„Celé Písmo je inspirováno Bohem a prospěšné“

1. Jak Bible označuje svého Autora a jaké poznání Písma poskytují?

„CELÉ Písmo je inspirováno Bohem.“ Tato slova v 2. Timoteovi 3:16 označují Boha, jehož jméno je Jehova, jako Autora a Inspirátora Svatých písem. Jakým nevyčerpatelným zdrojem potěšení jsou inspirovaná Písma a jakou úžasnou zásobárnou pravého poznání! Poskytují skutečné ‚poznání Boha‘, které se lidé milující spravedlnost ve všech dobách snažili získat a uchovat si je jako poklad. — Přísl. 2:5.

2. Jak si vážili Mojžíš, David a Šalomoun Boží moudrosti?

² Jedním z těch, kteří hledali toto poznání, byl Mojžíš, viditelný vůdce a organizátor Božího národa Izraele, jenž napsal, že božské poučení je osvěžující „jako rosa, jako jemné deště na trávu a jako vydatné spršky na rostlinstvo“. Pak to byl David, statečný bojovník a zastánce Jehovova jména, který se modlil: „Poučuj mě, Jehovo, o své cestě. Budu chodit v tvé pravdě.“ Byl to dále pokojný Šalomoun, tvůrce jedné z nejnádhernějších staveb na této zemi, totiž Jehovova domu v Jeruzalémě, který ocenil biblickou moudrost těmito slovy: „Mít ji jako zisk je lepší než mít jako zisk stříbro, a mít ji jako výnos než samotné zlato. Je drahocennější než korály a všechna jiná tvá potěšení se jí nemohou vyrovnat.“ — 5. Mojž. 32:2; Žalm 86:11; Přísl. 3:14, 15.

3. Jakou hodnotu přiznávají božskému slovu Ježíš a sám Bůh?

³ Ježíš, Boží Syn, přiznal Božímu slovu tu nejvyšší hodnotu, když prohlásil: „Tvé slovo je pravda.“ Svým následovníkům řekl: „Jestliže zůstanete v mém slovu, jste skutečně moji učedníci a poznáte pravdu a pravda vás osvobodí.“ (Jan 17:17; 8:31, 32) Toto slovo, které Ježíš obdržel od svého Otce, je opravdu mocné. Je to Boží slovo. Po své smrti a vzkříšení a potom když vystoupil do nebe, kde byl po Jehovově pravici, zjevoval Ježíš dál slovo svého Otce, včetně potěšujícího popisu Božích požehnání, která jsou připravena pro lidstvo na rajské zemi. Nato Bůh přikázal apoštolu Janovi: „Piš, protože tato slova jsou spolehlivá a pravá.“ Všechna slova inspirovaných Písem jsou tedy „spolehlivá a pravá“ a přinášejí nezměrný prospěch těm, kteří se jich drží. — Zjev. 21:5.

4. K čemu jsou inspirovaná Písma prospěšná?

⁴ V čem spočívá tento prospěch? Odpoví nám úplný výrok apoštola Pavla v 2. Timoteovi 3:16, 17: „Celé Písmo je inspirováno Bohem a prospěšné k vyučování, ke kárání, k urovnávání věcí, k ukázňování ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl zcela způsobilý, úplně vyzbrojený pro každé dobré dílo.“ Inspirovaná Písma jsou tedy prospěšná proto, že vyučují správným naukám a správnému chování, urovnávají věci v naší mysli a v našem životě a kárají nás a ukázňují, takže můžeme pokorně chodit v pravdě a spravedlnosti. Jestliže se podřídíme učení Božího slova, staneme se „Božími spolupracovníky“. (1. Kor. 3:9) Není dnes na zemi větší přednost, než být činným v Božím díle jako ‚zcela způsobilý a úplně vyzbrojený Boží člověk‘.

