„Jestliže tedy přinášíš svůj dar k oltáři a tam si vzpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě,

Matouš 5:23

„Přinášíš svůj dar k oltáři“

Ježíš zde vykresluje živý obraz — židovský věřící přišel do Jeruzaléma k jednomu z každoročních svátků. Přinesl určitý dar — pravděpodobně nějaké zvíře —, aby ho obětoval Jehovovi.a Předkládání obětí zdaleka nebylo nějakým prázdným rituálem. Kniha Judaism—Practice and Belief (Judaismus — Zvyky a víra) o tom říká: „Ten, kdo předkládal oběť, vybral tučné, bezvadné zvíře, díval se, jak ho odborníci prohlížejí, prošel s ním několika nádvořími k oltáři s ohněm, zde ho předal, položil ruce na jeho hlavu a doznal nečistotu či vinu, nebo jiným způsobem zvíře zasvětil, podřízl mu hrdlo nebo ho jen podržel — byla to významná a bázeň vzbuzující chvíle . . . Ten, kdo věřil, že celý obřad byl příkazem od Boha, . . . nemohl obřad absolvovat, aby se ho to citově nedotklo.“

Ježíšova slova u Matouše 5:23, 24 tedy uvedla posluchače do významného okamžiku, kdy byl židovský věřící naplněn bázní. Jeden biblický učenec popisuje tu scénu takto: „Věřící vstoupil do chrámu; prošel řadou nádvoří — nádvořím pohanů, nádvořím žen a nádvořím mužů. Za těmito nádvořími leželo nádvoří kněží, kam nekněz nesměl vejít. Věřící stojí u zábradlí, připravený předat svou oběť knězi; jeho ruce jsou na [hlavě zvířete] proto, aby se vyznal.“

V této klíčové chvíli si věřící uvědomuje, že jeho bratr proti němu něco má. Možná mu to říká jeho vlastní svědomí nebo to poznal na chování svého bratra. Co má udělat?