Zachráněni z ‚ničemné generace‘

„Nevěřící a převrácená generace, jak dlouho musím zůstat s vámi a snášet vás?“ (LUKÁŠ 9:41)

1. a) Čeho je tato neblahá doba předzvěstí? b) Co říká Písmo o těch, kdo přežijí?

ŽIJEME v neblahé době. Zemětřesení, záplavy, hladomory, nemoci, zločinnost, pumové útoky, ukrutné války — to vše a řada jiných hrůz postihuje lidstvo ve dvacátém století. V blízké budoucnosti však přijde to největší neštěstí. Jaké? „Velké soužení, jaké nenastalo od počátku světa až dosud, ano jaké již nikdy nenastane.“ (Matouš 24:21) Mnozí z nás se však mohou těšit na radostnou budoucnost! Proč? Protože Boží vlastní slovo popisuje „velký zástup, který žádný člověk nemohl sečíst, ze všech národů a kmenů a lidí a jazyků . . . ‚To jsou ti, kteří vycházejí z velkého soužení . . . Nebudou již hladovět ani žíznit . . . A Bůh setře každou slzu z jejich očí.‘ “ (Zjevení 7:1, 9, 14–17)

2. Jaké bylo první prorocké splnění úvodních veršů 24. kapitoly Matouše, 13. kapitoly Marka a 21. kapitoly Lukáše?

² Inspirovaná zpráva v evangeliu Matouše 24:3–22, Marka 13:3–20 a Lukáše 21:7–24 uvádí Ježíšův prorocký popis „závěru systému věcí“.a Toto proroctví se poprvé splnilo na zkaženém židovském systému věcí v prvním století našeho letopočtu a vyvrcholilo nebývalým „velkým soužením“, které postihlo Židy. Celá náboženská i politická soustava židovského systému věcí i její středisko v Jeruzalémě byly rozvráceny; již nikdy to nemělo být obnoveno.

3. Proč je naléhavě nutné, abychom dnes jednali podle Ježíšova proroctví?

³ Uvažujme nyní o okolnostech, jež souvisely s prvním splněním Ježíšova proroctví. Pomůže nám to lépe porozumět dnešnímu paralelnímu splnění. Poznáme z něj, jak je naléhavé, abychom nyní podnikli praktické kroky, které nám umožní přežít to největší ze všech soužení, jež nyní hrozí celému lidstvu. (Římanům 10:9–13; 15:4; 1. Korinťanům 10:11; 15:58)

„Konec“ — Kdy?

4., 5. a) Proč se bohabojní Židé v prvním století našeho letopočtu zajímali o proroctví z Daniela 9:24–27? b) Jak se toto proroctví splnilo?

⁴ Asi roku 539 př. n. l. dostal Boží prorok Daniel vidění o událostech, které se měly stát během závěrečného „týdne“ ‚sedmdesáti týdnů‘ let. (Daniel 9:24–27) Tyto „týdny“ začaly v roce 455 př. n. l., kdy perský král Artaxerxes přikázal znovuvybudování města Jeruzaléma. Závěrečný „týden“ začal v roce 29 n. l., kdy se objevil Mesiáš, Ježíš Kristus — začal při jeho křtu a pomazání.b Bohabojní Židé, kteří žili v prvním století našeho letopočtu, si byli dobře vědomi tohoto časového údaje v Danielově proroctví. Například o zástupech, které si roku 29 n. l. přišly vyslechnout kázání Jana Křtitele, je u Lukáše 3:15 řečeno: „Lidé byli v očekávání a všichni uvažovali v srdci o Janovi: ‚Je to snad Kristus?‘ “

⁵ Sedmdesátý „týden“ měl představovat sedmileté období, kdy měla být Židům prokazována zvláštní přízeň. Tento „týden“ začal v roce 29 n. l. a spadal do něj Ježíšův křest, služba, obětní smrt „v polovině týdne“ — čili v roce 33 n. l. — a druhá ‚polovina týdne‘ končící roku 36 n. l. Během tohoto „týdne“ byla příležitost stát se Ježíšovými pomazanými svědky nabídnuta výlučně bohabojným Židům a židovským proselytům. Potom, v roce 70 n. l. — což bylo datum, které nebylo předem známo —, římské legie vedené Titem zničily odpadlý židovský systém věcí. (Daniel 9:26, 27)

6. a) Jak ničivé bylo „soužení“, které začalo v roce 66 n. l.? b) Kdo je přežil a co pro to nezbytně musel udělat?