PEVNÝ ZÁKLAD PRO VÍRU

5. Co je víra a pouze jak ji můžeme získat?

⁵ K tomu, abychom mohli být Božími spolupracovníky, potřebujeme víru. Víru nesmíme zaměňovat s pouhou lehkověrností, která je dnes tak běžná. Mnozí lidé si myslí, že dostačuje jakákoli víra — sektářská, evoluční nebo filozofická. Avšak Boží člověk se musí ‚držet vzoru zdravých slov. . . s vírou a láskou, jež jsou ve spojitosti s Kristem Ježíšem‘. (2. Tim. 1:13) Jeho víra musí být skutečná a živá, neboť „víra je jisté očekávání věcí, na něž je naděje, zřejmý důkaz skutečností, ačkoli je nelze spatřit“. Musí být založena na pevné důvěře v Boha a v jeho odměnu těm, kteří se mu líbí. (Hebr. 11:1, 6) Tato víra se může získat jen pilným studiem Božího slova, Bible. Je založena na hluboké lásce k Bibli, k Bohu Bible, Jehovovi, a k jeho Synu, Ježíši Kristu. Je pouze jedna taková živá víra, stejně jako je jeden Pán, Ježíš Kristus, a jeden Bůh a Otec všech, Jehova. — Ef. 4:5, 6.

6. V čem je hodnota pravé víry?

⁶ Potřebujeme tedy vědět, co je Boží slovo a jak vzniklo, a poznat také jeho autoritu, účel a jeho sílu vedoucí k spravedlnosti. Když získáme ocenění pro jeho slavné poselství, budeme mít víru. Nadto se naučíme tak vroucně milovat Bibli a jejího Autora, že nic a nikdy neudusí tuto víru a lásku. Jsou to právě Písma, která obsahují výroky Ježíše Krista, jež vytvářejí pevný základ pro víru. Pravá víra je ta, která vytrvává ve zkouškách, v krutém utrpení a v pronásledování a odolává hmotařským lákadlům a filozofiím bezbožné společnosti. To ona bude slavně triumfovat až do Božího nového spravedlivého světa. „To je to vítězství, které zvítězilo nad světem: naše víra.“ — 1. Jana 5:4.

7. Jaká odměna přichází s nalezením biblické moudrosti?

⁷ Abychom získali víru a udrželi si ji, musíme neustále posilovat lásku a ocenění pro Boží slovo, pro inspirovaná Písma. Písma jsou Boží neporovnatelný dar lidstvu, zásobárna duchovních pokladů s bezednou hloubkou moudrosti. Jejich osvěcující síla, která povzbuzuje ke spravedlnosti, předčí sílu všech jiných knih, které kdy byly napsány. Při svém pátrání po poznání Božího slova jistě zvoláme s apoštolem Pavlem: „Ó hloubko Božího bohatství a moudrosti a poznání!“ Znát inspirovaná Písma a jejich Autora znamená vstoupit na cestu věčné radosti a spokojenosti. — Řím. 11:33; Žalm 16:11.

JEHOVA — SDÍLNÝ BŮH

8. a) Proč máme být vděční, že Jehova je sdílný Bůh? b) Jak se odlišuje od démonských bohů?

⁸ Když David mluvil o slávě Jehovova jména, zvolal: „Jsi velký a činíš úžasné věci; ty jsi Bůh, jen ty.“ (Žalm 86:10) Jehova učinil pro lidstvo na zemi mnoho „úžasných věcí“, a mezi ně patří i to, že jim předal své Slovo. Ano, Jehova je sdílný Bůh, Bůh, který se láskyplně vyjadřuje k prospěchu svých tvorů. Jak bychom měli být vděční, že náš Stvořitel není nějakým povzneseným vladařem, zahaleným v tajemstvích a nepřístupným k potřebám lidí, kteří milují spravedlnost! Jehova přebývá již nyní se všemi, kteří projevují víru a lásku. Je jako laskavý Otec, který sděluje dobré věci svým zvídavým dětem. A tak to bude i v přicházejícím novém světě. (Zjev. 21:3) Náš nebeský Otec není jako démonští bohové, kteří musí být představováni strašlivými němými modlami. Bohové z kovu a kamene nemají žádný otcovský vztah ke svým neosvíceným ctitelům. Nemohou jim sdělit nic prospěšného. Opravdu „ti, kteří je dělají, stanou se právě jim podobnými“. — Žalm 135:15–19; 1. Kor. 8:4–6.

