Naslouchá Bůh, když se modlíte?

PREZIDENT nějaké společnosti rozhoduje o tom, zda nějakou záležitost někomu postoupí, nebo zda se jí bude zabývat sám. Podobně může i Svrchovaný panovník vesmíru rozhodovat o tom, do jaké míry se bude osobně něčím zabývat. Písmo učí, že se Bůh rozhodl osobně se zabývat našimi modlitbami, a proto nám dal pokyn, abychom se s nimi obraceli na něho. — Žalm 66:19; 69:13.

Z toho, jak se Bůh v této věci rozhodl, je patrné, že se osobně zajímá o modlitby svých lidských služebníků. Nebrání svému lidu přicházet k němu s každou myšlenkou a starostí, ale naopak jej vybízí: „Ustavičně se modlete“, „vytrvávejte v modlitbě“, „uvrhni své břemeno na Jehovu“, „na [Boha] uvrhnete všechnu svou úzkost“. — 1. Tesaloničanům 5:17; Římanům 12:12; Žalm 55:22; 1. Petra 5:7.

Kdyby si Bůh nepřál věnovat pozornost modlitbám svých služebníků, nikdy by neumožnil, aby se lidé k němu přibližovali tímto způsobem, a nevybízel by je, aby této možnosti bez zábran využívali. Skutečnost, že se Bůh rozhodl být pro svůj lid tak přístupný, je tedy jedním z důvodů k důvěře, že skutečně naslouchá. Ano, věnuje pozornost každé z modliteb svých služebníků.

Nesmíme přehlédnout to, že podle jasného biblického prohlášení Bůh naslouchá modlitbám. Například apoštol Jan píše: „To je důvěra, kterou k němu máme: že nás slyší, ať prosíme o cokoli podle jeho vůle.“ (1. Jana 5:14) Král David se zmiňoval o Jehovovi Bohu jako o ‚Tom, který slyší modlitbu‘, a s důvěrou tvrdil: „On můj hlas slyší.“ — Žalm 55:17; 65:2.

Modlitba je úkon, který je bezpochyby užitečný sám o sobě, ale Písma ukazují, že když se modlí spravedlivý člověk, jde přitom o mnohem víc. Někdo naslouchá. Tím, kdo naslouchá, je Bůh. — Jakub 5:16–18.

Modlitby, které byly vyslyšeny

Bible obsahuje mnoho zpráv o lidech, jejichž modlitby Bůh skutečně slyšel a vyslyšel. Jejich zážitky jasně potvrzují, že užitek z modlitby zdaleka netkví jen v terapeutickém účinku vytříbení a vyjádření myšlenek. Užitek daleko převyšuje osobní úsilí, které člověk vynakládá v souladu se svými modlitbami.

Král David se například ocitl tváří v tvář Absalomovu spiknutí, jímž chtěl Absalom uchvátit královské postavení nad Izraelem. David tehdy pronesl modlitbu: „Obrať, prosím, Achitofelovu radu [radu Absalomova rádce] v pošetilost, Jehovo!“ To nebyla malá prosba, protože „Achitofelova rada. . . byla, právě jako by se člověk dotazoval slova pravého Boha. Taková byla celá Achitofelova rada.“ Absalom potom zavrhl strategii, kterou ke svržení krále Davida navrhl Achitofel. Proč? „Jehova sám dal příkaz, aby byla zmařena Achitofelova rada, třebaže dobrá, aby Jehova uvedl na Absaloma neštěstí.“ Je jasné, že Davidova modlitba byla vyslyšena. — 2. Samuelova 15:31; 16:23; 17:14.

Podobně když Ezechjáš úpěnlivě prosil Boha, aby byl zproštěn svého smrtelného onemocnění, opět se zotavil. Byl to snad jen účinek toho, že Ezechiášovi jeho modlitba psychologicky prospěla? Ne. Prorok Izajáš vyřídil Ezechjášovi poselství od Jehovy: „Slyšel jsem tvou modlitbu. Viděl jsem tvé slzy. Hle, uzdravuji tě.“ — 2. Královská 20:1–6.

Daniel, jehož modlitba byla vyslyšena později, než snad očekával, dostal od Jehovova anděla ujištění: „Tvá slova [byla] slyšena.“ Modlitby jiných osob, jako byla Hana, Ježíšovi učedníci a důstojník Kornélius, byly vyslyšeny způsobem, který nelze připsat pouhé lidské schopnosti. Bible tedy jasně učí, že modlitby, které odpovídají Boží vůli, Bůh přijímá, slyší a vyslýchá. — Daniel 10:2–14; 1. Samuelova 1:1–20; Skutky 4:24–31; 10:1–7.

Ale jak Bůh vyslýchá modlitby svých věrných služebníků dnes?