⁶ Tak bylo odstraněno židovské kněžstvo, které poskvrnilo jeruzalémský chrám a naplánovalo úkladnou vraždu Božího vlastního Syna. Zničeny byly i národní a kmenové záznamy. Od té doby se už žádný Žid nemohl právem ucházet o kněžské nebo královské dědictví. Pomazaní duchovní Židé však byli odděleni jako královské kněžstvo, aby „široko daleko oznamovali znamenitosti“ Jehovy Boha. (1. Petra 2:9) Když římská vojska v roce 66 n. l. poprvé oblehla Jeruzalém, a dokonce podkopala areál chrámu, křesťané v nich rozpoznali „ohavnost, která působí zpustošení, jak bylo řečeno prostřednictvím proroka Daniela, která stojí na svatém místě“. Křesťané v Jeruzalémě a v Judeji poslechli Ježíšův prorocký příkaz, a uprchli se skrýt do hor. (Matouš 24:15, 16; Lukáš 21:20, 21)

7., 8. Jaké „znamení“ křesťané viděli, ale o čem věděli?

⁷ Tito věrní židovští křesťané viděli splnění Danielova proroctví a byli očitými svědky tragických válek, hladomorů, zemětřesení, morů a bezzákonnosti, které Ježíš předpověděl jako součást ‚znamení závěru systému věcí‘. (Matouš 24:3) Řekl jim však Ježíš, kdy konkrétně Jehova vykoná svůj rozsudek nad oním zkaženým systémem věcí? Ne. To, co prorokoval o vyvrcholení své přítomnosti v královské moci, se jistě vztahovalo i na „velké soužení“ v prvním století: „O tom dni a hodině neví nikdo, ani nebeští andělé ani Syn, ale pouze Otec.“ (Matouš 24:36)

⁸ Židé mohli z Danielova proroctví vypočítat, kdy se Ježíš objeví jako Mesiáš. (Daniel 9:25) Nebylo jim však poskytnuto datum „velkého soužení“, jímž byl nakonec zpustošen odpadlý židovský systém věcí. Teprve po zničení Jeruzaléma a jeho chrámu si uvědomili, že tím datem byl rok 70 n. l. Byli si však vědomi Ježíšových prorockých slov: „Tato generace rozhodně nepomine, dokud se to všechno nestane.“ (Matouš 24:34) Je zřejmé, že zde je slovo „generace“ použito v jiném smyslu než u Kazatele 1:4, kde se říká, že po sobě následující generace během určité doby odcházejí a přicházejí.

Co znamená pojem „tato generace“

9. Jak je ve slovnících definováno řecké slovo genea?

⁹ Jak čtyři apoštolové, kteří s Ježíšem seděli na Olivové hoře a slyšeli jeho proroctví o ‚závěru systému věcí‘, rozuměli pojmu „tato generace“? V evangeliích je slovo „generace“ přeloženo z řeckého slova genea, které je v současných slovnících definováno takto: „Dosl[ova] potomci společného předka.“ (Walter Bauer, Greek-English Lexicon of the New Testament) „To, co bylo zplozeno, rodina; . . . po sobě následující příslušníci rodokmenu . . . nebo národnosti; . . . nebo všichni lidé žijící ve stejné době, Mat. 24:34; Mar. 13:30; Luk. 1:48; 21:32; Fil. 2:15, a zvláště příslušníci židovské národnosti žijící ve stejném období.“ (W. E. Vine, Expository Dictionary of New Testament Words) „To, co bylo zplozeno, lidé stejného kmene, rodina; . . . všichni lidé žijící ve stejné době: Mat. xxiv. 34; Mar. xiii. 30; Luk. i. 48 . . . zvl[áště] příslušníci židovské národnosti žijící ve stejném období.“ (J. H. Thayer, Greek-English Lexicon of the New Testament)

10. a) Jakou shodnou definici uvádějí dva zdroje citátu z Matouše 24:34? b) Jak tuto definici podporuje jeden teologický slovník a některé překlady Bible?

¹⁰ Vine i Thayer tedy uvádějí Matouše 24:34, když definují tu „generaci“ (he genea haute) jako „všechny lidi žijící ve stejné době“. Dílo Theological Dictionary of the New Testament (1964) tuto definici podporuje: „Když Ježíš používá slovo ‚generace‘, vyjadřuje svůj celkový záměr: orientuje se na všechny lidi a uvědomuje si jejich jednotu co do hříchu.“ Opravdu, když byl Ježíš na zemi, byla „jednota co do hříchu“ v židovském národě zjevná, podobně jako dnes, kdy je „jednota co do hříchu“ příznačná pro současný celosvětový systém věcí.c

11. a) Kterou autoritou bychom se měli především nechat vést, když chceme zjistit, jak uplatnit výraz he genea haute? b) Jak tato autorita používala zmíněný pojem?

