Jak bychom měli jednat s druhými?

„Právě jak chcete, aby lidé činili vám, stejně čiňte jim.“ (LUK. 6:31)

1, 2. (a) Co je Kázání na hoře? (b) Co budeme rozebírat v tomto a následujícím článku?

JEŽÍŠ Kristus byl skutečně Velký učitel. Když jeho náboženští odpůrci vyslali úředníky, aby ho zatkli, tito muži se vrátili s prázdnýma rukama a řekli: „Tak nikdy jiný člověk nemluvil.“ (Jan 7:32, 45, 46) Jedním z Ježíšových skvělých proslovů bylo Kázání na hoře. Je zaznamenáno v Matoušově evangeliu, v kapitolách 5 až 7. Podobné informace jsou obsaženy u Lukáše 6:20–49.a

² Asi nejznámější výrok z tohoto kázání je takzvané Zlaté pravidlo. Týká se našeho jednání s druhými. Ježíš řekl: „Právě jak chcete, aby lidé činili vám, stejně čiňte jim.“ (Luk. 6:31) Sám Ježíš činil pro druhé mnoho dobrého. Uzdravoval nemocné, a dokonce křísil mrtvé. Největší užitek z jeho činnosti však měli lidé, kteří od něj přijali dobrou zprávu o Království. (Přečti Lukáše 7:20–22.) Jako svědkové Jehovovi jsme velmi rádi, že se můžeme věnovat podobné kazatelské činnosti. (Mat. 24:14; 28:19, 20) V tomto a v následujícím článku se budeme zabývat Ježíšovými slovy, jež se vztahují k této práci, a také jinými myšlenkami z Kázání na hoře, které se týkají našeho jednání s druhými.

Buďme mírní

 3. Jak bys definoval mírnost?

³ Ježíš řekl: „Šťastní jsou lidé mírné povahy, protože zdědí zemi.“ (Mat. 5:5) Mírnost, jak o ní mluví Písmo, nemá nic společného se slabostí. Je to vlastnost, kterou projevujeme, když reagujeme na Boží požadavky. Tento postoj se projevuje v našem chování k lidem. Například „nikomu [neodplácíme] zlé zlým“. (Řím. 12:17–19)

 4. Proč jsou mírní lidé šťastní?

⁴ Lidé mírné povahy jsou šťastní, protože „zdědí zemi“. Ježíš byl „mírné povahy a ponížený v srdci“ a byl ‚ustanoven dědicem všeho‘. On je tedy hlavním dědicem země. (Mat. 11:29; Hebr. 1:2; Žalm 2:8) Bylo předpověděno, že Mesiáš, ‚syn člověka‘, bude mít v nebeském Království spoluvládce. (Dan. 7:13, 14, 21, 22, 27) Těchto 144 000 pomazaných, kteří se rovněž vyznačují mírností, jsou „spoludědicové s Kristem“ a jako takoví mají zdědit zemi společně s Ježíšem. (Řím. 8:16, 17; Zjev. 14:1) Jiní mírní lidé budou obdařeni věčným životem v pozemské říši tohoto Království. (Žalm 37:11)

 5. Jakými lidmi se stáváme, když napodobujeme Kristovu mírnost?

⁵ Kdybychom snad byli drsní, druzí by se pravděpodobně v naší společnosti necítili dobře a raději by se nám vyhýbali. Jestliže však napodobujeme Kristovu mírnost, stáváme se pro ostatní členy sboru příjemnými a povzbudivými společníky. Mírnost patří k ovoci, které v nás vyvolává Boží činná síla, pokud ‚žijeme a chodíme duchem‘. (Přečti Galaťanům 5:22–25.) K lidem mírné povahy, které Jehova vede svým svatým duchem, chce jistě patřit každý z nás!

