Kapitola 10
Hodnota láskyplné výchovy
1. Co je nutné, mají-li se děti naučit poslušnosti?
JSOU-LI děti poslušné, laskavé a dobře vychované, není to náhoda. Musí být utvářeny příkladem a kázní.
2. V čem názory mnoha dětských psychologů odporují radám Bible?
2 Mnozí dětští psychologové říkají: „Ruce pryč od dětí!“ Jeden z nich se vyjádřil: „Uvědomujete si, matky, že kdykoli bijete své dítě, ukazujete, že je nenávidíte?“ V Božím slově však čteme: „Kdo zadržuje svůj prut, nenávidí svého syna, ale kdo jej miluje, ten ho vyhledává s kázní.“ (Přísloví 13:24) Před několika desetiletími byl — zvláště na Západě — trh zaplaven knihami o výchově dětí a byla v nich propagována teorie, že se dítěti má mnoho dovolit. Psychologové říkali, že ukázňování vyvolává v dítěti zábrany a brání jeho vývoji. Již myšlenka na bití dítěte byla pro ně hrůzná. Jejich teorie přímo odporují radě Jehovy Boha. Jeho Slovo říká, že se sklízí to, co se zasévá. (Galaťanům 6:7) Nyní se již několik desetiletí zasévá povolnost ve výchově. K čemu to vede?
3, 4. K čemu vede nedostatek správné výchovy doma, a co proto mnozí doporučují?
3 Rekordní žeň zločinů a násilností je dobře známá. Více než 50 procent těžkých zločinů v mnoha průmyslových zemích je zaviněna zločinností mládeže. V některých částech světa jsou školy pařeništěm roztržek, sporů, nadávek a oplzlostí, vandalismu, přepadání, vyděračství, žhářství, loupeží, znásilňování, zneužívání drog i vražd. Mluvčí svazu učitelů v jedné větší zemi připisuje problém výchovy tomu, že škola nezapůsobila na děti v raném věku. Příčinu zločinnosti vidí v rozpadu rodiny a v tom, že rodiče nejsou ochotni poskytnout dětem rozumná pravidla chování. V díle Encyclopædia Britannica se uvažuje o otázce, ‚proč se někteří členové rodiny stanou zločinci a druzí ne‘. Je tam řečeno: „Výchovné metody v rodinách jsou buď příliš povolné, nebo příliš přísné, nebo příliš nedůsledné. Americký průzkum ukázal, že asi 70 procent zločinců mělo nezdravou výchovu.“
4 Tyto výsledky vedly v mnoha případech ke změně názoru a k návratu ke kázni.
PRUT KÁZNĚ
5. Jaký je názor Bible na plácnutí?
5 Plácnutí může dítěti zachránit život, protože Boží slovo říká: „Nezadržuj kázeň vůči tomu, kdo je ještě chlapec. Biješ-li jej prutem, nezemře. Sám bys jej měl bít prutem, abys vysvobodil jeho duši od samotného šeolu [hrobu].“ Nebo: „Pošetilost je přivázána k srdci chlapce; prut kázně je to, co ji vzdálí daleko od něho.“ (Přísloví 23:13, 14; 22:15) Pokud rodičům leží na srdci blaho dětí, nepřipustí, aby se jim z lhostejnosti nebo slabosti ukázňování vymklo z rukou. Láska je přiměje, aby něco moudře a poctivě podnikli, když je to zapotřebí.
