Co říká Bible

Existuje opravdu ďábel?

BÁL ses jako dítě tmy? Možná, že sis představoval, jak nějaká nestvůra číhá za tvým oknem, aby tě ukradla rodičům. Když si nyní jako dospělý můžeš přečíst fakta a uvažuješ rozumověji, připadají ti strachy z dětství absurdní. Někteří lidé soudí: „Proč tedy nejdeme o krok dále a nezařadíme ďábla do stejné kategorie, že totiž není o nic skutečnější než nestvůra z dětských představ?“

Že by ďábel nebyl skutečný? To je přesně to, o čem nás ujišťuje jeden náboženský spis: „Bible neví nic o takové zlé nestvůře,“ a: „V pojmech ďábel a satan je. . . princip hříchu a špatnosti, který je součástí lidské povahy.“ Nebo jak se vyjádřil jeden učitel z nedělní školy ve Spojených státech: „Jediní ďáblové jsou lidé.“ Není to prosté vysvětlení? Nebo je snad až příliš prosté?

Vysvětlení lidského jednání

Když jsme tedy my lidé jediní ďáblové, proč téměř všichni jevíme zájem o prospěch své rodiny? Například většina lidí jako jednotlivci opatřuje pro svou rodinu potravu, úmyslně se nechce otrávit a vyhýbá se nebezpečí, která ohrožují život. V tom přece není nic ďábelského. Ale když titíž lidé jednají společně jako národ, něco jim překáží, aby viděli obecný prospěch. Jako národ nechají raději přebývající potravu shnít, než aby nasytili hladovějící obyvatelstvo. Znečišťují životní prostředí Země. Zbrojí pro vzájemné zničení v nukleární válce. Je to podivné, sebezničující jednání.

Jakým vlivům se dá přičíst tato černá skvrna na lidském jednání? Davové psychóze? Některým nerozumným vůdčím osobnostem? Jistě, hraje v tom svou úlohu více činitelů. Bible sama poukazuje na někoho, kdo „zaslepil mysl“ nevěřících v celosvětovém „systému věcí“. Je to ten, „který je nazýván ďábel a satan, jenž svádí celou obydlenou zemi“. Manipuluje organizovaným lidstvem tak úspěšně, že ho Bible nazývá „bůh tohoto systému věcí“. — 2. Korinťanům 4:4; Zjevení 12:9.

Tento „bůh“ není žádný bubák, který se skrývá za tvým oknem. Je to neviditelný duchovní tvor, mocný stratég, který při svých neúspěšných snahách o získání Ježíšovy oddanosti mu nabízel všechna království světa. (Lukáš 4:6, 7) Satan zřejmě dal takovou moc jiným již předtím, než ji nabídl Ježíšovi, protože biblická kniha Daniel ukazuje, že vzpurní andělé dostali moc nad světovými říšemi a stali se tak zmocněnci s vysokými tituly, jako například „kníže Persie“ a „kníže Řecka“. — Daniel 10:20, 21.

Satan tedy vytvořil obrovskou organizaci jako „panovník [viditelného] světa“ i jako „panovník [neviditelných] démonů“. (Jan 14:30; 16:11; Matouš 12:24) Porozumění, že ďábel řídí celosvětovou organizaci, vysvětluje mnohé.

Proč stojí v čele organizace

Tak jako šéf organizovaného zločinu dohlíží na mnoho nezákonných činností — na obchod s drogami, prostituci, krádeže, hazardní hry, pašování, atd. — aniž přijde se svými podřízenými do styku, tak satan používá organizaci, kterou řídí mnohem víc lidí, než kdyby je řídil sám. Jakou má strategii? Napadá jednotlivce, ale kromě toho zacházejí on a jeho démoni s lidstvem, jako by to bylo stádo dobytka. Nemusí vést každé zvíře zvlášť, řídí jen některé v čele stáda, a většina jde podle nich. Pak se zaměřuje jen na ty, kteří odbíhají od stáda.

Ďábel je doopravdy skutečný. Jeho totožnost se ovšem velice málo podobá karikatuře, kterou vidíme na žertovných obrázcích, nebo mlhavým představám teologů. Mlhavým představám? Jistě, například kniha Satan, A Portrait uvádí: „Víra v satana začínala být v 19. století méně živá,“ a teologové „se snažili vysvětlit satana jako něco jiného než duchovní osobu“.

Kdo říká o ďáblovi pravdu

Ochota novodobých náboženství pochybovat o tom, co říká Bible o satanovi, vyhovuje materialistické společnosti, která si není jistá ani samotným Bohem. Ruth Ansherová píše ve své knize The Reality of the Devil: „Ďábel dnes zmizel a . . . Bůh se odsunul na okraj.“

Mnozí novodobí náboženští „experti“ pochybují o biblickém názoru, a tím se zbavují možnosti vidět historii ve správném světle. Rumunský dramatik Eugène Ionesco řekl jednomu německému listu: „Historii bychom nepochopili, kdybychom vypustili démonský prvek.“ —  Welt am Sonntag, 2. září 1979.

Má někdo odvahu zastávat se pravdy o úloze ďábla v dnešní světové krizi? Samozřejmě! Připomeňme si „Veřejné prohlášení proti satanovi a pro Jehovu“, jež bylo přijato na sjezdu v roce 1928. Svědkové Jehovovi se zavázali, že budou jako velký bojový křik proti nepříteli člověka, satanovi, zvěstovat, že blížící se armageddonská bitva brzy zastaví satana a jeho zlou organizaci.

Dějiny dosvědčují, že ďábel je opravdový nepřítel každého z nás. Jehova Bůh nás však zcela jistě neopustí. Proč bychom se však neměli dovědět víc? Vyplatí se nám poznat svého nepřítele, „aby nás satan nepřelstil, neboť jeho záměry nám nejsou neznámé“. — 2. Korinťanům 2:11.

[Praporek na straně 13]

„Ďábel dnes zmizel a . . . Bůh se odsunul na okraj.“

[Obrázek na straně 12]

Skutečný ďábel se velice málo podobá náboženským obrazům nebo mlhavým představám teologů

[Podpisek]

Gustave Doré