Nato se tazatel Ježíše zeptal: „Kdo je skutečně můj bližní?“ Ježíš mu neodpověděl přímo, ale vyprávěl podobenství o Židovi, kterého okradli, zbili a pak polomrtvého nechali ležet. Kolem šli dva Židé — nejprve kněz a po něm Levita. Oba viděli, v jakém stavu je jejich židovský krajan, ale nijak mu nepomohli. Potom šel okolo Samaritán. Pohnut lítostí ovázal zraněnému Židovi rány, odvezl jej do hostince a zajistil, aby se tam o něj postarali.

Ježíš se tazatele zeptal: „O kterém z těch tří se ti zdá, že se prokázal jako bližní tomu muži, který padl mezi lupiče?“ Bylo zřejmé, že bližním byl onen milosrdný Samaritán. Ježíš tak ukázal, že pravá láska k bližním dokáže překlenout národnostní bariéry. — Lukáš 10:29

Ježíš je vynikající vzor

V prvním století měli Židé velmi špatný vztah k Samaritánům, lidu žijícímu na území mezi Judejí a Galilejí. Jednou se Ježíše jeho židovští odpůrci pohrdavě zeptali: „Neříkáme správně: Jsi Samaritán a máš démona?“ (Jan 8:48) Židé měli k Samaritánům tak nevraživý postoj, že někteří z nich dokonce Samaritány veřejně proklínali v synagógách a denně se modlili, aby Samaritáni nezískali věčný život.

Ježíš o této hluboko zakořeněné nenávisti věděl, a to bylo bezpochyby podnětem, který jej vedl k tomu, že předložil podobenství o Samaritánovi. Ten se prokázal jako opravdový bližní, když se postaral o Žida zbitého lupiči. Mohl Ježíš odpovědět jinak, když se ho Žid zběhlý v mojžíšském Zákoně ptal: „Kdo je skutečně můj bližní“? (Lukáš 10:29) Kdyby Ježíš řekl přímo: ‚Tvými bližními nejsou jen Židé, jako jsi ty, ale i jiní lidé, dokonce i Samaritán‘, Židé by něco takového stěží přijali. Ježíš tedy vyprávěl podobenství o Židovi, kterému projevil milosrdenství Samaritán. Ježíš tak židovským posluchačům pomohl, aby dospěli k závěru, že pravá láska k bližním zahrnuje také lásku k lidem nežidovského původu.