6. Co všechno zahrnuje kázeň?
6 Výchovné prostředky nejsou omezeny jen na trestání. Ukázňování v podstatě znamená ‚poučování a výchovu podle určitého pořádku nebo v určitém rámci‘. Proto Přísloví 8:33 neříká ‚pociťuje kázeň‘, ale „naslouchejte kázni a staňte se moudrými“. Podle 2. Timoteovi 2:24, 25 křesťan „potřebuje být ke všem jemný, způsobilý vyučovat, který se ovládá za zlých okolností, a s mírností poučuje ty, kteří nejsou příznivě nakloněni.“ Slovo „poučuje“ je zde přeloženo z řeckého slova pro kázeň. Totéž slovo je tak přeloženo v Hebrejcům 12:9: „Mívali jsme otce podle našeho těla, kteří nás ukázňovali, a obvykle jsme jim prokazovali úctu. Nemáme se daleko více podřizovat Otci našeho duchovního života a žít?“
7. Jak je užitečná kázeň, kterou udílejí rodiče?
7 Rodiče, kteří zanedbávají výchovu, nezískají úctu dětí, stejně jako vláda nezíská úctu občanů, jestliže netrestá bezpráví. Správně uplatněná kázeň dokazuje dítěti, že se rodiče o ně starají. Příspívá to k pokoji v rodině, protože „těm, kteří jí byli cvičeni, přináší potom pokojné ovoce, totiž spravedlnost“. (Hebrejcům 12:11) Neposlušné, nevychované děti vyvolávají v každé rodině podrážděnou atmosféru, a takové děti nejsou nikdy opravdu šťastné ani spokojené. „Trestej svého syna a přinese ti pokoj a tvé duši poskytne mnoho rozkoše.“ (Přísloví 29:17) Po pevném, ale laskavém trestu dítě možná vidí věci jinak; může začít znovu a často je pak mnohem přístupnější. Kázeň opravdu „přináší pokojné ovoce“.
8. Jak mohou rodiče v lásce ukázňovat děti?
8 „Koho Jehova miluje, toho ukázňuje.“ (Hebrejcům 12:6) Tak jednají také rodiče, pokud jim skutečně leží na srdci blaho dětí. Kázeň má být udělována z lásky. Je přirozené, že se člověk zlobí, když dítě udělá něco špatného, ale Bible ukazuje, že se máme ‚ovládat za zlých okolností‘. (2. Timoteovi 2:24) Když hněv ochladne, nevypadá dětský hřích již tak velký: „Pochopení člověka jistě zmírňuje jeho hněv a je od něho krásné, jestliže přejde přestoupení.“ (Přísloví 19:11; viz též Kazatel 7:8, 9) Mohou být polehčující okolnosti: Snad je dítě příliš unaveno nebo se necítí dobře. Možná, že opravdu zapomnělo, co mu bylo řečeno; což se to nestává i dospělým? I když prohřešek se nemá přejít, ukázňování nemá být nekontrolovaným výbuchem nebo ranou, jimiž pouze rodiče odreagují svůj hněv. S kázní je spojeno poučení, a při výbuchu hněvu se dítě nepoučí o sebeovládání, ale o jeho nedostatku. Dítě pak nemá pocit, že rodiče o ně pečují, jak tomu má být při správně uplatňované kázni. Vyrovnanost je proto bezpodmínečně nutná a podporuje pokoj.
URČIT PEVNÉ HRANICE
9. Co mají rodiče poskytovat svým dětem podle Přísloví 6:20–23?
9 Rodiče mají dát dětem směrnice. „Zachovávej, můj synu, přikázání svého otce a neopouštěj zákon své matky. Stále si je přivazuj ke svému srdci; uvaž si je kolem hrdla. Když budeš chodit sem a tam, povede tě to; když ulehneš, bude tě to chránit; a až se probudíš, bude to mít o tebe starostlivý zájem. Neboť přikázání je lampou a zákon je světlem a kárání vedoucí ke kázni jsou cestou života.“ Tyto rodičovské směrnice mají dítě vést a chránit a je z nich patrná starost rodičů o jeho blaho a štěstí. — Přísloví 6:20–23.
