Stále se vyhýbej léčce v podobě chamtivosti
„Mějte se na pozoru před každou chamtivostí, neboť i když člověk má nadbytek, není jeho život zajištěn tím, co má.“ — LUKÁŠ 12:15, „EP“.
1. Proč je Pavlova výstraha před chamtivostí časová?
ŽIJEME ve světě, který zbožňuje hmotný blahobyt. Obchodní zájmy stále působí na touhu lidí obohacovat se. Úspěch se obvykle měří podle výše platu. Proto jsou všechny ty biblické výstrahy před chamtivostí a lakotou velice časové. (Kol. 3:5; 1. Tim. 6:10) Podle slovníku je společným znakem chamtivosti i lakoty „silná touha po majetku, a zejména po majetku hmotném“. Chamtivost může být stejně závažná jako smilstvo nebo modlářství, neboť Pavel varoval: „Abyste se přestali směšovat s kýmkoli, kdo je nazýván bratrem, když je smilník nebo chamtivec nebo modlář nebo utrhač nebo opilec nebo vyděrač, abyste s takovým ani nejedli.“ — 1. Kor. 5:11; Ef. 5:3, 5.
2. Jaké výstrahy před chtivostí nám dali Ježíš a Jehova?
2 Ježíš varoval své následovníky: „Střezte se před každým druhem chtivosti.“ (Luk. 12:15) A sám Jehova zahrnul zákaz této neřesti mezi deset přikázání: „Nebudeš toužit po domě svého spoluobčana. Nebudeš toužit po manželce svého spoluobčana ani po jeho otroku ani po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu ani po ničem, co patří tvému spoluobčanu.“ — 2. Mojž. 20:17; Řím. 13:9.
Nikdo nesmí být nedbalý
3. Jak přemohla chtivost Evu a později Izraelity?
3 Skutečnost je taková, že nikdo nesmí polevit ve své ostražitosti, pokud jde o chamtivost a chtivost. Když Eva zhřešila v zahradě Eden, byla příčinou chtivost. „Žena . . . viděla, že strom je dobrý k jídlu a že je něčím toužebným pro oči, ano strom byl žádoucí na pohled.“ (1. Mojž. 3:6) Při jedné příležitosti v pustině projevovali Izraelité odpornou chamtivost. Když Jehova vyhověl jejich stížnosti, že mají k jídlu jen manu, a opatřil jim hojnost křepelek, jednali jako hltavci a byli přísně potrestáni. — 4. Mojž. 11:4–6, 31–33.
4. Které jiné historické příklady ukazují nebezpečí chamtivosti?
4 Později, v bitvě u Jericha, právě chamtivost přiměla Achana, aby ukradl něco ze stříbra a zlata a také drahý oděv z kořisti z města. (Jozue 7:20, 21) Chamtivost přiměla Gechaziho, sluhu Elišova, aby se pokusil získat finanční výhodu z toho, že byl Naaman zázračně uzdraven z malomocenství. (2. Král. 5:20–27) Král Achab byl také chamtivý muž. Dovolil Izebel, své pohanské manželce, pomocí intrik usmrtit Nabota, aby si mohl přivlastnit Nabotovu vinici. (1. Král. 21:1–19) A konečně Jidáš Iškariotský, který patřil do důvěrného kruhu Ježíšova, využíval chamtivě svého postavení a ukrádal ze společné pokladny. A chamtivost ho vedla k tomu, že za třicet kousků stříbra Ježíše zradil. — Mat. 26:14–16; Jan 12:6.
5. Čemu se učíme ze zkušeností různých typů lidí, kteří upadli do pasti chamtivosti?
5 Všichni tito chamtiví lidé byli potrestáni. Ale povšiml sis, že do léčky chamtivosti upadli lidé různého druhu? Eva byla dokonalá žena a žila v ráji. Achan a Izraelité byli osobně svědky Jehovových zázraků. Achab byl král, snad nejbohatší muž v zemi. Gechazi a Jidáš měli požehnání v podobě duchovního společenství a velkých služebních předností. A přece se všichni stali chamtivými. Do této pasti tedy může upadnout každý — bez ohledu na to, jak je bohatý, jak velké má služební přednosti nebo jaké má zkušenosti. Není divu, že Ježíš varoval: „Mějte otevřené oči a střezte se před každým druhem chtivosti.“ — Luk. 12:15.
