SIMEON
[slyšení].
1. Druhý ze 12 Jákobových synů; toto jméno dostal proto, že jeho matka Lea řekla: „Jehova naslouchal, poněvadž jsem byla nenáviděna, a tak mi dal také tohoto.“ (1Mo 29:32, 33; 35:23–26; 48:5; 2Mo 1:1–4; 1Pa 2:1, 2)
Když jeho otec Jákob tábořil nedaleko od Šekemu, Simeon se svým mladším bratrem Levim se v pomstychtivém hněvu dali nerozumně strhnout k hrubému a krutému jednání. Bez otcova vědomí a souhlasu se svévolně rozhodli pomstít čest své mladší sestry, pobili Šekemovce a tím celé Jákobově rodině přivodili zavržení. (1Mo 34:1–31)
Později se Simeon dopustil dalšího provinění, když společně se svými bratry připravoval usmrcení Josefa. (1Mo 37:12–28, 36) Není uvedeno, zda Simeon — druhý nejstarší Jákobův syn — byl strůjcem tohoto úkladu o Josefův život, nebo ne. Po letech, kdy byl Josef v Egyptě správcem potravin, vystavil své bratry zkoušce a vybral Simeona, aby byl svázán a uvězněn do té doby, než ostatní bratři přivedou do Egypta Benjamína. (1Mo 42:14–24, 34–36; 43:15, 23)
Když Jákob krátce před svou smrtí žehnal svým synům, s nelibostí si vzpomněl na násilný čin, kterého se Simeon a Levi před mnoha lety dopustili v souvislosti se Šekemovci, a řekl: „Jejich zbraně k pobíjení jsou nástroji násilí. Nevcházej do jejich důvěrné skupiny, má duše. Nesjednocuj se s jejich sborem, má povaho, protože ve svém hněvu pobili muže a ve své svévolnosti přeřezali býkům šlachy. Buď proklet jejich hněv, protože je krutý, a jejich rozlícení, protože jedná drsně. Dovolte mi rozdělit je v Jákobovi a dovolte mi rozptýlit je v Izraelovi.“ (1Mo 49:5–7) Jákob tedy Simeona připravil o jakoukoli naději na to, že by snad mohl získat prvorozenecké právo, které lehkomyslně ztratil jeho starší bratr Ruben. Simeon měl jednoho ze svých šesti synů s Kananejkou. Jak bylo předpověděno, přidělené území kmene Simeon nebylo sjednoceno s územím kmene Levi, ale oba kmeny byly ‚rozptýleny‘; dokonce i územní podíl kmene Simeon byl rozdělen, takže podílem Simeona byla enklávová města na území kmene Juda. (1Mo 46:10; 2Mo 6:15; 1Pa 4:24; Joz 19:1)
2. Izraelský kmen, který pocházel z rodin šesti Simeonových synů: Jemuela, Jamina, Ohada, Jakina, Cochara a Šaula. (1Mo 46:10; 2Mo 6:15) Během putování Izraele pustinou kmen Simeon tábořil společně s kmeny Ruben a Gad na J od svatostánku a tento trojkmenný oddíl vedl kmen Ruben. Při pochodu zůstalo uspořádání kmenů stejné, a náčelníkem tábora i vojska kmene Simeon byl Šelumiel. (4Mo 1:4, 6; 2:10–15; 10:18–20)
Příslušníků kmene ubylo. V době prvního sčítání lidu, které probíhalo rok po vyjití z Egypta, měl kmen Simeon celkem 59 300 zdatných mužů od dvacetiletých výše, kteří byli schopni vykonávat vojenskou službu. (4Mo 1:1–3, 22, 23) Při druhém sčítání lidu, asi o 39 let později, se však projevilo, že kmen Simeon utrpěl velké ztráty a že v něm bylo takových zdatných mužů pouze 22 200. To znamenalo, že kmen Simeon přišel o více než 62 procent mužů, a že tedy utrpěl mnohem větší ztráty než kterýkoli jiný kmen. (4Mo 26:1, 2, 12–14)
Když Mojžíš žehnal Izraeli na rozloučenou, o kmenu Simeon se nezmínil. To však neznamená, že tomuto kmenu vůbec nepožehnal, protože ho nakonec zahrnul do požehnání pro celý Izrael. (5Mo 33:6–24, 29) Kmen Simeon byl jmenován jako první z kmenů, které se měly postavit na hoře Gerizim a vyslechnout slova požehnání, jež k nim byla pronášena. (5Mo 27:11, 12)
Při přidělování území v Zaslíbené zemi jednotlivým kmenům se nepochybně bralo v úvahu, že kmen Simeon se o hodně zmenšil; tento kmen nedostal samostatné, celistvé území, ale dostal města, jež byla zcela obklopena územím kmene Juda. Tímto způsobem se splnilo proroctví, které před více než 200 lety pronesl Jákob na smrtelné posteli. (4Mo 34:16–20; Joz 19:1–9; srovnej 1Mo 49:5–7.) Simeon vytáhl společně s Judou, aby toto území vytrhli z ruky Kananejců. (Sd 1:1–3, 17) Z dědictví kmene Simeon byla také oddělena enklávová města pro kmen Levi. (Joz 21:4, 9, 10; 1Pa 6:64, 65)
Zmínky v pozdějších biblických dějinách. O Simeonovcích byly čas od času zmínky i v pozdějších dějinách Izraele — v době Davida (1Pa 4:24–31; 12:23, 25; 27:16), za dnů Asy (2Pa 15:8, 9) a v době Josijáše (2Pa 34:1–3, 6, 7). Ze zmínky o Josijášových reformách je vidět, že kmen Simeon sice zeměpisně patřil na území kmene Juda, ale že v politickém a náboženském ohledu sdílel svůj životní úděl se severním královstvím. Zřejmě za dnů Ezekjáše 500 Simeonovců srazilo ostatek Amalekitů a pak se usídlilo na jejich místě. (1Pa 4:41–43)
V prorockých knihách Ezekiel a Zjevení se jméno Simeon objevuje společně se jmény jiných izraelských kmenů. Pruh území přiděleného kmenu Simeon v územním plánu Zaslíbené země z Ezekielova vidění ležel mezi územím kmene Benjamín a územím kmene Isachar na J od „svatého příspěvku“. Brána, která byla přidělena Simeonovi na J svatého města, však měla stát vedle bran pojmenovaných po Isacharovi a Zebulonovi. (Ez 48:21–25, 28, 33) Ve vidění 144 000 zapečetěných osob v 7. kapitole Zjevení je kmen Simeon uveden na sedmém místě. (Zj 7:7)
3. Spravedlivý, uctivý starý muž, který vešel do chrámu právě v ten den, kdy tam Josef a Marie přinesli malého Ježíše. Simeonovi bylo božsky zjeveno, že nezemře, dokud neuvidí Krista. Proto vzal děťátko do náruče, žehnal Jehovovi a pod mocí svatého ducha oznámil matce dítěte: „On je položen k pádu a opětnému povstání mnohých v Izraeli.“ Simeon také prorokoval, že Marie bude mít kvůli trýznivé smrti tohoto svého syna takovou bolest a takový hluboký zármutek, jako kdyby ji proklál meč. (Lk 2:22, 25–35)