10. Co se může stát, když rodiče neukázňují své děti?
10 Otec, který v tom zklame, nese odpovědnost. Eli, velekněz starého Izraele, připustil, aby jeho synové byli chamtiví, neuctiví a nemravní; vyjádřil sice do jisté míry, že s nimi nesouhlasí, ale nepodnikl nic, aby je v jejich špatném jednání zarazil. Bůh řekl: „Soudím jeho dům na neurčitý čas za provinění, o němž věděl, protože jeho synové svolávají zlo na Boha, a on je přísně nenapomenul.“ (1. Samuelova 2:12–17, 22–25; 3:13) Jestliže zanedbá své povinnosti matka, sklidí podobnou hanbu: „Prut a kárání dávají moudrost; ale chlapec [nebo dívka], kterému je ponechána volnost, způsobí hanbu své matce.“ — Přísloví 29:15.
11. Proč je nutné, aby dětem byly vymezeny hranice?
11 Děti potřebují, aby jim byly určeny hranice. Bez nich se necítí volně. Když je znají a drží se v nich, cítí se částí skupiny; patří k ní a jsou jí uznávány, protože plní její požadavky. Mají-li mladí přílišnou volnost, cítí se opuštěni a přenecháni sami sobě. Výsledky ukazují, že děti potřebují dospělé, kteří mají pevnou představu o hranicích, a také jim ji sdělí. Děti musí poznat, že pro každého na zemi jsou určeny jisté hranice, a že je to k osobnímu štěstí a dobru. Můžeme se těšit ze svobody pouze tehdy, když druzí uznávají náš rozsah svobody a my jejich. Kdo překročí své hranice, „škodil by svému bratrovi a zasahoval do jeho práv“. — 1. Tesaloničanům 4:6.
12. Proč je důležitá sebekázeň a jak mohou rodiče pomoci dětem, aby ji pěstovaly?
12 Když se děti naučí, že porušování správných hranic přináší nějakou formu kázně, poznají své vlastní hranice, a mají-li důsledné rodičovské vedení, vypěstují si osobní kázeň, kterou potřebují, aby mohly vést uspokojující život. Buď se ukázníme sami, nebo to učiní někdo jiný. (1. Korinťanům 9:25, 27) Jestliže pěstujeme vnitřní kázeň a naučíme jí i děti, bude náš i jejich život šťastnější a bude méně problémů a zármutku.
13. Které důležité faktory mají rodiče brát v úvahu, když dávají svým dětem směrnice?
13 Směrnice a omezení uložené dětem mají jim být jasné, mají být přímé a spojené s milosrdnými ústupky. Neočekávej ani příliš mnoho ani příliš málo. Ber ohled na jejich věk, protože budou jednat podle něj. Neočekávej od nich, že to budou malí dospělí. Apoštol řekl, že když byl dítě, jednal jako dítě. (1. Korinťanům 13:11) Ale jsou-li jednou určena rozumná pravidla a tvé děti jim rozumějí, uplatňuj je okamžitě a důsledně. „Ať vaše slovo Ano znamená ano, vaše Ne ne.“ (Matouš 5:37) Děti si váží rodičů, kteří dodržují slovo, kteří jsou důslední a nejsou nevypočitatelní. Pak totiž cítí, že je rodiče podporují a že se na rodiče mohou spolehnout, když přijdou těžkosti a potřebují pomoc. Když jsou rodiče čestní, a přitom důsledně trestají nesprávné jednání, získají děti pocit bezpečí a stability. Děti chtějí vědět, na čem jsou, a u takových rodičů to vědí.
14. Proč rodiče mají zůstat pevní, když je děti nechtějí poslouchat?
14 Je třeba rozhodnost ze strany rodičů, chtějí-li být důslední, když dítě nemá chuť poslechnout příkaz. Někteří rodiče pak hrozí možnými tresty, pouštějí se do neplodných rozepří s dítětem nebo se snaží přimět je k poslušnosti podplácením. Často stačí naprosto rozhodně říci dítěti, že něco musí udělat, a to hned. Kdyby dítě chtělo přeběhnout ulici před přijíždějícím vozem, rodiče by mu jistě naprosto jasnými slovy řekli, co má dělat. Někdo řekl o tomto námětu: „Skoro všichni rodiče přimějí děti, aby chodily do školy,. . . aby si čistily zuby, nelezly na střechu, myly se atd. Děti k tomu často nemají chuť. Ale přesto se podrobí, protože vědí, že rodiče to myslí vážně.“ Můžeš očekávat, že děti ‚si budou přivazovat tvé směrnice a příkazy na srdce‘, jen když budeš důsledně vyžadovat, aby je dodržovaly. — Přísloví 6:21.
