Kapitola 40

Lekce milosrdenství

MOŽNÁ, že je Ježíš dosud v Nain, kde nedávno vzkřísil syna jedné vdovy, nebo je možná na návštěvě v některém blízkém městě. Farizeus Šimon by se rád blíže podíval na toho, kdo činí takové pozoruhodné skutky. Pozve proto Ježíše, aby společně pojedli.

Ježíš přijímá pozvání, protože je považuje za příležitost sloužit těm, kteří tam budou, stejně jako předtím přijal pozvání k jídlu s výběrčími daní a hříšníky. Když však vstupuje do Šimonova domu, nedostává se mu srdečného přijetí, jež je obvyklé vzhledem k hostům.

Nohy v sandálech se na prašných galilejských cestách rozpálí a ušpiní, a obvyklým projevem pohostinnosti je umýt hostům nohy chladnou vodou. Ale Ježíšovi nikdo nohy neumyl, když přišel. Nedostane ani polibek na uvítanou, který je běžnou slušností. A neposkytnou mu ani obvyklý olej pohostinnosti na vlasy.

Během jídla, zatímco hosté spočívají u stolu, tiše vejde do místnosti nepozvaná žena. Je ve městě známá svým nemravným životem. Pravděpodobně slyšela Ježíšovo učení i jeho pozvání, aby ‚všichni, kteří jsou obtíženi, k němu přišli pro občerstvení‘. Hluboce ji pohnulo to, co viděla a slyšela, a tak nyní Ježíše vyhledala.

Žena zezadu přistupuje k Ježíšovi u stolu a klekne mu u nohou. Slzy jí padají na jeho nohy a ona je stírá svými vlasy. Bere také z lahvičky vonný olej, něžně mu líbá nohy a polévá je olejem. Šimon to pozoruje s nelibostí. „Kdyby to byl prorok,“ uvažuje, „věděl by, kdo a jaká je to žena, jež se ho dotýká, že je hříšnice.“

Ježíš postřehne, co si myslí, a říká: „Šimone, mám ti co říci.“

„Učiteli, řekni to,“ odpovídá on.

„Dva muži byli dlužníky nějakého věřitele,“ začíná Ježíš. „Jeden dlužil pět set denárů, ale druhý padesát. Když neměli čím splatit, velkoryse jim oběma odpustil. Který z nich ho tedy bude více milovat?“

„Předpokládám,“ říká Šimon možná s omrzelým výrazem nad tak zdánlivě bezpředmětnou otázkou, „že ten, komu velkoryse odpustil víc.“

„Usoudil jsi správně,“ poznamená Ježíš. A pak se otočí k ženě a řekne Šimonovi: „Vidíš tuto ženu? Vstoupil jsem do tvého domu; ty jsi mi nedal vodu na nohy, ale tato žena mi smáčela nohy svými slzami a utírala je svými vlasy. Ty jsi mě nepolíbil, ale tato žena od hodiny, kdy jsem vešel, nepřestala něžně líbat mé nohy. Ty jsi mi nepotřel hlavu olejem, ale tato žena mi potřela vonným olejem nohy.“

Tak žena podala svědectví, že z hloubi srdce činí pokání za svou nemravnou minulost. Ježíš tedy uzavírá: „Díky tomu, povídám ti, jsou její hříchy, ačkoli je jich mnoho, odpuštěny, protože velmi milovala; ale komu je málo odpuštěno, málo miluje.“

Ježíš nijak neomlouvá ani neschvaluje nemravnost. Tato příhoda spíše zjevuje jeho soucitné porozumění pro lidi, kteří dělají v životě chyby, ale pak dávají najevo, že jich litují, a proto přicházejí ke Kristu pro úlevu. Ježíš ženě poskytuje opravdové občerstvení, když jí říká: „Tvé hříchy jsou odpuštěny. . . Tvá víra tě zachránila; jdi v pokoji.“ Lukáš 7:36–50; Matouš 11:28–30.

▪ Jak přijímá Ježíše jeho hostitel Šimon?

▪ Kdo Ježíše vyhledá a proč?

▪ Jaké znázornění Ježíš dává a jak je uplatňuje?