Život a služba Ježíše
Ježíš kárá farizee
JEŽÍŠ dokazuje, že kdyby vyháněl démony z moci satanovy, byl by satan rozdělený sám proti sobě. „Buď strom zušlechťujete a zušlechťujete jeho ovoce,“ pokračuje, „nebo působíte, aby strom shnil a jeho ovoce shnilo, neboť strom se pozná podle svého ovoce.“
Je nerozumné obviňovat Ježíše, že dobré ovoce v podobě vyhánění démonů je důsledkem toho, že Ježíš slouží satanovi. Jestliže je ovoce znamenité, pak nemůže být strom shnilý. Naproti tomu shnilé ovoce farizeů v podobě absurdních obvinění a neopodstatněného odporu proti Ježíšovi je důkazem toho, že jsou oni sami shnilí. „Plemeno zmijí,“ volá Ježíš, „jak můžete mluvit dobré, když jste ničemní? Vždyť z hojnosti srdce mluví ústa.“
V našich slovech se zrcadlí stav našeho srdce, a proto budeme souzeni na základě toho, co říkáme. „Říkám vám,“ prohlašuje Ježíš, „že z každého neužitečného výroku, který lidé řeknou, se budou zodpovídat v den soudu; neboť podle svých slov budeš prohlášen za spravedlivého a podle svých slov budeš odsouzen.“
Ačkoli Ježíš vykonal již mnoho mocných skutků, znalci Písma a farizeové žádají: „Učiteli, chceme od tebe vidět nějaké znamení.“ I když tito mužové z Jeruzaléma snad osobně neviděli jeho zázraky, existují o nich nezvratná svědectví očitých svědků. Proto Ježíš říká židovským vůdcům: „Ničemná a cizoložná generace stále hledá nějaké znamení, ale nebude jí dáno žádné znamení kromě znamení proroka Jonáše.“
Ježíš také dále vysvětluje, co tím míní: „Jako byl totiž Jonáš v břiše obrovské ryby tři dny a tři noci, tak bude Syn člověka v srdci země tři dny a tři noci.“ Jonáš byl pohlcen rybou, a když se z ní pak dostal, podobalo se to do jisté míry vzkříšení. Ježíš tak předpovídá, že zemře a třetího dne bude opět oživen. Ale židovští vůdcové toto „znamení proroka Jonáše“ zamítají, i když je později Ježíš vzkříšen.
Ježíš tedy říká, že ninivští muži, kteří činili pokání na základě Jonášova kázání, povstanou v soudu a odsoudí Židy, kteří Ježíše odmítli. Podobně činí Ježíš srovnání s královnou ze Šeby, která přišla z končin země, aby slyšela moudrost Šalomounovu, a divila se tomu, co viděla a slyšela. „Ale pohleďte,“ poznamenává Ježíš, „zde je více než Šalomoun.“
Pak Ježíš pronáší podobenství o muži, z něhož vychází nečistý duch. Tento muž však nevyplňuje vzniklé prázdné místo dobrými věcmi, a proto se jej zmocňuje sedm dalších zlých duchů. „Tak to bude i s touto ničemnou generací,“ říká Ježíš. Izraelský národ byl v minulosti očišťován a prožíval reformace — podobalo se to dočasnému odchodu nečistého ducha. Národ však odmítl Boží proroky a nakonec odporoval samotnému Kristu, z čehož je patrné, že je v mnohem horším stavu než na počátku.
Když Ježíš mluví, přichází jeho matka a jeho bratři a zůstávají stát v blízkosti zástupu. Někdo říká: „Podívej se, tvoje matka a tvoji bratři stojí venku a snaží se s tebou promluvit.“
„Kdo je moje matka a kdo jsou moji bratři?“ ptá se Ježíš. Vztahuje ruku ke svým učedníkům a říká: „Pohleďte, moje matka a moji bratři! Každý totiž, kdo činí vůli mého Otce, který je v nebi, ten je můj bratr a sestra a matka.“ Tak Ježíš ukazuje, že bez ohledu na to, jak vřelá pouta ho váží k jeho příbuzným, je pro něj vztah k jeho učedníkům ještě bližší. Matouš 12:33–50; Marek 3:31–35; Lukáš 8:19–21.
◆ Jak to, že u farizeů nebyl ani znamenitý strom, ani znamenité ovoce?
◆ Co bylo ‚znamení Jonáše‘ a jak bylo zavrženo?
◆ Jak se izraelský národ podobal muži, z něhož vyšel nečistý duch?
◆ Jak zdůraznil Ježíš svůj blízký vztah ke svým učedníkům?