Jehovovo Slovo je živé
Důležité myšlenky z Lukášova evangelia
MATOUŠOVO evangelium bylo podle názoru znalců napsáno zejména pro židovské čtenáře a Markovo pro lidi nežidovského původu. Lukášovo evangelium však bylo určeno lidem ze všech národů. Bylo napsáno asi v letech 56–58 n. l. a je podrobným popisem Ježíšova života a služby.
Očima starostlivého a pečlivého lékaře Lukáš ‚přesně sleduje všechny věci od začátku‘ a zaznamenává události v rozmezí 35 let — od roku 3 př. n. l. do roku 33 n. l. (Luk. 1:3) Téměř 60 procent toho, o čem Lukáš píše, není uvedeno v žádném jiném z evangelií.
ZAČÁTKY JEŽÍŠOVY SLUŽBY
Lukáš nejprve podrobně vypráví o narození Jana Křtitele a Ježíše a potom uvádí, že Jan začal svou službu v 15. roce vlády Tiberia Caesara, tedy na jaře roku 29 n. l. (Luk. 3:1, 2) Na podzim téhož roku Jan pokřtí Ježíše. (Luk. 3:21, 22) Nejpozději v roce 30 n. l. se ‚Ježíš vrací do Galileje a začíná vyučovat v jejich synagógách‘. (Luk. 4:14, 15)
Ježíš se vydává na svou první kazatelskou cestu po Galileji. Zástupu řekne: „Musím oznamovat dobrou zprávu o Božím království také jiným městům.“ (Luk. 4:43) Bere s sebou rybáře Šimona a jiné. Říká jim, že od nynějška budou chytat živé lidi. (Lukáš 5:1–11; Matouš 4:18, 19) Během jeho druhé kazatelské cesty po Galileji ho doprovází dvanáct apoštolů. (Luk. 8:1) Při třetí cestě Ježíš oněch dvanáct vysílá, „aby kázali Boží království a uzdravovali“. (Luk. 9:1, 2)
Odpovědi na biblické otázky:
1:35 — Měla v Mariině těhotenství nějakou úlohu její zárodečná buňka neboli vajíčko? Mariino dítě mělo být skutečným potomkem jejích předků Abrahama, Judy a Davida, jak to v minulosti Bůh slíbil, a proto muselo její vajíčko mít na těhotenství nějaký podíl. (1. Mojž. 22:15, 18; 49:10; 2. Sam. 7:8, 16) Ale k tomu, aby byl dokonalý život Božího Syna přenesen a aby došlo k početí, byl použit Jehovův svatý duch. (Mat. 1:18) Ten zřejmě vymazal z Mariiny zárodečné buňky každou stopu nedokonalosti a od samého začátku chránil vyvíjející se plod před poškozením.
1:62 — Byl Zecharjáš němý i hluchý? Ne. Postižena byla pouze jeho řeč. To, že se jej druzí ptali „pomocí znamení“, jaké jméno chce dát svému dítěti, ještě neznamená, že byl hluchý. Zecharjáš velmi pravděpodobně slyšel, co předtím o pojmenování syna řekla jeho manželka. Druzí možná Zecharjáše vyzvali, aby se k jejím slovům vyjádřil, a udělali to pomocí znamení nebo gesta. Z toho, že bylo třeba, aby Zecharjášovi byla obnovena pouze schopnost mluvit, je patrné, že jeho sluch postižen nebyl. (Luk. 1:13, 18–20, 60–64)
2:1, 2 — Jak nám zmínka o ‚prvním soupisu‘ pomáhá určit, kdy se narodil Ježíš? Za vlády Caesara Augusta byl soupis proveden vícekrát — poprvé v roce 2 př. n. l. (splnilo se tak to, co je napsáno u Daniela 11:20) a podruhé v roce 6 nebo 7 n. l. (Sk. 5:37) Quirinius byl místodržitelem Sýrie v době obou těchto soupisů. Zřejmě tento úřad zastával dvakrát. Lukášova zmínka o prvním soupisu zasazuje datum Ježíšova narození do roku 2 př. n. l.
2:35 — Na co se vztahovala slova, že Mariinou duší „pronikne dlouhý meč“? Vztahovala se na zármutek, který Marie prožije, když uvidí, že většina lidí zavrhuje Ježíše jako Mesiáše, a na žal, který pocítí nad jeho bolestnou smrtí. (Jan 19:25)
9:27, 28 — Proč Lukáš píše, že k proměnění došlo „osm dnů“ poté, co Ježíš slíbil svým učedníkům, že někteří z nich „vůbec neokusí smrt“, dokud ho neuvidí přicházet v jeho Království, zatímco Matouš a Marek uvádějí, že to bylo „o šest dnů později“? (Mat. 17:1; Mar. 9:2) Lukáš zjevně započítává také den slibu a den splnění, tedy dva další dny.
9:49, 50 — Proč Ježíš nezabránil jednomu muži v tom, aby vyháněl démony, i když ho tento muž nenásledoval? Protože v té době ještě neexistoval křesťanský sbor. Tento muž tedy mohl projevovat víru v Ježíšovo jméno a vyhánět démony, i když Ježíše přímo nedoprovázel. (Mar. 9:38–40)
Poučení pro nás:
1:32, 33; 2:19, 51. Marie si v srdci uchovávala události a výroky, které byly splněním proroctví. Uchováváme si i my v srdci to, co Ježíš předpověděl o „závěru systému věcí“, a porovnáváme jeho výroky s tím, co se dnes děje? (Mat. 24:3)
2:37. Z příkladu Anny se můžeme poučit o tom, že bychom měli Jehovu uctívat bez kolísání, ‚vytrvávat v modlitbě‘ a ‚neopouštět své shromažďování‘, neboli být na křesťanských shromážděních pravidelně. (Řím. 12:12; Hebr. 10:24, 25)
2:41–50. Josef dával duchovní zájmy na první místo v životě a staral se o hmotné a duchovní blaho své rodiny. V tom dal každému, kdo je hlavou rodiny, krásný příklad.
