Anna ovdověla po pouhých sedmi letech manželství a v době, kdy byl Ježíš jako dítě představen v chrámu, jí bylo 84 let. Byla však v chrámu neustále, zjevně od ranní bohoslužby až do bohoslužby večerní, a proto dostala výsadu vidět malého Ježíše a vydat o něm svědectví. Z jejích ‚půstů a úpěnlivých proseb‘ je patrný její smutek a její upřímné toužebné očekávání. Pochopitelným vysvětlením může být to, že Židé žili po celá staletí v poddanství a že zhoršování náboženských poměrů již postihlo dokonce i chrám a jeho kněžstvo.

Sice asi neočekávala, že by se dožila doby, kdy toto dítě dospěje, ale rozhodně nyní druhým lidem s radostí vydávala svědectví o tom, že tento budoucí Mesiáš má přinést osvobození. (Lk 2:36–38)