Jak Bůh pohlíží na mrtvé

SMRT milovaného člověka je skutečně skličující. Pozůstalí pociťují bezmeznou prázdnotu, osamělost a ztrátu. Když přijdeme o někoho blízkého, možná se cítíme bezmocní. Žádný člověk na zemi, bez ohledu na to, jak je snad bohatý, mocný nebo vlivný, mu totiž nemůže vrátit život.

Ale náš Stvořitel pohlíží na věci jinak. Vytvořil prvního člověka z prachu zemské půdy, a je proto také schopen znovu vytvořit člověka, který zemřel. Bůh tedy může pohlížet na mrtvé tak, jako kdyby žili. O věrných Božích služebnících, kteří žili a zemřeli v dávných dobách, Ježíš řekl: „Ti všichni jsou z [Božího] hlediska živí.“ (Lukáš 20:38, poznámka pod čarou)

Když byl Ježíš na zemi, měl moc křísit mrtvé. (Jan 5:21) Na ty, kteří zemřeli ve věrnosti, tedy pohlíží stejně jako jeho Otec. Například po smrti svého přítele Lazara řekl Ježíš učedníkům: „Cestuji..., abych ho probudil ze spánku.“ (Jan 11:11) Z lidského stanoviska byl Lazar mrtvý, ale z hlediska Jehovy a Ježíše pouze spal.

Pod vládou Království v rukou Ježíše Krista nastane „vzkříšení spravedlivých i nespravedlivých“. (Skutky 24:15) Vzkříšeným se v průběhu doby dostane vyučování od Boha a budou mít vyhlídku na věčný život na zemi. (Jan 5:28, 29)

Smrt milovného člověka může způsobit velkou bolest a zármutek, a to i na mnoho let. Jestliže však na mrtvé pohlížíme z hlediska Božího, může to pro nás být velkou útěchou a může nás to naplňovat nadějí. (2. Korinťanům 1:3, 4)