Může za to Bůh?

„BŮH je láska,“ říká Bible. (1. Jana 4:8) Je také spravedlivý a milosrdný. „Skála, dokonalá je jeho činnost, neboť všechny jeho cesty jsou právo. Bůh věrnosti, u něhož není bezpráví; je spravedlivý a přímý.“ (5. Mojžíšova 32:4)

Jehova je Stvořitelem všeho, a proto dokáže předvídat veškerá potenciální nebezpečí a má také moc jim předejít. Vzhledem k této skutečnosti i vzhledem k jeho vlastnostem, o nichž se píše v Bibli, se tedy člověk oprávněně může ptát: Proč Bůh připouští přírodní katastrofy?a Miliony upřímných lidí, kteří si tuto otázku kladli, zjistily, že tu nejuspokojivější odpověď na ni poskytl sám Bůh, a to ve svém psaném Slově, Bibli. (2. Timoteovi 3:16) Přemýšlejte tedy prosím o následujících informacích.

Zavrhli Boží lásku

Bible nám říká, že Bůh dal našim prvním rodičům všechno, co potřebovali ke šťastnému a spokojenému životu. A až by spolu se svými potomky plnili Boží příkaz, aby ‚byli plodní a přibývali a naplnili zemi‘, těšila by se rostoucí lidská rodina z neselhávající Boží péče. (1. Mojžíšova 1:28)

Adam s Evou se však ke svému Stvořiteli žel otočili zády, když jej záměrně neposlechli a rozhodli se být na něm nezávislí. (1. Mojžíšova 1:28; 3:1–6) Velká většina jejich potomků šla v jejich šlépějích. (1. Mojžíšova 6:5, 6, 11, 12) Zakrátko se lidstvo jako celek rozhodlo být pány nad svým životem i nad svým domovem, planetou Zemí, aniž by přitom nějak brali v potaz Boží vedení. Jehova je Bohem lásky, a proto vždy respektuje zásadu svobodné vůle. Nenutí tedy lidi k tomu, aby se jeho autoritě podřizovali, i když si svým nezávislým jednáním mohou velmi ublížit.b

Jehova však lidskou rodinu neopustil. Až dodnes „působí, aby jeho slunce vycházelo nad lidmi ničemnými i dobrými, a dává déšť na lidi spravedlivé i nespravedlivé“. (Matouš 5:45) Bůh dal lidem navíc schopnost zkoumat přírodní jevy a cykly. Díky získaným vědomostem tak mohou do určité míry předvídat extrémní výkyvy počasí i další potenciální nebezpečí, jako například sopečné erupce.

Lidé také přišli na to, ve kterých oblastech je vyšší pravděpodobnost výskytu seizmických nebo atmosférických anomálií. V některých zemích se díky takovým znalostem a díky osvětě podařilo předejít ztrátám na životech a také vypracovat lepší stavební metody a výstražné systémy. Ze zpráv však přesto vyplývá, že počet přírodních katastrof každým rokem stoupá. Příčin této tendence je mnoho a jsou složité.

Život v rizikových oblastech

Závažnost následků nějaké přírodní pohromy není vždy přímo úměrná síle řádících přírodních živlů. Daleko významnějším faktorem bývá to, jaká je v postižené oblasti koncentrace obyvatel. Podle zprávy uveřejněné Světovou bankou přes 25 procent populace ve více než 160 zemích žije v oblastech s vysokým rizikem ztrát na životech kvůli přírodním pohromám. Vědec Klaus Jacob z Columbia University ve Spojených státech říká: „Když v rizikových oblastech neustále roste počet obyvatel, stane se pohromou i to, co dřív bývalo pouhým přírodním jevem.“

K dalším činitelům, které přispívají ke zhoršení už beztak neradostné situace, patří překotná a neplánovaná urbanizace, odlesňování a nadměrné betonování, kvůli kterému půda nemůže vsáknout odtékající vodu. Především dva posledně zmíněné faktory mohou být příčinou ničivých sesuvů půdy, bahnotoků a nekontrolovaných záplav.

