Co říká Bible

Musíme plnit své sliby?

JEDNA manželská dvojice, i když jinak šťastná, stojí před těžkým a bolestivým problémem. Před mnoha lety hluboce zabředli do vážných rodinných těžkostí a tehdy slíbili, že budou dávat desetinu svého příjmu Bohu, pokud je těchto potíží zbaví. Nyní, když jsou v pokročilém věku obtíženi nečekanými finančními problémy, uvažují: „Jsme povinni dodržet tento slib?“

Jejich nepříjemná situace podtrhuje radu moudrého muže, který varuje před ukvapenou řečí: „Je lépe, abys slavnostně nesliboval, než abys slavnostně slíbil a nesplnil. Nepřipusť, aby tvá ústa přivedla tvé tělo k hříchu, ani neříkej před andělem, že to byla chyba.“ — Kazatel 5:5, 6.

Žádné pokulhávající výmluvy

I když jsou lehkovážné přísahy a vyhýbavé sliby v dnešní povolné společnosti běžné, nemůžeme očekávat, že by Bůh věřil smyšleným výmluvám. To je jasné dokonce i obchodníkům. Autor článku „Obchodní poctivost: Oxymóron?“ v obchodním časopise Industry Week běduje: „Již lidem nevěříme, že mluví pravdu, že dělají to, co je správné, spíše než to, co je pro ně výhodné, že žijí podle svých závazků.“ Zatímco společenskou lží typu „z výplaty vám to vrátím“ je možné u lidských věřitelů získat čas, andělé nejsou oklamáni nikdy.

To neznamená, že Bůh používá anděly, aby vynucovali splnění slibů takovým způsobem, jako by bezohledný věřitel mohl používat násilníky, aby na nešťastných obětech vymáhali zaplacení lichvářských úroků. Bůh naopak láskyplně působí, že jeho andělé jsou „duchové k veřejné službě, vyslaní, aby sloužili těm, kteří zdědí záchranu“. (Hebrejcům 1:14) Ve svém postavení andělé mohou mít, a také mají, svůj podíl při odpovědích na naše upřímné modlitby.

Můžeme však právem očekávat Boží požehnání, pokud ve svých modlitbách stále pronášíme prázdné sliby? Jistý moudrý muž prohlašuje: „Proč se má pravý Bůh rozhořčit kvůli tvému hlasu a zmařit [alespoň do určité míry] dílo tvých rukou?“ (Kazatel 5:6b)

Ke splnění našich slibů by nás tedy neměl pobízet strach před andělem pomsty a ani bychom se neměli vymlouvat. Místo toho bychom si měli cenit dobrého vztahu k Bohu a upřímně si přát, aby na tom, co děláme, spočívala Boží přízeň. Krásně to vyjádřil manželský pár, o němž jsme se zmínili v úvodu: „Chceme mít před Bohem čisté svědomí a chceme jednat v souladu s jeho vůlí.“

Udržovat si dobré svědomí

Abychom měli čisté svědomí v souvislosti s dodržováním svých slibů, musíme být upřímní sami k sobě. Znázorněme si to. Představte si, že vám někdo dluží velkou částku peněz, ale kvůli nějaké nepředvídané okolnosti zjistí, že není schopen vám dluh splatit. Čeho byste si více cenili? Kdyby celý dluh odmítl, protože je pro něj nemožné, aby ho splatil, nebo kdyby se postaral alespoň o to, že by vám podle svých možností pravidelně splácel malé částky?

Nyní uvažujme stejně a představme si, že pro někoho prostě není možné dodržet ukvapený slib, že bude svůj veškerý čas nebo jiné prostředky věnovat správným křesťanským činnostem. Neměli bychom cítit morální závazek dodržet svůj slib alespoň tak, jak nám to současné okolnosti dovolují? „Jestliže je zde totiž nejprve pohotovost,“ napsal Pavel, „je zvláště přijatelná,“ ať již můžeme dát hodně, nebo málo. (2. Korinťanům 8:12) Ale co sliby, jež někdo dal před tím, než měl přesné poznání biblické pravdy?

