Krátce před Pasachem roku 32 n. l. Antipas v Tiberiadě uspořádal večeři k oslavě svých narozenin. Pozval princeznu Salome, nyní svou nevlastní dceru, aby tančila před skupinou, která se skládala z ‚mužů vysokého postavení, vojenských velitelů a těch nejpřednějších z Galileje‘. Herodovi se její vystoupení tak líbilo, že jí slíbil všechno, oč by požádala — až do poloviny svého království. Salome na radu své ničemné matky požádala o hlavu Jana Křtitele. Herodes se sice zarmoutil, ale „vzhledem ke svým přísahám a k těm, kteří s ním spočívali u stolu, přikázal, aby byla dána; a poslal a dal Jana stít ve vězení. A jeho hlavu přinesli na podnose a dali dívce a ta ji přinesla své matce.“ (Mt 14:1–11; Mr 6:17–28)

Salome na radu své ničemné matky požádala o hlavu Jana Křtitele. Herodes se sice zarmoutil, ale „vzhledem ke svým přísahám a k těm, kteří s ním spočívali u stolu, přikázal, aby byla dána; a poslal a dal Jana stít ve vězení. A jeho hlavu přinesli na podnose a dali dívce a ta ji přinesla své matce.“ (Mt 14:1–11; Mr 6:17–28)

Ačkoli její jméno není v Písmu uvedeno, dochovalo se ve spisech Josepha.