Projevovat zbožnou oddanost vůči zestárlým rodičům
„Ať se [děti nebo vnoučata] nejprve učí, jak projevovat zbožnou oddanost ve své domácnosti a splácet patřičnou náhradu svým rodičům a prarodičům, neboť to je v Božích očích přijatelné.“ — 1. TIMOTEOVI 5:4
1, 2. a) Kdo je podle Bible odpovědný za péči o stárnoucí rodiče? b) Proč by to bylo závažné, kdyby křesťan zanedbal tuto povinnost?
KDYŽ jsi byl dítě, živili tě a ochraňovali. Jako dospělý jsi u nich hledal radu a podporu. Ale nyní zestárli a potřebují někoho, kdo by podporoval je. Apoštol Pavel říká: „Má-li však nějaká vdova děti nebo vnoučata, ty ať se nejprve učí, jak projevovat zbožnou oddanost ve své domácnosti a splácet patřičnou náhradu svým rodičům a prarodičům, neboť to je v Božích očích přijatelné. Jestliže se někdo nestará o ty, kteří jsou jeho vlastní, a zvláště o ty, kteří jsou členy jeho domácnosti, jistě zapřel víru a je horší než člověk bez víry.“ — 1. Tim. 5:4, 8.
2 Tisíce svědků Jehovových se dnes starají o stárnoucí rodiče. Nedělají to jen z „laskavosti“ („The Living Bible“) nebo „povinnosti“ („The Jeruzalem Bible“), ale ze „zbožné oddanosti“, totiž z úcty k Bohu. Uznávají, že opustit rodiče v čase nouze by se rovnalo ‚zapření [křesťanské] víry‘. — Srovnej Titovi 1:16.
‚NES SVŮJ NÁKLAD‘ PÉČE
3. Proč může být péče o rodiče skutečným problémem?
3 Péče o zestárlé rodiče se stala zejména v západních zemích skutečným problémem. Rodiny jsou často rozptýlené. Výdaje nezadržitelně rostou. Manželky často chodí do zaměstnání. Proto může být péče o stárnoucího rodiče těžký úkol, zejména když ten, kdo péči poskytuje, už sám není mladý. „Je nám už přes padesát, máme dospělé děti a vnuky, kteří také potřebují pomoc,“ říká jedna sestra, která se namáhavě snaží pečovat o své rodiče.
4, 5. a) Kdo se často může podle Bible podělit o náklad péče? b) Jak se za Ježíšovy doby někteří vyhýbali odpovědnosti k rodičům?
4 Pavel naznačil, že se o odpovědnost mohou dělit „děti a vnoučata“. (1. Tim. 5:4) Někdy však nejsou sourozenci ochotni ‚nést svůj náklad‘ péče. (Srovnej Galaťanům 6:5.) „Má starší sestra si prostě nad tou situací umyla ruce,“ stěžuje si jeden starší. Může se však takové jednání líbit Jehovovi? Vzpomeň si, co jednou řekl Ježíš farizeům: „Mojžíš. . . řekl: ‚Cti svého otce a svou matku‘. . . Ale vy říkáte: ‚Jestliže nějaký člověk řekne svému otci nebo své matce: „Cokoli mám, čím bych ti mohl prospět, je korban (totiž dar věnovaný Bohu)“ ‘ — pak ho již nenecháte vůbec nic udělat pro jeho otce nebo matku. A tak svým ústním podáním. . . činíte Boží slovo neplatným.“ — Mar. 7:10–13.
5 Pokud Žid neměl chuť pomoci svým strádajícím rodičům, stačilo prohlásit svůj majetek za „korban“ — dar vyhrazený pro chrámovou potřebu. (Srovnej 3. Mojžíšovu 27:1–24.) Zjevně však nebyl nucen tento předpokládaný dar ihned odevzdat. Mohl se tedy svého majetku držet (a bezpochyby jej používat) naneurčito. Ale když jeho rodiče potřebovali finanční pomoc, mohl se ze své povinnosti vyvléci zbožným prohlášením, že všechno, co má, je „korban“. Ježíš tento podvod odsoudil.
6. Co může být dnes u někoho pohnutkou, když se vyhýbá povinnostem vůči svým rodičům? Líbí se to Bohu?
6 Křesťan, který používá prázdné výmluvy, aby se vyhnul své povinnosti, tedy Boha neoklame. (Jer. 17:9, 10) Pravda, finanční problémy, zdravotní potíže nebo podobné okolnosti mohou velmi omezit rozsah naší pomoci rodičům. Ale někteří si prostě možná víc cení majetku, času a soukromí než blaha svých rodičů. Jak pokrytecké by však bylo kázat Boží slovo, ale ‚činit je neplatným‘ tím, že nepečujeme o rodiče!