¹¹ Když křesťané zkoumají tuto záležitost, řídí se samozřejmě především tím, jak řecký výraz he genea haute neboli „tato generace“ používal inspirovaný pisatel evangelia, když zaznamenával Ježíšova slova. Tento výraz byl používán výlučně v záporném významu. Židovské náboženské vůdce tedy Ježíš nazval ‚hady, potomstvem zmijí‘, a potom řekl, že ‚na té generaci‘ bude vykonán soud gehenny. (Matouš 23:33, 36) Byl však tento rozsudek omezen pouze na pokrytecké duchovenstvo? Ne. Ježíšovi učedníci v několika případech slyšeli, jak Ježíš uplatnil pojem „tato generace“ všeobecně a v daleko širším smyslu. V jakém?

‚Tato ničemná generace‘

12. Jak Ježíš před svými učedníky uvedl do souvislosti „zástupy“ s „touto generací“?

¹² V roce 31 n. l., během Ježíšovy rozsáhlé služby v Galileji a krátce po svátku Pasach, Ježíšovi učedníci slyšeli, jak „zástupům“ říká: „S kým srovnám tuto generaci? Je jako malé děti sedící na tržištích, které volají na své spoluhráče a říkají: ‚Hráli jsme vám na flétnu, ale netančili jste; bědovali jsme, ale nebili jste se v zármutku.‘ Právě tak přišel Jan [Křtitel], nejedl ani nepil, a přece lidé říkají: ‚Má démona‘; Syn člověka [Ježíš] opravdu přišel, jedl a pil, a přesto lidé říkají: ‚Pohleďte, člověk nenasytný a propadlý pití vína, přítel výběrčích daní a hříšníků.‘ “ Těm bezzásadovým „zástupům“ nebylo nic po chuti! (Matouš 11:7, 16–19)

13. Které lidi Ježíš v přítomnosti svých učedníků odsoudil a označil jako „ničemnou generaci“?

¹³ Později v roce 31 n. l., když se Ježíš a jeho apoštolové vydali na druhou kazatelskou cestu po Galileji, žádali „někteří znalci Zákona a farizeové“ od Ježíše znamení. Ježíš jim a také „zástupům“, které byly přítomny, řekl: „Ničemná a cizoložná generace stále hledá znamení, ale nebude jí dáno žádné znamení kromě znamení proroka Jonáše. Vždyť právě jako byl Jonáš v břiše obrovské ryby tři dny a tři noci, tak bude Syn člověka v srdci země tři dny a tři noci . . . Tak to bude i s touto ničemnou generací.“ (Matouš 12:38–46) Je očividné, že ‚tato ničemná generace‘ zahrnovala jak náboženské vůdce, tak „zástupy“, které nepochopily znamení, jež se vyplnilo při Ježíšově smrti a vzkříšení.d

14. Jakými slovy Ježíš před svými učedníky odsoudil saducey a farizey?

¹⁴ Po svátku Pasach roku 32 n. l. Ježíš se svými učedníky přišel do galilejského kraje Magadan a tehdy saduceové a farizeové opět žádali o znamení. Ježíš jim znovu řekl: „Ničemná a cizoložná generace stále hledá znamení, ale nebude jí dáno žádné znamení kromě znamení Jonášova. S tím odešel a nechal je vzadu.“ (Matouš 16:1–4) Ze všech lidí, které Ježíš odsoudil jako ‚ničemnou generaci‘, si největší pokárání zasloužili tito náboženští pokrytci, protože byli vůdci nevěrných „zástupů“.

15. Jak se Ježíš a jeho učedníci před proměněním na hoře a bezprostředně po něm ocitli tváří v tvář „této generaci“?

¹⁵ Ke konci své služby v Galileji si Ježíš zavolal zástupy i své učedníky a řekl jim: „Kdokoli se . . . stydí za mne a má slova v této cizoložné a hříšné generaci, za toho se také bude stydět Syn člověka.“ (Marek 8:34, 38) Onu ‚cizoložnou a hříšnou generaci‘ tedy očividně tvořili tehdy žijící nekající Židé. O několik dní později, po svém proměnění na hoře, přišel Ježíš s učedníky k „zástupům“ a jeden muž ho požádal, aby uzdravil jeho syna. Ježíš řekl: „Nevěřící a převrácená generace, jak dlouho ještě musím být s vámi? Jak dlouho vás musím snášet?“ (Matouš 17:14–17; Lukáš 9:37–41)

16. a) Jak Ježíš v Judeji opětovně odsoudil „zástupy“? b) Jak „tato generace“ spáchala ten nejničemnější ze všech zločinů?