6. Co je nutné, chceme-li se vyhnout pasti chamtivosti?
6 Ale jak to můžeme dělat? Jedině sebeovládáním a stálým sebezkoumáním. Chamtivost začíná v srdci. Chceme-li se vyhnout léčce chamtivosti, musíme stále zkoumat své srdce, abychom viděli, zda v něm nezakořeňuje nějaký projev chamtivosti. Bible nám v tom pomáhá. Jak? Především zaznamenává, co o chamtivosti řekl Ježíš a jeho učedníci. Když zkoumáme tyto výroky, vyplývají z nich některé zkoumavé otázky, které bychom si měli klást, abychom viděli, jak si stojíme, pokud jde o chamtivost.
Zkoumat své pohnutky
7. Jak nám Ježíšova odpověď muži, který byl vtažen do sporu o dědictví, pomáhá zkoumat sebe sama?
7 Ježíšova výstraha před chamtivostí byla odpovědí na prosbu jednoho z jeho posluchačů: „Učiteli, pověz mému bratrovi, aby se se mnou rozdělil o dědictví.“ Ježíš odpověděl: „Člověče, kdo mě ustanovil nad vámi soudcem nebo rozhodčím?“ (Luk. 12:13, 14) Potom dal Ježíš výstrahu před chtivostí. Ježíš měl na zřeteli důležitou duchovní úlohu, kterou zde měl splnit, a proto se nechtěl vměšovat do nějaké hádky o hmotné věci. (Jan 18:37) Ale tento rozhovor poskytuje podnět ke zkoumavým otázkám, jež bychom si měli klást. Představme si, že bychom nebyli v nějaké zvláštní nouzi, ale měli bychom pocit, že máme právo na nějaký majetek nebo na nějaké dědictví, o něž je spor. Jak daleko bychom šli, abychom ve své právní při dosáhli úspěchu? Kolik bychom obětovali ze své služby Jehovovi nebo ze svého vztahu k našim bratrům, abychom získali něco, nač máme podle svého názoru právo? — Přísl. 20:21; 1. Kor. 6:7.
8. Jak můžeme zabránit, abychom se podobali znalcům Písma, o nichž mluvil Ježíš u Lukáše 20:46, 47?
8 Uvažuj ještě o jiné Ježíšově poznámce. Varoval své následovníky: „Dejte si pozor na znalce Písma, kteří . . . vyjídají domy vdov.“ (Luk. 20:46, 47) Jaký krutý projev chamtivosti! Křesťané jsou ovšem povinni se starat o vdovy, a ne je vykořisťovat. (Jak. 1:27) Ale představ si, že bys znal nějakou vdovu, která dostala nějaký značný peněžní obnos z pojištění, a ty bys potřeboval v nějaké naléhavé situaci peníze. Napadla by tě jako první myšlenka, že by ses mohl obrátit na tuto vdovu, protože si myslíš, že by bylo možné velmi snadno ji přemluvit nebo že by ti měla pomoci, protože ‚přece dostala spoustu peněz‘? Nebo si představ, že sis již půjčil peníze a teď máš problémy s tím, jak je vrátit. Měl bys dojem, že máš právo splácení této vdově pozastavit, protože ‚nebude dělat velké těžkosti‘ nebo protože si snad myslíš, že ‚vlastně ty peníze nepotřebuje‘? Musíme si dávat pozor, aby se naše názory na zásady nezkreslily, když stojíme před nějakým finančním problémem.
9. Jak bychom se mohli dostat do pokušení, že bychom ‚pro svůj prospěch obdivovali osobnosti‘?
9 Také Juda popsal, jak bychom mohli upadnout do léčky chamtivosti. Mluvil o lidech, kteří pronikli do křesťanského sboru a kazili ho svou chamtivostí a volným chováním, a tak se prokazovali ‚jako falešní vůči našemu jedinému majiteli a Pánu, Ježíši Kristu‘. (Juda 4) Také ‚pro svůj prospěch obdivovali osobnosti‘. (Juda 16) Takoví bychom nechtěli být. Ale uvažuj: Shledáváme, že raději trávíme čas s bohatšími křesťany a nevěnujeme tolik pozornosti chudším ve sboru? Jestliže ano, nemohlo by tomu být tak proto, že z toho chceme mít nějaký zisk? (Srovnej Skutky 20:33; 1. Tesaloničanům 2:5.) Prokazujeme-li pohostinství těm v organizaci, kteří mají odpovědnost, děláme to z lásky, nebo proto, že za to budeme mít nějaké přednosti? Jestliže máme ten druhý důvod, pak i my ‚pro svůj prospěch obdivujeme osobnosti‘.
10. Jak by mohlo dojít k tomu, že bychom těžili finanční prospěch ze svého uctívání Jehovy? Čí příklad bychom v takovém případě následovali?