9. Jaká sdělení přicházejí od Boha, který je v oblastech nahoře?

⁹ Jehova je „Bůh milosrdný a milostivý, pomalý k hněvu a hojný v milující laskavosti a pravdě“. (2. Mojž. 34:6) Z hojnosti své milující laskavosti sdělil lidstvu hojné pravdy. Ty jsou zdravou radou pro vedení lidstva a zahrnují proroctví, která osvětlují stezky k budoucím požehnáním. „Všechno, co bylo napsáno dříve, bylo totiž napsáno pro naše poučení, abychom měli naději prostřednictvím své vytrvalosti a prostřednictvím útěchy z Písem.“ (Řím. 15:4) Toto spolehlivé sdělení k poučení lidstva, které žije v oblastech dole, přišlo z oblastí nahoře, ze samotného nebe. — Jan 8:23.

10. V kterých jazycích vyjadřoval Jehova svá sdělení a proč?

¹⁰ Jehova nikdy nemluvil neznámým jazykem, ale vždy lidskou řečí, živým jazykem svých věrných svědků. (Sk. 2:5–11) K Adamovi, Noemovi, Abrahamovi, Mojžíšovi a hebrejským prorokům mluvil Jehova prvním lidským jazykem známým nyní jako hebrejština. Hebrejština se používala tak dlouho, dokud jí bylo rozumět, tedy až do doby Saula z Tarsu, k němuž vzkříšený Ježíš tímto jazykem mluvil. (Sk. 26:14) Když mezi Izraelity ve vyhnanství převládl aramejský jazyk Kaldejců, přišla tehdy některá sdělení od Boha v aramejštině, neboť lid tomuto jazyku rozuměl. (Ezra 4:8–6:18; 7:12–26; Dan. 2:4b–7:28) Později, když se stala mezinárodním jazykem a hlavním jazykem Božích svědků řečtina, byla Jehovova slova sdělována a zachovávána v tomto jazyce. Výroky uchované v Bibli jsou Jehovovým sdělením, jež bylo vždy vysloveno živým jazykem, a to k prospěchu pokorných lidí na zemi, kteří milují pravdu.

11. Proč můžeme říci, že Jehova je Tvůrcem všech jazyků?

¹¹ Jehova je Stvořitel mysli a orgánů řeči včetně jazyka, úst a hrdla, které vytvářejí všechny ty spletité zvuky každého z mnoha jazykových systémů. Proto můžeme říci, že Jehova je Tvůrcem všech jazyků. Dokázal svou autoritu nad jazykem lidí zázrakem, který provedl u věže v Babelu. (2. Mojž. 4:11; 1. Mojž. 11:6–9; 10:5; 1. Kor. 13:1) Žádný jazyk není Jehovovi cizí. Nejenže dal člověku původní hebrejský jazyk, ale tím, že stvořil mysl a orgány řeči, také opatřil základ pro aramejštinu a řečtinu a pro všech asi 3 000 jazyků, jimiž nyní lidstvo mluví.

ŘEČ PRAVDY

12, 13. a) Jak nám Jehova usnadnil, abychom porozuměli jeho sdělením? b) Uveď příklady.

¹² Ať již Jehova použil jakéhokoli systému lidského jazyka, ve všech případech mluvil řečí pravdy, a ne řečí náboženského mysticismu. Je to jednoduchý a snadno sruzumitelný jazyk. (Sef. 3:9) Pozemský člověk může lehce porozumět trojrozměrným věcem neboli předmětům, jež mají výšku, šířku a délku a jsou umístěny v proudu času. Proto Jehova zpodobnil neviditelné věci předobraznými znázorněními, která lidská mysl může chápat. Byl to například svatostánek, který navrhl Bůh, a Mojžíš jej pak postavil v pustině. Pavel pod inspirací použil jeho trojrozměrných symbolů, aby vysvětlil slavné skutečnosti v samotném nebi. — Hebr. 8:5; 9:9.

¹³ Jiný příklad: Jehova, který je duch, nesedí v nebi doslovně v křesle podobném trůnu. Když však mluví k nám, pouhým lidem odkázaným na viditelné skutečnosti, používá tohoto viditelného symbolu, aby nám umožnil porozumění. Když zahajuje jednání nebeského dvora, je to, jako když pozemský král začne jednání usednutím na trůn. — Daniel 7:9–14.

