Jak Ježíš Kristus ovlivňuje vás?

VE SVĚTLE námětu předcházejícího článku lze sotva pochybovat o tom, že Ježíšovo učení silně zapůsobilo na celý svět. Vzniká však důležitá otázka: „Jaký vliv má Ježíšovo učení na můj vlastní život?“

Ježíšovy nauky se týkaly mnoha nejrůznějších námětů. Poskytují cenné poučení, které může ovlivnit každou oblast vašeho života. Zaměřme se nyní na to, co Ježíš učil o pořadí hodnot, o pěstování přátelství s Bohem, o vytváření přátelských vztahů k druhým, o řešení problémů a o tom, že je třeba vyvarovat se násilných skutků.

Stanovte si v životě správné pořadí hodnot

Dnešní svět se svým rychlým životním tempem vyžaduje mnoho našeho času a naší energie. V důsledku toho se duchovní zájmy často dostávají do pozadí. Podívejme se na situaci jednoho muže, kterému budeme říkat Jerry. Je mu něco přes dvacet let. Má sice rozhovory o duchovních námětech rád a oceňuje poučení, které z nich získává, ale přitom si stěžuje: „Prostě nemám čas soustavně se tomu věnovat. Pracuji šest dnů v týdnu. Neděle je můj jediný volný den. A když udělám všechno, co udělat musím, jsem už příliš unavený.“ Jestliže jste bezradní podobně jako Jerry, můžete mít užitek z toho, co učil Ježíš v Kázání na hoře.

Zástupu lidí, kteří si jej přišli vyslechnout, Ježíš řekl: „Přestaňte být úzkostliví o své duše, pokud jde o to, co budete jíst nebo co budete pít, nebo o své tělo, pokud jde o to, co si budete oblékat. Což neznamená duše víc než pokrm a tělo víc než oblečení? Bedlivě pozorujte nebeské ptáky, protože ti nesejí semeno ani nežnou ani neshromažďují do zásobáren; a přesto je váš nebeský Otec živí. Což nemáte větší cenu než oni? . . . Nikdy tedy nebuďte úzkostliví a neříkejte: ‚Co budeme jíst?‘ nebo ‚Co budeme pít?‘ nebo ‚Co si oblékneme?‘ O to všechno totiž dychtivě usilují národy. Vždyť váš nebeský Otec ví, že to všechno potřebujete. Neustále tedy hledejte nejprve království a Otcovu spravedlnost, a to všechno ostatní vám bude přidáno.“ (Matouš 6:25–33) Jaké poučení z toho plyne pro nás?

Ježíš zde nemluvil o tom, že bychom měli zanedbávat své vlastní tělesné potřeby nebo potřeby členů své rodiny. „Jestliže se někdo nestará o ty, kdo jsou jeho vlastní, a zvláště o ty, kdo jsou členy jeho domácnosti,“ říká Bible, „zapřel víru a je horší než člověk bez víry.“ (1. Timoteovi 5:8) Ježíš však slíbil, že pokud správně určíme, co je nejdůležitější, a první místo vyhradíme věcem duchovním, Bůh se postará o to, abychom měli i všechno ostatní, co nutně potřebujeme. Poučení tedy spočívá v tom, že si máme správně stanovit pořadí hodnot. Jestliže se touto radou řídíme, dosáhneme štěstí, protože „šťastní jsou ti, kdo si uvědomují svou duchovní potřebu“. (Matouš 5:3)

Pěstujte přátelství s Bohem

Ti, kdo si uvědomují svou duchovní potřebu, vědí, že je nutné pěstovat dobrý vztah k Bohu. Jestliže si k někomu chceme vytvořit dobrý vztah, co pro to děláme? Jistě se snažíme tohoto člověka lépe poznat. Musíme věnovat čas tomu, abychom se dozvěděli, jaké má názory, postoje, schopnosti a znalosti, a abychom zjistili, co má rád a co ne. Stejným způsobem si vytváříme přátelství s Bohem. Je nutné mít o Bohu přesné poznání. Když se Ježíš modlil za své učedníky, řekl Bohu: „To znamená věčný život, že přijímají poznání o tobě, jediném pravém Bohu, a o tom, kterého jsi vyslal, Ježíši Kristu.“ (Jan 17:3) Ano, chceme-li pěstovat důvěrný vztah k Bohu, musíme Boha poznat. Jediným zdrojem takového poznání je Boží inspirované Slovo, Bible. (2. Timoteovi 3:16) Ke studiu Písma si musíme vyhradit čas.

Poznání samo o sobě však nestačí. V téže modlitbě Ježíš řekl: „[Učedníci] zachovali tvé slovo.“ (Jan 17:6) Musíme nejen Boha poznávat, ale také v souladu s tímto poznáním jednat. Jak jinak bychom se mohli stát Božími přáteli? Můžeme opravdu očekávat, že naše přátelství k někomu poroste, jestliže úmyslně jednáme proti jeho představám a zásadám? Božími názory a zásadami bychom se tedy měli v životě řídit na každém kroku. Podívejme se, jak se dvě z jeho zásad týkají našich vztahů k druhým lidem.