15. Jak působí na děti, když rodiče nejsou při prosazování svých příkazů důslední?
15 Prosazují-li rodiče své směrnice jen tu a tam podle své okamžité nálady, nebo jestliže dlouho čekají, než potrestají neposlušnost, dodají si děti odvahy a pokusí se o nějaký další přestupek, aby viděly, jak daleko smějí jít a co si mohou dovolit. Jestliže hned nenásleduje trest, jednají děti jako dospělí a odváží se jednat nesprávně. „Protože rozsudek proti zlému skutku nebyl spěšně vykonán, srdce lidských synů se plně naklonilo k činění zlého.“ (Kazatel 8:11) Proto říkej, co myslíš vážně, a mysli vážně, co říkáš. Pak to dítě pozná a uvědomí si, že nemá smysl ohrnovat rty ani odmlouvat ani jednat tak, jako by tě považovalo za krutého a nelaskavého.
16. Co mají dělat rodiče, aby nedávali nerozumné příkazy?
16 K tomu je samozřejmě nutné, abys přemýšlel, dříve než něco řekneš. Příliš rychle uložená pravidla nebo příkazy jsou často nerozumné. „Každý člověk má být rychlý k slyšení, pomalý k mluvení, pomalý k hněvu.“ (Jakub 1:19) Jestliže ukázňování není čestné a důsledné, je zraňován přirozený smysl dětí pro spravedlnost a mohou začít pociťovat nenávist.
DOHLÍŽEJ NA JEJICH ZÁBAVU
17. Jaký názor na práci a hraní mají děti postupně získat?
17 Hra je přirozenou součástí dětského života. (Zecharjáš 8:5) Rodiče na to musí brát ohled, zatímco postupně budí v dítěti ocenění pro práci a pocit odpovědnosti. Když má dítě vykonat nějaké úkoly, má se naučit, že nejdřív je práce a potom hra.
18. Jaký vliv na děti může mít společnost?
18 Z některých dětí se stanou „děti ulice“ nebo jsou doma prakticky cizinci, protože hledají zábavu jinde. Je-li špatná společnost, je i výsledek špatný. (1. Korinťanům 15:33) Může být samozřejmě užitečné, stýká-li se dítě s cizími dětmi, protože tak získá větší porozumění pro druhé. Ale má-li příliš mnoho cizí společnosti nebo je bez dozoru, slábnou rodinné svazky nebo se dokonce přetrhají.
19. Nač mají rodiče brát zřetel, když uvažují, zda poskytují dětem příjemný domov?
19 Rodiče to přirozeně napravují tím, že vedou děti ke kázni, ale mají se ptát, co mohou udělat, aby dětem učinili domov příjemnější; zda s nimi tráví dosti času, zda je nejen poučují nebo ukázňují, ale zda jsou také věrnými přáteli a společníky svých dětí. Jsi obyčejně příliš zaměstnaný, než abys dětem věnoval čas a hrál si s nimi? Promarněné příležitosti, kdy můžeš, něco podniknout společně s dítětem, se nikdy nevrátí. Čas plyne a dítě nezůstává stát, ale roste a mění se. Léta ubíhají, a i když se zdá, že to bylo včera, kdy se tvůj syn jako malé dítě učil běhat, najednou si uvědomíš, že se z něho stává mladý muž, a z tvé malé dcerušky se najednou stala mladá dáma. Jedině jsi-li stále vyrovnaný a užíváš-li svého volného času ukázněně, podaří se ti nepromeškat příležitosti, které ti poskytuje tato drahocenná doba — nebo se ti podaří zabránit tomu, aby se ti děti již v raném věku neodcizily. — Přísloví 3:27.