SNADNO SE PŘEKLÁDÁ

14, 15. Proč se Bible snadno překládá do jiných jazyků na rozdíl od lidských filozofických spisů? Znázorni to.

¹⁴ Protože Bible byla napsána v těchto pozemských, snadno pochopitelných výrazech, je možné překládat její symboly a děje jasně a přesně do většiny moderních jazyků. Původní moc a síla pravdy jsou zachovány ve všech překladech. Jednoduchá každodenní slova, jako „kůň“, „válka“, „koruna“, „trůn“, „manžel“, „manželka“ a „děti“, jasně zprostředkují přesnou myšlenku v každém jazyce. To je v protikladu k lidským filozofickým spisům, které se často nehodí k přesnému překladu. Jejich složité výrazy a odtažitá terminologie se často nemohou doslova překládat do jiného jazyka.

¹⁵ Síla biblického vyjadřování je daleko větší. Bůh nepoužíval filozofickou řeč ani když sděloval soudní poselství nevěřícím, ale mluvil spíše v každodenních symbolech. Vidíme to u Daniela 4:10–12. Království povýšeneckého pohanského krále je zde podrobně popsáno jako symbolický strom, a pak následuje přesná předpověď budoucích událostí pomocí dějů, jež souvisejí s tímto stromem. To vše se v překladech jasně přenese do jiných jazyků. Jehova takto láskyplně předával svá sdělení, aby se „rozhojnilo pravé poznání“. Jak obdivuhodně to pomohlo k porozumění proroctví v tomto „čase konce“! — Daniel 12:4.

ZPŮSOB SDĚLOVÁNÍ

16. Jak můžeme nastínit Jehovův způsob sdělování?

¹⁶ Někdo se snad zeptá: Jaké sdělovací prostředky zde hrály roli? To si můžeme dobře znázornit novodobým příkladem. Sdělovací prostředky mají 1. původce poselství neboli toho, kdo je vyslovil; 2. vysílač; 3. prostředek, skrze nějž poselství prochází; 4. přijímač a 5. posluchače. Při telefonním spojení je zde 1. uživatel telefonu, jenž zahajuje spojení, 2. telefonní přístroj, který poselství převádí do elektrických impulsů, 3. telefonní linky, jež nesou elektrické impulsy na místo určení, 4. sluchátko, které poselství převádí z impulsů zpět do zvuků a 5. posluchač. Podobně v nebi 1. Jehova Bůh pronáší své výroky, 2. potom jeho oficiální Slovo neboli Mluvčí, známý nyní jako Ježíš Kristus, často předává poselství dál, 3. Boží svatý duch neboli činná síla je použita k přenosu zprávy na zem, 4. Boží prorok na zemi je příjemcem poselství a 5. ten je pak oznámí k prospěchu Božího lidu. Jako dnes může být příležitostně vyslán kurýr k doručení důležitého poselství, tak Jehova občas uznal za vhodné použít duchovních poslů neboli andělů, aby předali některá sdělení z nebes jeho služebníkům na zemi. — Gal. 3:19; Hebr. 2:2.

POSTUP INSPIRACE

17. Které řecké slovo se překládá jako „inspirováno Bohem“ a jak nám jeho význam pomáhá porozumět postupu inspirace?

¹⁷ Výraz „inspirováno Bohem“, je překlad řeckého slova theopneustos, což znamená „Bohem vdechnutý“. (Viz 2. Timoteovi 3:16, Rbi 8, první poznámka pod čarou.) Bůh ‚vdechl‘ svého ducha, svou činnou sílu, věrným mužům a přiměl je, aby sestavili a napsali Posvátná písma. Tento proces je známý jako inspirace. Mysl proroků a jiných věrných Jehovových služebníků, kteří se dostali pod vliv inspirace, byla unášena prostřednictvím této činné síly. To znamená, že od Boha obdrželi poselství, včetně vhodných zobrazení, a to se jim pevně vepsalo do mysli. „Vždyť v žádné době nebylo proroctví proneseno z lidské vůle, ale lidé mluvili z Boha, jak byli unášeni svatým duchem.“ — 2. Petra 1:21; Jan 20:21, 22.

