² Ježíš právě domluvil s náboženskými vůdci, se kterými řešil závažné věci. Vzápětí nastává rozruch. K Ježíšovi přicházejí lidé se svými dětmi, aby jim ho ukázali. Patrně jsou to děti nejrůznějšího věku. Marek totiž při této příležitosti používá výraz, který předtím uplatnil na dvanáctileté dítě, zatímco Lukáš používá výraz, který lze přeložit slovem „děťátka“. (Lukáš 18:15; Marek 5:41, 42; 10:13) Tam, kde jsou děti, bývá většinou značný hluk a neklid. Ježíšovi učedníci se na rodiče zlobí – možná v domnění, že Pán je příliš zaneprázdněný, než aby se věnoval dětem. Co udělá Ježíš?

 4., 5. a) Z čeho poznáváme, že Ježíš byl přístupný? b) Kterými otázkami se budeme zabývat v této kapitole?

⁴ Kdyby byl Ježíš přísný, chladný nebo pyšný, děti by k němu patrně nic nepřitahovalo. I rodiče by asi pociťovali zábrany a nepřicházeli by k němu. Ale představ si, jak museli zářit, když tento laskavý člověk projevoval jejich dětem lásku, dával najevo, že mají v Božích očích cenu, a žehnal jim. Na Ježíšovi sice spočívala ta největší tíha odpovědnosti, ale přesto zůstal tím nejpřístupnějším člověkem.