ŠEBA
1. Syn Raamy, syna Kušova; uveden jako první. (1Mo 10:7; 1Pa 1:9)
2. Syn Joktana z linie Semovy (1Mo 10:21–30; 1Pa 1:17–23); prapředek jednoho ze třinácti arabských kmenů. Je možné, že muži z tohoto kočovného kmene byli ti loupeživí „Sabejci“, kteří podnikli nájezd, o němž se píše u Joba 1:14, 15.
3. Jeden ze dvou synů Jokšana, syna Abrahama a Ketury. (1Mo 25:1–3; 1Pa 1:32) Když byl Abraham ještě naživu, poslal své potomstvo z Ketury „východním směrem, do země Východu“. (1Mo 25:6) Zdá se tedy, že se tento Šeba usadil někde v Arábii.
4. Syn Benjamínovce Bikriho; přišel o život ve vzpouře proti Davidovi. (2Sa 20:1, 2) V době, kdy se David vracel do Jeruzaléma po Absalomově vzpouře, Šeba, „neužitečný muž“, vycítil, že deset izraelských kmenů chová k mužům z Judy, kmene Davidova, nevraživost. (2Sa 19:40–43) Šeba tuto nevraživost podnítil tím, že řekl, že ostatní kmeny nemají žádný „podíl v Davidovi“, a vybídl je: „Každý ke svým bohům!“ Judští muži se přidrželi krále, kdežto „všichni izraelští muži“ Davida opustili a následovali Šebu. Jedním motivem této vzpoury mohla být snaha vrátit kmenu Benjamín některé z výsad, jež měl v době, kdy byl králem Saul.
David řekl svému vojenskému veliteli Amasovi, aby během tří dnů shromáždil judské muže k bitvě a potlačil Šebovo povstání. Když se Amasa neobjevil včas, král poslal za prchajícím Šebou Abišaie (zdá se však, že během pronásledování se velení ujal Abišaiův bratr Joab). Šeba a jeho příbuzní, kteří ho podporovali, utekli až na S do Abel-bet-maaky, opevněného města kmene Naftali. Pronásledovatelé město oblehli a začali podkopávat hradby. Pak jedna moudrá žena z toho města promluvila k Joabovi a žádala o mír. Joab odpověděl, že se vojsko stáhne, jestliže mu město vydá vzbouřence Šebu. Když to lidé z města uslyšeli, usekli Šebovi hlavu a hodili ji přes městské hradby Joabovi. (2Sa 20:1–8, 13–22)
5. Gadovec žijící v Bašanu, potomek Abichajilův. (1Pa 5:11, 13)
6. Bohaté království, které velmi pravděpodobně leželo v jz. Arábii. Bylo zvlášť proslulé svým zlatem, parfémy a kadidlem. (1Kr 10:1, 2; Iz 60:6; Jer 6:20; Ez 27:22) Původ tohoto lidu ze Šeby neboli Sabejců, jak jsou často nazýváni ve světských pramenech, nelze s jistotou určit. V Semově linii jsou dva Šebové (ŠEBA č. 2 a č. 3), kteří se zřejmě usadili v Arábii. Někteří novodobí učenci se domnívají, že lid tohoto království byl semitský, z rodové linie Joktanovy; že to byli Semovi potomci z Ebera. (1Mo 10:26–28) Šebovo jméno i jména některých jeho bratrů jsou spojena s místy v již. Arábii. (Viz hesla CHACARMAVET; CHAVILA č. 4.)
Podle některých pramenů se království Šeby rozkládalo ve vých. části dnešního Jemenu. Jeho hlavní město bylo zřejmě Marib; leželo na vých. straně pohoří a asi 100 km na V od města Sanʽá.
Než mořeplavectví vyspělo natolik, že plavba Rudým mořem přestala být příliš nebezpečná, většina zboží z již. Arábie a možná z vých. Afriky a z Indie se přepravovala přes Arábii pomocí velbloudích karavan. Šeba ovládala cesty karavan a proslula díky svým obchodníkům s kadidlem, myrhou, zlatem, drahokamy a slonovinou. Bible ukazuje, že se tito obchodníci dostali až do Tyru. (Ez 27:2, 22–24; Ža 72:15; Iz 60:6) Hliněná pečeť objevená v Betelu poskytuje hmatatelný doklad o obchodu mezi Palestinou a již. Arábií. Objevy při vykopávkách v Maribu naznačují, že Sabejci byli relativně mírumilovní lidé zaměření na obchod. V hlavním městě měli ohromný chrám boha měsíce.
Královna ze Šeby. Někdy potom, co Šalomoun dokončil řadu stavitelských děl, navštívila ho „královna ze Šeby“, která slyšela „zprávu o Šalomounovi ve spojitosti s Jehovovým jménem“. Tato královna, která v Bibli není jmenována, přišla do Jeruzaléma „s velmi působivým průvodem, s velbloudy nesoucími balzámový olej a velmi mnoho zlata a drahokamů“. (1Kr 10:1, 2) Způsob jejího cestování a typ darů, jež přivezla, svědčí o tom, že byla z království Šeba v jz. Arábii. Svědčí o tom i Ježíšova poznámka, že to byla „královna jihu“ a že „přišla z konců země“. (Mt 12:42) Z hlediska lidí žijících v Jeruzalémě přišla skutečně ze vzdálené části tehdy známého světa. (Ža 72:10; Joe 3:8) Marib je asi 1 900 km od Ecjon-geberu, který leží na sev. pobřeží Rudého moře.
Ježíš o královně ze Šeby řekl, že přišla, „aby si poslechla Šalomounovu moudrost“. (Lk 11:31) Zapůsobilo na ni, co Šalomoun říkal, co viděla z blahobytu jeho království, i to, jak moudře organizoval své služebníky. Prohlásila královy služebníky za šťastné, že mohou slyšet jeho moudrost, a žehnala Jehovovi za to, že Šalomouna dosadil na trůn. (1Kr 10:2–9; 2Pa 9:1–9) Královna dala Šalomounovi 120 talentů zlata (dnes by mělo cenu 46 242 000 dolarů) a také balzámový olej a drahokamy. Šalomoun jí dal dary, které zřejmě převyšovaly cenu pokladů, jež přinesla, a ona se pak vrátila do své země. (2Pa 9:12, ČB-Hč)
Kristus řekl, že tato žena povstane v soudu a odsoudí lidi z generace prvního století. (Mt 12:42; Lk 11:31) Podnikla namáhavou cestu, aby slyšela Šalomounovu moudrost, ale nevěřící Židé, kteří tvrdili, že jsou Jehovovými služebníky, měli mezi sebou Ježíše, někoho většího než byl Šalomoun, a přesto mu nevěnovali pozornost.
7. Podle všeho jedno z enklávových měst daných kmenu Simeon v již. části judského území. (Joz 19:2) Toto jméno se však neobjevuje v paralelním seznamu v 1. Paralipomenon 4:28–32 ani ve výčtu měst, která byla nejprve přidělena kmenu Juda. (Joz 15:26) Z knihy Jozue 19:2–6 vyplývá, že měst bylo celkem 13, ale zdá se, že jich je uvedeno 14. Někteří učenci se proto domnívají, že Šeba a Beer-šeba byly dvě části téhož města a že Šeba byla starší. Pokud to bylo samostatné místo, bylo možná totožné se Šemou, která je uvedena v seznamu u Jozua 15:26–32.