¹⁶ Ježíš zástupy znovu odsoudil po svátku chýší v roce 32 n. l. — bylo to pravděpodobně v Judeji —, „když se zástupy shlukovaly“ kolem něho. Řekl: „Tato generace je ničemná generace; vyhlíží po znamení. Ale nebude jí dáno žádné znamení kromě znamení Jonášova.“ (Lukáš 11:29) Nakonec když náboženští vůdci přivedli Ježíše na soud, Pilát navrhl, že Ježíše propustí. Zpráva o tom uvádí: „Přední kněží a starší muži přemluvili zástupy, aby žádaly o Barabáše, ale Ježíše aby daly zahubit . . . Pilát jim řekl: ‚Co tedy mám udělat s Ježíšem, takzvaným Kristem?‘ Všichni řekli: ‚Ať je přibit na kůl!‘ Řekl: ‚Nuže, co udělal špatného?‘ Křičeli přesto tím více: ‚Ať je přibit na kůl!‘ “ Ta „ničemná generace“ se dožadovala Ježíšovy krve! (Matouš 27:20–25)

17. Jak někteří z „této pokřivené generace“ reagovali o Letnicích na Petrovo kázání?

¹⁷ Tak se ta „nevěřící a převrácená generace“ z popudu svých náboženských vůdců podílela rozhodujícím způsobem na usmrcení Pána Ježíše Krista. O padesát dnů později, o Letnicích roku 33 n. l., dostali učedníci svatého ducha a začali mluvit různými jazyky. Jakmile lidé uslyšeli hluk, „sešlo se to množství“ a apoštol Petr je oslovil: „Judejští muži a všichni obyvatelé Jeruzaléma.“ Potom řekl: „Tohoto muže [Ježíše] . . . jste rukou bezzákonných lidí připevnili na kůl a odstranili.“ Jak reagovali někteří z těch, kdo Petrovi naslouchali? „Bodlo je u srdce.“ Petr je potom vyzval k pokání. „Důkladně vydával svědectví a stále je vybízel a říkal: ‚Zachraňte se z této pokřivené generace.‘ “ Nato asi tři tisíce lidí ‚přijaly jeho slovo srdcem, byli pokřtěni‘. (Skutky 2:6, 14, 23, 37, 40, 41)

Totožnost „této generace“

18. Na koho Ježíš důsledně uplatňoval pojem „tato generace“?

¹⁸ Co tedy je „ta generace“, o níž se Ježíš tak často zmiňoval v přítomnosti svých učedníků? Jak učedníci chápali jeho slova „Tato generace rozhodně nepomine, dokud se to všechno nestane“? Ježíš se jistě neodchýlil od toho, jak obvykle používal pojem „tato generace“. Důsledně jej uplatňoval na tehdy žijící lidi a na jejich ‚slepé vůdce‘, kteří společně tvořili židovský národ. (Matouš 15:14) „Tato generace“ zažila všechna neštěstí, která Ježíš předpověděl, a potom zanikla v nebývalém „velkém soužení“, jež postihlo Jeruzalém. (Matouš 24:21, 34)

19. Kdy a jak došlo k zániku „nebe a země“ židovského systému věcí?

¹⁹ V prvním století Jehova soudil židovský národ. Kajícní lidé, kteří začali projevovat víru v Jehovovo milosrdné opatření prostřednictvím Krista, byli před tím „velkým soužením“ zachráněni. Vše se stalo přesně podle Ježíšových slov a potom zanikly „nebe a země“ židovského systému věcí — zanikl celý národ se svými náboženskými vůdci a ničemnou společností lidí. Jehova vykonal rozsudek! (Matouš 24:35; srovnej 2. Petra 3:7.)

20. Jaká aktuální výstraha se naléhavě týká všech křesťanů?

²⁰ Ti Židé, kteří věnovali pozornost Ježíšovým prorockým slovům, si uvědomili, že jejich záchrana nezáleží na propočtech o trvání jedné „generace“ ani jiných vymezených ‚časů nebo období‘, ale na tom, zda zůstanou od tehdejší zlé generace odděleni a zda budou horlivě plnit Boží vůli. Závěrečná slova Ježíšova proroctví se sice vztahují na hlavní splnění tohoto proroctví, k němuž dojde v dnešní době, ale židovští křesťané v prvním století také museli dbát výstražných slov: „Zůstaňte tedy bdělí a v každé době úpěnlivě proste, aby se vám podařilo uniknout všem těmto věcem, jimž je určeno, aby nastaly, a obstát před Synem člověka.“ (Lukáš 21:32–36: Skutky 1:6–8)

21. Jaký náhlý vývoj událostí můžeme očekávat v blízké budoucnosti?

²¹ Dnes je blízko „Jehovův velký den . . . a velice spěchá“. (Sefanjáš 1:14–18; Izajáš 13:9, 13) V ‚den a hodinu‘, které Jehova předem stanovil, se náhle uvolní Boží rozlícení vůči náboženským, politickým a obchodním složkám světa i vůči vzpurným lidem této současné ‚ničemné a cizoložné generace‘. (Matouš 12:39; 24:36; Zjevení 7:1–3, 9, 14) Jak můžeš přežít „velké soužení“? Následující článek na tuto otázku odpovídá a popisuje nádhernou naději do budoucnosti.

