, mocí a věčností? O nic víc než vyjmenování tří lidí, třeba Honzy, Pepíka a Franty znamená, že jsou tři v jednom.

McClintockova a Strongova Cyklopedie biblické, teologické a církevní literatury (angl.) přiznává, že tento druh odkazu „dokazuje jen to, že jsou vyjmenovány tři subjekty, . . . ale samo o sobě to nedokazuje, že všechny tři nutně sdílejí božskou povahu a patří jim stejná božská čest“.

A o Matoušovi 28:18–20 říká: „Tento text by však sám o sobě rozhodně nedokázal ani osobnost tří zmíněných subjektů ani jejich rovnost ani božskost.“