K tomu, že se ze zemětřesení stane rozsáhlá katastrofa, mohou přispět také samotní lidé, protože při zemětřesení nebývá největší počet obětí a zranění způsoben samotnou rázovou vlnou, ale bortícími se budovami. Ne nadarmo tedy seizmologové říkají: „To, co lidi zabíjí, nejsou zemětřesení, ale budovy.“

Počet obětí přírodních pohrom může narůst také kvůli neschopnosti politiků. Za posledních 400 let zničila zemětřesení hlavní město v jedné jihoamerické zemi už třikrát. A od posledního zemětřesení, k němuž došlo v roce 1967, se tamější populace rozrostla dvojnásobně a ve městě nyní žije pět milionů lidí. Časopis New Scientist však píše: „Stavební zákony, které by mohly obyvatelstvo chránit, buď chybějí nebo se nedodržují.“

Posledně zmíněný výrok se dobře hodí i na situaci v New Orleans v Louisianě v USA. Toto město bylo vystavěno v nízko položené oblasti, která je náchylná k záplavám. Přestože zde byly vybudovány hráze a instalována čerpadla, pohroma, jíž se mnozí obyvatelé dlouho obávali, nakonec přišla v roce 2005, když udeřil hurikán Katrina. „Opakovaná varování, která zaznívala dlouho předem“, byla buď zcela ignorována nebo „se setkala jen s vlažnou odezvou,“ píše se v časopise USA Today.

S podobně vlažnou odezvou se setkává i varování před globálním oteplováním, které podle mnoha klimatologů může zvětšit intenzitu přírodních pohrom způsobených výkyvy počasí a které může být příčinou zvyšování hladiny oceánů. Je tedy jasné, že je nutné brát v úvahu politické, sociální i ekonomické faktory — tedy činitele, za něž rozhodně není odpovědný Bůh. Tyto lidské faktory nám připomínají biblickou pravdu, že člověk ani není schopen ‚řídit svůj krok‘. (Jeremjáš 10:23) Dalším faktorem je postoj lidí k varování — ať už vydanému úřady nebo vyplývajícímu z přírodních úkazů.

Naučte se rozeznat varovné příznaky

Předně je třeba si uvědomit, že přírodní pohroma může udeřit i bez varování. V Kazateli 9:11 se říká: „Všechny [nás] totiž postihuje čas a nepředvídaná událost.“ Často však přicházejí určité varovné signály — ať už od přírody samotné nebo od úřadů —, že se nějaká pohroma blíží. Když se tedy lidé naučí tato varování rozeznat a respektovat, může se tím velmi zvýšit pravděpodobnost, že katastrofu přežijí.

Když v roce 2004 udeřily vlny tsunami na indonéský ostrov Simeulue, z celkové populace čítající mnoho tisíc lidí jich zahynulo pouze sedm. Obyvatelé ostrova totiž dobře věděli, že abnormálně ustupující moře je předzvěstí tsunami, a proto jich většina uprchla. Podobně se lidé zachránili, když dbali na varování před ničivými bouřemi a sopečnými výbuchy. Varovné signály od přírody samotné někdy přicházejí ještě dřív než výstrahy od úřadů, a tak je dobré se naučit je rozeznávat, a to zvlášť pokud žijete v oblasti, kde ke katastrofám dochází často.

Je však smutné, že „lidé mají tendenci nebezpečí přehlížet, a to i v případě, že je zcela zjevné,“ říká jeden vulkanolog. Zvlášť to platí tehdy, když běžně dochází k falešným poplachům nebo když k poslední pohromě došlo už dávno. A někdy lidé prostě nechtějí opustit svůj majetek, ani když hledí katastrofě přímo do tváře.

V mnoha oblastech jsou lidé zase příliš chudí, než aby se mohli přestěhovat jinam, kde je bezpečněji. Avšak z takové situace bychom neměli obviňovat našeho Stvořitele, protože tvrdá realita v podobě chudoby svědčí spíš o lidském selhání. Vlády totiž často vynakládají obrovské sumy peněz na zbrojení, zatímco pro chudé toho dělají velmi málo.

Nicméně pro většinu lidí je dostupná alespoň určitá pomoc, bez ohledu na to, v jaké jsou situaci. Jak to? Bůh nám totiž ve svém psaném Slově, Bibli, sdělil mnoho vynikajících zásad, které nám za předpokladu, že je uplatníme, mohou zachránit život.

Zásady, které zachraňují život

◼ Nezkoušejme Boha. „Nebudete zkoušet Jehovu, svého Boha,“ říká se v 5. Mojžíšově 6:16. Praví křesťané se nenechávají ovládat pověrami a nemyslí si, že je Bůh vždycky ochrání před tělesnou újmou. Proto když hrozí nebezpečí, řídí se následující inspirovanou radou: „Chytrý je ten, kdo uviděl neštěstí a pak se jde skrýt, kdežto nezkušení šli dál a musí trpět trest.“ (Přísloví 22:3)

◼ Važte si života víc než majetku. „I když má někdo hojnost, jeho život nevyplývá z věcí, které vlastní.“ (Lukáš 12:15) Hmotné věci sice mají v životě své místo, ale když člověk zemře, nemá z nich absolutně nic. Proto lidé, kteří milují život a váží si toho, že mohou sloužit Bohu, nepodstupují zbytečné riziko, jen aby ochránili svůj majetek. (Žalm 115:17)