20, 21. Jakou odpovědnost si mají uvědomit rodiče, mají-li v bytě televizi, a proč?
20 V krajích, kde se běžně tráví volný čas u televize, je snad nutné ustanovit v tomto ohledu určité hranice. Někteří rodiče používají televizi jako chůvu. Snad se jim to zdá praktické a levné; ale ve skutečnosti to může být velmi nákladné. Televizní programy jsou často plné násilí a sexu. Často vzniká dojem, že je správné řešit problémy násilím; mimomanželské styky se jeví jako přijatelná část každodenního života. Mnohé průzkumy ukázaly, že se tak lidé, zvlášť mladí, mohou stát necitlivými vůči takovým způsobům. Chceš, aby tvé děti jedly zdravou potravu, a ne zkaženou. Ještě více bys měl dbát na to, čím živí svou mysl. Jak to řekl Ježíš, potrava nejde do našeho srdce, ale to, co přijmeme do mysli, může vstoupit do srdce. — Marek 7:18–23.
21 Jestliže rodiče dávají pozor, na jaké filmy se děti dívají a kolik času tráví před obrazovkou, může to mít na vývoj dětí rozhodující vliv. Televize může poskytnout příjemnou zábavu a působit výchovně; ale nekontrolované sledování pořadů se může stát návykem a spotřebovat nesmírné množství času. Čas je život, a část tohoto času můžeme jistě použít užitečnějším způsobem. Televize totiž nahrazuje činnost pouhým pozorováním. Nahrazuje nejen tělesnou činnost, ale také čtení a rozhovor. Rodina potřebuje výměnu myšlenek a společenství, a tuto potřebu nemůžeme uspokojit, jestliže všichni tiše sedíme ve stejné místnosti a díváme se na televizi. Věnují-li se děti televizi příliš, měli by v nich rodiče pěstovat zájem o jinou činnost — o zdravé hry, čtení, společné rodinné podnikání — a to zejména tím, že převezmou (sami) vedení a dávají dobrý příklad.
PŘI VEDENÍ KE KÁZNI JE NUTNÁ VÝMĚNA MYŠLENEK
22. Proč je důležité, aby děti rozuměly slovům, které rodiče užívají?
22 Jeden otec vyprávěl svůj zážitek:
„Když byly mému synovi právě tři roky, přednesl jsem mu pěkné kázání o lhaní. Vysvětlil jsem mu, že Bůh nenávidí lháře, a užil jsem Přísloví 6:16–19 a jiné texty. Naslouchal a zdálo se, že reaguje správně. Ale přesto jsem měl pocit, že tomu zcela nerozuměl. Zeptal jsem se ho: ‚Víš, co to je lež?‘ Řekl: ‚Nevím.‘ Potom jsem se vždy přesvědčoval, zda rozumí mým slovům a chápe, proč je kárán — nebo trestán.“
23. Jak je možno pomoci dětem, aby poznaly, že určitý způsob jednání je správný?
23 Pokud jsou děti ještě malé, snad stačí, když rodiče řeknou „Ne“, chtějí-li něco zakázat, například že se děti nemají dotýkat horkých kamen. Ale i při takových malých jednoduchých varováních mají být uvedeny důvody. Můžeme prostě říci, že kamna jsou „horká“ a že to „bolí“, když se jich dotkneme. Od začátku objasňuj dítěti, že všechny zákazy jsou jen k jeho dobru, a vyzdvihuj vlastnosti, jako je laskavost, ohleduplnost a láska. Pomoz dítěti, aby poznalo, že tyto vlastnosti jsou základem všech spravedlivých příkazů a zákazů. Vysvětli též, proč určité jednání vyjadřuje nebo nevyjadřuje tyto žádoucí vlastnosti. Budeš-li to dělat důsledně, snad se ti podaří zapůsobit nejen na mysl dítěte, ale i na jeho srdce. — Matouš 7:12; Římanům 13:10.