Milosrdní jsou opravdu šťastní

 6. Které pozoruhodné vlastnosti mají „milosrdní“ lidé?

⁶ Ježíš ve svém Kázání na hoře také řekl: „Šťastní jsou milosrdní, protože jim bude projeveno milosrdenství.“ (Mat. 5:7) „Milosrdní“ lidé mají něžný soucit s těmi, kteří jsou v nepříznivé situaci, a laskavě jim projevují ohled. Je jim takových lidí líto. Ježíš lidi zázračně zbavoval utrpení, protože „mu jich [bylo] líto“ neboli „byl pohnut lítostí“. (Mat. 14:14; 20:34) K tomu, abychom byli milosrdní, by nás tedy měl podněcovat soucit a ohleduplnost. (Jak. 2:13)

 7. Co Ježíš udělal, protože mu lidí bylo líto?

⁷ Když si Ježíš šel jednou trochu odpočinout a cestou uviděl zástup lidí, „byl pohnut lítostí nad nimi, protože byli jako ovce bez pastýře“. Proto je „začal . . . vyučovat mnoha věcem“. (Mar. 6:34) I my mluvíme s druhými o Království a vyprávíme jim o Božím velkém milosrdenství, a dělá nám to nesmírnou radost.

 8. Proč jsou milosrdní lidé šťastní?

⁸ Milosrdní lidé jsou šťastní, protože jim je ‚projevováno milosrdenství‘. Když s druhými jednáme milosrdně, oni obvykle jednají podobně. (Luk. 6:38) Ježíš také řekl: „Jestliže . . . odpustíte lidem jejich přečiny, odpustí váš nebeský Otec i vám.“ (Mat. 6:14) Jen milosrdní lidé vědí, jaké štěstí pociťuje ten, komu byly odpuštěny hříchy a kdo má Boží schválení.

Proč jsou „pokojní“ lidé šťastní

 9. Jak se budeme chovat, jsme-li pokojní?

⁹ Ježíš uvedl další důvod ke štěstí, když řekl: „Šťastní jsou pokojní, protože budou nazváni ‚Božími syny‘.“ (Mat. 5:9) Řecké slovo přeložené jako „pokojní“ doslova znamená „ti, kdo působí pokoj“. Jestliže jsme lidmi, kteří působí pokoj, nebudeme se podílet na pomlouvání ani na ničem jiném, co by mohlo ‚rozdělit ty, kdo se důvěrně znají‘. Takové jednání nebudeme ani omlouvat. (Přísl. 16:28) Slovem a skutkem budeme usilovat o pokoj s lidmi uvnitř i vně křesťanského sboru. (Hebr. 12:14) A zejména se vynasnažíme, abychom byli shledáni v pokojném vztahu s Jehovou Bohem. (Přečti 1. Petra 3:10–12.)

10. Proč jsou „pokojní“ lidé šťastní?

¹⁰ Ježíš řekl, že „pokojní“ lidé jsou šťastní, „protože budou nazváni ‚Božími syny‘“. Pomazaní křesťané na základě své víry v Ježíše jakožto Mesiáše dostávají „autoritu stát se Božími dětmi“. (Jan 1:12; 1. Petra 2:24) A co Ježíšovy pokojné „jiné ovce“? Během Milénia, kdy bude Ježíš vládnout se svými nebeskými spoludědici, budou mít Ježíše za svého ‚Věčného otce‘. (Jan 10:14, 16; Iz. 9:6; Zjev. 20:6) Na konci Tisíciletého panství se tito lidé, kteří působí pokoj, stanou v pravém slova smyslu Božími pozemskými dětmi. (1. Kor. 15:27, 28)

11. Jak budeme jednat s druhými, dáme-li se vést moudrostí shora?

¹¹ Pokud chceme mít důvěrný vztah k ‚Bohu pokoje‘, musíme napodobovat jeho vlastnosti, což mimo jiné znamená, že podobně jako on budeme pokojní. (Fil. 4:9) Dáme-li se vést ‚moudrostí shora‘, budeme jednat s druhými pokojně. (Jak. 3:17) Ano, budeme těmi, kdo působí pokoj, a budeme šťastní.

„Ať září vaše světlo“

12. (a) Co řekl Ježíš o duchovním světle? (b) Jak můžeme nechat naše světlo zářit?