Jak jsou modlitby vyslýchány

Modlitby, o nichž byla právě zmínka, byly vyslyšeny překvapujícím, zázračným způsobem. Pamatujte však prosím na to, že nejčastější způsob vyslyšení modliteb nebylo tak snadné rozeznat ani v biblických dobách. Modlitby totiž obsahovaly prosby o mravní sílu a osvícení, aby se Boží služebníci mohli držet spravedlivé cesty. Zejména modlitby křesťanů byly takového druhu, že jejich vyslyšení neznamenalo žádné nápadné nebo mocné skutky, ale týkalo se hlavně věcí duchovních. — Kolosanům 1:9.

Nebuďte tedy zklamáni, nejsou-li vaše modlitby vždy vyslýchány tak, jak byste to očekávali nebo jak byste si přednostně přáli. Bůh může například uznat za vhodné nezbavit nás určité zkoušky, ale dát nám „moc, která je nad to, co je normální“, abychom zkoušku vydrželi. (2. Korinťanům 4:7; 2. Timoteovi 4:17) Nikdy bychom neměli podceňovat hodnotu takové síly, ani bychom neměli vyvozovat závěr, že Jehova naši modlitbu vlastně vůbec nevyslyšel.

Uvažujme o situaci samotného Božího Syna, Ježíše Krista. Ježíšovi záleželo na tom, aby nezemřel jako údajný rouhač, a proto se modlil: „Otče, jestliže si přeješ, odstraň ode mne tento kalich.“ Vyslyšel Bůh příznivě tuto modlitbu? Ano. Potvrzuje to Hebrejcům 5:7. Jehova neposkytl svému Synovi úlevu v tom směru, že by přestalo být nutné, aby Ježíš zemřel na mučednickém kůlu. Ale ‚objevil se mu anděl z nebe a posílil ho‘. — Lukáš 22:42, 43.

Nebylo to snad vzrušující, zázračné vyslyšení? Každému z nás by to tak připadalo. Ale pro Jehovu Boha, zdroj takové síly, to nebylo nic zázračného. A Ježíš věděl již ze svého předcházejícího života v nebi o případech z minulosti, kdy se andělé objevovali lidem. Když se tedy objevil anděl, asi to na Ježíše nezapůsobilo tak vzrušujícím dojmem, jakým by to zapůsobilo na nás. Nicméně tento anděl, kterého patrně Ježíš znal osobně z doby své předlidské existence, pomohl posílit Ježíše pro nadcházející zkoušku.

Dnes Jehova Bůh často vyslýchá modlitby svých věrných služebníků tak, že jim poskytuje potřebnou sílu, aby vytrvali. Tato podpora může mít podobu povzbuzení od spoluctitelů, s nimiž se osobně stýkáme. Chtěl by někdo z nás takové povzbuzení odmítnout, snad s pocitem, že nás naši spoluslužebníci nemohou posílit, protože neprožili podobné zkoušky jako my? Právě tak mohl Ježíš pohlížet na anděla, který se mu objevil. Ale on povzbuzení přijal jako způsob, jímž Jehova vyslyšel jeho modlitbu. Mohl proto věrně vyplnit vůli svého Otce. Také my chceme zbožně přijímat sílu, kterou nám Bůh dává, když vyslýchá naše modlitby. Pamatujme také na to, že po takových obdobích, kdy projevujeme trpělivou vytrvalost, často následuje nevýslovné požehnání. — Kazatel 11:6; Jakub 5:11.

Buďte pevně přesvědčeni, že Bůh naslouchá

Pokud nejste ihned vyslyšeni, nikdy nepřestávejte pevně věřit v účinnost modlitby. Na vyslyšení některých modliteb, abychom například byli osobně zbaveni nějakých těžkostí nebo abychom dostali další úkoly ve službě Bohu, budeme snad muset počkat do doby, kterou Bůh bude považovat za vhodnou a za nejlepší. (Lukáš 18:7, 8; 1. Petra 5:6) Jestliže se modlíte o něco, co je pro vás osobně velice důležité, dokažte Bohu svou vytrvalostí, že je vaše tužba intenzívní a vaše pohnutky že jsou čisté a ryzí. Jákob projevil tohoto ducha, když po usilovném zápasu s andělem řekl: „Nenechám tě jít, dokud mi nejprve nepožehnáš.“ (1. Mojžíšova 32:24–32) Musíme podobně důvěřovat, že pokud stále prosíme, dostaneme požehnání v pravý čas. — Lukáš 11:9.

Na závěr ještě jedna myšlenka. Jestliže nám naslouchá Svrchovaný Panovník vesmíru, je to vzácná přednost. Nasloucháme tedy bedlivě i my, když nám Jehova Bůh prostřednictvím svého Slova sděluje své požadavky? Naše modlitby nás uvádějí do důvěrnějšího vztahu k našemu Stvořiteli; budeme proto chtít s vážností naslouchat všemu, co nám chce říci.

[Obrázek na straně 6]

Bůh naslouchá modlitbám. Nasloucháme i my jemu prostřednictvím jeho Slova?