Otázky čtenářů
Řekl Ježíš Kristus 12 apoštolům, když je vyslal kázat, aby si s sebou vzali hůl a sandály?
Někteří lidé tvrdí, že tři zprávy v evangeliích, které mluví o tom, jak Ježíš vyslal apoštoly kázat, si navzájem odporují. Srovnáním těchto zpráv však dojdeme k zajímavému závěru. Nejprve se podívejme, co napsali Marek a Lukáš. Markova zpráva uvádí: „Dal jim také nařízení, aby si na cestu nenesli nic kromě samotné hole, žádný chléb, žádnou mošnu s jídlem, žádné měděné peníze v opascích, ale aby si uvázali sandály a nenosili dvojí spodní oděv.“ (Mar. 6:7–9) Lukáš napsal: „Nenoste na cestu nic, ani hůl, ani mošnu s jídlem, ani chléb, ani stříbrné peníze; ani nemějte dvojí spodní oděv.“ (Luk. 9:1–3) Můžeme si všimnout zdánlivého rozporu. Podle Marka si apoštolové měli vzít hůl a uvázat sandály, ale Lukáš napsal, že si s sebou neměli brát nic, ani hůl. Lukáš se na rozdíl od Marka nezmiňuje o sandálech.
Abychom pochopili, co Ježíš chtěl apoštolům při té příležitosti zdůraznit, povšimněme si, o čem se píše ve všech třech evangeliích. V obou výše citovaných zprávách a také u Matouše 10:5–10 je napsáno, že neměli nosit nebo si s sebou brát „dvojí spodní oděv“. Je pravděpodobné, že každý z apoštolů na sobě jeden spodní oděv měl. S sebou si tedy neměli brát další. Podobně měli na nohou sandály. Marek jen zdůraznil, aby si je „uvázali“. A co hole? The Jewish Encyclopedia uvádí: „Zdá se, že mezi starověkými Hebrejci bylo běžným zvykem nosit také hůl.“ (1. Mojž. 32:10) Marek zapsal Ježíšův pokyn, aby si apoštolové „na cestu nenesli nic“ kromě hole, kterou už měli s sebou. Pisatelé evangelií tedy zdůraznili Ježíšův pokyn nezdržovat se sháněním věcí na cestu.
Tuto myšlenku vyzdvihl Matouš, který Ježíšova slova slyšel na vlastní uši. Podle jeho zprávy Ježíš řekl: „Neopatřujte si zlato ani stříbro ani měď do svých opasků ani mošnu s jídlem na cestu ani dvojí spodní oděv ani sandály ani hůl, neboť dělník si zaslouží svou potravu.“ (Mat. 10:9, 10) A co sandály, které apoštolové měli na nohou, a hole, které měli v rukou? Ježíš neřekl, aby se zbavili věcí, které už mají, ale aby si neopatřovali další. Proč jim tento pokyn dal? Protože „dělník si zaslouží svou potravu“. To bylo hlavní poučení vyplývající z Ježíšových slov. Je v souladu s tím, co Ježíš řekl v Kázání na hoře, ve kterém své posluchače nabádal, aby si nedělali starosti s tím, co budou jíst a pít a co si budou oblékat. (Mat. 6:25–32)
Na první pohled se může zdát, že zprávy v evangeliích si odporují. Ve skutečnosti však vyjadřují tutéž myšlenku — apoštolové se měli vydat na cestu s tím, co už měli, a nerozptylovat se tím, že by si opatřovali něco navíc. Proč? Protože se měli spolehnout na to, že se o ně Jehova postará.
Koho měl Šalomoun na mysli, když mluvil o tom, že si opatřil „dámu, ano dámy“? (Kaz. 2:8)
S jistotou to říci nemůžeme, ale jedna možnost je, že to byly význačné ženy, které přicházely na Šalomounův královský dvůr.
Ve druhé kapitole knihy Kazatel píše Šalomoun o tom, čeho všeho dosáhl, a zmiňuje se například o svých velkolepých stavebních projektech. Potom dodává: „Nahromadil jsem si také stříbro a zlato a majetek, jaký patří králům a soudním oblastem. Opatřil jsem si zpěváky a zpěvačky a největší potěšení lidských synů, dámu, ano dámy.“ (Kaz. 2:8)
Mnozí znalci Bible předpokládají, že tyto „dámy“ byly cizozemské manželky a konkubíny, které Šalomoun měl v pozdějších letech svého života a které ho odvedly od čistého uctívání Jehovy. (1. Král. 11:1–4) Toto vysvětlení však naráží na určité problémy. Když Šalomoun tato slova zapsal, tuto „dámu, ano dámy“ už znal. V té době stále ještě měl Jehovovu přízeň, protože byl inspirován k tomu, aby napsal některé z biblických knih. Takovou výsadu by jistě nedostal, kdyby už tehdy měl stovky cizozemských manželek a konkubín a uctíval falešné bohy.
V knize Kazatel je napsáno, že Šalomoun „se snažil najít líbezná slova a napsat správná slova pravdy“. (Kaz. 12:10) Takové výrazy jako „manželka“, „královna“ nebo „konkubína“ dobře znal, protože je ve svých inspirovaných spisech používal. (Přísl. 5:18; 12:4; 18:22; Kaz. 9:9; Pís. 6:8, 9) Ale u Kazatele 2:8 tato slova nepoužil.
Vyjádřením „dámu, ano dámy“ je přeloženo neobvyklé hebrejské slovo, které se na tomto místě objevuje v jednotném a množném čísle, ale nikde jinde v Bibli ho nenajdeme. Znalci uznávají, že jeho význam není úplně jasný. Mnozí překladatelé Bible jsou toho názoru, že slovní spojení v Kazateli 2:8 se vztahuje na ženy, přičemž množné číslo může také vyjadřovat nejvyšší míru vznešenosti. A právě tuto myšlenku se překladatelé snažili vyjádřit výrazem „dámu, ano dámy“.
Šalomoun získal takový věhlas, že o něm slyšela i bohatá královna ze Šeby. Navštívila ho a to, co viděla, na ni udělalo hluboký dojem. (1. Král. 10:1, 2) Tato událost může poukazovat na jeden z možných významů Šalomounových slov „dámu, ano dámy“. Šalomoun mohl mít na mysli význačné ženy, s nimiž se na svém dvoře setkal v průběhu mnoha let, kdy měl Boží přízeň.