ÚZKOST
Úzkost či starost jsou vyjádřeny mnoha hebrejskými slovy. Jedno z nich (ca·rarʹ) znamená být omezen v tělesném smyslu, a překládá se tudíž jako ‚zabalit‘, ‚zavřít‘ a ‚být stísněný‘. (2Mo 12:34; Př 26:8; Iz 49:19) V obrazném smyslu to znamená, že ‚někomu je úzko; je v úzkých‘. (1Mo 32:7; 1Sa 28:15) Další výraz je da·ʼaghʹ a překládá se jako ‚pocítit úzkost; zaleknout se‘; je příbuzný slovu deʼa·ghahʹ, které znamená ‚úzkostlivou péči‘. (1Sa 9:5; Iz 57:11; Př 12:25) Řecké podstatné jméno meʹri·mna se překládá jako „úzkost“, a příbuzné sloveso me·ri·mnaʹo znamená ‚být úzkostlivý‘. (Mt 13:22; Lk 12:22)
Úzkost může působit na člověka škodlivě. Může vést k depresi a může člověka oloupit o sílu a iniciativu jednat. Inspirované přísloví říká: „Úzkostlivá péče v srdci muže je to, co působí, aby se sklonilo.“ (Př 12:25) Starosti mohou vést k závažným tělesným projevům. Kniha How to Master Your Nerves uvádí: „Lékaři vědí, jak úzkost může ovlivnit tělesné funkce. Může zvyšovat (nebo snižovat) krevní tlak; může zvyšovat počet bílých krvinek; působením na adrenalin v játrech může náhle ovlivnit hladinu krevního cukru. Může dokonce změnit váš elektrokardiogram. Doktor Charles Mayo řekl: ‚Starosti působí na cirkulaci, srdce, žlázy a na celý nervový systém.‘“ (Dr. P. Steincrohn a dr. D. LaFia, 1970, s. 14)
Mnohem závažnější však je duchovní škoda, k níž může nepřiměřená úzkost vést. Ježíš Kristus ukázal, že starosti z problémů, které jsou často součástí života v současném systému věcí, mohou úplně udusit ocenění pro „Boží slovo“. Stejně jako může trní zabránit sazenici, aby nedorostla a nepřinesla plody, může i úzkost bránit duchovnímu rozvoji a přinášení ovoce k Boží chvále. (Mt 13:22; Mr 4:18, 19; Lk 8:7, 11, 14) Mnoho lidí připustilo, aby tyto starosti ovládly jejich život do té míry, že pro duchovní zájmy již nezůstal žádný prostor. Ke své věčné škodě potom budou v neschváleném stavu při návratu Božího Syna ve slávě. (Lk 21:34–36)
Vhodné starosti a vhodný zájem. Je správné, aby byl člověk úzkostlivý v otázce, zda dělá to, co se líbí Jehovovi Bohu, protože nechce přijít o požehnání, které Jehova dává svým oddaným služebníkům. Ten, kdo se provinil závažným přestupkem, by měl pociťovat to, co žalmista: „Začal jsem být úzkostlivý kvůli svému hříchu.“ (Ža 38:18) Patřičné znepokojení z hříchu povede k doznání, k pokání, k odvrácení se od nesprávného způsobu jednání a k obnovení dobrého vztahu k Nejvyššímu.
Všichni křesťané by měli být úzkostliví neboli by se měli opravdově starat o duchovní a tělesné blaho svých spoluvěřících. (1Ko 12:25–27) Tento druh zájmu je patrný z Janova dopisu Gaiovi: „Milovaný, modlím se, aby se ti ve všem dobře dařilo a abys byl zdráv, právě jako se dobře daří tvé duši.“ (3Ja 2) Apoštol Pavel mluvil o ‚úzkosti o všechny sbory‘. (2Ko 11:28) Velmi mu záleželo na tom, aby všichni až do konce zůstali věrnými učedníky Božího Syna.
Písmo se zmiňuje o tom, co znamená být „úzkostlivý o Pánovy věci“ — zajímat se o všechno, co se týká podpory zájmů Božího Syna. Svobodný křesťan je v lepším postavení než člověk v manželství, protože nemá odpovědnost pečovat o manželského partnera a o děti, takže může zájem o „věci světa“ omezit a ‚Pánovým věcem‘ věnovat větší pozornost. (1Ko 7:32–35)
Apoštol Pavel napsal, že na rozdíl od svobodných křesťanů, křesťanští manželé a křesťanské manželky budou ‚úzkostliví o věci světa‘, které je budou rozptylovat. Osobních věcí, věcí do domácnosti a nezbytných věcí — potravy, oblečení a přístřeší — potřebuje svobodný člověk mnohem méně než rodina. Mezi manželem a manželkou je důvěrný vztah, a proto jsou oba oprávněně úzkostliví neboli se zajímají o to, aby uspokojili jeden druhého tím, že zajišťují vše, co přispívá k tělesnému, duševnímu, citovému a duchovnímu blahu celé rodiny. I když manželské dvojice, které mají děti, nezápasí s nemocemi, nepředvídanými situacemi, s určitými omezeními či postižením, přesto se od nich požaduje, aby věnovali mnohem více času ‚věcem světa‘, tedy činnostem týkajícím se lidského života, které nejsou duchovního rázu, než svobodní křesťané.
Člověk by však neměl připustit, aby pro něj byly světské zájmy příliš důležité. Ježíš Kristus to objasnil Lazarově sestře Martě. Marta si dělala starosti s pohoštěním svého hosta, a proto si neuměla najít čas, aby Ježíšovi naslouchala. Marie si naopak dokázala vyvolit „dobrý podíl“ a získat od Božího Syna duchovní výživu. (Lk 10:38–42)
Vyhýbat se nepřiměřené úzkosti. Naprostá důvěra v Jehovův milující zájem o blaho jeho služebníků může člověku pomoci, aby nepodlehl zbytečným starostem. (Jer 17:7, 8) Stejný postřeh uvedl Ježíš Kristus ve svém Kázání na hoře. Radu týkající se úzkosti uzavřel slovy: „Nikdy tedy nebuďte úzkostliví o příští den, neboť příští den bude mít své vlastní úzkostné starosti. Každý den má dost své vlastní špatnosti.“ (Mt 6:25–34) Křesťan má každý den dost problémů a není třeba, aby k nim přidával úzkost z toho, co by se mohlo stát příští den, a co se možná vůbec nestane.
Je-li křesťan v době pronásledování předveden k výslechu před lidi v odpovědném postavení, důvěra v Boží pomoc ho od úzkosti osvobodí. Jehova v takové vypjaté situaci křesťana podpoří prostřednictvím svého ducha a umožní mu, aby znamenitým způsobem vydal svědectví. (Mt 10:18–20; Lk 12:11, 12)
Kdykoli křesťana potká něco, co by mu mohlo způsobit úzkost, naplnit ho stísněností a obavou, měl by se v modlitbě obrátit na svého nebeského Otce. Může tak ‚uvrhnout svou úzkost na Jehovu‘ v důvěře, že Jehova, Ten, kdo o něj pečuje, ho vyslyší. (1Pe 5:7) Výsledkem je vnitřní klid, Boží pokoj, který bude střežit jeho srdce a myšlenkové schopnosti. Ve svém nitru, ve svém srdci, bude křesťan zbaven stísněnosti, neblahého tušení i neklidu, a jeho mysl nebude vlivem úzkosti rozrušena a zmatena. (Fil 4:6, 7)