‚Stále mě následujte‘
1 Mnoho lidí se v životě zaměřuje na to, co je jim příjemné, ale přesto nejsou šťastní. Ježíš naproti tomu ukázal, že skutečné štěstí vyplývá z nesobeckého dávání. (Sk. 20:35) Řekl: „Jestliže chce někdo jít za mnou, ať zapře sám sebe . . . a stále mě následuje.“ (Mar. 8:34) To znamená víc než jen to, že si člověk čas od času odepře něco příjemného. Znamená to žít každý den tak, abychom dělali radost Jehovovi, a ne sami sobě. (Řím. 14:8; 15:3)
2 Uvažujme například o apoštolu Pavlovi. Kvůli „vynikající hodnotě poznání Krista Ježíše“ přestal Pavel sledovat své osobní zájmy a začal se plně věnovat zájmům Božího Království. (Fil. 3:7, 8) Řekl o tom: „Já, já se velmi rád vydám a budu úplně vydán“ pro službu druhým. (2. Kor. 12:15) Každý z nás by si měl položit tyto otázky: ‚Jak využívám svůj čas, energii, schopnosti a prostředky? Zaměřuji se na své osobní zájmy, nebo dělám všechno pro to, abych se líbil Jehovovi?‘
3 Příležitosti dávat: Každý rok Boží služebníci věnují více než miliardu hodin tomu, že káží životodárnou dobrou zprávu o Království. Ve sboru mají mladí i letití řadu úkolů, které přinášejí druhým užitek. Hodně práce se také dělá při krajských a oblastních sjezdech a při výstavbě a údržbě budov, které jsou potřebné pro šíření pravého náboženství. Láskyplnou pomoc také poskytují bratři, kteří slouží ve výborech pro styk s nemocnicemi a ve skupinách pro návštěvu pacientů. Všechno toto obětavé úsilí je požehnáním pro naše křesťanské společenství bratrů. (Žalm 110:3)
4 Příležitosti k tomu, abychom se dali k dispozici, se mohou naskytnout například tehdy, když dojde k přírodní katastrofě nebo k nějakému jinému neštěstí. Častěji však stačí, abychom se dívali kolem sebe a všimli si, že některý spolukřesťan potřebuje pomoc nebo povzbuzení. (Přísl. 17:17) Když se pohotově dáváme k dispozici, abychom pomáhali druhým a věnovali se zájmům Království, následujeme Kristův příklad. (Fil. 2:5–8) Kéž to tak děláme i nadále.