¹² Ten nejlepší způsob jednání s druhými spočívá v tom, že jim pomáháme získat duchovní světlo od Boha. (Žalm 43:3) Ježíš řekl svým učedníkům, že jsou „světlo světa“. Řekl, že mají své světlo nechat zářit, aby druzí mohli vidět jejich „znamenitá díla“ neboli dobré činy. To povede k duchovnímu osvícení „před lidmi“, tedy k užitku lidstva. (Přečti Matouše 5:14–16.) Dnes necháváme naše světlo zářit tak, že konáme dobro svým bližním a účastníme se díla, při němž je dobrá zpráva kázána „v celém světě“ neboli „ve všech národech“. (Mat. 26:13; Mar. 13:10) To je opravdu mimořádná výsada.

13. Čeho si lidé na nás všímají?

¹³ Ježíš řekl: „Město nemůže být utajeno, jestliže leží na hoře.“ Město ležící na hoře je snadno vidět. Podobně vidí lidé znamenitá díla, která konáme jako hlasatelé Království, a všímají si i takových našich vlastností, jako je umírněnost a cudnost. (Tit. 2:1–14)

14. (a) Jak vypadaly lampy v prvním století? (b) Co to znamená, že neskrýváme naše duchovní světlo pod odměrný koš?

¹⁴ Ježíš mluvil o tom, že rozsvícená lampa se nestaví pod koš, ale na stojan, aby zářila na všechny v domě. V prvním století byla lampa obvykle hliněná nádoba s knotem, do něhož se díky vzlínavosti vsakovala kapalina, zpravidla olivový olej, a tak byl živen plamen. Lampa se často stavěla na dřevěný nebo kovový stojan a ‚zářila na všechny v domě‘. Rozsvícenou lampu lidé nestavěli pod „odměrný koš“, což byla velká nádoba, jež v přepočtu měla objem asi 9 litrů. Ježíš nechtěl, aby jeho učedníci skrývali své duchovní světlo obrazně řečeno pod odměrný koš. Musíme tedy nechat naše světlo svítit. Nikdy se nám nesmí stát, že bychom kvůli odporu či pronásledování zatajovali biblickou pravdu nebo si ji nechávali pro sebe.

15. Jak na některé lidi působí naše „znamenitá díla“?

¹⁵ Na zmínku o zářící lampě Ježíš navázal tím, že učedníkům řekl: „Podobně ať září vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše znamenitá díla a vzdali slávu vašemu Otci, který je v nebesích.“ Naše „znamenitá díla“ mohou některé lidi podnítit, aby „vzdali slávu“ Bohu tím, že se stanou jeho služebníky. To nás silně motivuje, abychom dále ‚zářili jako ti, kdo poskytují světlo ve světě‘. (Fil. 2:15)

16. Co je třeba dělat, jestliže máme být ‚světlem světa‘?

¹⁶ Jestliže máme být ‚světlem světa‘, musíme se účastnit díla, při němž se káže o Království a jsou činěni učedníci. Vyžaduje to však od nás ještě něco jiného. Apoštol Pavel napsal: „Choďte dále jako děti světla, neboť ovoce světla se skládá z každého druhu dobroty, spravedlnosti a pravdy.“ (Ef. 5:8, 9) Je třeba, abychom byli zářným příkladem zbožného chování. Musíme se řídit radou apoštola Petra: „Udržujte si znamenité chování mezi národy, aby v tom, v čem proti vám mluví jako proti zločincům, oslavovali Boha v den jeho prohlídky kvůli vašim znamenitým skutkům, jichž jsou očitými svědky.“ (1. Petra 2:12) Co však dělat, jestliže vznikne napětí mezi spoluvěřícími?

„Nejprve se usmiř se svým bratrem“

17–19. (a) Co byl „dar“, o němž je zmínka u Matouše 5:23, 24? (b) Jak důležité je usmířit se s bratrem a jak to Ježíš ukázal?

¹⁷ Ve svém Kázání na hoře Ježíš varoval učedníky, aby v sobě neživili zlobu ani nepociťovali opovržení vůči žádnému bratrovi. Měli se naopak snažit o to, aby se rychle usmířili s bratrem, který se cítil uražen. (Přečti Matouše 5:21–25.) Věnuj chvíli pozornost Ježíšově radě. Co jsi měl udělat, jestliže jsi přinášel svůj dar k oltáři a tam sis vzpomněl, že tvůj bratr má něco proti tobě? Měl jsi svůj dar zanechat před oltářem a jít se s tím bratrem usmířit. Potom ses mohl vrátit a obětovat svůj dar.

