Kapitola 65

Tajná cesta do Jeruzaléma

JE PODZIM roku 32 n. l. a blíží se svátek stánků. Od pasach roku 31 n. l., kdy se Židé snažili Ježíše zabít, omezil Ježíš svou činnost hlavně na Galileu. Od té doby pravděpodobně navštívil Jeruzalém jen proto, aby se účastnil tří výročních židovských svátků.

Ježíšovi bratři nyní Ježíše nabádají: „Odejdi odtud a jdi do Judeje.“ Jeruzalém je hlavní město Judeje a je to náboženské středisko celé země. Jeho bratři to odůvodňují slovy: „Nikdo totiž nedělá nic vskrytu, zatímco se snaží být veřejně známý.“

Jakub, Šimon, Josef a Jidáš sice ještě nevěří, že jejich starší bratr, Ježíš, je opravdu Mesiáš, ale chtějí, aby ukázal své zázračné síly všem, kteří se shromáždili ke svátku. Ježíš si však uvědomuje nebezpečí. Říká: „Svět nemá důvod vás nenávidět, ale mě nenávidí, protože o něm vydávám svědectví, že jeho skutky jsou ničemné.“ Ježíš proto říká svým bratrům: „Jděte ke svátku; já ještě nepůjdu k tomu svátku.“

Svátek stánků je sedmidenní oslava, která končí osmého dne další slavnostní činností. Tento svátek označuje konec zemědělského roku a je dobou velké radosti a díkůvzdání. Několik dnů po odchodu Ježíšových bratrů, kteří putovali s velkou skupinou cestujících, vydává se na cestu i Ježíš se svými učedníky, tajně, aby nebyli pozorováni. Jdou přes Samařsko, a ne cestou blízko Jordánu, kudy jde většina lidí.

Ježíš a jeho společníci budou potřebovat ubytování v jedné samařské vesnici. Proto Ježíš posílá napřed posly, aby učinili přípravy. Jakmile se však lidé dovídají, že Ježíš směřuje do Jeruzaléma, nechtějí pro něj nic udělat. Jakub a Jan se rozhořčeně ptají: „Pane, chceš, abychom řekli ohni, aby sestoupil z nebe a vyhladil je?“ Ježíš je přísně napomíná za takový návrh, a putují do další vesnice.

Cestou říká Ježíšovi jeden znalec Zákona: „Učiteli, chci tě následovat, kamkoli chceš jít.“

„Lišky mají doupata a nebeští ptáci mají hnízdiště,“ odpovídá Ježíš, „ale Syn člověka nemá kam složit hlavu.“ Ježíš ukazuje, že ten znalec Zákona bude mít těžký život, stane-li se jeho následovníkem. A zdá se, že ten znalec Zákona je příliš pyšný na to, aby přijal takový způsob života.

Jinému muži Ježíš říká: „Buď mým následovníkem.“

„Dovol mi, abych nejprve odešel a pohřbil svého otce,“ odpovídá ten muž.

„Ať mrtví pohřbívají své mrtvé,“ říká Ježíš, „ale ty odejdi a široko daleko oznamuj Boží království.“ Otec toho muže zřejmě ještě nezemřel, protože jinak by jeho syn asi nebyl zde a nenaslouchal by Ježíšovi. Ten syn zřejmě prosí, aby mohl počkat do doby, než jeho otec zemře. Není připraven k tomu, aby věnoval Božímu Království první místo ve svém životě.

Když pokračují cestou k Jeruzalému, říká jiný muž Ježíšovi: „Chci tě následovat, Pane, ale nejprve mi dovol, abych se rozloučil se svou domácností.“

Ježíš mu odpovídá: „Žádný, kdo položil ruku na pluh a dívá se na to, co je vzadu, se nehodí pro Boží království.“ Ti, kteří chtějí být Ježíšovými učedníky, musí mít zrak zaměřený na službu Království. Brázda bude pravděpodobně křivá, jestliže se oráč nedívá přímo před sebe. Stejně i ten, kdo se ohlíží za tímto starým světem, může snadno klopýtnout a sejít z cesty, která vede k věčnému životu. Jan 7:2–10; Lukáš 9:51–62; Matouš 8:19–22.

▪ Kdo jsou Ježíšovi bratři a co si o Ježíšovi myslí?

▪ Proč jsou Samaritáni tak nevlídní a co chtějí učinit Jakub a Jan?

▪ K jakým třem rozhovorům dochází, když je Ježíš na cestě, a jak Ježíš zdůrazňuje, že služba musí být obětavá?