RODINNÁ SPOLUPRÁCE
7. Jak mohou rodiny spolupracovat v péči o zestárlé rodiče?
7 Někteří odborníci doporučují, aby se v případě problému se stárnoucím rodičem svolala rodinná porada. Hlavní odpovědnost snad bude muset vzít na sebe jeden člen rodiny, ale klidným a objektivním „důvěrným hovorem“ může rodina často vypracovat způsob, jak se podělit o náklad práce. (Přísl. 15:22) Někteří bydlí daleko, a tak snad mohou přispívat finančně a čas od času jezdit na návštěvy. Jiní se snad mohou starat o úklid nebo dopravu. Vždyť i jen slib, že budou rodiče pravidelně navštěvovat, může být hodnotným příspěvkem. Jedna více než osmdesátiletá sestra říká o návštěvách svých dětí: „Je to jako životobudič!“
8. a) Jsou členové rodiny, kteří slouží plným časem, zbaveni podílu na péči o rodiče? b) Jak daleko šli někteří služebníci plným časem, aby plnili závazky k rodičům?
8 Citlivý problém může v rodině vyvstat, když některý člen slouží plným časem. Služebníci plným časem se z takových závazků neomlouvají a mnozí vynaložili neobyčejné úsilí na to, aby poskytovali rodičům péči. Jeden krajský dozorce říká: „Nedovedli jsme si představit, jak tělesně i emocionálně náročná může být péče o rodiče, zejména když se zároveň snažíme vyhovět nárokům služby plným časem. Došli jsme skutečně až na hranici své vytrvalosti a pocítili jsme potřebu ‚moci, která je nad to, co je normální‘.“ (2. Kor. 4:7) Kéž Jehova takovým lidem dále dodává sílu.
9. Jak je možné povzbudit ty, kteří neměli na vybranou a museli opustit službu plným časem, aby se starali o rodiče?
9 Někdy však po vyzkoušení všech jiných možností nemá člen rodiny na vybranou a musí nechat služby plným časem. Je pochopitelné, že může mít smíšené pocity, když se vzdává svých služebních předností. ‚Víme, že je naší křesťanskou odpovědností starat se o mou starou a nemocnou matku,‘ říká bývalý misionář. ‚Ale někdy je to divný pocit.‘ Pamatuj však, že ‚projevovat doma zbožnou oddanost je přijatelné v Božích očích‘. (1. Tim. 5:4) Pamatuj také, že „Bůh. . . není nespravedlivý, aby zapomněl na vaši práci a na lásku, kterou jste projevovali k jeho jménu tím, že jste sloužili svatým a dále sloužíte“. (Hebr. 6:10) Jedni manželé, kteří za sebou nechali mnoho let služby plným časem, říkají: „Díváme se na to tak, že dnes je pro nás stejně důležité starat se o rodiče jako předtím sloužit plným časem.“
10. a) Proč snad někteří opustili službu plným časem předčasně? b) Jak by se měly rodiny dívat na službu plným časem?
10 Někteří ale snad opustili službu plným časem předčasně, protože jejich příbuzní uvažovali: ‚Nejsi spoutaný zaměstnáním a rodinou. Proč by ses o tatínka a o maminku nepostaral ty?‘ Ale není snad kazatelské dílo to nejnaléhavější dílo, které se dnes koná? (Mat. 24:14; 28:19, 20) Lidé, kteří slouží plným časem, tedy konají životně důležitou práci. (1. Tim. 4:16) Ježíš také naznačil, že za některých okolností může mít Boží služba přednost před rodinnými záležitostmi.
11, 12. a) Proč radil Ježíš jednomu muži, aby ‚nechal mrtvé pohřbívat své mrtvé‘? b) Jaká opatření někdy udělaly některé rodiny, když je jeden člen ve službě plným časem?
11 Když například jeden muž odmítl pozvání stát se Ježíšovým následovníkem slovy: „Dovol mi nejprve, abych odešel a pohřbil svého otce“, Ježíš odpověděl: „Ať [duchovně] mrtví pohřbívají své mrtvé, ale ty odejdi a široko daleko oznamuj Boží království.“ (Luk. 9:59, 60) Židé pohřbívali své mrtvé v den, kdy zemřeli. Proto je nepravděpodobné, že otec toho muže byl skutečně mrtev. Ten muž chtěl pravděpodobně jen zůstat se svým stárnoucím otcem až do jeho smrti. Protože však zřejmě byli po ruce jiní příbuzní, povzbudil Ježíš muže, aby ‚široko daleko oznamoval Boží království‘.
12 Podobně zjistily některé rodiny, že při dobré spolupráci všech členů lze často zařídit, aby se ten, kdo slouží plným časem, podílel na péči o rodiče a nemusel nechat služby plným časem. Jehova bohatě žehná těm, kteří kladou zájmy království na první místo. — Mat. 6:33.