[Poznámky pod čarou]

Teď je čas, abychom byli bdělí

„Ve všech národech [se musí] nejprve kázat dobrá zpráva . . . Kdo však vytrvá až do konce, ten bude zachráněn.“ (MAREK 13:10, 13)

1. Proč bychom měli vytrvávat a nezoufat si?

MUSÍME vytrvat — a to přesto, že žijeme uprostřed nevěřící a pokřivené generace! Celá generace lidí se od roku 1914 zkazila, stejně jako to bylo v Ježíšově době. Dnes již jde o celosvětovou zkaženost. V těchto „posledních dnech“ postihují lidstvo ‚kritické časy, s nimiž je těžké se vyrovnat‘, jak to popsal apoštol Pavel. ‚Ničemové a podvodníci postupují od špatného k horšímu.‘ Je zjevné, že „celý svět leží v moci toho ničemného“, Satana Ďábla, který nyní vyvíjí poslední snahy o zničení země. Nezoufejme však! Blíží se „velké soužení“, které přinese trvalou úlevu všem lidem milujícím spravedlnost. (2. Timoteovi 3:1–5, 13; 1. Jana 5:19; Zjevení 7:14)

2. Jaké proroctví se splnilo v roce 1914?

² Jehova již v nebesích dosadil na trůn Pána Ježíše Krista. Tím připravil cestu k tomu, aby byli odstraněni tyranští nepřátelé lidstva. (Zjevení 11:15) V tomto století — podobně jako při prvním příchodu Mesiáše — se splnilo podivuhodné proroctví psané rukou proroka Daniela. U Daniela 4:16, 17 a 32 se dozvídáme, že právoplatné kralování nad zemí má být na „sedm časů“ přerušeno. V hlavním splnění tohoto proroctví odpovídá oněch sedm časů sedmi biblickým rokům o 360 ‚dnech‘ — celkem tedy odpovídá 2520 rokům.a Ty se počítají od roku 607 př. n. l., kdy začal Babylón pošlapávat izraelské království, a trvaly do roku 1914 n. l., kdy byl Ježíš dosazen na trůn v nebesích jako právoplatný Král lidstva. Tehdy skončily „ustanovené časy národů“. (Lukáš 21:24) Ale národy odmítly podřídit se přicházejícímu mesiášskému Království. (Žalm 2:1–6, 10–12; 110:1, 2)

3., 4. a) Jak je možné přirovnat události, k nimž došlo v prvním století, k tomu, co se děje dnes? b) Jaké otázky mohou v té souvislosti vzniknout?

³ Když se blížil 70. týden let (29–36 n. l.), a podobně i tehdy, když se blížil rok 1914, očekávali bohabojní lidé příchod Mesiáše. A Mesiáš opravdu přišel! V obou případech však přišel jinak, než se očekávalo. A v obou případech nakonec po srovnatelně krátké době následovalo vykonání Božího rozsudku nad zlou „generací“. (Matouš 24:34)

⁴ V předcházejícím článku jsme viděli, jaký konec potkal ničemnou židovskou generaci, která volala po Ježíšově krvi. Co se tedy stane se zkaženou generací lidí, která se ještě dnes staví Ježíšovi na odpor nebo jej nebere na vědomí? Kdy bude nad touto generací nevěřících lidí vykonán rozsudek?

‚Zůstaňte ostražití‘!

5. a) Z jakého dobrého důvodu není nutné, abychom znali „den a hodinu“ Jehovova rozsudku? b) Jakou moudrou radou, jak je to zapsáno v Markově evangeliu, uzavírá Ježíš své proroctví?

⁵ Ježíš prorokoval události, které vyústí ve „velké soužení“, a potom dodal: „O tom dni a hodině neví nikdo, ani nebeští andělé ani Syn, ale pouze Otec.“ (Matouš 24:3–36; Marek 13:3–32) Nepotřebujeme znát přesné načasování jednotlivých událostí. Musíme se spíše zaměřovat na to, abychom byli ostražití, pěstovali si pevnou víru a zaměstnávali se Jehovovou službou — a ne vypočítáváním určitého data. Ježíš své velké proroctví uzavřel slovy: „Vyhlížejte, zůstaňte bdělí, neboť nevíte, kdy je ustanovený čas . . . Zůstaňte proto ostražití . . . Co však říkám vám, říkám všem: Zůstaňte ostražití.“ (Marek 13:33–37) V temných zákoutích dnešního světa na nás číhá nebezpečí. Musíme zůstat bdělí! (Římanům 13:11–13)

6. a) Na čem by měla být založena naše víra? b) Jak můžeme „počítat své dny“? c) Co měl Ježíš v podstatě na mysli, když mluvil o „generaci“?

