Ale jistý žebrák jménem Lazar, plný vředů, býval pokládán k jeho bráně a toužil nasytit se tím, co padalo z boháčova stolu. Ano, přicházeli i psi a lízali mu vředy.“

Žebrák Lazar tedy představuje lidi, kterým náboženští vůdcové odpírají patřičnou duchovní výživu a přednosti. Na prosté lidi se tedy dívají jako na Lazara plného vředů, jako na duchovně nemocné, pro něž jsou vhodnou společností jen psi. Ale ti, kteří patří k Lazarově třídě, hladovějí a žízní po duchovní výživě, a snaží se proto u brány získat alespoň malé drobečky duchovní potravy, jež padá z boháčova stolu.