¹⁸ Tímto ‚darem‘ bývala oběť, kterou mohl člověk předložit v Jehovově chrámu. Oběti v podobě zvířat byly velmi důležité, protože v době platnosti mojžíšského Zákona byly pro Izraelity povinnou součástí uctívání. Když sis však vzpomněl, že tvůj bratr proti tobě něco má, bylo vyřešení této záležitosti ještě naléhavější než to, abys obětoval svůj dar. Ježíš řekl: „Zanech svůj dar tam před oltářem a odejdi; nejprve se usmiř se svým bratrem a pak, až se vrátíš, obětuj svůj dar.“ Usmířit se s bratrem bylo přednější než vykonat nějakou povinnost danou Zákonem.

¹⁹ Ježíš zde nemluvil o žádných konkrétních darech nebo přestupcích. Bez ohledu na to, o jakou oběť šlo, bylo třeba ji odložit na později, pokud si člověk vzpomněl, že jeho bratr má něco proti němu. Jestliže obětí bylo živé zvíře, mělo být zanecháno „před oltářem“ pro zápalné oběti, který byl na kněžském nádvoří chrámu. Až když byl problém vyřešen, viník se mohl vrátit a dar mohl být obětován.

20. Jestliže jsme na některého bratra rozzlobeni, proč bychom měli záležitosti vyřešit rychle?

²⁰ Z Božího stanoviska jsou naše vztahy k bratrům důležitou součástí pravého uctívání. Pokud někdo nejednal správně se svým bližním, byly zvířecí oběti, které přinášel, pro Jehovu bezvýznamné. (Mich. 6:6–8) Ježíš proto vybídl své učedníky, aby ‚záležitosti vyřešili rychle‘. (Mat. 5:25) V podobném duchu apoštol Pavel napsal: „Zlobte se, a přece nehřešte; ať slunce nezapadne nad vaší podrážděnou náladou, ani nedávejte místo Ďáblovi.“ (Ef. 4:26, 27) Jestliže se oprávněně rozzlobíme, měli bychom záležitosti vyřešit rychle, abychom nezůstali podráždění a nestali se Ďáblovou kořistí. (Luk. 17:3, 4)

S druhými vždy jednejme s úctou

21, 22. (a) Jak můžeme uplatňovat Ježíšovy rady, které jsme zde rozebírali? (b) Čím se budeme zabývat v následujícím článku?

²¹ Náš rozbor některých výroků, které Ježíš pronesl ve svém Kázání na hoře, by nám měl pomoci, abychom s druhými jednali laskavě a s úctou. Ježíšovy rady můžeme uplatňovat všichni, přestože jsme nedokonalí. Ježíš totiž od nás nečeká nic, co bychom nedokázali, a nečeká to ani náš nebeský Otec. Jestliže se modlíme a vynakládáme opravdové úsilí, pak s požehnáním Jehovy Boha můžeme být mírní, milosrdní a pokojní. Můžeme zrcadlit duchovní světlo, které září k Jehovově slávě. A bude-li to nutné, dokážeme se také usmířit se svým bratrem.

²² Chceme-li Jehovu uctívat přijatelným způsobem, musíme se svými bližními jednat správně. (Mar. 12:31) V následujícím článku se budeme zabývat dalšími výroky, které zazněly v Kázání na hoře a měly by nám pomoci činit dobro druhým. Co kdybychom se však ještě vrátili k předcházejícím myšlenkám z Ježíšova jedinečného kázání? Rozjímejme o nich a ptejme se sami sebe: ‚Daří se mi jednat s druhými dobře?‘

[Poznámka pod čarou]

Jak bys odpověděl?

• Co znamená být mírný?

• Proč jsou „milosrdní“ lidé šťastní?

• Jak můžeme nechat své světlo zářit?

• Proč bychom se měli rychle ‚usmířit se svým bratrem‘?

[Obrázek na straně 4]

Oznamování poselství o Království je důležitým způsobem, jak necháváme zářit naše světlo

[Obrázek na straně 5]

Křesťané musí být příkladem ve zbožném chování

[Obrázek na straně 6]

Udělej všechno pro to, aby ses usmířil se svým bratrem