18. Jak hluboce zapůsobila inspirovaná poselství na své lidské příjemce?

¹⁸ Ať již tito Boží muži byli v bdělém stavu a při plném vědomí, nebo spali a snili, Boží duch jim pevně vštípil poselství vycházející z božského zdroje sdělovacího prostředku. Když prorok obdržel poselství, bylo jeho odpovědností, aby je slovy předal druhým. Až se Mojžíš a jiní věrní proroci vrátí při vzkříšení, budou nepochybně moci potvrdit přesnost zachovaných zpráv svých spisů, protože jejich vnímavá obnovená mysl bude mít stále ještě jasně v paměti původní sdělení. Stejně hluboce zapůsobilo na apoštola Petra, když byl přítomen proměnění, takže mohl o více než 30 let později živě psát o jeho velkoleposti. — Matouš 17:1–9; 2. Petra 1:16–21.

AUTOR A JEHO PRST

19. Co je Boží „prst“ a které texty to dokazují?

¹⁹ Lidští autoři používají k psaní prsty. V dávných dobách psali brkem nebo rydlem, a v moderní době píší perem, na psacím stroji nebo na počítači. Říká se, že to, co tyto prsty vytvořily, je výplodem mysli toho, jemuž prsty patřily. Věděl jsi, že Bůh má prst? Je to tak, neboť Ježíš mluvil o Božím duchu jako o Božím „prstu“. Když Ježíš vyléčil muže posedlého démonem, takže znovu získal svou schopnost řeči a svůj zrak, náboženští nepřátelé se rouhali způsobu, jímž Ježíš muže vyléčil. Podle Matouše jim Ježíš řekl: „Pokud však vyháním démony prostřednictvím Božího ducha, pak vás Boží království skutečně dostihlo.“ (Mat. 12:22, 28) Lukáš rozšiřuje naše porozumění, když cituje Ježíše, jak při podobné příležitosti řekl: „Jestliže však vyháním démony prostřednictvím Božího prstu, Boží království vás skutečně dostihlo.“ (Luk. 11:20) Při jedné dřívější příležitosti byli egyptští kněží provozující magii nuceni připustit, že rány na Egypt byly ukázkou Jehovovy vyšší moci, a uznali: „Je to prst Boží!“ — 2. Mojž. 8:18, 19.

20. Jak působil Boží „prst“ a s jakým výsledkem?

²⁰ V souladu s tímto použitím slova „prst“ můžeme porozumět, že „Boží prst“ má velkou moc a že se toto označení dobře hodí na Božího ducha, jak jej Bůh použil při psaní Bible. Tak nás Písma informují, že Bůh napsal svým „prstem“ deset přikázání na dvě kamenné tabulky. (2. Mojž. 31:18; 5. Mojž. 9:10) Když Bůh použil muže k psaní různých knih svaté Bible, byla za perem oněch mužů rovněž řídící síla jeho symbolického prstu neboli jeho ducha. Boží svatý duch je neviditelný, ale byl obdivuhodně činný s viditelným, hmatatelným výsledkem, neboť lidstvo obdrželo vzácný dar Božího slova pravdy, Jeho Bibli. Nemáme pochybnosti o tom, že Autorem Bible je Jehova Bůh, nebeský Sdělovatel.

INSPIROVANÁ SBÍRKA ZAČÍNÁ

21. a) Jak začalo psaní Písem? b) Jak se Jehova postaral o jejich zachování?

