⁴ Ježíš řekl: „Kdo z vás bude mít přítele a půjde k němu o půlnoci a řekne mu: ‚Příteli, půjč mi tři chleby, protože ke mně právě z cesty přišel můj přítel, a nemám nic, co bych mu předložil‘?

Lukáš 11:5–

Abychom toto poučení jasně rozpoznali, musíme vzít v úvahu, jak lidé, kteří slyšeli Ježíšovo podobenství o neodbytném hostiteli, pohlíželi na projevování pohostinnosti. Z mnoha pasáží v Písmu je vidět, že zvyk pečovat o návštěvníky byl v biblických dobách považován za velice důležitý, zvláště mezi Božími služebníky. (1. Mojžíšova 18:2–5; Hebrejcům 13:2) Neprojevit pohostinnost byla ostuda. (Lukáš 7:36–38, 44–46) Mějme to na paměti, když se nyní znovu zamyslíme nad Ježíšovým příběhem.

 7. Proč se hostitel v Ježíšově podobenství neostýchá probudit svého přítele?

⁷ Podobenství vypráví o tom, že návštěvník přišel k hostiteli o půlnoci. Hostitel cítí povinnost posloužit svému hostu jídlem, ale ‚nemá nic, co by mu předložil‘. To je podle jeho názoru neodkladná situace. Za každou cenu musí někde sehnat chléb. Jde tedy ke svému příteli a bezostyšně ho probudí. „Příteli, půjč mi tři chleby,“ volá. Žádá ho neodbytně, dokud nedostane, co potřebuje. Teprve když ty chleby má, může být správným hostitelem.

Čím víc potřebujeme, tím víc musíme žádat

 8. Co nás podnítí k tomu, abychom neodbytně prosili o svatého ducha?

⁸ Proč se podle tohoto podobenství máme modlit neodbytně? Ten muž vytrvale prosil o chléb, protože měl pocit, že ho nutně potřebuje, aby mohl splnit svou hostitelskou povinnost. (Izajáš 58:5–7) Kdyby chléb neměl, dobrým hostitelem by nebyl. Podobné to je s námi. Uvědomujeme si, že k tomu, abychom mohli konat svou službu jako praví křesťané, nezbytně potřebujeme Božího ducha. Proto ve svých modlitbách stále o tohoto ducha prosíme. (Zecharjáš 4:6) Bez něj bychom toho moc nezvládli. (Matouš 26:41) Je vám jasné, jaký důležitý závěr můžeme ze zmíněného podobenství vyvodit? Jestliže cítíme, že Božího ducha naléhavě potřebujeme, je pravděpodobnější, že o něj budeme prosit neodbytně.

9, 10. (a) Znázorněte, proč je nutné prosit o Božího ducha neodbytně. (b) Jakou otázku bychom si měli položit a proč?

⁹ Přenesme toto poučení do našeho každodenního života a představme si, že někdo z členů naší rodiny v noci náhle onemocní. Probudili bychom lékaře a požádali ho o pomoc? Asi bychom to neudělali, kdyby se jednalo o něco nezávažného. Ale kdyby šlo o infarkt, bez ostychu bychom lékaře zavolali. Proč? Protože to je neodkladná situace. Uvědomujeme si, že odborná pomoc je naprosto nezbytná. Kdybychom o ni nepožádali, pacient by mohl zemřít. Podobně i praví křesťané trvale potřebují neodkladnou pomoc. Vždyť Satan obchází jako „řvoucí lev“ a snaží se nás pohltit. (1. Petra 5:8) Máme-li zůstat duchovně naživu, nutně potřebujeme Božího ducha. Kdybychom Boha o pomoc nežádali, mohlo by to mít za následek smrt. Prosíme ho tedy o jeho svatého ducha směle a neodbytně. (Efezanům 3:14–16) Jedině tak si můžeme zachovat sílu potřebnou k tomu, abychom ‚vytrvali až do konce‘. (Matouš 10:22; 24:13)