10 O jednom projevu chamtivosti, který Ježíše velmi popudil, je řečeno: „Našel v chrámě prodavače hovězího dobytka a ovcí a holubů a směnárníky na jejich místech.“ Horlivost pro Jehovův dům jej přiměla k tomu, aby je vyhnal z chrámu a vykřikl: „Přestaňte dělat z domu mého Otce obchodní dům!“ (Jan 2:13–17) Máme stejnou horlivost? Pak by bylo dobré, abychom si položili otázku: Mám ve zvyku mluvit v sále království o obchodních záležitostech? Snažím se získat spolukřesťany pro nějaké obchodní plány, protože jim je zatěžko, aby mi jako moji duchovní bratři odmítli? Využívám mnoha přátelských vztahů, které mám v organizaci, abych rozšířil svá obchodní spojení? My bychom jistě neměli chamtivě usilovat o finanční zisk využíváním svých vztahů k našim bratrům.
11. Které křesťanské zásady nám pomáhají udržovat si správný postoj, jsme-li mezi sebou v obchodních stycích?
11 Znamená to, že se křesťané spolu nikdy nemohou účastnit nějakého obchodování? Ne. Jde jen o to, že existuje čas a místo pro obchodní záležitosti, a jiný čas a jiné místo pro uctívání. (Kaz. 3:1) Ale i když spolukřesťané mají nějaké obchodní vztahy, neměli by zapomínat na biblické zásady. Jestliže křesťan uzavře nějakou obchodní dohodu, pak by neměl hledat právní kličky, aby se mohl vyvléci ze svých morálních povinností. (Mat. 5:37) A neměl by se také stát nemilosrdným nebo pomstychtivým, jestliže se obchod nedaří a on při tom přijde o peníze. Apoštol Pavel napsal Korinťanům: „Skutečně to tedy znamená pro vás úplnou porážku, že máte mezi sebou soudní pře. Proč si spíše nedáte ukřivdit? Proč se spíše nedáte podvést?“ (1. Kor. 6:7) Rozhodl by ses, v zájmu sboru, dát se spíše podvést, než abys vedl soudní při?
12. Které biblické zásady pomohou těm, kteří se zabývají obchodováním, aby neupadli do pasti chamtivosti?
12 Každý křesťan, který se zabývá obchodem, musí být velice opatrný. Dnes jsou rozšířené mnohé nelítostné praktiky, ale křesťan jich nesmí užívat. Nikdy nesmí zapomínat, že je Kristovým učedníkem. Nechce si získat pověst jako nepoctivý nebo jako člověk, který užívá ostrých obchodních praktik. (Srovnej Přísloví 20:14; Izajáš 33:15) A nikdy by neměl zapomínat na Ježíšovu výstrahu, abychom si nedělali z bohatství boha, ani na Janovu výstrahu před ‚žádostí těla a žádostí očí a okázalým vystavováním prostředků, které má někdo k životu‘. (1. Jana 2:16; Mat. 6:24) Můžeš jako křesťanský obchodník nebo křesťanská obchodnice odolat pokušení a nezvyšovat si prodej působením na chamtivost jiných lidí? Nebo bys podněcoval jejich marnivost a pýchu, abys napomáhal svému obchodu? Vykonáváš svou světskou práci tak, aby ses nemusel stydět mluvit o ní s Jehovou ve svých modlitbách? — Mat. 6:11; Fil. 4:6, 7.
13, 14. a) V jakém směru musí udržovat rovnováhu zámožní křesťané? A v jakém směru ti, kteří nejsou zámožní? b) Jak nám modlitba, jež je zaznamenána v Příslovích 30:8, pomáhá mít rozumný názor na bohatství?
13 Nakonec napsal Pavel Timoteovi: „Avšak ti, kteří jsou rozhodnuti zbohatnout, upadají do pokušení a léčky a do mnoha nesmyslných a škodlivých žádostí, které vrhají lidi do zničení a zkázy.“ (1. Tim. 6:9) Být bohatý není hřích, ačkoli bohatství s sebou přináší své problémy a svá pokušení. (Mat. 19:24–26) Nebezpečí tkví v tom, být „rozhodnuti zbohatnout“. Jeden starší například řekl: „Často vzniká problém tehdy, jestliže někdo pozoruje svého bohatého křesťanského bratra a řekne si: ‚Proč bych na tom tak nemohl být i já?‘ “
14 Bible nabádá: „Ať je váš způsob života bez lásky k penězům a buďte spokojeni s tím, co je, protože on řekl: ‚Rozhodně tě neopustím a rozhodně tě nezanechám.‘ “ (Žid. 13:5) Jsi-li bohatý, díváš se na to jako na dar, jako na něco, čeho můžeš užívat v Jehovově službě? Ježíš jednou řekl bohatému mladíkovi, že se má zbavit všeho svého bohatství, pokud jej chce následovat. Kdyby to Ježíš řekl tobě, rozhodl by ses nechat si své bohatství, nebo následovat Ježíše? (Mat. 19:20–23) Jestliže nejsi bohatý, umíš být spokojen se svou situací? Umíš se vyhnout pasti v podobě chtivosti? Jsi ochoten důvěřovat Jehovovu slibu: „Rozhodně tě neopustím a rozhodně tě nezanechám“? — Viz též Přísloví 30:8.