²¹ Jak jsme již poznali, Jehova „dal Mojžíšovi dvě tabulky Svědectví, kamenné tabulky popsané Božím prstem“. (2. Mojž. 31:18) Písemný záznam obsahoval deset přikázání, a je zajímavé, že tento dokument osmkrát oficiálně uvádí božské jméno, Jehova. Ve stejném roce, 1513 př. n. l., Jehova přikázal Mojžíšovi, aby začal pořizovat stálé záznamy. Tak začalo psaní Posvátných písem. (2. Mojž. 17:14; 34:27) Bůh také přikázal Mojžíšovi, aby zhotovil „truhlu svědectví“ neboli „truhlu smlouvy“, dílo krásné řemeslné práce, v níž měli Izraelité toto nejvzácnější sdělení uchovávat. (2. Mojž. 25:10–22; 1. Král. 8:6, 9) Jehova stanovil podobu Truhly a svatostánku, kde měla být uložena, a hlavní umělecký řemeslník, Becalel, byl naplněn „Božím duchem v moudrosti, v porozumění a v poznání a v každém druhu řemeslné zručnosti“, aby provedl své dílo podle božského vzoru. — 2. Mojž. 35:30–35.

22. a) Kdo je Autorem inspirovaných Písem a jak dlouho psaní trvalo? b) Kdo byli spolupisatelé Bible a co o nich víme?

²² Když Bůh oznamoval svá předsevzetí, mluvil „při mnoha příležitostech a mnoha způsoby“ po dlouhé časové období. (Hebr. 1:1) Pisatelé, kteří zapisovali jeho slovo, konali tuto práci od roku 1513 př. n. l. až asi do roku 98 n. l., tedy po dobu asi 1 610 let. Jeden Autor, Jehova Bůh, použil asi čtyřiceti těchto písařů neboli lidských tajemníků. Všichni tito spolupisatelé byli Hebrejci, a tedy členové národa, jemuž „byla svěřena Boží posvátná prohlášení“. (Řím. 3:2) Osm z nich byli křesťanští Židé, kteří znali Ježíše osobně nebo prostřednictvím jeho apoštolů. Inspirovaná Písma, napsaná před jejich dobou, svědčila o příchodu Mesiáše neboli Krista. (1. Petra 1:10, 11) Ačkoli byli povoláni z mnoha společenských postavení, podporovali všichni tito pozemští pisatelé Bible, od Mojžíše až k apoštolu Janovi, svrchovanost Jehovy Boha a ohlašovali jeho předsevzetí na zemi. Psali v Jehovově jménu a z moci jeho ducha. — Jer. 2:2, 4; Ezek. 6:3; 2. Sam. 23:2; Sk. 1:16; Zjev. 1:10.

23. Jaké dřívější záznamy někteří pisatelé Bible použili a jak se tyto záznamy staly inspirovaným Písmem?

²³ Někteří z těchto pisatelů pojali do svých záznamů části zápisků zhotovených dřívějšími pisateli, kteří byli očitými svědky, ale nebyli všichni inspirováni. Mojžíš například zřejmě sestavil z takových vylíčení očitých svědků části 1. Mojžíšovy a stejně si asi počínal i Samuel při psaní knihy Soudci. Jeremjáš takto většinou postupoval při sestavování První a Druhé Královské, a podobně napsal Ezra První a Druhou Paralipomenon. Svatý duch pak vedl tyto pisatele při rozhodování, které části starších lidských zápisků mají použít a tak potvrdit jejich věrohodnost a spolehlivost. Od doby, kdy byly zařazeny, se tyto výtahy ze starších dokladů staly částí inspirovaných Písem. — 1. Mojž. 2:4; 5:1; 2. Král. 1:18; 2. Par. 16:11.

24, 25. a) Jaké historické období Bible popisuje? b) Uveď několik zajímavých skutečností z tabulky na straně 12.

²⁴ V jakém pořadí jsme obdrželi 66 knih Bible? Jakou část nekonečného proudu času zahrnují? Po popisu stvoření nebes a země a přípravy země jako domova pro člověka zachycuje zpráva 1. Mojžíšovy začátky lidských dějin od stvoření prvního člověka v roce 4026 př. n. l. Potom Posvátné spisy vyprávějí o důležitých událostech až do doby krátce po roce 443 př. n. l. Pak, po mezeře více než 400 let, opět navazují zprávou o roce 3 př. n. l. a pokračují v ní asi do roku 98 n. l. Z historického hlediska tak Písmo zahrnuje období 4 123 let.

²⁵ Tabulka na straně 12 nám pomůže porozumět okolnostem, v nichž pisatelé Bible žili, a sledu, ve kterém jsme dostávali biblické spisy.