„MOUDROST“ A „ROZLIŠOVACÍ SCHOPNOST“, KDYŽ SE RODIČE PŘISTĚHUJÍ
13. Jaké problémy mohou vzniknout, když je rodič pozván, aby se přistěhoval k dětem?
13 Ježíš zařídil, aby jeho ovdovělá matka bydlela u svých věřících příbuzných. (Jan 19:25–27) Mnoho svědků také pozvalo své rodiče, aby se přistěhovali k nim, a zažili díky tomu mnoho radostných chvil a požehnání. Avšak neslučitelný životní styl, omezené soukromí a nápor každodenní nutné péče často znamená, že přijetí někoho z rodičů do domácnosti je pro všechny drásavým zážitkem. „Péče o maminku ve mně zvětšila napětí,“ říká Anna, jejíž tchyně trpí Alzheimerovou chorobou. „Někdy dokonce ztrácím trpělivost a mluvím s maminkou nelaskavě — a cítím se pak strašně provinile.“
14, 15. Jak může za těchto okolností „moudrost“ a „rozlišovací schopnost“ pomoci ‚budovat‘ rodinu?
14 Šalomoun řekl, že „moudrostí bude domácnost vybudována a prokáže se jako pevně založená rozlišovací schopností“. (Přísl. 24:3) Anna se například snažila být chápavější k potížím své tchyně. „Mám na paměti, že je nemocná a že to nedělá schválně.“ Přesto všichni „mnohokrát klopýtáme. Jestliže někdo neklopýtá ve slovu, je to dokonalý muž.“ (Jak. 3:2) Ale když nastanou konflikty, projev moudrost tím, že nedovolíš, aby se podrážděnost stupňovala nebo došlo k výbuchu. (Ef. 4:31, 32) Hovořte o věcech jako rodina a hledejte cesty, jak dosáhnout kompromisu nebo jak se přizpůsobit.
15 Rozlišovací schopnost také pomáhá k účinné výměně myšlenek. (Přísl. 20:5) Pro někoho z rodičů je možná obtížné přizpůsobit se chodu nového domova. Nebo se s ním snad vlivem jeho narušeného úsudku špatně spolupracuje. Za některých okolností možná nemáš na vybranou a musíš promluvit docela pevně. (Srovnej 1. Mojžíšovu 43:6–11.) „Kdybych mamince neřekla ne,“ říká jedna sestra, „utratila by všechny své peníze.“ Jeden starší však zjišťuje, že někdy může využít matčiny náklonnosti k sobě. „Mnohokrát, když nepomůže vysvětlování, řeknu prostě: ‚Mami, viď, že to kvůli mně uděláš?‘ a ona si dá říci.“
16. Proč musí milující manžel projevovat vůči své manželce „rozlišovací schopnost“? Jak to může dělat?
16 Protože největší břemeno starostí často nese manželka, dbá manžel s rozlišovací schopnosti, aby se nevyčerpala — emocionálně, fyzicky ani duchovně. Přísloví 24:10 říká: „Ztratil jsi odvahu v den tísně? Tvé síly bude poskrovnu.“ Co může dělat manžel, aby obnovil nadšení své manželky? „Můj manžel přicházel domů,“ říká jedna sestra, „objal mě a řekl mi vždycky, jak si mě váží. Bez něho bych to byla nedokázala!“ (Ef. 5:25, 28, 29) Může se svou manželkou také studovat Bibli a pravidelně se s ní modlit. Ano, i za těchto obtížných okolností se může rodina ‚budovat‘.
ÚSTAVNÍ PÉČE
17, 18. a) K jakému kroku byly donuceny některé rodiny? b) Jak mohou v takových případech dospělé děti pomoci rodičům, aby se přizpůsobili?
17 Jeden gerontolog říká: „Přichází okamžik, kdy rodina nemá ani odborné znalosti ani peníze na to, aby měla [rodiče] dál doma.“ Jeden manžel říká: „Dospělo to tak daleko, že se manželka zdravotně zhroutila z toho, jak se snažila pečovat o maminku čtyřiadvacet hodin denně. Neměli jsme na vybranou. Museli jsme dát maminku do pečovatelského ústavu. Ale rvalo nám to srdce.“
18 Jsou okolnosti, kdy je ústavní péče tou nejlepší možnou péčí. Přesto jsou starší lidé umístění v takových zařízeních často zmatení a rozrušení, cítí, že byli opuštěni. „Pečlivě jsme mamince vysvětlili, proč to musíme udělat,“ říká sestra, které budeme říkat Greta. „Přizpůsobila se a nyní je tam jako doma.“ Přizpůsobit se je usnadněno rodičům také pravidelnými návštěvami, jež dokazují, že je máte opravdu rádi. (Srovnej 2. Korinťanům 8:8.) Kde je problém vzdálenosti, udržujte spojení telefonem, dopisy a opakovanými návštěvami. (Srovnej 2. Jana 12.) Život mezi světskými lidmi má však své nevýhody. Buďte si ‚vědomi jejich duchovních potřeb‘. (Mat. 5:3) „Opatřujeme mamince čtení a snažíme se s ní co nejvíce probírat duchovní věci,“ říká Greta.