Tadaši, který žije v Japonsku, opustil v roce 2004 svůj dům okamžitě, jakmile zemětřesení udeřilo. Udělal to dokonce ještě dřív, než přišlo úřední nařízení k evakuaci. Život byl pro něj cennější než dům a majetek. Akira, který žije ve stejné oblasti, napsal, že „skutečná míra škod nezávisí na tom, o kolik toho člověk v hmotném ohledu přijde, ale na tom, jaký má k té ztrátě postoj. Na tuto katastrofu jsem se díval jako na příležitost zjednodušit si život.“

◼ Poslechněte varování úřadů. Každý „ať se podřizuje nadřazeným autoritám“. (Římanům 13:1) Když je vydáno úřední nařízení k evakuaci nebo k podniknutí nějakého bezpečnostního opatření, je moudré ho poslechnout. V souladu s výzvou k evakuaci zůstal Tadaši mimo nebezpečnou zónu, a tak unikl zranění či smrti při následných otřesech.

Když před blížící se katastrofou úřady nevydají žádné varování, každý se musí rozhodnout sám, kdy a jak zareaguje, a měl by přitom vzít v úvahu všechny dostupné informace. V některých oblastech vydávají vlády užitečné směrnice, které mají lidem pomoci pohromu přežít. Pokud jsou takové materiály dostupné v oblasti, kde žijete, jste s nimi dobře obeznámeni? A probrali jste je i se svou rodinou? (Viz připojený rámeček.) V mnoha částech světa si sbory svědků Jehovových vypracovaly pod vedením místní odbočky krizový plán pro případ, že by hrozila nebo nastala nějaká přírodní pohroma. Tyto směrnice se prokázaly jako velmi prospěšné.

◼ Projevujte křesťanskou lásku. Ježíš řekl: „Dávám vám nové přikázání, abyste milovali jeden druhého; právě jako jsem si já zamiloval vás.“ (Jan 13:34) Lidé, kteří druhým projevují obětavou křesťanskou lásku, dělají vše, co je v jejich silách, aby si navzájem pomohli se na přírodní katastrofu připravit a přežít ji. Mezi svědky Jehovovými se sboroví starší neúnavně snaží spojit se všemi členy sboru, aby se ujistili, že jsou v bezpečí nebo že se do něj v pořádku dostanou. Starší se chtějí také ujistit, že každý má základní věci nezbytné k přežití — pitnou vodu, jídlo, oblečení a důležité léky. Rodiny svědků Jehovových, které žijí v oblastech, jež přírodní katastrofou zasaženy nebyly, zase ochotně dávají k dispozici svoje domovy, aby ubytovali evakuované spolukřesťany. Taková láska je opravdu „dokonalým poutem jednoty“. (Kolosanům 3:14)

Budou přírodní pohromy stále častější a horší, jak to předpovídají někteří odborníci? Možná ano, ale ne trvale. Proč to můžeme říct? Protože tragická éra nezávislosti lidí na Bohu se blíží ke svému konci. Pak bude celá planeta se všemi svými obyvateli plně pod láskyplnou svrchovanou vládou Jehovy Boha, který zajistí lidem nádherné podmínky k životu. O tomto námětu pojednává další článek.

[Poznámky pod čarou]

[Rámeček a obrázek na straně 7]

JSTE PŘIPRAVENI NA EVAKUACI?

Úřad pro krizové situace zřízený radnicí v New Yorku doporučuje, aby se každá domácnost připravila na evakuaci tak, že si nachystá „ranec na cestu“ — neboli odolné, snadno přístupné a skladné zavazadlo, do nějž si zabalí důležité věci pro případ nouze. Mezi nimi by nemělo chybět následující:c

◼ Kopie důležitých dokumentů ve vodotěsném obalu

◼ Náhradní klíče od auta a od domu

◼ Kreditní nebo jiné platební karty a hotovost

◼ Balená voda a trvanlivé potraviny

◼ Kapesní svítilna, přenosné rádio, mobilní telefon (pokud nějaký máte), náhradní baterie

◼ Léky nejméně na jeden týden, rozpis jejich dávkování, lékařské recepty a jména a kontakty na lékaře. (Nezapomeňte léky vyměnit, než vyprší jejich exspirace)

◼ Lékárnička

◼ Pevné, pohodlné boty a pláštěnka

◼ Informace o tom, kam se má v případě pohromy vaše rodina dostavit nebo na koho se má obrátit, a mapa okolí

◼ Potřeby pro péči o děti

[Poznámka pod čarou]

[Podpisek obrázku na straně 4]

USGS, David A. Johnston, Cascades Volcano Observatory