ÚPLNÁ „KNIHA“ BOŽSKÉ PRAVDY

26. Proč jsou Písma jednou úplnou knihou?

²⁶ Posvátná písma, jako sbírka od 1. Mojžíšovy ke Zjevení, tvoří jednu úplnou knihu, jednu úplnou knihovnu, jež byla celá inspirována jediným nejvyšším Autorem. Nemají se dělit do dvou částí, aby se pak jedné části nepřipisovala menší hodnota. Hebrejská písma a Křesťanská řecká písma se na sebe vzájemně váží. Ta pozdější doplňují dřívější, a tak společně tvoří jednu úplnou knihu božské pravdy. Všech 66 knih Bible tvoří společně jednu knihovnu Svatých písem. — Řím. 15:4.

27. Proč jsou výrazy „Starý zákon“ a „Nový zákon“ nesprávným označením?

²⁷ Je tradičním omylem dělit Boží psané slovo do dvou částí a nazývat první část, od 1. Mojžíšovy k Malachiášovi, „Starým zákonem“ a druhou část, od Matouše ke Zjevení, „Novým zákonem“. V 2. Korinťanům 3:14 mluví populární Kralická bible o „čítání Starého Zákona“, ale apoštol zde nehovoří o starověkých Hebrejských písmech jako o celku. Nemá ani na mysli, že by inspirované křesťanské spisy tvořily „nový zákon [smlouvu]“. Apoštol zde mluví o smlouvě Zákona, kterou zaznamenal Mojžíš v Pentateuchu a jež tvoří pouze část předkřesťanských Písem. Proto říká v následujícím verši „když čten bývá Mojžíš“. Řecké slovo přeložené jako „zákon“, jež se několikrát vyskytuje v překladu Kralické bible, většina moderních překladů jednotně překládá jako „smlouva“. — Mat. 26:28; 2. Kor. 3:6, 14, Překlad nového světa Svatých písem, Petrů, Žilka, Revised Standard Version, American Standard Version.

28. Jaké ujištění dostáváme ohledně biblických proroctví?

²⁸ To, co bylo zaznamenáno a zachováno jako Svatá písma, nemá být paděláno. (5. Mojž. 4:1, 2; Zjev. 22:18, 19) Apoštol Pavel píše k tomuto bodu: „I kdybychom však my nebo anděl z nebe vám snad oznamovali jako dobrou zprávu něco nad to, co jsme vám oznámili jako dobrou zprávu, ať je proklet.“ (Gal. 1:8; viz též Jana 10:35.) Vše z Jehovova prorockého slova se musí v patřičné době splnit. „Takové se prokáže mé slovo, jež vychází z mých úst. Nevrátí se ke mně bez výsledků, ale jistě učiní to, co mě těší, a jistě bude mít úspěch v tom, k čemu jsem je poslal.“ — Iz. 55:11.

ZKOUMÁNÍ PÍSEM

29. Jaké úvodní informace poskytuje tato kniha, když postupně zkoumá každou knihu Bible?

²⁹ Následující stránky nabízejí postupné zkoumání 66 knih Posvátných písem. Popisuje se pozadí každé knihy, uvádějí se údaje o pisateli, době psaní a v některých případech o období, jež kniha zahrnuje. Je rovněž předložen důkaz, že kniha je věrohodná a že je právem částí inspirovaných Písem. Takový důkaz můžeme najít ve slovech Ježíše Krista nebo v inspirovaných spisech jiných Božích služebníků. Velmi často věrohodnost Bible prokazuje nepopiratelné splnění biblického proroctví nebo vnitřní důkaz ze samotné knihy, například její soulad, poctivost a otevřenost. Podpůrné důkazy podávají archeologické nálezy nebo spolehlivá světská historie.

30. Jak je předložen obsah každé knihy Bible?

³⁰ Obsah každé knihy je uveden proto, aby ostře vyvstalo mocné poselství pisatele Bible a vštípilo do srdce čtenáře hlubokou lásku k inspirovaným Písmům a k jejich Autoru, Jehovovi Bohu. Zvýší se tak ocenění pro živé poselství Božího slova ve vší jeho praktičnosti, souladu a kráse. Obsah knihy je uveden v odstavcích s podtitulky. Tím se usnadňuje studium. Každá kniha je samostatným celkem a vzácně přispívá k porozumění božských předsevzetí.

