Synagoga — Místo, kde Ježíš a jeho učedníci kázali
„Pak obcházel celou Galileou a vyučoval v jejich synagógách a kázal dobrou zprávu o království.“ MATOUŠ 4:23
PŘI čtení evangelií se s Ježíšem opakovaně setkáváme v synagoze. Bylo to jedno z míst, kde s oblibou kázal a vyučoval o Božím Království — ať už v Nazaretu, kde vyrostl, v Kafarnaum, kam se vždy vracel ze svých kazatelských výprav, nebo v jiných městech či vesnicích, které během své rušné tříapůlleté služby navštívil. Sám Ježíš ke konci své služby řekl: „Vždy jsem vyučoval v synagóze a v chrámu, kde se scházejí všichni Židé.“ (Jan 18:20)
Také Ježíšovi apoštolové a jiní křesťané v prvním století často vyučovali v židovských synagogách. Jak vlastně došlo k tomu, že Židé začali k bohoslužbám používat synagogy? A jak tyto budovy vypadaly v Ježíšově době? Pojďme to prozkoumat.
Jak získaly klíčovou úlohu Třikrát do roka cestovali židovští muži do Jeruzaléma slavit svátky, které se konaly v tamním chrámu. K pravidelné bohoslužbě však Židé chodili do synagogy v místě bydliště, ať už žili ve své vlasti nebo patřili k některé z mnoha židovských komunit, jež byly zakládány za hranicemi Palestiny.
Kdy se synagogy začaly používat? Podle jednoho názoru to bylo v době, kdy Židé byli ve vyhnanství v Babylóně (607–537 př. n. l.) a Jehovův chrám ležel v troskách. Nebo to mohlo být krátce potom, co se z vyhnanství vrátili. Tehdy totiž kněz Ezra kladl svým soukmenovcům na srdce, že je důležité dobře poznat a pochopit Boží Zákon. (Ezra 7:10; 8:1–8; 10:3)
Slovo „synagoga“ pochází z řečtiny a původně znamenalo jen „shromáždění“ nebo „sbor“. V tomto smyslu bylo použito v Septuagintě, řeckém překladu Hebrejských písem. Časem však tímto slovem začala být označována budova, ve které se lidé shromažďovali k uctívání Boha. V prvním století n. l. už mělo svou synagogu v podstatě každé město, které Ježíš navštívil. Ve větších městech bylo synagog několik a v Jeruzalémě jich bylo nepočítaně. Jak tyto budovy vypadaly?
Neokázalé místo pro bohoslužby Pro stavbu synagogy si Židé obvykle vybrali nějaké vyvýšené místo a budovu situovali tak, aby její vchod (1) směřoval k Jeruzalému. Zdá se však, že takové požadavky nebyly neměnné, protože nebylo možné je vždy dodržet.
Synagogy byly obvykle neokázalé, prostě zařízené budovy. Hlavní součástí jejich vybavení byla schránka (2), která obsahovala to nejcennější, co obec vlastnila — svitky posvátného Písma. Než začalo shromáždění, byla tato přenosná schránka postavena na vyhrazené místo a potom byla odnesena zpět do zabezpečené místnosti (3).
Vedle místa pro schránku byla čestná sedadla (4), na nichž čelem ke sboru sedávali předsedající úředníci synagogy a vážení hosté. (Matouš 23:5, 6) Přibližně uprostřed sálu bylo vyvýšené pódium, na kterém stál pult a sedadlo pro řečníka (5). Naproti pódiu a po jeho stranách byly lavice pro posluchače (6).
O synagogu se většinou starala místní obec. Provoz a údržba byly hrazeny z dobrovolných darů, které dávali všichni — bohatí i chudí. A jak v synagoze probíhala shromáždění?
Průběh bohoslužby K bohoslužbě v synagoze patřil chvalozpěv, modlitba, čtení Písma a také vyučování a kázání. Shromáždění začínalo odříkáváním Šema, což bylo jakési židovské vyznání víry. Jeho označení bylo založeno na prvním slově úvodního verše odříkávané pasáže. Tento verš zní: „Naslouchej [Šema], Izraeli: Jehova, náš Bůh, je jeden Jehova.“ (5. Mojžíšova 6:4)
Dále byla předčítána a vysvětlována Tóra neboli pět knih Mojžíšových. (Skutky 15:21) Následovalo další předčítání, při kterém se používaly pasáže ze spisů proroků (haftary). I to bylo spojeno s výkladem a praktickým poučením. Tuto část programu mohl přednést někdo z hostů, jak to udělal Ježíš v situaci popsané u Lukáše 4:16–21.
Ve svitku, který byl tehdy Ježíšovi podán, nebyl ovšem text rozdělen do kapitol a veršů, jak jsme na to zvyklí v dnešních Biblích. Můžeme si představit, jak Ježíš svitek levou rukou odvinuje a přitom ho pravou rukou svinuje, než najde příslušnou pasáž. Po čtení bylo potřeba svitek opět převinout na začátek.
Většinou se četlo v původní hebrejštině a obsah byl překládán do aramejštiny. Řecky mluvící sbory používaly Septuagintu.
Centrum každodenního dění Synagoga měla v každodenním životě Židů důležitou úlohu. Spolu s budovami, které k ní byly připojeny nebo stály ve stejném areálu, totiž sloužila nejrůznějším účelům. Někdy v ní zasedal soud nebo představitelé místní obce, a dokonce se tam konala shromáždění, při kterých se v přilehlých jídelnách podávalo jídlo. V areálu některých synagog byly také ubytovací prostory, kde mohli najít nocleh pocestní.
Prakticky v každém městě byla při synagoze také škola, a to obvykle ve stejné budově. Představte si, jak v místnosti sedí žáci a učí se číst písmena, která jim učitel píše na voskovou tabulku. Především zásluhou těchto škol byli Židé už ve starověku gramotní, a dokonce i obyčejní lidé znali posvátné spisy.
Synagogy ovšem sloužily hlavně jako místo pro pravidelné uctívání Boha. Není tedy divu, že když se v prvním století začala konat křesťanská shromáždění, měla s těmi, která se pořádala v židovských synagogách, mnoho společného. I jejich účelem bylo uctívat Jehovu modlitbami, chvalozpěvy a také čtením a společným studiem Božího Slova. Tím ale podobnost nekončila. V obou případech se různé potřeby a výdaje hradily z dobrovolných darů, čtení a studium Božího Slova nebylo privilegiem nějaké třídy duchovenstva a za organizaci a chod shromáždění odpovídali starší muži.
Příkladem Ježíše a jeho následovníků z prvního století se dnes snaží řídit svědkové Jehovovi. I jejich shromáždění, která se konají v sálech Království, se tedy v určitých rysech podobají shromážděním ve starověkých synagogách. Tím nejdůležitějším, co mají svědkové společného s dřívějšími generacemi lidí, kteří milovali pravdu, je však to, že se scházejí s cílem ‚přiblížit se k Bohu‘. (Jakub 4:8)
[Obrázek na straně 16 a 17]
Rekonstrukce synagogy, která v prvním století stála v Gamle
[Obrázek na straně 18]
Ve školách při synagoze se učili chlapci ve věku zhruba 6 až 13 let