24. Proč je nutné, aby děti poslouchaly autoritu?
24 Také je nutno postupně vštěpovat poslušnost a úctu k autoritě. Již v prvním roce života se ukáže, jak dalece je dítě ochotné reagovat na požadavky dospělých. Jakmile to dovolí duševní vývoj dítěte, objasni mu, že rodiče nesou před Bohem odpovědnost. To může mít velký vliv na reakci dítěte. Jestliže to neučiníš, může si dítě myslet, že musí poslouchat rodiče jen proto, že jsou větší a silnější. Jestliže naopak rodiče pomohou dítěti pochopit, že mu neříkají své vlastní myšlenky, ale to, co říká stvořitel a jeho Slovo, získají jejich rady a návody zcela zvláštní důraz. Může to být skutečný zdroj síly, až se v životě dítěte začnou objevovat problémy a začne poznávat, jak je obtížné držet se pevně dobrých zásad při pokušení nebo pod tlakem. — Žalm 119:109 až 111; Přísloví 6:20–22.
25. Jak může rada z Přísloví 17:9 rodičům pomoci, aby ukázňovali děti správně?
25 „Kdo překrývá přestoupení, hledá lásku, a ten, kdo stále mluví o věci, rozděluje ty, kteří se důvěrně znají.“ (Přísloví 17:9) To je pravdivé i ve vztahu rodičů a dětí. Když bylo jednou dítě upozorněno na chybu a chápe, proč potřebuje kázeň a ta mu byla udělena, pak se mají rodiče řídit láskou a nemají stále o přestupku mluvit. Ať se stalo cokoli, ukaž dítěti jasně, že nenávidíš tu špatnost, a ne dítě. (Juda 23) Dítě má cítit, že „dostalo svůj díl“ a časté narážky na tu věc by mohlo považovat za zbytečné pokořování. Mohlo by to vést k odcizení od rodičů a sourozenců. Mají-li rodiče dojem, že se v dítěti vyvíjí nějaký špatný rys, pak na to mohou zavést řeč někdy později. Pak jen nevypočítávej dřívější skutky, ale raději vysvětli, o jaké zásady jde, jak se mají uplatňovat a proč jsou tak důležité k trvalému štěstí.
RŮZNÉ ZPŮSOBY KÁZNĚ
26. Proč nereagují všechny děti žádoucím způsobem na stejný druh kázně?
26 „Přísné napomenutí zasáhne hlouběji toho, kdo má porozumění, než když hloupý dostane sto ran.“ (Přísloví 17:10) Různé děti potřebují různý způsob kázně. Je nutno brát zřetel na temperament a založení jednotlivého dítěte. Dítě, které je velmi citlivé, nemusíme vždy trestat tělesně, například plácnutím. U jiného dítěte může být plácnutí učinné. Nebo může být některé dítě jako služebník popsaný v Příslovích 29:19, který „se nedá napravit pouhými slovy, protože rozumí, ale nedává pozor“. V takovém případě potřebuje dítě tělesný trest.
27. Jak pomohl jeden otec svému chlapečkovi, aby přestal malovat na zeď?
27 Jedna matka vypráví:
„Mému synovi byly sotva dva roky, když začal čmárat po zdi — malé červené čárky nízko nad podlahou. Otec mu je ukázal a ptal se chlapce, jestli to udělal. Malý se na něj jen díval velkýma očima a neřekl „ano“ ani „ne“. Nakonec otec řekl: ‚Víš, když jsem byl tak malý jako ty, také jsem čmáral na zeď. Je to legrace, viď?‘ Chlapečkovi se vyjasnil obličej, rozzářil se a začal nadšeně vypravovat, jak to bylo zábavné. Věděl, že mu táta rozumí! Táta mu však vysvětlil, že i když je to velmi zábavné, zdi tu nejsou k malování. Došlo k výměně myšlenek a toto dítě již nepotřebovalo nic víc než pár vysvětlujících slov.“
