Plnili Jehovovu vůli

Ježíš vysílá sedmdesát učedníků

BYL podzim roku 32 n. l. Do Ježíšovy smrti už zbývalo pouze šest měsíců. Ježíš chtěl urychlit kazatelské dílo a dále vyškolit některé ze svých následovníků, a tak určil sedmdesát učedníků a „po dvou je vyslal před sebou do každého města a místa, kam sám hodlal přijít“. (Lukáš 10:1)a

Ježíš vyslal své učedníky „před sebou“, aby se lidé, až k nim Ježíš přijde, mohli rychleji rozhodnout, zda jsou pro Mesiáše, nebo proti němu. Proč je však vyslal „po dvou“? Zjevně proto, aby se vzájemně povzbudili, když se setkají s odporem.

Ježíš svým učedníkům zdůraznil, jak je jejich kazatelské dílo důležité: „Žeň je opravdu velká, ale dělníků je málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň.“ (Lukáš 10:2) Podobnost se žní je nasnadě, protože zdržení v čase žně mohlo vést ke ztrátě cenné úrody. Obdobně kdyby učedníci zanedbávali svůj úkol kázat, mohly být ztraceny cenné životy. (Ezekiel 33:6)

Nerozptylovaní kazatelé

Ježíš své učedníky dále poučil: „Nenoste měšec ani mošnu s jídlem ani sandály a s nikým se po cestě neobjímejte na pozdrav.“ (Lukáš 10:4) Bylo zvykem, že pocestní s sebou nosili mošnu s jídlem a náhradní sandály pro případ, že by prochodili podrážky nebo se přetrhly pásky sandálů. Ale Ježíšovi učedníci si s takovými věcmi neměli dělat starosti. Měli raději důvěřovat, že Jehova se o ně postará prostřednictvím Izraelitů, kteří byli tradičně pohostinní.

Proč však Ježíš svým učedníkům řekl, aby se s nikým neobjímali na pozdrav? Měli snad jednat odměřeně, nebo dokonce nevychovaně? Vůbec ne. Za řeckým slovem a·spaʹzo·mai, které znamená objímat na pozdrav, se může skrývat mnohem více než jen zdvořilé „dobrý den“. Může znamenat i obvyklé polibky, objetí a dlouhý rozhovor dvou známých, kteří se potkali. Jeden komentátor uvádí: „Pozdravy Orientálců nespočívaly v letmém pokynutí nebo podání ruky, jak to děláme my, ale byly provázeny mnohým objímáním, úklonami, a dokonce padnutím na zem. To vše vyžadovalo mnoho času.“ (Srovnej 2. Královskou 4:29.) Ježíš tak svým následovníkům pomohl, aby se vyhnuli rozptylujícím věcem, které byly sice obvyklé, ale i nadbytečné.

Závěrem Ježíš svým učedníkům řekl, že když vstoupí do domu a budou přivítáni, mají ‚v tom domě zůstat, jíst a pít věci, které jim poskytnou‘. Když však vstoupí do města, a nebudou dobře přijati, měli ‚vyjít na jeho široké cesty a říci: „I prach z vašeho města, který nám přilnul k nohám, stíráme proti vám.“ ‘ (Lukáš 10:7, 10, 11) Setření nebo oklepání prachu z nohou znamenalo, že učedníci v pokoji odešli od domu nebo města s nevnímavými lidmi a nechali na Bohu, co s nimi udělá. Avšak ti, kdo Ježíšovy učedníky přijali laskavě, si zajistili požehnání. Při jiné příležitosti Ježíš svým apoštolům řekl: „Kdo přijímá vás, přijímá také mne, a kdo přijímá mne, přijímá také toho, který mě vyslal. A kdokoli dává jednomu z těchto maličkých napít i jen pohár studené vody, protože je učedníkem, vpravdě vám říkám, rozhodně neztratí svou odměnu.“ (Matouš 10:40, 42)

Poučení pro nás

Pověření kázat dobrou zprávu o Božím Království a činit učedníky nyní vykonává hodně přes pět milionů svědků Jehovových na celém světě. (Matouš 24:14; 28:19, 20) Vědí, že jejich poselství je naléhavé. Co nejlépe tedy využívají svůj čas a vyhýbají se věcem, které by je rozptylovaly a kvůli nimž by se nemohli plně zaměřit na svůj důležitý úkol.

Svědkové Jehovovi se snaží být přívětiví k lidem, s nimiž mluví. Nezapojují se však do planého povídání a do debat o sociálních otázkách nebo o nezdarech tohoto světa při nápravě křivd. (Jan 17:16) Raději se v rozhovorech zaměřují na jediné trvalé řešení lidských problémů — na Boží Království.

Při své službě jsou svědkové Jehovovi nejčastěji vídáni ve dvojicích. Neudělalo by se více práce, kdyby každý sloužil sám? Možná. I dnešní křesťané však vidí, jaké výhody přináší služba se spoluvěřícím. V nebezpečných místech je to určitou ochranou. Služba ve dvojici také umožňuje, aby se novější zvěstovatelé dobré zprávy učili od těch zkušenějších. A oba zúčastnění se mohou vzájemně povzbuzovat. (Přísloví 27:17)

Kazatelské dílo je nepochybně tou nejnaléhavější prací, která se v těchto „posledních dnech“ vykonává. (2. Timoteovi 3:1) Svědkové Jehovovi jsou rádi, že mají oporu celosvětového společenství bratrů, v němž slouží „bok po boku za víru v dobrou zprávu“. (Filipanům 1:27)

[Poznámka pod čarou]