31. a) Jaké informace nám pomáhají pochopit, proč je každá kniha prospěšná? b) Jaký nádherný námět je v popředí všech pojednání o knihách Bible?

³¹ V závěru každé knihy je pojednání, které zdůrazňuje, proč je tato část inspirovaných Písem ‚prospěšná k vyučování, ke kárání, k urovnávání věcí, k ukázňování ve spravedlnosti‘. (2. Tim. 3:16) Je také připojena úvaha o splněných proroctvích, pokud se o nich zmiňuje inspirované svědectví pozdějších pisatelů Bible. Ve všech případech se poukazuje na to, jak kniha přispívá k rozvíjení celkového námětu Bible. Bible není mýtus. Obsahuje jediné živé poselství pro lidstvo. Od své první knihy, 1. Mojžíšovy, až k poslední knize, Zjevení, svědčí inspirovaná Písma o předsevzetí Stvořitele vesmíru, Jehovy Boha, totiž posvětit své jméno skrze Království v čele se svým Semenem. A v tom je nádherná naděje pro všechny, kteří milují spravedlnost. — Mat. 12:18, 21.

32. Jaké informace dostáváme, abychom si více vážili Bible?

³² Po pojednání o 66 knihách Bible věnujeme trochu prostoru dalším základním informacím o Bibli. Tento oddíl obsahuje zeměpisnou studii o Zaslíbené zemi, časový sled biblických událostí, informaci o překladech Bible, archeologické a jiné podpůrné doklady o věrohodnosti Bible a důkazy o tom, že jednotlivé knihy právem patří do Bible. V této části najdeme také další cenné informace a tabulky. To vše má zvýšit ocenění pro Bibli jako pro nejpraktičtější a nejprospěšnější knihu, která je dnes na zemi.

33. Jak může být Bible popsána a jaký je prospěch z jejího studia?

³³ Božský Autor mluvil k lidstvu velmi obšírně. V tom, co učinil pro své pozemské děti, projevil velmi hlubokou lásku a otcovský zájem. Jakou pozoruhodnou sbírku inspirovaných dokladů nám opatřil ve Svatých písmech! Tato Písma jsou opravdu neporovnatelným pokladem, rozsáhlou knihovnou ‚božsky vdechnutého‘ poučení, které daleko předčí svým bohatstvím a rozhledem spisy pouhých lidí. Věnujeme-li se studiu Božího slova, nebude to „únavné pro tělo“, ale spíše nám to přinese věčný prospěch, neboť poznáme, že „Jehovův výrok trvá navždy“. — Kaz. 12:12; 1. Petra 1:24, 25.

[Tabulka na straně 12]

INSPIROVANÍ PISATELÉ BIBLE A JEJICH SPISY

(V časovém pořadí)

2. Jozue Vojevůdce asi 1450 př. n. l. Jozue

5. Natan Prorok asi 1040 př. n. l. Viz výše (s Gadem)

8. Asaf Zpěvák Některé žalmy

9. Heman Moudrý muž Žalm 88

10. Etan Moudrý muž Žalm 89

12. Agur Přísloví kapitola 30

13. Lemuel Král Přísloví kapitola 31

14. Jonáš Prorok asi 844 př. n. l. Jonáš

15. Joel Prorok asi 820 př. n. l.(?) Joel

17. Ozeáš Prorok po 745 př. n. l. Ozeáš

18. Izajáš Prorok po 732 př. n. l.. Izajáš

19. Micheáš Prorok před 717 př. n. l. Micheáš

21. Nahum Prorok před 632 př. n. l. Nahum

22. Habakuk Prorok asi 628 př. n. l.(?) Habakuk

23. Obadjáš Prorok asi 607 př. n. l. Obadjáš

27. Ageus Prorok 520 př. n. l. Ageus

28. Zecharjáš Prorok 518 př. n. l. Zecharjáš

32. Malachiáš Prorok po 443 př. n. l. Malachiáš

36. Marek Misionář asi 60–65 n. l. Marek