Plnili Jehovovu vůli

Marie si volí „dobrý podíl“

V JEŽÍŠOVĚ době byly židovské ženy omezovány rabínskými tradicemi. Proto byly odrazovány od studia Zákona. Mišna skutečně uváděla tento názor: „Jestliže nějaký muž dává své dceři poznání Zákona, je to, jako kdyby ji učil smilstvu.“ (Sota 3:4)

Výsledkem bylo, že mnohé ženy, které žily v prvním století v Judeji, byly nevzdělané. „Neexistuje žádný doklad o tom, že by v době před Ježíšovou službou bylo někdy židovským ženám dovoleno, aby byly učednicemi nějakého významného učitele, tím méně aby s takovým učitelem cestovaly nebo aby vyučovaly někoho jiného kromě dětí,“ uvádí The Anchor Bible Dictionary. K dalšímu ponížení žen přispěli někteří náboženští vůdci, kteří dokonce stanovili pravidlo, že žádný muž by neměl se ženou mluvit na veřejnosti.

Ježíš se neohlížel na tento bezbožný postoj. Vyučoval jak ženy, tak muže, a mezi jeho následovníky byli lidé obou pohlaví. (Lukáš 8:1–3) Při jedné příležitosti byl Ježíš pozván, aby byl hostem Marty a Marie. (Lukáš 10:38) Tyto dvě ženy byly Lazarovy sestry, a všichni tři byli učedníky a dobrými přáteli Ježíše. (Jan 11:5) Tato rodina měla možná význačné postavení, vezmeme-li v úvahu, jak velký počet lidí přišel Martu a Marii utěšit, když Lazar zemřel. V každém případě však z toho, co se odehrálo v jejich domě, když byl u nich Ježíš hostem, vyplynulo cenné poučení nejen pro ně samotné, ale také pro nás.

Vyučování u Ježíšových nohou

Marta a Marie nepochybně chtěly připravit pro Ježíše přepychovou hostinu, a snad k tomu měly i dostatek prostředků. (Srovnej Jana 12:1–3.) Avšak když jejich host přišel, Marie „se . . . posadila u Pánových nohou a stále naslouchala jeho slovu“. (Lukáš 10:39) Ježíšovi nebránila žádná lidská tradice v tom, aby nevyučoval upřímnou ženu, která se s takovou dychtivostí chtěla učit. Můžeme si představit Marii, jak sedí před Ježíšem jako žákyně, která je plně soustředěna na vyučování svého Učitele. (Srovnej 5. Mojžíšovu 33:3; Skutky 22:3.)

Marta — na rozdíl od Marie — „byla . . . rozptýlena obstaráváním mnoha povinností“. Připravovala nějaké složité jídlo, a tak byla zcela zaneprázdněna pracemi, které to vyžadovalo. Martu brzy rozladilo, že zůstala na všechnu tu práci sama, zatímco její sestra sedí u Ježíšových nohou. A tak Marta přerušila Ježíše, když mluvil k Marii, a možná příkrým tónem řekla: „Pane, nevadí ti, že mě má sestra nechala samotnou obsluhovat? Pověz jí tedy, aby mi pomáhala.“ (Lukáš 10:40)

Na samotné žádosti Marty nebylo nic špatného. Koneckonců příprava jídla pro skupinu lidí je náročná práce a její tíha by neměla spočívat jen na jednom člověku. Ježíš však v tom, co řekla, zpozoroval příležitost předložit jí cenné poučení. „Marto, Marto,“ řekl jí, „jsi úzkostlivá a rozrušuješ se mnoha věcmi. Potřebných věcí je však jen několik nebo pouze jedna. Marie, ta si vyvolila dobrý podíl a nebude jí odňat.“ (Lukáš 10:41, 42)

Ježíš neřekl, že Marta ztratila zájem o duchovní věci. Naopak o ní věděl, že je to žena, která má hlubokou zbožnou oddanost.a Nepochybně právě tento postoj ji podnítil, aby jako první pozvala Ježíše do svého domu. Ježíš však svým jemným pokáráním poukazoval na to, že Marta kvůli své úzkostlivé starosti o jídlo přicházela o vzácnou příležitost získat osobní poučení od Božího Syna.

Připusťme, že tehdejší kultura možná podporovala názor, že hodnota ženy se nejlépe projeví tím, jak zvládá práce v domácnosti. Ježíšova slova však ukázala, že stejně jako muži mohou i ženy sedět u nohou Božího Syna a naslouchat výrokům života. (Jan 4:7–15; Skutky 5:14) Z tohoto pohledu by pro Martu bylo mnohem lepší, kdyby nabídla jen několik málo chodů — nebo dokonce pouze jeden —, jestliže by jí to poskytlo příležitost sedět u nohou Mistra a učit se od něj. (Srovnej Matouše 6:25.)

Poučení pro nás

I dnes jsou jak muži, tak ženy mezi těmi, kdo kladně reagují na Ježíšovo pozvání, aby ‚si vzali zdarma vodu života‘. (Zjevení 22:17) Láska některé z nich — podobně jako Martu — podněcuje, aby co nejlépe sloužili potřebám svých spoluvěřících. Uvažují prakticky a jednají pohotově, a Jehova slibuje, že odmění jejich namáhavou práci, kterou dělají z lásky. (Hebrejcům 6:10; 13:16) Jiní se možná více podobají Marii. Jsou mírní a hloubaví. Jejich dychtivost rozjímat o Božím slově jim pomáhá, aby zůstali pevně zakořeněni ve víře. (Efezanům 3:17–19)

Oba typy lidí plní v křesťanském sboru velmi důležitou úlohu. Všichni by si však nakonec měli ‚zvolit dobrý podíl‘ tím, že kladou důraz především na duchovní věci. Jestliže se totiž ujišťujeme o důležitějších věcech, potom budeme mít Boží přízeň a požehnání. (Filipanům 1:9–11)

[Poznámka pod čarou]