Vytvářejte si dobré vztahy k druhým

Ježíš jednou vyprávěl krátký příběh, jímž chtěl dát cenné poučení o lidských vztazích. Mluvil o jistém králi, který chtěl účtovat se svými služebníky. Jeden z nich však měl u něho obrovský dluh a nebyl schopen jej splácet. Pán nařídil, aby on i jeho manželka a děti byli prodáni, a tak aby bylo zaplaceno. Dlužník před ním padl a prosil ho: „Měj se mnou trpělivost a všechno ti splatím.“ Pán byl pohnut lítostí a jeho dluh zrušil. Onen otrok však odešel, nalezl jednoho spoluotroka, který mu dlužil pouze malou částku, a vyžadoval od něj, aby mu dluh splatil. Ačkoli jej spoluotrok úpěnlivě prosil o smilování, onen první otrok ho dal uvrhnout do vězení, dokud všechno nesplatí. Když se o tom doslechl král, rozzlobil se. Otázal se ho: „Neměl ses . . . smilovat nad svým spoluotrokem, jako jsem se i já smiloval nad tebou?“ A dal nemilosrdného otroka uvěznit, dokud nesplatí celý dluh . Ježíš z tohoto příběhu vyvodil poučení. Řekl: „Stejně bude můj nebeský Otec jednat i s vámi, jestliže nebudete ze srdce odpouštět každý svému bratrovi.“ (Matouš 18:23–35)

Jsme nedokonalí a máme mnoho chyb. V důsledku našich přestupků vůči Bohu se nám nahromadil obrovský dluh, který nemůžeme Bohu nikdy splatit. Můžeme jedině usilovat o to, aby nám Bůh odpustil. A Jehova Bůh je ochoten všechny naše přestupky nám odpustit, jestliže my odpustíme svým bratrům hříchy, kterých se oni dopustili proti nám. To je opravdu působivé poučení! Ježíš učil své následovníky, aby se modlili: „Odpusť nám naše dluhy, jako i my jsme odpustili svým dlužníkům.“ (Matouš 6:12)

Odstraňte kořen problému

Ježíš dokonale rozuměl lidské povaze. Jeho rady o tom, jak řešit problémy, se týkaly vlastního kořene těchto problémů. Podívejme se na dva příklady.

„Slyšeli jste, že lidem starodávných dob bylo řečeno: ‚Nezavraždíš; kdokoli se však dopouští vraždy, bude se zodpovídat soudnímu dvoru,‘“ řekl Ježíš. „Ale já vám říkám, že se bude zodpovídat soudnímu dvoru každý, kdo je stále rozzlobený na svého bratra.“ (Matouš 5:21, 22) Ježíš zde poukázal na to, že v případě vraždy nejde jen o násilný skutek jako takový. Kořen tohoto problému najdeme daleko hlouběji. Spočívá totiž v postoji, který roste ve vrahově srdci. Kdyby lidé zabránili tomu, aby se v nich hromadila nenávist a hněv, pak by k úkladným násilným skutkům vůbec nedocházelo. Kolik by se jen ušetřilo krveprolití, kdyby se lidé řídili tímto poučením!

Povšimněme si toho, jak Ježíš odhaluje kořen jiného problému, který přináší velmi mnoho zármutku. Řekl zástupu: „Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Nezcizoložíš.‘ Ale já vám říkám, že každý, kdo se stále dívá na nějakou ženu tak, že k ní má vášeň, již s ní ve svém srdci zcizoložil. Jestliže tě tedy tvé pravé oko přivádí ke klopýtání, vytrhni je a odhoď je od sebe.“ (Matouš 5:27–29) Ježíš učil, že problém nespočívá jen v nemravném chování samotném, ale že je hlubší. Tkví v tom, co takovému chování předchází — v nemravných žádostech. Jestliže se myšlenkám na nesprávné žádosti člověk vzepře a ‚vytrhne je‘ ze své mysli, pak nemravnému chování předejde a případný problém tak překoná.

„Vrať svůj meč zpátky na jeho místo“

Té noci, kdy byl Ježíš zrazen a zatčen, jeden z jeho učedníků vytasil meč, aby Ježíše bránil. Ježíš mu přikázal: „Vrať svůj meč zpátky na jeho místo, neboť všichni, kdo berou meč, mečem zahynou.“ (Matouš 26:52) Druhý den ráno řekl Ježíš Pontskému Pilátovi: „Mé království není částí tohoto světa. Kdyby mé království bylo částí tohoto světa, moji sloužící by byli bojovali, abych nebyl vydán Židům. Mé království však není z tohoto zdroje.“ (Jan 18:36) Je snad toto učení nepraktické?

Jaký postoj měli první křesťané k Ježíšovu učení o tom, že se nemáme uchylovat k násilí? V knize The Early Christian Attitude to War (Jaký postoj zaujímali první křesťané k válce) se uvádí, že podle Ježíšova učení „bylo nezákonné, a tudíž vyloučené používat jakékoli násilí a jakkoli druhým škodit, z čehož jasně vyplývalo, že [bylo] nezákonné účastnit se války . . . První křesťané vzali Ježíše za slovo a jeho poučování ohledně mírnosti a neprojevování odporu chápali v doslovném smyslu. Své náboženství úzce ztotožňovali s pokojem; válka znamenala krveprolévání, a proto ji ostře odsuzovali.“ Kdyby se všichni ti lidé, kteří se hlásili ke křesťanství, opravdu řídili tímto učením, oč jinak by vypadaly dějiny!

Ze všeho, co Ježíš učil, můžete mít užitek

Zabývali jsme se zde několika krásnými, jednoduchými a působivými myšlenkami, jež patří k Ježíšovu učení. Jestliže lidé jeho učení poznají a uplatňují je, může jim to přinést velký užitek.a

Svědkové Jehovovi, kteří žijí ve vašem okolí, vám velmi rádi pomohou porozumět tomu, jak můžete získat užitek z toho nejmoudřejšího učení, jaké kdy bylo proneseno člověkem. Vřele vás zveme, abyste se s nimi seznámili nebo napsali na adresu, kterou najdete na straně 2 tohoto časopisu.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 5]

‚Váš nebeský Otec je živí‘

[Obrázek na straně 7]

Ježíšovo učení může vynikajícím způsobem ovlivnit váš život