4:4. Každý den bychom si měli udělat čas na to, abychom se zabývali duchovními věcmi.
6:40. Když někdo učí druhé o Božím Slovu, musí jim dávat dobrý příklad. To, co říká, musí sám dělat.
8:15. Pokud si máme ‚podržet slovo a s vytrvalostí nést ovoce‘, musíme Božímu Slovu rozumět, vážit si ho a dovolit, aby proniklo do našeho nitra. Čtení Bible a publikací, které jsou na ní založeny, musí být spojeno s rozjímáním a modlitbou.
JEŽÍŠOVA POZDĚJŠÍ SLUŽBA
Ježíš vysílá sedmdesát jiných učedníků do měst a míst v Judeji, která sám hodlá později navštívit. (Luk. 10:1) Cestuje „od města k městu a od vesnice k vesnici“ a vyučuje. (Luk. 13:22)
Pět dní před Pasachem roku 33 n. l. vjíždí Ježíš do Jeruzaléma na oslátku. Přišel čas, aby se splnila slova, která řekl svým učedníkům: „Syn člověka musí podstoupit mnoho utrpení a být zavržen staršími muži a předními kněžími a znalci Zákona a být zabit a třetí den být vzbuzen.“ (Luk. 9:22, 44)
Odpovědi na biblické otázky:
10:18 — Na co Ježíš poukazoval, když svým 70 učedníkům řekl: „Začal jsem spatřovat Satana, jak již spadl z nebe jako blesk“? Ježíš neřekl, že Satan už byl vypuzen z nebe. K tomu došlo až krátce poté, co byl Kristus v roce 1914 v nebi dosazen za Krále. (Zjev. 12:1–10) Nemůžeme být dogmatičtí, ale když Ježíš mluvil o budoucí události v minulém čase, zjevně tím zdůraznil, že tato událost jistě nastane.
14:26 — V jakém smyslu mají Kristovi následovníci ‚mít v nenávisti‘ své příbuzné? Slovo „nenávidět“, jak je používáno v Bibli, mimo jiné znamená milovat jednu osobu nebo věc v menší míře než jinou. (1. Mojž. 29:30, 31) Křesťané mají své příbuzné ‚mít v nenávisti‘ v tom smyslu, že je mají milovat méně než Ježíše. (Mat. 10:37)
17:34–37 — Koho představují „orli“ a co je „tělo“, u něhož se shromažďují? K dalekozrakým orlům jsou zde přirovnáni ti, kdo jsou ‚vzati s sebou‘ neboli vysvobozeni. „Tělo“, k němuž se shromažďují, je pravý Kristus ve své neviditelné přítomnosti a duchovní pokrm, který jim Jehova poskytuje. (Mat. 24:28)
22:44 — Proč Ježíš zakoušel takovou trýzeň? Z několika důvodů. Znepokojovalo ho, že až bude usmrcen jako zločinec, může to vrhnout špatné světlo na Jehovu Boha a jeho jméno. Ježíš si byl také dobře vědom, že na tom, zda zůstane věrný, závisí jeho vlastní věčný život a budoucnost celého lidského rodu.
23:44 — Byla tříhodinová tma způsobena zatměním slunce? Ne. K zatmění slunce dochází jen v době nového měsíce, a ne v době úplňku. Při Pasachu byl ovšem měsíc v úplňku. Tmu, která nastala v den Ježíšovy smrti, zázračně způsobil Bůh.
Poučení pro nás:
11:1–4. Tento návod není formulován zcela shodně se vzorovou modlitbou, kterou Ježíš pronesl ve svém Kázání na hoře o jeden a půl roku dříve. Jasně z toho vyplývá, že naše modlitby by neměly být mechanickým opakováním určitých slov. (Mat. 6:9–13)
11:5, 13. Jehova je sice ochoten vyslyšet naše modlitby, ale měli bychom se modlit vytrvale. (1. Jana 5:14)
11:27, 28. Skutečné štěstí nezávisí na příbuzenských vztazích ani na tom, co člověk vykoná v hmotném ohledu, ale na tom, zda věrně činí Boží vůli.
11:41. K dávání darů milosrdenství by nás měly podněcovat láska a ochota, které vycházejí ze srdce.
12:47, 48. Ten, kdo má větší odpovědnost, ale neplní ji, je vinen víc než ten, kdo o svých povinnostech neví nebo jim plně nerozumí.
14:28, 29. Žít nad poměry není moudré.
22:36–38. Ježíš nechtěl, aby jeho učedníci nosili zbraň pro ochranu nebo k sebeobraně. To, že měli v noci, kdy byl zrazen, po ruce meče, Ježíšovi spíše umožnilo, aby jim předal důležité poučení: „Všichni, kdo berou meč, mečem zahynou.“ (Mat. 26:52)
[Obrázek na straně 31]
Josef příkladně plnil úlohu hlavy rodiny
[Obrázek na straně 32]
Lukáš napsal nejpodrobnější záznam o Ježíšově životě a službě