Mluvení jazyky

Definice: Zvláštní schopnost, jež byla udělena skrze svatého ducha některým učedníkům v raném křesťanském sboru, a umožňovala jim kázat nebo jinak oslavovat Boha v jiné řeči než v jejich vlastní.

Říká Bible, že všichni, kteří budou mít Božího ducha, budou ‚mluvit jazyky‘?

1. Kor. 12:13, 30: „Opravdu jsme. . . byli všichni pokřtěni jedním duchem v jedno tělo. . . Mají snad všichni dary uzdravování? Mluví snad všichni jazyky?“ (Také 1. Korinťanům 14:26)

1. Kor. 14:5: „Rád bych, abyste všichni mluvili jazyky, ale raději bych, abyste prorokovali. Kdo prorokuje, je vskutku větší než ten, kdo mluví jazyky, pokud skutečně nepřekládá, aby byl sbor budován.“

Dokazuje extatická mluva v jazyce, jemuž se osoba nikdy neučila, že má svatého ducha?

Může schopnost ‚mluvit jazyky‘ pocházet z jiného zdroje než od pravého Boha?

1. Jana 4:1: „Milovaní, nevěřte každému inspirovanému výroku [„každému duchu“, KB; „každému vnuknutí“, EP], ale zkoušejte inspirované výroky, abyste viděli, zda pocházejí od Boha.“ (Viz také Matouše 7:21–23; 2. Korinťanům 11:14, 15.)

Mezi těmi, kteří dnes „mluví jazyky“, jsou příslušníci letničního hnutí a baptisté, také římští katolíci, členové episkopální církve, metodisté, luteráni a presbyteriáni. Ježíš řekl, že svatý duch ‚uvede jeho učedníky do celé pravdy‘. (Jan 16:13) Věří členové každého z těchto náboženství, že druzí, kteří také ‚mluví jazyky‘, byli uvedeni do „celé pravdy“? Jak by to mohlo být, když si navzájem protiřečí? Jaký duch jim umožňuje „mluvit jazyky“?

Společné prohlášení společnosti Fountain Trust a Evangelické rady anglikánské církve přiznalo: „Jsme si také vědomi, že podobný jev může nastat pod okultním/démonským vlivem.“ [Gospel and Spirit (Evangelium a duch), vydaly Fountain Trust a Evangelická rada anglikánské církve, duben 1977, s. 12.] Kniha Religious Movements in Contemporary America (Náboženská hnutí v současné Americe), vydali Irving I. Zaretsky a Mark P. Leone, cituje L. P. Gerlacha a sděluje, že na Haiti je „mluvení jazyky“ příznačné jak pro náboženství letniční, tak pro vúdú. — N. J., Princeton 1974, s. 693; viz také 2. Tesaloničanům 2:9, 10.

Je dnešní „mluvení jazyky“ stejné jako u křesťanů z prvního století?

V prvním století potvrzovaly zázračné dary ducha včetně schopnosti ‚mluvit jazyky‘, že Boží přízeň se přesunula od židovského systému uctívání k nově zřízenému křesťanskému sboru. (Hebr. 2:2–4) Tohoto cíle bylo dosaženo již v prvním století. Je tedy nutné dokazovat vždy znovu totéž za našich dnů?

V prvním století přivodila schopnost ‚mluvit jazyky‘ rozmach mezinárodního svědeckého díla, jímž Ježíš pověřil své následovníky. (Sk. 1:8; 2:1–11; Mat. 28:19) Používají ti, kteří dnes „mluví jazyky“, tuto schopnost také tak?

Když v prvním století křesťané mluvili jazyky, to, co říkali, dávalo lidem, kteří ty jazyky znali, smysl. (Sk. 2:4, 8) Nedochází snad při dnešním ‚mluvení jazyky‘ zpravidla k extatickému výlevu nesrozumitelných zvuků?

V prvním století, jak ukazuje Bible, měly sbory omezit ‚mluvení jazyky‘ na dvě nebo tři osoby, které by mluvily na jednotlivém shromáždění; měli mluvit „jeden po druhém“, a pokud nebyl přítomen překladatel, měli mlčet. (1. Kor. 14:27, 28, EP) Dělá se to dnes? 

Viz také strany 70, 71 pod nadpisem „Duch“.

Mohl by svatý duch vést charismatiky k jednání, jež překračuje to, co stojí v Písmech?

2. Tim. 3:16, 17: „Celé Písmo je inspirováno Bohem a prospěšné k vyučování, ke kárání, k urovnávání věcí, k ukázňování ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl zcela způsobilý, úplně vyzbrojený pro každé dobré dílo.“ (Jestliže někdo tvrdí, že má inspirované poselství, které odporuje zjevením, jež dal Boží duch prostřednictvím Ježíše a jeho apoštolů, mohlo by vůbec být ze stejného zdroje?)

Gal. 1:8: „I kdybychom. . . my nebo anděl z nebe vám snad oznamovali jako dobrou zprávu něco nad to [„odchylné od toho“, Pe], co jsme vám oznámili jako dobrou zprávu, ať je proklet.“

Dosvědčuje způsob života členů organizací, jež příznivě pohlížejí na ‚mluvení jazyky‘, že mají Božího ducha?

Vyznačují se jako skupina takovým ovocem ducha, jako je mírnost a sebeovládání? Jsou takové vlastnosti zřejmé u osob, jež se účastní jejich shromáždění za účelem uctívání? — Gal. 5:22, 23.

