Kapitola 96
Ježíš a bohatý mladý předák
KDYŽ se Ježíš ubírá perejskou oblastí k Jeruzalému, přiběhne mladý muž a padne před ním na kolena. Říká se, že je předák, což asi znamená, že má významné postavení v místní synagóze, nebo že je dokonce členem sanhedrinu. Je také velmi bohatý. „Dobrý Učiteli,“ ptá se, „co mám dělat, abych zdědil věčný život?“
„Proč mě nazýváš dobrým?“ odpoví Ježíš. „Nikdo není dobrý, kromě jednoho, Boha.“ Mladý muž asi používá slova „dobrý“ jako titulu, a tak mu Ježíš dává na srozuměnou, že takový titul patří jen Bohu.
„Jestliže však chceš vstoupit do života,“ pokračuje Ježíš, „nadále zachovávej přikázání.“
„Která?“ ptá se muž.
Ježíš v odpovědi cituje pět z Deseti přikázání. „Tedy: ‚Nezavraždíš, nezcizoložíš, nebudeš krást, nevydáš falešné svědectví, cti svého otce a svou matku‘.“ A dodá ještě důležitější přikázání: „Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.“
„To všechno jsem dodržoval od svého mládí,“ odpoví muž ve vší upřímnosti. „Co mi ještě chybí?“
Když Ježíš slyší horlivou, upřímnou prosbu toho muže, pocítí k němu lásku. Rozpozná však jeho náklonnost k hmotnému vlastnictví, a tak poukáže na to, co potřebuje: „Jedno ti chybí: Jdi, prodej, co máš, a dej chudým a budeš mít poklad v nebi, a staň se mým následovníkem.“
Ježíš se jistě s lítostí dívá, jak muž vstane a zarmouceně odchází. Bohatství ho zaslepuje vůči hodnotě pravého pokladu. „Jak obtížné,“ stýská si Ježíš, „to bude pro ty, kteří mají peníze, aby vstoupili do Božího království!“
Ježíšova slova učedníky ohromí. Jsou však ještě více překvapeni, když pak stanoví obecné pravidlo: „Je snadnější, aby velbloud prošel uchem jehly, než aby boháč vstoupil do Božího království.“
„Kdo vskutku může být zachráněn?“ chtějí vědět učedníci.
Ježíš na ně přímo pohlédne a odpoví: „U lidí je to nemožné, ale nikoli u Boha, protože u Boha je všechno možné.“
Petr si uvědomí, že oni volili docela jinak než bohatý mladý předák, a řekne: „Pohleď, všechno jsme opustili a následovali tě.“ Proto se ptá: „Co nás skutečně čeká?“
„Při znovustvoření,“ slibuje Ježíš, „až se Syn člověka posadí na svůj slavný trůn, vy, kteří jste mě následovali, se také posadíte na dvanáct trůnů a budete soudit dvanáct izraelských kmenů.“ Ano, Ježíš ukazuje, že na zemi nastane znovustvoření takových podmínek, jaké byly kdysi v zahradě Eden. A Petr a ostatní učedníci budou za odměnu vládnout s Kristem nad tímto celosvětovým rájem. Tak velkolepá odměna přece stojí za každou oběť!
Ale i nyní existuje odměna, jak důrazně prohlašuje Ježíš: „Nikdo neopustil dům ani bratry ani sestry ani matku ani otce ani děti ani pole kvůli mně a kvůli dobré zprávě, aby nyní, v tomto časovém období, nedostal stonásobně domů a bratrů a sester a matek a dětí a polí s pronásledováními, a v budoucím systému věcí věčný život.“
Jak Ježíš slibuje, kamkoli jeho učedníci ve světě jdou, těší se ze společenství se spolukřesťany, které je důvěrnější a drahocennější než to, z něhož se těší s členy své přirozené rodiny. Bohatý mladý předák zřejmě ztrácí jak tuto odměnu, tak odměnu věčného života v Božím nebeském Království.
Ježíš pak dodává: „Avšak mnozí, kteří jsou první, budou poslední, a poslední první.“ Co tím myslí?
Myslí tím, že mnozí lidé, kteří jsou „první“ v tom, že se těší z náboženských předností jako ten bohatý mladý předák, nevejdou do Království. Budou „poslední“. Ale mnozí, včetně Ježíšových pokorných učedníků, na které hledí samospravedliví farizeové svrchu jako na „poslední“ — jako na lid země neboli ‛am ha’arec —, se stanou „prvními“. To, že se stanou „prvními“, znamená, že obdrží přednost stát se spoluvládci s Kristem v Království. Marek 10:17–31; Matouš 19:16–30; Lukáš 18:18–30.
▪ Jakým druhem předáka je zřejmě bohatý mladý muž?
▪ Proč nechce být Ježíš nazýván dobrým?
▪ Jak dokládá zkušenost mladého předáka, že je nebezpečné být bohatý?
▪ Jaké odměny slibuje Ježíš svým následovníkům?
▪ Jak se stávají první posledními a poslední prvními?