⁶ Musíme nejen věnovat pozornost inspirovaným proroctvím o těchto závěrečných dnech ničemného systému věcí, ale musíme také pevně zakládat svou víru především na drahocenné oběti Krista Ježíše a na nádherných Božích slibech, které z této oběti vyplývají. (Hebrejcům 6:17–19; 9:14; 1. Petra 1:18, 19; 2. Petra 1:16–19) Jehovův lid si velmi přeje vidět konec tohoto zlého systému věcí, a proto někdy vyslovoval domněnky o tom, kdy má vypuknout „velké soužení“, a dokonce v té souvislosti vypočítával délku života generace roku 1914. ‚Moudré srdce‘ však nezískáme přemítáním o tom, kolik let nebo dnů trvá jedna generace, ale tím, že myslíme na to, jak „počítat své dny“ v radostné chvále Jehovy. (Žalm 90:12) Z pojmu „generace“, jak jej použil Ježíš, neplyne žádné pravidlo pro počítání času. Tento pojem se vztahuje především na lidi, kteří žijí ve stejné době, v určité historické etapě, a mají určité charakteristické rysy.b

7. Co píše jeden profesor historie o „generaci roku 1914“ a jak to odpovídá Ježíšovu proroctví?

⁷ V souladu s tím, co bylo uvedeno výše, napsal profesor historie Robert Wohl v knize The Generation of 1914 (Generace roku 1914): „Z historického hlediska není vymezena chronologickými hranicemi . . . Není to časová úsečka ohraničená dvěma daty.“ Poukázal však na to, že první světová válka vyvolala „nepřekonatelný pocit, že byla přervána všechna pouta s minulostí“, a dodal: „Ti, kdo prožili válku, se nikdy nemohli zbavit pocitu, že v srpnu 1914 skončil jeden svět a začal jiný.“ To jsou skutečně pravdivá slova! Upozorňují nás na samotné jádro problému. „Tato generace“ žijící od roku 1914 zažila děsivé změny. Viděla, jak je země prosáklá krví milionů lidí. Na celém světě se prudce šíří války, genocida, terorismus, zločinnost a neúcta k zákonům. Planetu sužuje hlad, nemoci a nemravnost. Ježíš svým učedníkům adresoval prorocká slova: „Také až uvidíte, že se to děje, vězte, že Boží království je blízko. Vpravdě vám říkám: Tato generace rozhodně nepomine, dokud se to všechno nestane.“ (Lukáš 21:31, 32)

8. Jak Jehovovi proroci zdůrazňují, že je potřebné, abychom zůstali bdělí?

⁸ Ano, bezprostředně před námi je úplné vítězství mesiášského Království! Můžeme tedy něco získat tím, že budeme vyhlížet data nebo vyslovovat domněnky o doslovné délce života jedné „generace“? Určitě ne! Habakuk 2:3 jasně říká: „Vidění je totiž ještě na ustanovený čas a stále supí ke konci a nepoví lež. I kdyby se zdrželo, stále je očekávej; zcela jistě se totiž splní. Neopozdí se.“ Jehovův den účtování se rychle blíží. (Jeremjáš 25:31–33; Malachiáš 4:1)

9. Které události, k nimž došlo po roce 1914, ukazují, že času je málo?

⁹ Když v roce 1914 začalo Kristovo kralování, byl k zemi svržen Satan. To znamenalo „běda zemi . . . , protože k vám sestoupil Ďábel a má velký hněv, neboť ví, že má krátké časové období“. (Zjevení 12:12) Ten čas je opravdu krátký, porovnáme-li jej s tisíciletími Satanova panování. Království je velmi blízko a s ním i den a hodina, kdy Jehova vykoná rozsudek nad touto ničemnou generací! (Přísloví 3:25; 10:24, 25)

„Generace“, která pomíjí

10. Jak se „tato generace“ podobá generaci Noemových dnů?

¹⁰ Prozkoumejme ještě podrobněji Ježíšův výrok z Matouše 24:34, 35: „Vpravdě vám říkám, že tato generace rozhodně nepomine, dokud se to všechno nestane. Nebe a země pominou, ale má slova rozhodně nepominou.“ Následující Ježíšova slova ukazují, že „o tom dni a hodině neví nikdo“. Ještě daleko důležitější však je, že Ježíš ukazuje, že se musíme vyhýbat léčkám, které jsou v této generaci všude kolem nás. Proto dodává: „Právě jako byly Noemovy dny, taková bude přítomnost Syna člověka. Jako totiž byli v těch dnech před potopou, kdy jedli a pili, muži se ženili a ženy se vdávaly, až do dne, kdy Noe vstoupil do archy, a nepovšimli si, dokud nepřišla potopa a všechny je nesmetla, taková bude přítomnost Syna člověka.“ (Matouš 24:36–39) Ježíš zde přirovnal generaci svých současníků ke generaci Noemovy doby. (1. Mojžíšova 6:5, 9; Reference Bible, poznámka pod čarou)