Skutečně nejsou „částí světa“? Věnují svou plnou oddanost Božímu Království, nebo se vměšují do politických záležitostí světa? Zůstali za války čistí od viny krve? Mají jako skupina znamenitou pověst, protože se vyhýbají nemravnému chování světa? — Jan 17:16; Iz. 2:4; 1. Tes. 4:3–8.

Poznají se dnes praví křesťané podle schopnosti ‚mluvit jazyky‘?

Jan 13:35: „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít mezi sebou lásku.“

1. Kor. 13:1, 8: „Jestliže mluvím lidskými a andělskými jazyky, ale nemám lásku, stal jsem se zvučícím kusem mosazi nebo řinčícím činelem. . . Láska nikdy neselhává. Ale jsou-li dary prorokování, budou odstraněny; jsou-li jazyky, přestanou.“

Ježíš řekl, že na jeho následovníky přijde svatý duch a že mu budou svědky do nejvzdálenější části země. (Sk. 1:8) Dal jim pokyn, aby činili „učedníky z lidí všech národů“. (Mat. 28:19) Také předpověděl, že „tato dobrá zpráva o království se bude kázat po celé obydlené zemi na svědectví všem národům“. (Mat. 24:14) Kdo dnes jako skupina i jako jednotlivci koná toto dílo? Neměli bychom podle Ježíšových slov hledat právě to jako doklad, že nějaká skupina má svatého ducha?

Má „mluvení jazyky“ trvat, dokud nepřijde to, co je „dokonalé“?

V 1. Korinťanům 13:8 se pojednává o několika zázračných darech — prorokování, jazycích a poznání. Verš 9 se opět zmiňuje o dvou z těchto darů — poznání a prorokování — a říká: „Z částky zajisté poznáváme, a z částky prorokujeme.“ (KB) Nebo podle Pe: „Kusé je všechno naše poznání, nedostatečné je naše promlouvání z vnuknutí.“ Verš 10 potom říká: „Ale jakž by přišlo dokonalé, tehdyť to, což jest z částky, vyhlazeno bude.“ (KB) Slovo „dokonalé“ (používá je i Sý, Ži a Pe) je přeloženo z řeckého teleion, jež obsahuje myšlenku dosažení plného vzrůstu, úplnosti, dokonalosti. EP je zde podává jako „plnost“ a NS slovem „úplné“. Všimněme si, že to není dar mluvení jazyky, o němž se říká, že je ‚kusý, nedostatečný‘, „z částky“ neboli částečný. Říká se to o „proroctví“ a „poznání“. Jinými slovy, i když měli raní křesťané tyto zázračné dary, měli jen nedokonalé neboli částečné porozumění Božímu předsevzetí. Ale až proroctví dojdou naplnění, až bude Boží předsevzetí dovršeno, pak přijde to, co je „dokonalé“ neboli úplné. Zde se tedy nerozebírá, jak dlouho bude trvat ‚dar jazyků‘.

Nicméně Bible naznačuje, jak dlouho bude dar jazyků patřit ke křesťanské zkušenosti. Podle zprávy byl udílen tento dar a jiné dary ducha vždy jen vkládáním rukou apoštolů Ježíše Krista nebo v jejich přítomnosti. (Sk. 2:4, 14, 17; 10:44–46; 19:6, viz také Sk. 8:14–18.) A tak po jejich smrti a po smrti těch, kteří tímto způsobem obdrželi dar ducha, musely zázračné dary vyplývající z působení Božího ducha skončit. Takový názor souhlasí s účelem oněch darů, jak je vyjádřen v Hebrejcům 2:2–4.

Neukazuje Marek 16:17, 18 (KB), že schopnost „jazyky novými mluviti“ bude znamením, podle něhož se poznají věřící?

Je třeba poznamenat, že v těchto verších je řeč nejen o ‚mluvení novými jazyky‘, ale také o zacházení s hady a pití smrtelného jedu. Povzbuzují ti, kteří ‚mluví jazyky‘, také k takovým činům?

O tom, proč tyto verše nepovažují všichni bibličtí učenci za věrohodné, viz str. 371, 372 pod nadpisem „Uzdravování“.

Jestliže někdo řekne:

‚Věříte v mluvení jazyky?‘

Mohl bys odpovědět: „Svědkové Jehovovi mluví mnoha jazyky, ale nevěnujeme se extatickému promlouvání ‚neznámými jazyky‘. Ale smím se zeptat: Věříte, že ‚mluvení jazyky‘, jak se provozuje dnes, je stejné jako u křesťanů v prvním století?“ Potom můžeš dodat: „Zde mám k porovnání některé myšlenky, jež mě velmi zaujaly.“ (Použij třeba látku ze strany 168.)

Nebo bys mohl říci: „Ano, věříme, že křesťané v prvním století ‚mluvili jazyky‘ a že to tehdy bylo potřebné. Jestlipak víte proč?“ Potom můžeš dodat: 1. „Sloužilo to jako znamení, že Bůh přenesl svou přízeň ze židovského systému na nově utvořený křesťanský sbor.“ (Hebr. 2:2–4) 2. „Byl to praktický prostředek, jak rozšířit dobré poselství v mezinárodním rozsahu za krátkou dobu.“ (Sk. 1:8)