Povšimněme si Ježíšova vysvětlení, proč onen muž dostal to, co potřeboval. Stalo se to „kvůli jeho smělé neodbytnosti“. (Lukáš 11:8) Vyjádření ‚smělá neodbytnost‘ se v Bibli vyskytuje jen jednou. Je přeloženo z řeckého výrazu, který doslova znamená „bezostyšnost“. Slovo „bezostyšnost“ se často používá v negativním smyslu. Jestliže však někdo projevuje bezostyšnost či neodbytnost v zájmu dobré věci, může to být vlastnost chvályhodná. Tak je tomu v případě hostitele, o němž pojednává podobenství. Neostýchá se neodbytně prosit o to, co potřebuje. Ježíš nám dává tohoto hostitele za příklad, a proto bychom se měli modlit s podobnou neodbytností. Jehova si přeje, abychom ‚neustále prosili, neustále hledali a neustále klepali‘. On potom ‚dá svatého ducha těm, kdo ho prosí‘.

Podobně i praví křesťané trvale potřebují neodkladnou pomoc. Vždyť Satan obchází jako „řvoucí lev“ a snaží se nás pohltit. (1. Petra 5:8) Máme-li zůstat duchovně naživu, nutně potřebujeme Božího ducha. Kdybychom Boha o pomoc nežádali, mohlo by to mít za následek smrt. Prosíme ho tedy o jeho svatého ducha směle a neodbytně. (Efezanům 3:14–16) Jedině tak si můžeme zachovat sílu potřebnou k tomu, abychom ‚vytrvali až do konce‘. (Matouš 10:22; 24:13)