11. Jak podle Matouše a Lukáše Ježíš porovnal jednotlivé ‚generace‘?

¹¹ Nebylo to poprvé, co apoštolové slyšeli Ježíše porovnávat jednotlivé ‚generace‘, protože několik dnů předtím Ježíš o sobě řekl: „Syn člověka . . . musí podstoupit mnoho utrpení a být zavržen touto generací. Ostatně, právě jak se to dělo v Noemových dnech, tak to také bude ve dnech Syna člověka.“ (Lukáš 17:24–26) Z toho je vidět, že 24. kapitola Matouše a 17. kapitola Lukáše obsahují stejné srovnání. V Noemových dnech bylo „touto generací“ „všechno tělo“, které „zkazilo svou cestu na zemi“ a které bylo zničeno v potopě. V Ježíšově době byl „touto generací“ odpadlý židovský lid, který odmítal Ježíše. (1. Mojžíšova 6:11, 12; 7:1)

12., 13. a) Co je dnes „touto generací“, která musí pominout? b) Jak se Jehovův lid nyní vyrovnává s touto „pokřivenou a převrácenou generací“?

¹² Proto dnes v konečném splnění Ježíšova proroctví jsou „touto generací“ zjevně míněny národy, které vidí znamení Kristovy přítomnosti, ale nenapravují svůj způsob života. Naproti tomu se my, Ježíšovi učedníci, odmítáme utvářet podle způsobu života „této generace“. Přestože žijeme ve světě, nesmíme být jeho částí, protože „ustanovený čas je blízko“. (Zjevení 1:3; Jan 17:16) Apoštol Pavel nám proto připomíná: „Dělejte všechno bez reptání a dohadování, abyste se stali bezúhonnými a nevinnými, Božími dětmi bez vady mezi pokřivenou a převrácenou generací, v níž záříte jako ti, kteří poskytují světlo ve světě.“ (Filipanům 2:14, 15; Kolosanům 3:5–10; 1. Jana 2:15–17)

¹³ To, že „záříme jako ti, kteří poskytují světlo“, neznamená jen, že máme čistou křesťanskou osobnost, ale znamená to především, že plníme Ježíšovo prorocké pověření: „Tato dobrá zpráva o království se bude kázat po celé obydlené zemi na svědectví všem národům; a potom přijde, konec.“ (Matouš 24:14) Žádný člověk nemůže říci, kdy přijde konec, ale víme, že konec „této generace“ ničemných lidí přijde, až bude k Boží spokojenosti vydáno svědectví „do nejvzdálenější končiny země“. (Skutky 1:8)

‚Ten den a hodina‘

14. Jakou připomínku v souvislosti s „časy a obdobími“ nám dali Ježíš a Pavel, a jak bychom na ni měli reagovat?

¹⁴ Až bude na celém světě vydáno svědectví v tom rozsahu, který odpovídá Božímu záměru, potom přijde Boží „den a hodina“, aby byl tento světový systém věcí odstraněn. Nepotřebujeme znát dopředu datum. Proto Pavel v souladu s Ježíšovým příkladem připomínal křesťanům: „Pokud jde o časy a období, bratři, není třeba vám nic psát. Vždyť sami zcela dobře víte, že Jehovův den přichází přesně jako zloděj v noci. Kdykoli řeknou: ‚Mír a bezpečnost!‘, pak má na ně vzápětí přijít náhlé zničení právě jako tísnivá bolest na těhotnou ženu; a rozhodně neuniknou.“ Všimněme si, co Pavel zdůraznil: ‚Až řeknou.‘ Ano, až se bude mluvit o ‚míru a bezpečnosti‘, tedy až se to bude nejméně čekat, pak bude náhle vykonán Boží rozsudek. Jak vhodná je Pavlova rada: „Proto tedy dále nespěme jako ostatní, ale zůstaňme bdělí a buďme střízliví“! (1. Tesaloničanům 5:1–3, 6; viz také verše 7–11; Skutky 1:7.)

15., 16. a) Proč bychom si neměli myslet, že Armagedon je dále, než jsme se dříve domnívali? b) Jak musí být v blízké budoucnosti vyvýšena Jehovova svrchovanost?