28. Jak se rodiče mohou vyvarovat hádek s dětmi?
28 Při kárání je dobré vysvětlit dítěti důvody, aby se poučilo, ale obyčejně není radno se s dítětem přít. Když jedno dítě nechtělo něco udělat, matka mu prostě řekla: „Až to uděláš, půjdeme do parku.“ To měl být pro chlapce v ten den zvláštní zážitek. Pokud nebyla uložená práce hotova, nebyla zábava, nebyla procházka. Když se matka přišla podívat a viděla, že práce ještě není hotova, řekla: „Ještě nejsi hotov? Půjdeme, až to uděláš.“ Nehubovala, ale dosahovala dobrých výsledků.
29. Co je možno udělat, aby dítě pocítilo nežádoucí následky svého špatného jednání?
29 Když děti cítí nežádoucí následky špatného jednání, může jim to pomoci, aby poznaly, že správné zásady jsou moudré. Udělalo dítě nepořádek? Nejsilnějším dojmem na ně zapůsobí, když samo musí po sobě uklidit. Bylo neslušné nebo hrubé? Nejlépe mu snad pomůže, aby se polepšilo, jestliže se musí omluvit. Možná, že něco ve zlosti rozbilo. Je-li dítě dosti staré, může se od něho vyžadovat, aby si vydělalo peníze a nahradilo rozbitou věc. U některých dětí můžeme dosáhnout žádoucích výsledků tím, že jim na čas odejmeme určité přednosti. V křesťanském sboru je odnětí přátelského společenství způsobem, jak přimět přestupníka k tomu, aby se zastyděl. (2. Tesaloničanům 3:6, 14, 15) U dětí může být přechodné vyloučení z rodinného společenství působivější než bití. Ovšem extrémy, například nepustit dítě domů, by neodpovídaly tomu, co přikazuje láska. Ať užíváme jakékoli metody, je nutno dětem ukázat, že musí nést následky svého jednání. To je naučí pocitu odpovědnosti.
VÝCHOVA V LÁSCE
30. Proč je nutná vyrovnanost, když rodiče určují směrnice svým dětem?
30 ‚Ujisti se o důležitějších věcech‘ a měj na mysli, že „moudrost shora je. . . rozumná“. (Filipanům 1:10; Jakub 3:17) Pamatuj na to, že v dětech je energie, která se musí vybít, a že dychtí po tom, aby se mohly učit, zkoumat a zkoušet nové věci. Projevuj dobrou rozlišovací schopnost a vybírej dobře, když jim ukládáš omezení nebo dáváš pokyny. Rodiče musí najít správnou rovnováhu mezi tím, co je důležité a co není. Když jsi jednou určil hranice, nechtěj kontrolovat každou maličkost, a dovol dítěti, aby se svobodně a s důvěrou pohybovalo uvnitř těchto hranic. (Přísloví 4:11, 12) Jinak by se tvé děti mohly snadno stát podrážděné a „sklíčené“ a ty by ses vyčerpával, kdybys dělal sporné otázky z věcí, které nejsou nijak zvlášť důležité. — Kolosanům 3:21.
31. Jaký příklad dal Jehova, pokud jde o kázeň?
31 Proto, rodiče, „kárejte svého syna [nebo dceru] pokud je naděje“, ale čiňte to Božím způsobem, v lásce. Napodobujte jej: „Koho Jehova miluje, toho kárá, jak to činí otec synu, v němž má zalíbení.“ Ať je vaše kázeň užitečná i milující, stejně jako ta, kterou udílí váš stvořitel, protože „kárání vedoucí ke kázni jsou cestou života.“ — Přísloví 19:18; 3:12; 6:23.