Nesprávné a nebiblické sliby

Když se dozvíme, že nějaký slib je nečistý nebo nemravný, měli bychom od něj upustit, zavrhnout jej, jako by to byl žhavý uhel v naší ruce! (2. Korinťanům 6:16–18) Mezi nečisté sliby například patří:

◻ Sliby dané falešným bohům nebo bohyním, jako byla babylónská ‚královna nebes‘. — Jeremjáš 44:23, 25.

◻ Nezákonné sliby, jako byla přísaha 40 mužů, kteří řekli, že si nevezmou ani kousek jídla, dokud nezabijí apoštola Pavla. — Skutky apoštolů 23:13, 14.

◻ Odpadlické sliby, které následují démonské nauky „lidí, kteří mluví lži. . ., zakazují manželství, přikazují zdržovat se jídel, jež Bůh stvořil, aby je požívali s díkůvzdáním ti, kteří mají víru a přesně znají pravdu“. — 1. Timoteovi 4:1–3.

Je zřejmé, že některé dřívější sliby snad budeme muset prohlásit za neplatné. Pokud však jde o sliby, jež nezahrnují nic nebiblického, proč hledat možnost, jak z nich uniknout? Nemělo by nás naše nynější přesné poznání vést k tomu, abychom na dřívější sliby dbali více než dosud?

Uvažuj o svých minulých i budoucích slibech

To také znamená, že bychom měli realisticky přemýšlet, než ke svému uctívání připojíme nějaké další sliby. Sliby by se neměly používat k tomu, aby někoho prostě podněcovaly určité věci dělat nebo nedělat, například zvýšit čas strávený křesťanským uctíváním nebo zdržovat se přejídání. Ježíš se nestavěl proti všem přísahám, třeba proti těm, které se vyžadují u soudního dvora. Zjevně však stanovil hranici s ohledem na neuvážené přísahy, neboť varoval: „Opět jste slyšeli, že bylo řečeno lidem starodávných dob: ‚Nebudeš přísahat, aniž vykonáš, ale musíš splnit své slavnostní sliby Jehovovi.‘ Já vám však říkám: Vůbec nepřísahejte.“ (Matouš 5:33, 34) Proč zaujal tento postoj? Staly se sliby něčím méně vhodným než dříve?

Přísahy věrných lidí starých dob byly často v nějakém směru podmínečné. Ve slavnostní modlitbě Jehovovi třeba slibovali: „Když mi pomůžeš v této rozhodné chvíli, udělám pro tebe to a to.“ Ježíš však řekl: „Jestliže Otce o něco poprosíte, dá vám to v mém jménu.“ Věrným lidem své doby Ježíš vůbec nedoporučoval, aby činili podmínečné sliby, ale ujistil je: „Do nynějška jste o jedinou věc neprosili v mém jménu. Proste a obdržíte.“ — Jan 16:23, 24.

Tato důvěra v Ježíšovo jméno neboli úřad by měla utěšit každého, kdo se stále cítí být vinen, že nemohl splnit — i když se o to snažil — to, co Bohu slíbil, když ‚neuváženě mluvil svými rty‘. (3. Mojžíšova 5:4–6) Své dřívější sliby bychom tedy neměli brát na lehkou váhu. Současně se můžeme nejen modlit v Ježíšově jménu, ale můžeme se také obracet k Bohu, aby vztáhl Ježíšovu výkupní oběť na naše hříchy, a v Ježíšově jménu můžeme prosit o odpuštění. Tak můžeme obdržet ‚plnou jistotu víry, když máme své srdce očištěno od ničemného svědomí‘. — Hebrejcům 10:21, 22.

[Podpisek obrázku na straně 24]

Kněží, kteří skládají slib v Montmartru