¹⁵ Znamená snad tento upřesněný náhled na „tuto generaci“, že Armagedon je dále, než jsme si snad mysleli? To rozhodně ne! Ačkoli jsme nikdy neznali „den a hodinu“, Jehova Bůh je znal vždy, a on se nemění. (Malachiáš 3:6) Je zjevné, že svět se stále více blíží ke svému definitivnímu zničení. Nikdy nebylo tak životně důležité, abychom byli bdělí. Jehova nám zjevil „věci, jež se záhy stanou“, a my bychom na ně měli reagovat se silným pocitem naléhavosti. (Zjevení 1:1; 11:18; 16:14, 16)

¹⁶ Ta doba se blíží, proto buďme bdělí. Jehova totiž přivede na celý Satanův systém věcí pohromu! (Jeremjáš 25:29–31) Jehova říká: „Jistě se vyvýším a posvětím se a učiním se známým před očima mnoha národů; a budou muset poznat, že já jsem Jehova.“ (Ezekiel 38:23) Ten rozhodující „Jehovův den“ se blíží! (Joel 1:15; 2:1, 2; Amos 5:18–20; Sefanjáš 2:2, 3)

Spravedlivá „nová nebesa a nová země“

17., 18. a) Jak podle Ježíšových a Petrových slov „tato generace“ pomíjí? b) Proč bychom měli být ostražití, pokud jde o chování a skutky zbožné oddanosti?

¹⁷ V souvislosti s těmito věcmi, které se musí stát, Ježíš řekl: „Nebe a země pominou, ale má slova rozhodně nepominou.“ (Matouš 24:34, 35) Ježíš měl pravděpodobně na mysli „nebe a zemi“ — panovníky a jejich poddané — v „této generaci“. Apoštol Petr použil podobná slova, když mluvil o ‚nynějších nebesích a zemi‘, které jsou ‚schraňovány k ohni a jsou zachovány ke dni soudu a zničení bezbožných lidí‘. Petr dále říká, že „Jehovův den přijde jako zloděj, v němž [vládní] nebesa se sykotem pominou“ společně se zkaženou lidskou společností neboli „zemí“ a jejími hříšnými skutky. Apoštol nás dále vybízí ke ‚svatým činům chování a skutkům zbožné oddanosti, zatímco očekáváme a pevně chováme v mysli přítomnost Jehovova dne, jímž se hořící nebesa rozplynou a silně rozpálené prvky se roztaví‘. Co bude následovat? Petr obrací naši pozornost k ‚novým nebesům a k nové zemi, v nichž bude přebývat spravedlnost‘. (2. Petra 3:7, 10–13)c

¹⁸ Tato „nová nebesa“ čili Království s panujícím Ježíšem Kristem a jeho spolukráli zprostředkují hojné požehnání spravedlivé „nové zemi“, lidské společnosti. Máš naději být členem té společnosti? Pokud ano, pak máš důvod radovat se z toho, že v budoucnosti zažiješ velkolepé věci! (Izajáš 65:17–19; Zjevení 21:1–5)

19. Z jaké velké výsady se nyní můžeme těšit?

¹⁹ Ano, již nyní je shromažďována spravedlivá „generace“ lidí. Pomazaný „věrný a rozvážný otrok“ dnes poskytuje lidem božské vyučování v souladu se slovy Žalmu 78:1, 4: „Dopřej přece sluchu, můj lide, mému zákonu; nakloňte ucho k řečem mých úst . . . , vyprávíme je i přicházející generaci, chvály Jehovy a jeho sílu a jeho podivuhodné věci, jež vykonal.“ (Matouš 24:45–47) Dne 14. dubna tohoto roku se více než 12 000 000 lidí po celém světě více než v 75 500 sborech a přibližně 230 zemích zúčastnilo slavnosti na památku Kristovy smrti. Byl jsi mezi nimi? Kéž založíš svou víru na Kristu Ježíši a ‚vzýváš Jehovovo jméno‘, abys byl zachráněn. (Římanům 10:10–13)

20. Jak musíme zůstávat bdělí vzhledem k tomu, že „zbývající čas je zkrácen“, a s jakou nadějí?

²⁰ „Zbývající čas je zkrácen,“ řekl apoštol Pavel. Teď je proto čas, abychom neustále zůstávali bdělí, zaměstnávali se službou pro Jehovu, vytrvávali i přes zkoušky a snášeli nenávist ničemné generace lidí. (1. Korinťanům 7:29; Matouš 10:22; 24:13, 14) Buďme ostražití a sledujme vše, o čem Bible říká, že to postihne tuto „generaci“. (Lukáš 21:31–33) Když těmto věcem unikneme a budeme s Božím schválením stát před Synem člověka, pak konečně získáme cenu věčného života.

[Poznámky pod čarou]