Buď bohatý vůči Bohu
15, 16. a) Jakého znázornění použil Ježíš, aby dodal důraz své radě ohledně chtivosti? b) Co bylo hlavním problémem onoho muže v Ježíšově podobenství?
15 Když Ježíš varoval své posluchače, aby se ‚střežili před každým druhem chtivosti‘, vyprávěl dále o jednom hospodáři, jehož pole přinesla mimořádně dobrý výnos. Tento muž „uvažoval . . . v sobě a říkal: ‚Co udělám, když nemám kam shromáždit svou úrodu?‘ Proto řekl: ‚Udělám to tak: Strhnu své sýpky a postavím větší a tam shromáždím všechno své obilí a všechny své dobré věci a řeknu své duši: „Duše, nastřádala sis mnoho dobrých věcí na mnoho let; udělej si pohodlí, jez, pij, potěš se.“ ‘ “ Ale téže noci ten muž zemřel. Nic z toho, co nahromadil, mu ani trochu nepomohlo. Na závěr Ježíš řekl: „Tak se vede muži, který si střádá poklad pro sebe, ale není bohatý vůči Bohu.“ — Luk. 12:16–21.
16 Dopustil se snad ten muž nějakého očividného hříchu, například vydírání nebo krádeže? Podobenství nic takového neříká. A přece měl problém — důvěřoval, že mu jeho bohatství zabezpečí jistou budoucnost, a zapomněl na něco mnohem důležitějšího: Být „bohatý vůči Bohu“. Právě tím, že praví křesťané považují svůj vztah k Bohu za to nejdůležitější v životě, mohou se vyhnout léčce chamtivosti, a nejsou tudíž částí světa. — Jan 17:16.
17. Jak se dívá vyrovnaný křesťan na starost o to, jak si vydělat na věci nutné k životu?
17 Ježíš dal jednou radu: „Nikdy nebuďte úzkostliví a neříkejte: ‚Co budeme jíst?‘ nebo ‚Co budeme pít?‘ nebo ‚Co si oblékneme?‘. O to všechno totiž dychtivě usilují národy.“ (Mat. 6:31, 32) Je pravda, že všichni stojíme před stejnými problémy, jaké mají „národy“. Většina z nás musí tvrdě pracovat, abychom si vydělali na nezbytné věci k jídlu, pití a oblékání. (2. Tes. 3:10–12) Ale nechceme, aby nám tyto věci bránily být ‚bohatí vůči Bohu‘.
18. Jak nám důvěra v Jehovu umožní vyvarovat se léčky v podobě chamtivosti?
18 Jehova je zdrojem všeho bohatství. (Sk. 14:15, 17) Slíbil, že bude věnovat svým služebníkům zvláštní péči. Ježíš řekl: „Váš nebeský Otec ví, že to všechno potřebujete. Neustále tedy hledejte nejprve království a jeho spravedlnost a to všechno ostatní vám bude přidáno.“ (Mat. 6:32, 33; Žalm 37:25) Věříš tomuto slibu? Důvěřuješ, že jej Jehova dodrží? Budeš spokojen s opatřeními, která Jehova činí? Jestliže ano, pak se budeš moci vyvarovat léčky chamtivosti. (Kol. 3:5) Tvá služba Jehovovi a tvůj vztah k němu bude vždy na prvním místě a tvůj celý způsob života bude důkazem, že v něho věříš.
Pamatuješ si?
◆ Lidé jakého druhu mohou podlehnout chamtivosti?
◆ Jak se můžeme chránit před chamtivostí?
◆ Jak se někdy projevuje chamtivost?
◆ Jaké otázky nám pomáhají, abychom poznali, zda se vyhýbáme léčce chamtivosti, nebo ne?
◆ Co je velkou ochranou před chamtivostí?