19. a) Jakou péči je třeba věnovat výběru ústavu a sledování, jaká se v něm prokazuje péče? b) Jak prospívá křesťanovi, když dělá pro rodiče, co je v jeho silách?
19 „The Wall Street Journal“ přinesl zprávu o 406 pečovatelských ústavech ve Spojených státech, z nichž „asi jedna pětina byla považována za potenciálně nebezpečné pro obyvatele a téměř polovina odpovídala jen nejnižším nárokům“. Je smutné, že takové zprávy jsou až úděsně běžné. Pokud je tedy nutná ústavní péče, vybírejte svědomitě. Navštivte ústav osobně, abyste viděli, zda je tam čisto, jak kvalifikovaný je personál, zda je tam útulno a přiměřená strava. Co nejbedlivěji sledujte péči, která se prokazuje vašim rodičům. Zastávejte se jich, pomáhejte jim vyhnout se možným nepříjemným situacím, například pokud jde o světské svátky nebo zábavy. Budete-li dělat, co je ve vašich silách, abyste rodičům zajistili za těchto okolností nejlepší péči, můžete si ulevit od pocitů viny, které by vás jinak mohly znepokojovat. — Srovnej 2. Korinťanům 1:12.
RADOSTNÍ DÁRCI, RADOSTNÍ PŘÍJEMCI
20. Proč je důležité, aby byly děti radostnými dárci?
20 „Bylo to těžké,“ říká jedna křesťanka o své péči o rodiče. „Musela jsem jim vařit, uklízet, zvládat plačtivá období, měnit povlečení, když neudrželi moč.“ „Ale všechno, co jsme pro ně udělali,“ říká její manžel, „ jsme dělali radostně — s dobrou náladou. Snažili jsme se, aby rodiče nikdy neměli pocit, že se o ně staráme neradi.“ (2. Kor. 9:7) Starší lidé se často zdráhají přijmout pomoc a nechtějí být pro druhé břemenem. Proto velmi záleží na tom, jaký postoj projevuješ.
21. a) Jak mohou být rodiče radostnými příjemci? b) Proč je moudré, aby rodič předem plánoval s ohledem na své stáří?
21 Zároveň záleží i na tom, jaký postoj projevují rodiče. Jedna sestra vzpomíná: „Ať jsem pro maminku dělala cokoli, nikdy to nestačilo.“ Rodiče, nebuďte tedy nerozumní a nedělejte si příliš velké nároky. Bible konečně říká: „Děti by neměly střádat pro své rodiče, ale rodiče pro své děti.“ (2. Kor. 12:14) Někteří rodiče rozházejí své prostředky a stanou se pro své děti zbytečným břemenem. Přísloví 13:22 však říká: „Kdo je dobrý, zanechá dědictví synům synů.“ Rodiče tedy mohou, nakolik to jde, plánovat do budoucna s ohledem na své stáří, ukládat si něco stranou a činit opatření, aby se o sebe postarali. — Přísl. 21:5.
22. Jak by se měl člověk dívat na úsilí, které vynaloží na péči o stárnoucí rodiče?
22 Pavel to dobře vyjádřil, když řekl, že pečovat o rodiče je „patřičná náhrada“. (1. Tim. 5:4) Jeden bratr říká: „Maminka se o mne starala dvacet let. Co jsem ve srovnání s tím udělal já?“ Kéž jsou všichni křesťané, kteří mají starší rodiče, pohnuti, aby ‚doma projevovali zbožnou oddanost‘. Vždyť vědí, že je bohatě odmění Bůh, který slíbil těm, kteří ctí své rodiče, že ‚setrvají dlouhý čas na zemi‘. — Ef. 6:3.
Myšlenky k zapamatování
◆ Jak se někteří za Ježíšovy doby snažili vyhnout odpovědnosti k rodičům?
◆ Kdo by se měl starat o staré rodiče a proč?
◆ Jaké problémy mohou nastat v rodinách, když se přistěhuje někdo z rodičů, a jak se dají překonat?
◆ Proč může být nutná ústavní péče a jak je možné pomoci rodičům, aby se jí přizpůsobili?
[Obrázek na straně 15]
Je možné konat rodinnou poradu a prohovořit, jak se podělit o péči o rodiče
[Obrázek na straně 17]
Když je nutná péče, jsou pro citové a duchovní blaho starších osob nezbytné pravidelné návštěvy