Smlouva o kněžství podle způsobu Melchisedeka. O této smlouvě se zmiňuje Žalm 110:4, a pisatel biblické knihy Hebrejcům ji uplatňuje na Krista, jak to můžeme číst v Hebrejcům 7:1–3, 15–17. Je to smlouva, kterou Jehova uzavřel se samotným Ježíšem Kristem. Nepochybně o této smlouvě Ježíš mluvil, když se svými následovníky uzavíral smlouvu o království. (Lk 22:29)

Smlouva, kterou Ježíš uzavřel se svými následovníky. V noci 14. nisanu roku 33 n. l., po oslavě Pánovy večeře, uzavřel Ježíš smlouvu se svými věrnými apoštoly. Jedenácti věrným apoštolům slíbil, že budou sedět na trůnech. (Lk 22:28–30; srovnej 2Ti 2:12.) Později ukázal, že tento slib byl rozšířen na všechny ty, kdo jsou zplozeni duchem a kdo „zvítězí“. (Zj 3:21; viz také Zj 1:4–6; 5:9, 10; 20:6.) V den Letnic uvedl tuto smlouvu v platnost tím, že ty učedníky, kteří byli přítomni v horní místnosti v Jeruzalémě, pomazal svatým duchem. (Sk 2:1–4, 33) Ti, kdo se ho budou držet ve zkouškách a zemřou podobně jako on (Fil 3:10; Kol 1:24), budou vládnout spolu s ním a budou se podílet na jeho kralování. Tato smlouva mezi Ježíšem Kristem a těmito spoluvládci zůstává v platnosti navždy. (Zj 22:5)