Kapitola 87
Zajišťuj si budoucnost s pomocí praktické moudrosti
JEŽÍŠ právě dovyprávěl příběh o marnotratném synovi zástupu, v němž jsou jeho učedníci, nepoctiví výběrčí daní a jiní známí hříšníci, ale také znalci Zákona a farizeové. Nyní oslovuje své učedníky a vypráví podobenství o boháči, který dostal nepříznivou zprávu o svém hospodářském správci.
Boháč podle Ježíšových slov zavolá správce a sdělí mu, že ho propustí: „Co mám dělat, když mi můj pán odejme správcovství?“ přemítá správce. „Nejsem dost silný, abych kopal, žebrat se stydím. Aha, vím, co udělám, aby mě lidé přijímali do svých domovů, až budu zbaven správcovství.“
Co zamýšlí? Zavolá si ty, kteří jsou dlužní jeho pánovi. „Kolik dlužíš?“ ptá se.
‚2 200 litrů olivového oleje,‘ odpoví první.
‚Vezmi si svou písemnou dohodu zpět a posaď se a rychle napiš 1 100,‘ říká správce.
Zeptá se jiného: ‚Co ty, kolik dlužíš?‘
‚22 000 litrů pšenice,‘ říká.
‚Vezmi si svou písemnou dohodu zpět a napiš 18 000.‘
Správce se drží v mezích svých práv, když snižuje účty splatné jeho pánovi, protože stále ještě spravuje pánovy finance. Tím, že částky sníží, udělá si tedy přátele z těch, kteří mu mohou prokázanou přízeň oplatit, až přijde o zaměstnání.
Když se pán doslechne, co se přihodilo, zapůsobí to na něho. Dokonce „pochválil správce, ačkoli byl nespravedlivý, protože jednal s praktickou moudrostí“. Ano, Ježíš dodává: „Synové tohoto systému věcí jsou v praktickém ohledu moudřejší vůči své vlastní generaci, než jsou synové světla.“
Ježíš předkládá svým učedníkům poučení, které z toho vyplývá, a povzbuzuje je: „Dělejte si přátele pomocí nespravedlivého bohatství, aby vás, až selže, přijali do věčných obydlí.“
Ježíš nechválí správce pro jeho nespravedlnost, ale pro jeho prozíravou praktickou moudrost. „Synové tohoto systému věcí“ často chytře používají svých peněz nebo postavení, aby si získali přátelství těch, kteří jim mohou oplatit přízeň. Je tedy třeba, aby také Boží služebníci, „synové světla“, používali svých hmotných statků, svého „nespravedlivého bohatství“, moudře k svému prospěchu.
Ale jak Ježíš říká, měli by si prostřednictvím tohoto bohatství dělat přátele z těch, kteří je přijmou do „věčných obydlí“. Pro členy malého stáda jsou tato místa v nebi, pro „jiné ovce“ na rajské zemi. Protože do takových míst může lidi přijmout pouze Jehova a jeho Syn, měli bychom pilně užívat veškerého „nespravedlivého bohatství“, které snad máme, na podporu zájmů Království, a tak pěstovat přátelství s Bohem a Kristem. Až potom hmotné bohatství selže neboli pomine, a to se jistě stane, bude zajištěna naše věčná budoucnost.
Ježíš dále říká, že ti, kdo věrně pečují i o tyto hmotné neboli nejmenší záležitosti, budou věrní i v péči o věci důležitější. „Jestliže jste se tedy,“ pokračuje, „neprokázali jako věrní ve spojitosti s nespravedlivým bohatstvím, kdo vám svěří to, co je pravé [totiž duchovní zájmy neboli zájmy Království]? A jestliže jste se neprokázali jako věrní ve spojitosti s tím, co je druhého [zájmy Království, které Bůh svěřuje svým služebníkům], kdo vám dá, co je pro vás [odměna života ve věčných obydlích]?“
Nemůžeme prostě být pravými služebníky Boha, a přitom být otroky nespravedlivého bohatství, hmotného bohatství. To říká Ježíš na závěr: „Žádný domácí sluha nemůže být otrokem dvou pánů; buď totiž bude jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se přidrží jednoho a druhým pohrdne. Nemůžete být otroky Boha a bohatství.“ Lukáš 15:1, 2; 16:1–13; Jan 10:16.
▪ Jak si správce v Ježíšově podobenství dělá přátele z těch, kteří mu mohou později pomoci?
▪ Co je „nespravedlivé bohatství“ a jak si jeho prostřednictvím můžeme dělat přátele?
▪ Kdo nás může přijmout do „věčných obydlí“ a jaká místa to jsou?